Byla to ta nejkrásnější oslava jakou člověk zná. Totálně mě to zničilo, odbouralo a zaskočilo.

Já jsem původně nějak ani neměla nějaký vnitřní pnutí ku slavení. A spíš jsem to dost bojkotovala. A zaplaťpánbůh jsem to nedobojkotovala do konce. Protože bych se vlastní hloupostí připravila o něco úžasnýho.

Dorazila jsem dom a ohařiska už byli s Brtníkem venku. Zná mě velice dobře 😀 , bylo mu jasný, že bych s nima chtěla skočit aspoň na chvilku ven, než půjdou s ním a než se půjdu šlechtit. A taky chtěl, aby se v tom hezkým počasí vyvenčili pořádně. Takže já měla “smoliíkof” a šup do kópelky udělat ze sebe “dámu” . Jasně, nejni dáma, jako dáma, že jo. Takže oblíbený botičky a ramštajní hadérky to jistily 😀 😀 . A podařilo se mi dokonce vypravit se naprosto včas. Aaaaaa to bylo velmi dobře. Měla jsem tušení kam míříme, ale neměla jsem vůbec tušení, co na mě čeká. Nemohla jsem mít.

Začlo to hned, když jsme docházeli k naší oblíbený mexický restauraci Cantina. Těsně před dveřmi nás přepadla………. Peťáááááááááááááááááááá. Přicházela akorát od řeky a shodou okolností, když se rozhlídla, copak to nevidí?? Ne, nebyly to moje epesní botičky, který upoutaly její pozornost. Byly to Brtníkovi holý haxny, podle kterých nás obratem identifikovala a plížila se za námi. Zaskočila mě, zaskočila. Nechtěla jsem jsem vejít do hospody hned zprvní uřvaná a tak jsem to ještě vydržela, i když jsem pravděpodobně působila překvapivě odtažitě. Zvládla jsem to.

Vešli jsme do dveří a tam už jsem to přestala mít definitivně pod kontrolou, protože……. jen co jsem prošla dveřma, tak moje periferní vidění identifikovalo mně velmi známou, milou osobu, která ale……….. kruci, kde se tady vzal Sokol??? Neboli můj životní vzor Vladěnka???? Hekla jsem jen něco a už se proudy valily. Seděla tam tak nenápadně…….. “Aaaaach božeee, to je není možný, kde ses tu Vladi vzala????!!” A fšicí tři se spiklenecki usmívali. Nemohla jsem moc mluvit a tak Brtník obstaral představování. I když se vlastně obě – jak Peťa, tak Sokol znají navzájem z mýho vyprávění, protože jsme lidi psí, a obě mám moc a moc ráda, obou si vážím a tak o nich často mluvím. Byla jsem celá hyn a nějak to přestala mít pod tou kontrolou.

A bylo “hůř”. Dovedli nás ke stolu, který byl o pár čísel větší než pro pět lidí. Proč pro pět? Když jsme byli čtyři, že jo…..Protože jsem doufala, že nebude pochopitelně chybět ani náš nejlepší a dlouholetý kamarád Ričrd. Takže pět, ale tady je těch židlí nějak ještě pár navíc. K tomu, že jsem byla hyn se ještě přidala nervozita, kdo další může přijít? A jak sakra sem Brtník dostal tu Vlaďku?? Ale vím, že je všeho schopný, takže nejspíš si zavolal k nám do práce a vymámil z nich nějaký kontakt, protože Sokol alias Vlaďka je moje bývalá kolegyně. Stejně jako………. jako Katka!! Katka, která se vzápětí vynořila ze dveří a já už zase bulela.

Ježíš to je tak hezký! Mít je takhle pohromadě, holky moje všechny!!!Měla jsem hroznou radost. S Katkou toho máme taky hodně společnýho. Krom psů i nemálo povahových vlastností a tak si vždycky pěkně nastavíme zrcadlo jedna druhý, když jsme v nějakým tom “průšvihu”, nebo se litujeme, nebo něco řešíme…. 😀 😀 . Co Katko?? 😀 😀 A bylo fajn i to, že jak Katka, tak Sokol se znají. Funěla jsem nervozitou a furt číhala ke dveřím, abych se duševně připravila na to, až vejde někdo další. Tím dalším byl Ričrd. Hurááá, přišel!! Však taky mu Brtník sdělil, že pokud bude muset být ten den v práci, má smůlu a dojede pro něj taxík 😀 😀 . Naštěstí nemusel, nemuseeeel. Usadil se vedle Brtnika a furt ještě jedno místo zbývalo. Eeeehhhhh, to je nerf teda! Chvíli jsem musela vydržet, než jsem si mohla zase zaslzet 😀 😀 . Páč když do dveří přišla “slečna Kristýnka” 😀 ,jak jsme kvůli jedné příhodě familierně Kristýně v práci přezdívali, měla jsem tu vodu v očích zas. Kristýna je hrozný dělo, střelec a taky pěkněj magor, že to tak s prominutím napíšu. A byla jsem moc ráda, že jsem ji měla vedle sebe v práci v době, kdy toho bylo občas pro mě až nad hlavu.

