Byla tahle moje poslední vánočková procházka. Pokračování textu Trošku sněhová
Archiv rubriky: Mouses
Na Štěpána
Na Štěpána bývají hony. Pokračování textu Na Štěpána
O zapomnětlivým Jéžiškovi
Jo. Letošní rok byl o zapomnětlivým Jéžiškovi. A bylo to celkem teda ftipný. Asi už holt má chudák taky léta, a nebo toho má tolik, že prostě občas …….chybička se vloudí? Pokračování textu O zapomnětlivým Jéžiškovi
Mám lékařský dozor
A jsem za to moc ráda. Protože když se mi kously záda z nervů, že mám Brtnika na JIP, byla jsem v nervech, co budu dělat, když mě záda pošlou k zemi. Šla jsem zrovna v ten moment zapnout počítač a…….. záda mi to spočítaly – to těžký tahání stavebnin, kamení a k tomu kýbl nervů. Nerozplácla jsem se na zemi jen silou vůle a šla volat Petrs, zda by nebyla tak hodná a nedala report na Zrzavce, jak to tady u nás vypadá.
Byla tak hodná. A jsem za to vděčná. I za to všechno další a taky za to, že mě měla a má stále v merku a musím se hlásit, aby bylo jasný, že někde neležím. V životě jsem nebyla furt tak na mobilu, jako teď kvůli zádům. Však mě znáte.
No a tak si mě Petrs přijela zkontrolovat osobně. A bylo to moc fajn. Byly jsme domluvené, že by přijeli s Peťanem tak kolem druhý odpoledne. Já jsem díky zádům v noci moc nespala a tak jsem byla ráda, když jsem nakonec dopoledne vytuhla až do dvanácti! Našla jsem si polohu na břiše, která zádům tak nevadila a upadla do bezvědomí. Do těch dvanácti. Kdy trpěliví ohaříci taky chrápali.
Pak bylo nutno jim ale umožnit se vyvenčit, neb ráno byli jen vykopnuti za dveře a protože se na zahradě Rumíček nevenčí komplet, bylo jasný, že prostě ven je vytáhnout musím. A ona chůze, stejně jako stoj, je stejně jediný, co se zády můžu. Moc sedět a ležet ne-e. Takže jsem se navlíkla jako pumpa, stáhla si záda pásem a Tali požádala, zda by se dnes mohla chovat příčetně. Protože jsem invalidní a na její kraviny nemám kapacity. Před brankou mi to slíbila 😀 😀 . Ne, ale byla opravdu hodná, kupodivu mého handicapu, kdy se spíš šourám, nezneužívá. Zvolila jsem trasu nejpříznivější – po rovině. Dalo se. Musela jsem teda hodně koukat pod nohy, žádný kochání se. Nemůžu si dovolit zakopnout nebo tak něco, to by byl průser. No a………… tady předávám slovo svému zdravotnímu dozoru. A zároveň předávám i poděkování, bylo to moc fajn, že jste přijeli, přijemný v tom kolotoči starostí a bolesti. Děkuju moc a předávám slovo:




Sem dělala hausfrau
A s ohaříkama byl Brtnik. Nechce, abych chodila do lesa potmě. Tak ho chvíli nechám a pak stejně pudu 😀 . Teda ne do lesa, ale na louky. Pokračování textu Sem dělala hausfrau
To takhle jdete domů
Z vycházky ohaří.
Chvíli před tím se zastavíte u babičky na pokec přes okno a když docházíte k brance….. tak najdete v hromadě písku todle.
Se leknete celkem.
Jdete blíž … a ….je to pako prostě, jednou mě z něj klepne. Jak už je zas klustej, vypadá, jak tejden stará přejetá nafouklá kočka.
P.S. Včera večer mě z něj fakt ale málem prdla céfka. Bylo půl jedenáctý, šla jsem vyhodit věci na kompost. Není tam moc vidět. Není tam vlastně skorem vůbec vidět, pohybuju se tam popaměti.
Odklopím víko, začnu tam vyhazovat bijovodpadky a najednou prdho! Vedle mě žuchne na vedlejší víko kompostu strašidlo. Týý vole, já se tak hrozně lekla! Málem jsem zapadla do toho komposta, jak to se mnou hodilo. Fšade bylo ticho, vesnice spala, ani pes neštěknul u sousedů a najednou prda na víko a vedle mě něco! Ticho prořízlo zaječení a pak hrubé nadávky hodnotící inteligenci naší poloviny kočky, vč. zhodnocení jeho genetické výbavy a kvíkvé po předcích.
Bylo mu to jedno.
Ve čtyřech
jsme si vyrazili. Ne PO čtyřech, ale ve čtyřech. I když vlastně ……..jedinej, kdo šel po dvou jsem byla já. 🙂 Pokračování textu Ve čtyřech
Mělo pršet
Respektive – nebe se při našem návratu z prasé tvářilo tak, že spadne a s ním rovnou i potopa. Pokračování textu Mělo pršet
Hlásání pro Thielli
Byla u nás na skok Thielli. Pokračování textu Hlásání pro Thielli
A já na něj zapomněla!
A vůbec nechápu, jak se mi to mohlo stát. Pokračování textu A já na něj zapomněla!