Archiv pro rubriku: Talířová

Na skok na chalupu

A hnedle při pindělku!

Neb si nás tam vyžádal náš dodavatel energie, že prej se měřidlo musí vyměnit. Tak když už se tam musí jet………… proč tam nejet hromadně? Půl den volna, vezmem s sebou ohaříky a bude. A pak si zajedem na jídlo.

Vyhrožovali deštíkem, ale tentokrát jim to nevyšlo. Ono teda i tak bylo o vodu postaráno. A opět taktéž o vodu v mých botách. Neb na naší louce se taktéž vyskytovala břečka sněhová Sice jsem si stihla koupit impregnaci, ale nebyl dostatek času na opakování nástřiku, takže chvíli to sice vydrželo,ale……….. marná sláva, zas mi teklo do bot 😀 😀 😀 . Asi období takový zamokřený nějaký, nebo co.

Zrovinka než jsem vyrazila domů, došla mi sms, že mám k vyzvednutí balík. Balík obsahující mimo jiné i kouzelný kroužky o kterých tu pod jedním článkem psala Kimi. Nebo teda prozatím spíš jejich napodobenina, protože origoš se mi zatím kupovat nechtělo. Neb kdyby to nikoho neoslovilo, tak zbytečně vyhozenej peníz. Takhle jsem si říkala, že to prostě pak pošlu dál do nějakýho útulku třeba. Ale zatím to vypadá, že kroužky se u nás zabydlí.

Dorazili jsme na chalupu s předstihem a zaparkovali u trati. Až na chalupu jsme radši nejeli, protože nemělo cenu riskovat, že v úvozu co? Uvízneme. A dobře jsme udělali, jak se pak ukázalo. Vystoupili jsme a kupodivu všechny fleky zůstaly v naší blízkosti. Jen je pak pro jistotu Brtnik na chvíli cvaknul na vodítko, když se tak zahleděly přes dráhu do dálky. Ale jinak pohoda.

Dokonce taková pohoda, že…………….. když jsme přicházeli cestičkou k naší louce a Tali vylítnul před čumesem zajíc……………. tak……. no……… já to nechápu…………… ale fakt se na moje zahulákání zastavila a nechala ho běžet!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Nějakej pondělní sasrak asi. Pak jsem teda musela trochu popracovat na tom, abych jí dostala až opravdu k sobě, protože logicky jí volalo místo, kde ležel. Pochválila jsem ji a dostala volno. Zasloužila si ho velice. A kupodivu se nerozletěla nikam do dálav a byla i nadále s námi. Došli jsme na zahradu a ohařiska jí běželi prokontrolovat. A já se vydala za nima, podívat se, jak to tam vypadá. No jak, jako v zimě, že jo 😀 . Očihla jsem taky sklep, kde se Brtnik pustil do úklidu a taky nakoukla do předního pokoje, kde Brtnik páchá nějaký stavební úpravy.

A pak už se šlo na louku. I s kroužkama. Brtník se vydal někam s Tali a já si vzala Rumíčka. Jak uviděl kroužky naprosto se rozzářil. A tak jsme se do toho obuli. Kroužky lítaly vduchem. Na střídačku, najednou, do vejšky ….. prej paráda! A to přetahováníčko!! Když se jeden může zahlodnout do měkký gumy a cukat s pánčičkou prostorem. Kukadla měl jako talíře, bojovník jeden :-). Dobře jsem to prej koupila, dobře. Tak to jsem ráda, protože…..

No protože s Tali to bylo jinak. Sice jódlovala nadšením, když jsem ji s kroužkama vytáhla ven, ale poté to bylo tak, jak se dalo asi i očekávat. Kroužek lapila a tradá do pryč. Nebylo to o kořisti, což je škoda, protože pak se dá ta hra na tom postavit, ale bylo to o tom, že kroužek po pár skocích odhodila a tralaláá, jdu si po svým. A nepomohlo ani to, že kroužky byly dva a mohla by se rozehrát super hra, ani to, že se jí líbilo se přetahovat. Všechno jen chvilku a pak nic. Ale ještě tomu dáme příležitost. O chvíli pozdějš se mi na pár momentů podařilo získat její zájem natolik, že jsem kroužky pohodila do trávy a nechala ji v rámci jakéhosi jakobycvičení ty kroužky postupně přinést. A to ji bavilo a neměla tendence od toho odbíhat. Mám v plánu vzít příště kroužky na myší louku a zkusit ji tam s tím rozbláznit tak, jako s balonkem. Mohla by se tam naučit, že to je prima hra, kdy může lítat jak pometlo prostorem sem a tam.