Jeden báječnej člověk vedle druhýho všichni kolem jednoho stolu – CO VÍC SI ČLOVĚK MŮŽE PŘÁT???????? Můj muž je skvělej a já jsem mu hrozně vděčná, že tohle celý zorganizoval. Celou akci zahájil před 3/4 rokem, aby na všechno měl dostatek času. Nejlehčí cestu měl pochopitelně s Ričrdem, protože tam na sebe kontakty máme. O něco málo lehčí to měl s Peťou, protože na tu shodou okolností kontakty taky lovit nemusel. Když u nás Peťa loni v létě byla, zapomněla jsem svůj telefén doma a neměla mu jak dát vědět na jeho akci, že my jsme v pořádku dojely na chalupu. Takže se volalo z Petinýho teleféna. A ještě to měl lehčí o to, že se s Peťou pochopitelně taky zná osobně.

No ale trochu jinak už to bylo se zbytkem hostů. No hostů – hostek, ne? Nebo jak je holka od hosta?? Všichni jsou maximálně milým hostem, váženým hostem, ale už se nerozlišuje, jestli je to kluk a nebo holka 😀 . Ale to je fučík. Zkrátka jak Katku, tak Kristýnu znal jen tak letmo, když je párkrát viděl. A o Sokolovi ani nemluvím, spolu se nikdy neviděli, ač jeden o druhým toho věděli hodně. No a volejte někomu, koho moc neznáte a nebo někomu, koho neznáte vůbec, že 😀 . Nicméně, abyste mohli volat, musíte mít číslo. A ? No to neměl, že jo. Ty všechny byly v mojem telefonu. Telefony máme jeden pro druhýho běžně dostupný, protože kupř. kvůli platbám, nebo i proto, že já mám výhodný tarif a Brtník jen služební telefon, takže občas prostě volává našim kamarádům z toho mýho. Já naopak když je pryč a ten telefon si zapomene a volá mu třeba jeho šéf, tak to vezmu a řeknu, že tady momentálně není a že se mu ozve. V mým telefonu jsou zase třeba společný fotky, takže prostě máme ty přístroje vzájemně přístupný. Nicméně si jinak do nich nechodíme. Takže mě vůbec nenapadla nejjednodušší varianta, že by si ty čísla vylovil u mě.

A neměl to ani trochu zadarmo ale. Páč, a to je na tom nejftipnější. V tý době to s tím telefénem placatým velkým, dotykovým neuměl. Vůbec. A potřeboval to udělat naprosto nenápadně, že jo……… No…………. takže v půl pátý ráno, když se snažil si ty čísla vysosat, což je pro člověka, který se v tom absolutně nepohybuje docela šichta, způsobil to, že volal Sokolovi-alias Vladěnce. Na dovolenou. Do Řecka 😀 😀 . Což sice pochopitelně nevěděl, ale myslím, že obecně nechcete někomu volat v půl pátý ráno, že ne? Natož někomu úplně cizímu. Bejval by se spokojil jen s tím číslem, jenže telefén to viděl jinak 😀 😀 😀 Já si dovedu představit ten tanec svatýho Víta, kterej ráno v tý kuchyni probíhal 😀 😀 😀 😀 😀 No směju se tu škodolibě, směju. Ale víte proč? Protože když jsem ten telefon dostala, volávala jsem takhle nechtíc na všechny světový strany a nebo naopak jsem s nikým “nemluvila”, protože jsem ten hovor běžně típla, místo toho, abych ho vzala. Takže moc dobře vím, jaký peklo to bylo. No jo no, ale měl teda ščestí v tom, že se mu to podařilo poměrně rychle típnout, takže Sokola nevzbudil.

