Jo, tak trochu do pralesa jsem nás tuhle zavedla.
Den se začíná prodlužovat a tak je možno býti venku dýl a dýl. A když je tak, jak bylo ten minulý týden, byl by hřích to nevyužít. Však válet se můžem, až bude zase ošklivo. A ono bude. To si pak pěkně budem odpočívat a teď si dáme do těla.
A to tak nějak po všech směrech, protože nejen, že jsme šli na dlouho, ale taky do neznámých míst, kde jsem ještě s ohaříkama zatím nebyla. A to jim vždycky nejen udělá radost, ale taky je to zaměstná. Nebylo to někde úplně v neznámu, ale prostě jsme opustili vyšlapaný cesty a zanořili se do lesa v místech, kde zatím ještě ne. A zapadli tak do pohádkovýho pralesa.
Plnýho popadaných stromů
S krásným výhledem do kraje:
Ohařiska nadšeně výzkumničili a já se rozhlížela tím tajemným místem. Jak začarovanej pohádkovej les. Úplně jiný, než o kus dál to tady je. Jak kdyby byl člověk někde úplně jinde.
Dál než na hranu srázu jsme zatím nešli, protože za ním je hustohustá houština a mně se pro dnešek tím nechtělo prostupovat dál. Protože přeci jen….prasátka, že jo. Necháme si to na příště. Místo toho jsme se začali sápat do prudkýho kopce, který byl nad námi. Ohaříci jako vždycky na pohodičku – se svým 4×4. Zato já 😀 😀 . Jak chrobák brouk nějakej jsem se tam pohybovala. Zase – fotka ten krpál neukáže dokonale, tak jak to v reálu je:
Tož mi jen musíte věřit. To nejhorší čeká úplně na konci toho kopce, kdy se to zvedne hodně kolmo. To už jsem si připadala jako strejda Belmondo – taky u konce s dechem 😀 . To příkrý stoupání na konci i na té fotce vidět je. Tím pádem, já jsem si do těla dala určitě 😀 😀 A byla pak vděčná za normálně zvlněný terén 
Pak už jsme se napojili na jednu z našich obvyklých tras, která nás na svým konci dovedla pěkně ke kostelíčku:
Kde došlo i na nějaký to balonkohraní, aby vižlí duše došla klidu 😀 . A cestou dolů k nám jsem si pak ještě ve starým sadu sebrala pár uřezaných větví, abych si mohla vyzkoušet svůj nový stroj, který jsem si pořídila – drtič větví. Páč proč si budu jednou štěpku pro slípky kupovat, když si ji můžu vyrábět sama, že jo. Byl to den zase jak malovanej. (i když nohy, který dostaly v tom krpálu zabrat, si to asi nemyslely 😀 )
Jako dítě, Zrzavá… 🙂
…
Taky jsem před 45 lety v dřevěné pramici na Berounce prožívala plavbu, jak bych objevovala nové kontinenty. A každá myší díra v břehu, kde se kolem válely vyloupané škeble, byla jako tajemná sloj obřího draka.
…a když jsem tak opatrně nořila vesla do vody, aby mě nepronásledoval, najednou se na druhé straně objevila babička v šatové zástěře a zvolala „Janičko, máš tu puding se šlehačkou!“
🙂 🙂 Mně půding teda nikdo nepřipravil, to musim sama – hm… se šlehačkou…. mňam – a byl míňtuhej? Miluju míňtuhej půding – nicméně ano, člověk je jak malý dítě na dobrodružný výpravě. Si to právě s ohařema užívám dohromady. Tři smradi na výletě do neznáma 😀
Mně půding teda nikdo nepřipravil..
No a to je ten důvod disproporcí, když stojíme vedle sebe. 🙄
No takhlenc, když jsem byla ta malá dovopravdy, tak mi taky dělali půdinga – bez šlehačky teda. Vanilkovýho – ňam. Tetkonc už mi ho ale nikdo neudělá, šiděj mě 😀 . A proto jsem sežrala tu krabici anýzků od Peti. Bože to je taková mana nebeská!! A já toho dostala tolikatě, ešče nikdá sem nebyla tak bohatá anýzkama, jako tetkonc. 😀
já si ten puding připravím sama a k tomu si sednu s knihou a pustím se do objevování jakéhokoliv světa.
ale výlety s tátou byly taky dobrodružný
Jo… sednu s knihou……..hm, to jsem zvědavá, kdy zase uskutečnim 😀
Nad chybějícím štěpkovačem jsme zatláčeli voko když jsme na chaloupce pálili tu hromadu. To pak buď nějak zahradně využiješ, nebo to právě nafedruješ do pytlíků od mouky a máš palivové cihličky do kamen. Ni větev nazmar!
No on tam historicky štěpkovač byl – možná ještě je? – Jenže, co nechceš mít, tak půjč, takže jsme drahou mašinku – doslova, stál tehdy osm tisíc – půjčili sousedovi, který ho zničil, vrátil, neřekl….. 😀 a nikdo ho neumí opravit. Tak dokonale ho zničil
A kde by tak mohl být – kdyby byl? Ale jestli to neopravil Brtník, tak tomu moc šancí nedávám.
Příští víkend máme volnej a spát venku asi ještě Peťana nedonutím, to by se dal udělat nájezd.