Když se dostavil pán od életriky, ukázalo se, jak dobře bylo, že Brtnik jest prosíravý a nejeli jsme nahoru autem, ale zaparkovali u kolejí. Páč pán se snažil to vyjet a…………. jejda…. došlo na Brtnikova slova, když mu do telefénu radil, ať tadyma nejezdí a radši ten kus dojde z druhý strany. Pán nechtěl, že si to vyjede….. /jooo, jo lenost, to je mor/… no a jak jinak, nevyjel, žeáno. Takže pak měl trochu problémek . Tali měla taky problémek, když přišel na zahradu. Páč Brtnik ji cvaknul na vodítko, aby pána svým – i když nevinným – projevem neděsila a jí to hrozně rozčílilo a hópla dolů z altánu. Mno, ještě, že jsem tam byla, jinak došlo na to, co jsem Brtníkovi říkala zase pro změnu já. Takhle jsem tam skočila a obratem ji vyhákla. Pána si prohlídla a pak jí byl šumák stejně jako Rumíčkovi.

Poté co pán skončil, šli ho fišicí doprovodit a tam jsem teda myslela, že Tali přetrhnu, protože se vydala tam, kam neměla. Letěla za Brntíkem, kterej šel s pánem ještě něco řešit k jakýmusi sloupu vysokýho vedení. No a pak jsem myslela že přetrhnu i Brtníka, protože ten si rozhodně nevšimnul, že má s sebou psa a tudíž se mu pes rozeběhl………… no……… tak. Když pak prolítávala opodál a já zařvala jak tur, zastavilo ji to a dostavila se. Ale já myslela, že jí zakopu sto sáhů do země. Vzhledem k tomu, že krumpáč jsem s sebou neměla a ručně se mi do toho nechtělo, tak furt běhá po povrchu zemským, no.

Poklidili jsme listí kolem chalupy a Rumíček se pustil taky do úklidu. Šišek. A nosil mi je do kýble s listím 🙂 , brouček jeden snaživej. Vytáhla jsem ještě jednou kroužky na louku a podařilo se mi tak trochu ulovit Tali pozornost a chvíli jsme si tam tak hráli nakonec všichni tři. Ale říkala jsem si, když jsem kroužky kupovala, že by jí to mohlo zajímat víc. Inu uvidíme. Ale musím říct, že zatím kroužky drží i přes to urputný přetahování. Jsou tam vidět stopy zubů to ano, ale zatím ho nepřežvejkla a to ani v momentech, kdy jsem jí ho chvíli nechala právě jen tak, ať si požužlá. Na to, že jeden stojí něco málo přes pade, je to dobrý. Co není teda dobrý jsou klouby mojí levý ruky. Páč když se Tali rozparádí a netrefí kroužek, ale hřbet mojí ruky…………… bolí to hodně teda.

V botách už mi tou dobou solidně zase čvachtalo a tak jsme zamířili do auta. A zajeli si na obědovečeři. Obsluhovala nás velmi psomilná paní servírka, takže…. jsem dostala dostatek smetánky do kávy 😀 a taky… sušenek ke kávě. Tím pádem měli ohaříci Vánoce v únoru 😀 . Byl to příjemnej start do pracovního týdne takovýhle půlený pondělí 🙂 .

Zas mi teklo do bot

No jo no, asi nějaký průtočný období, nebo co 😀

Jsem si, po tý sobotní zkušenosti, vzala na nedělní výlet úplně jiný boty. Doma totiž impregnace nebyla a tak jsem tamty nemohla zajistit proti vodě. Tyhle mě ještě nikdy nevyšlouchly………. inu znáte to, že všechno je jednou poprvý.

Teda… v tomdle případku vlatně…. tohle bylo podruhý spíš. Podruhý ve dvou dnech. Půlden v mokrejch botách. Bezva léčebná metoda. Nicméně jak ta sobota, tak neděle za to stály, bych řekla.

Začátek nebyl úplně hladký. Právě proto, že povrch cesty naopak pod vrstvou rozhňahňaný sněhový břečky hladký byl 😀 😀 . A pěkně kopeček dolů lesem, že jo…. Takže pro začátek jsme si dali několik odpíchnutých “ridžbeků” 😀 a trojitýho salchova (radši bych si bejvala dala třeba trojitýho sachrova-dorta, páč to by nebylo tak náročný pro pohybovej aparát, kterej už takhle byl z předchozího dne, pohybem ve sněhový břečce značně uondán) . Ale cajk, dolů jsme se dostali fšicí s plným počtem nezlomených okončetin. A protože Taliprtka byla ten den dobře naladěna, tak i v plném počtu. Jen plíce si trochu musely zaposilovat. Nevěděla jsem , kam má Brtník namířeno a zjistila to, až když jsme za koňskou ohradou zatočili doleva. Aaa to už jsem měla v botéčkách opět dostatek vodičky. Ale co už, přece nám nebudu kazit výlet, čvachtala jsem si vesele dál.

A výlet nám kupodivu nekazila ani flekatá, která hezky reagovala a neměla tendence se výrazně vzdalovat. A pokud ano….