Ale vyvstal tím jinej problém. Potřeboval mi vysvětlit, proč tedy bylo Sokolovi voláno, až mi bude volat zpátky, proč jsem telefonovala. Má výhodu v tom, že jsem taky telefonista matla, takže jsem mu sežrala i s navijákem historku o tom, že ten telefon tam zvonil budíkem a on ho chtěl vypnout a jak nevěděl co s tím, tak nakonec místo vypnutí začal telefonovat a ……. Jo, jak říkám, tyhle věci se mi stávají běžně, takže jsem to vzala jako fakt a po ničem nepátrala. Pátrat musel naopak dál on, protože potřeboval ještě číslo na Katku a Kristýnu. Nakonec je ulovil taky a mohl se pustit do akce “Z” 🙂 . Všechny je obvolal a vysvětlil jim svůj plán. A všechny holky rády pozvání přijaly. Jsem za to taky moc ráda. Ne jsem za to hooooooooooooooooodně moc a nejvíc ráda. Protože to byl moc báječnej večer. A předcházelo mu trocha telepatickýho spojení.

Protože aniž bych mohla cokoliv tušit, tak- den předtím jsem si domluvila sraz a oběd se Sokolem-Vlaďkou. Byla to shoda náhod a vůbec to nesouviselo s narozeninama, protože já jsem je nějak neřešila. Jen prostě vznikla příležitost se vidět. A tak jsme se sešly a mohly poklábosit chvíli tak, jako v dobách, kdy jsme se potkávaly v práci. Vladěnka mě mile překvapila, a potěšila. Protože se vytasila s taškou a dárky. Jeeeee, radost jsem měla velikou. A doma dala tašku na stůl v kůchni s tím, že je rozbalím až v den svých narozenin. A rozhodně jsem netušila, že se uvidíme dřív, než se naděju. A Sokol statečně udržel tajemství a ani slůvko mu neuklouzlo. Ten to měl asi nejtěžší ze všech, vědět, že za pár hodin ….a nepodřeknout se.

S ostatníma jsem byla asi taky v nějakým spojení. Protože úplně na všechny z těch, co přišli, přišla taky cestou do restaurace řeč. Počínaje Ríšou, přes Peťu, Kristýnu…Nejvíc bych řekla, že se Brtník v duchu asi bavil, když jsem mu říkala, že bych se v týdnu chtěla sejít s Katkou a pozvat ji na narozeninovou skleničku 😀 😀 hahahaááá. To jsem vůbec netušila, že těch narozeninových skleniček si s ní a všema ostatníma dám mnoho. Velmi, velmi mnoho 😀 .

Všichni měli nakázáno přijít bez dárku, ale jak říkám, Kristýna je neřízená střela, takže neuposlechla rozkazůch a dovalilia taštičku. Jak jinak, než černou taštičku. Ukrývala v sobě pugét tulipánů a…….. ramštajní žiletku na krk!!! A ramštajní přívěšek a

………… nezbytnou lahev prosecca. No takhle se mi bude ten druhej suchej měsíc s přerušením blbě dodržovat 😀 😀 . A to jsem ještě netušila, jak se ten večer zvrhne. Nebo teda jak se spíš zvrhnu já 😀 . Ale tak co narozky jsou prostě jednou do roka.

Aby tam ta černá taštička nezůstala osamocená, zanořila se Peťa, která taktéž neuposlechla rozkachůch, do batohu s kterým přijela a vytáhla další černou tašku. Která v sobě ukrývala jeden poklad vedle druhýho. Zahájila to černá dlooooouhá mikina s kapucí a k ní !!!! Ramštajní suknička. A nejen to! Taky ramštajní kabelička!! Konečně pořádná holčičí typická kabelka 😀 😀 . A pak přišla bomba. Bomba, z který jsme si všichni sedli na zadek. Čtyři zarámovaný obrázky. Čtyři nádherný obrázky. Čtyři ohaři. Krásný obrázky Peťou vlastnoručně malovaný, tak krásný, že neuvěříte, že to jde udělat jen tužkou. Posuďte sami. Splnila mi tak vlastně můj sen – mít všechny svoje ohaříky pohromadě 🙂

• 

• 

• 

• 

A aby nebylo tvoření málo, sepsala mi Peťa veršovaný přání, dlouhý, výstižný a opravdu ani jednou neujela a celý se to rýmuje a hlavně to celý mapuje poměrně dlouhý životní období 🙂 Jsem psavec, ale to teda smekám.