Petrs, tak příští víkend si piš Zrzavou a ten další 29.3. přijeďte na Berounku. Tam budu asi sama se psama… a je tam práce jako na kostele!
A můžeš chodit, co hodinu plavat! Voda je krásně čistá!
To má Peťan pohotovost, ale pokud nic nebude hrozit, můžeme. Půjdeš si se mnou zaplavat?
No to je vůbec skvělé objevování. 🙂
Hlavně, já tě u toho vidím. Já tě viděla jen jednou, ale ty jsi pro mě ztělesněním elegance první republiky.
Ale taky to má úskalí… se začíst…
Jednou známá vyprávěla (takový věchýtek v silných brýlích, intelektuálka jako poleno) vyprávěla, jak rodině nasypala k snídani 12 rohlíků do ošatky a sedla si k tomu stolu s knihou a čekala na rodinu a začetla se a k tomu ukusovala bezmyšlenkovitě rohlík…
A pak se skutálelo první dítě k snídani a ptá se: „Mami, máme nějaké pečivo?“
Jé, mně se to nepověsilo pod Zuzuchu!
My to ale pochopili. Tedy Y. A mně se to taky stává.
Tak hlavně, žes nepověsila Zuzuchu 😀
Petrs
__Půjdeš si se mnou zaplavat?__ s tebou určitě ne, protože v plavkách před tebou opravdu NE. Ale vlezu tam klidně a udělám pár temp. To jako jo. Ale budeš stát zády a za vrbičkou a otočíš se jen na vteřinu až mi bude koukat jen hlava.
Ale s tou prací to samo nebyl žádný povel. 🙂
Prostě jen, že tam budou volné postele, ledová řeka… žádný komfort, ale lepší než v autě nebo pod širákem. Hlavně už je tam důstojné WC.
Ty nemáš problém s postavou, ale s hlavou! Dyť ve vodě je to snad jedno, ne? Ty bys měla zkusit pár závodů, kdy je ti pak úplně jedno kolik lidí tě vidí nahou, případně kolik se vás ve stanu mačká napůl nahatejch. Hlavně fofrem svlíknout, oblíknout základ a přežít. A po ženských nečumim. Jako drobnou úchylku ber to, že ti řeknu jak dobře či blbě plaveš.
ale s hlavou!
Ale já se taky léčím. Ambulantně i v blázinci, když je potřeba. Tak si dej pozor, abych tě v záchvatu nepotopila… 🙄
špatně, milé dámy špatně to máte v hlavě nastavené, zejména ty Thielli.
Jak já vypadám je moje věc, jen moje. ostatní se na mně nemusí dívat.
ani když lezeš do vody, protože jiných věcí k obdivování okolo je určitě hromada.
a buďme upřímné, každá, KAŽDÁ žena po 30 letech věku je pro opačné pohlaví v podstatě neviditelná, pokud v ruce nedrží něco k jídlu nebo pití, co nabízí. A dámy mají styl, takže se neočumují navzájem.
Takže neříkám, že budu běhat v bikinách po Praze, ale ostatním je fučík jak vypadám.
JO! Thielli, prosím, vytiskni si to, nalep někam na viditelné místo a čti nejmíň 3x denně! Navíc ty opravdu nejsi žádný ztracený sádloidní asimetrický (asi metr vysoká, asi metr široká) případ, co neprojde dveřma. A furt lepší sádlo na břiše než v hlavě.
Dyš ono je sádlo a sádlo. A tyčka a tyčka. Jsou ženy, které svá kila navíc prostě umí nosit a jsou krásné… a pak jsou tyčky, které když jdou, vypadají jako vařečka na výletě…
No a já se prostě nosit neumím. 🙄
Kdyby se v hidžábu tak blbě nevenčili psi, už bych dávno měla svůj šatník složený ze dvou těchto. A nazdar.
No bóže, no tak se do tebe žádnej švihák nezamiluje na první pohled. Mně a labutím je to dost putna, takže nám se klidně ukázat můžeš 😉
Ale dej pokoj se švihákama. Je mi 53, na mazlení mám čokle, na zábavu knihu…
Víš, jak vypadá (a hlavně funguje!) většina „šviháků“, kteří by ke mně tak nějak věkem šli? 🙈
Švihák lázeňský letí Thielli v ústrety
a při tom se na břehu přerazí o nohy od Petry
Letí vzduchem k hladině lázeňský ten švihák,
a tam…čeká ho od labuťáka už jen pravý ostrý hák.
Tak skončil švihák lázeňský,
co dělal si zálusk na břehu na ženský.
Thtielli, a jediné, co si z tebe pamatuji, je tvůj milý úsměv (máš ho máš) a nadhled a ochota vystoupit z komfortní zóny. a tvoje úžasně dobrý srdce, který jsem tedy neviděla přímo, ale viděla jsem ho!!!
Tak teď se červenám až na zadku… 🙊
Já myslím, že to Zuzucha a Petrs napsaly tak, že já vlastně asi ani nemusím nic dodávat. Snad je to, že Thielli vidím ráda dycinky a je jedno v jaký formě.
PetraK
prosimtě piš, ale neveršuj 🤣🙈
Smolikof, veršování je moje láska 😀 . Sem druhej strejda Borofskej 😀