Byl to báječnej večer a já jsem si zase uvědomila, jak taky může vypadat štěstí. Takhle! Přesně takhle, že máte kolem sebe takovouhle bandu lidí a je vám s nima moc dobře. A víte, že nepřišli jen tak, že přišli rádi. Že přišli, abychom byli pohromadě a aby vám udělali radost a to je děsně báječná věc. A že přišli taky proto, že to vymyslel ten báječnej člověk kterýho mám po svým boku. A že to vymyslel zase proto, aby mi udělal radost. A kdyby mi i nedal žádnej jinej dárek, vůbec, vůbec by to nevadilo, protože tohle prostě bylo bombový a mě to totálně rozebralo. Tak moc, že já, malej otesánek jsem nebyla schopná se najíst (což se mi posléze i vymstilo v závěru večera 😀 😀 . )

Díky Brtníku za to, co jsi vymyslel a zorganizoval, byl to nejbáječnější dárek, jakej jsi mohl vymyslet a vám všem ostatním děkuju za to, že jste s ním drželi basu, že jste to všichni vydrželi a nikdo tajemnství neprozradil – a že těch příležitostí ze všech stran za tu dobu bylo!! A moc děkuju, že jste všichni přišli. I za ty nádherný dárky děkuju, prorože jsou všechny fakt bombový. Ale………. nejbombovější jste byli vy samotní, protože to prostě bylo strašně moc fajn a krásný.

A protože nejen Kristýna a Peťa a Sokol neuposlechly, ale i Katka s nima držela basu, tak jsem pak ráno….. ehm no ráno, ránooooo, řekněme že dopoledne, poté co jsme přišli k životu 😀 ….vstala a došla si dle instrukcí do schránky, čekala tam na mě obálka a další dárek. Od Katky. Další nádherný rukodělný a upřímný přání a zalaminovaný čtyřlístek .

Stejně tak přání od Sokola je nádherný a upřímný a já si zase zamokřila oči, když jsem to četla. A moc se těším až se začtu do knížek, který v tý taštičce bydlely spolu s přáníčkem a dalším milým dárečkem.

Dárek od Brtníka ještě čekal na svůj čas. Ale mezi fotkama dárků, které jsem dostala, ho asi dokážete identifikovat?

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Některý obrázky jsou bohužel mázlý, neb asi ruka dojetí způsobila rozmazaný vidění. Páč…..ono, když se dozvíte, že někdo pro vás deset let nenápadně a usilovně připravoval dárek tak veliký, jako měl pro mě Brtník, tak pak prostě nevidíte. No. Nevidíte prostě nic. Zaskočilo mě to hodně, protože je to blázen a vymyslel neskutečnej dárek. Krásnej dárek a mně teď v mozkovně šrotuje, jak ho zrealizovat.

Když už jsem v tom děkování – tak bych asi hlavně taky měla poděkovat někam kamsi komusi, že mi postavil do života mýho báječnýho muže. Protože TO je úplně nejvýbornější dárek ze všech dárků (i když si to někdy, pravda, dostatečně neuvědomuju). DĚKUJU VŠEM!!

P.S. Na sobotní večer bylo ještě objednaný posezení u hošíčků. Původně se nevědělo v jakým složení, ale nakonec jsme vyrazily s Peťou. A že se časem připojí ještě i sám Brtník. Srdnatě přišel, ač mu po tom předchozím večeru nebylo ještě vůbec do zpěvu 😀 . No to se ani nedivím, dva měsíce na suchu a pak to takhle rozjedem . Nicméně na chvilku se k nám připojil a pak se odešel svalit. A my dvě ještě chvilinku poseděly. Nic velkýho. Ale… proč to píšu 😀 😀 když jsme odcházely, dostavila se nějaká partička. Dominoval jí týpek ve velmi veselém rozpoložení a podobného hudebního vkusu. Ne stejného, ale podobného, jako mám já. Identifikace je v takových případech zpravidla snadná, oblečení velmi napoví. To moje ho očividně zaujalo. Bylo velmi čitelný – moje oblíbený botičky, černý oděv a hlavně nepřehlédnutelná suknička od Peti, kterou jsem hned vytáhla na světlo boží a na ní jasně identifikovatelný ramštajní obří kříž. Chlapec se ke mně nařítil a dychtivě se ptal, cože je to za oslavování. Mile jsem se na něj usmála a sdělila mu, že “Tohle fakt vědět nechceš” . Myslím, že by ho to číslo vyděsilo. Hluboce poklekl 😀 😀 ne nekecám, fakt poklekl 😀 a jal se mi gratulovat, aniž by věděl k čemu. Nicméně bylo od něj velmi milé a inspirativní, když pravil, abych napořád zůstala taková, jaká jsem 😀 😀 😀 . Rozhodla jsem se mu vyhovět. Budu se snažit bejt furt takovej magor, jako jsem 😀 😀 😀 .