.. nebyl pak problém ji přivolat zpátky. S velkou ochotou. Což bylo velmi velmi příjemné a dalo člověku zapomenout na to, že mu vlastně teče do bot. Zvlášť, když bylo možno jí i balonek do chroští házet a nechávat ji, aby ho tam hledala a přinášela a jiný podobný drobnůstky. Včetně toho, že několikrát sama od sebe přišla. Což je pro mě osobně u ní vrchol vyvedenýho dne 😀 😀 . Byla prostě ten den skoro výborná.

Skoro, to skoro se vztahuje k úplně poslednímu úseku trasy, kdy už jsme se zase kopečkem vraceli zpátky do výchozího místa u hospůdky a…….. je to tam pro ni nějaký zakletý. Zas další místo, kde jde ovladatelnost do mínusových hodnot.

Nicméně jinak pohodička, včetně trochy toho cvičení společný chůze a tak jako podobně. I jsme si v určitých úsecích lajsli ji nechat běžet, pod dohledem statných ošetřovatelů 😀 , podél cesty kousíček “v lese”. Věc s Rumíčkem naprosto běžná,

s ní občas velmi těžko proveditelná. Nicméně pro ohaře je to takový trochu jiný, než si běžet čistě jen po cestě. Jen teda musí být ta ovladatelnost. A když ten den je, jsem ráda, že jí to můžeme aspoň trošku dopřát. Jenom musí dodržovat určitý pravidla. Když došlo i tady párkrát na situaci, že sama přiběhla, tála jsem jak taveňák v mikrovlnce. I na zavodněnost končetin jsem pozapomněla 😀 .

Na koho jsem ovšem nepozapomněla ani já, ani páníček, byl pochopitelně Rumíček. Ať už se jednalo o zábavu balonkovou:

A nebo o zábavu bezbalonkovou:

A s páníčkem si střihli nějakou tu sněhovou bitvu taky 😀

Bylo to fajn. Až teda na ten úplnej závěr, kdy by ve svý podstatě až tak o moc nešlo, ale………. důslednost musí být. Takže to si to dost rozlila. Na druhou stranu pak už nebylo zapotřebí vodítko i když jsme se pohybovali ulicema mezi domky. Páč se za mnou provinile táhla jak smrad a nedovolila si žádnou bejkárnu.

Tudíž jsem je pak i oba mohla cvaknout na jedno vodítko (Nový! Úplně nový! Po sto letech máme nový vodítko, protože to po Ešuskovi se podařilo Tali nejdřív částečně zničit a poté mně ztratit. Protože jak už nebylo díky ní úplně propínací, tak mi někde sklouzlo z těla a ani o tom nevím kde. Škoda, měla jsem ho ráda, bylo tak trochu památeční. Tak teď je památeční jen košík, ale i ten se jí podařilo načnout, takže je otázka času, kdy se odporoučí za obojkem a vodítkem. Podařilo se jí už zničit vlastně všechny moje věci s Ešusem spojený) . Nové vodítko je taktéž propínací, tak jak mám já ráda, takže má dvě karabiny a tím pádem na ně můžu cvaknout oba. A popilovati si tak ovladatelnost ve dvou. Mimochodem ještě dodám, že vodítko je reflexní, což je teda fajn, protože když ho má člověk přes sebe hozený, nebo vede psy tmou, je to prostě další upozornění.) No, takže jsme si napochodovali do hospůdky, usadili se a objednali si. Ohaříci byli tak trochu unavení 😀 a takhle odpadli :

Fijůůfi-fi a ne-ne

Tohle pískání a případně ne-ne byly skorem jediný dva zvuky, který jsem tohle čtvrteční ráno vydávala. Až na dvě výjimky vlastně.

Jednou byla věta:”Tady deméé.” a druhou byla otázka: “Co tam děláš Tályje?” S tímhle tichým arzenálem jsem si pro to ráno kupodivu vystačila. Na volno, s košíkem. A tichou modlitbou, aby zas nevymyslela průšvih nějakej. Ale kupodivu nikolivěk.

Mám takovej pocit, že pokud vyrazíme na naši trasu jedním směrem, domluvíme se snáz, než když jdeme opačně. To byste se z ní fakt pominuli 😀 😀 . Nicméně bylo to prima. Mráz ščípal do nosu a bylo ticho, hezky. První koho jsme potkaly, byl Douí a já se musela smát nahlas. Jakmile se Flekatice k němu rozešla, udělal zase gezicht, že se pozvrací a obešel ji obloukem. A ona se zastavila a dívala se na něj s výrazem: “Co děláš vole? Kam deš?” otočila se na mě s otázkou “Proč de pryč?” Chtělo se mi odpovědět: “Páč seš krafka pošahaná!” ale obávala jsem se, že by to mohlo vyznít tak, že to směřuju k Douího paničce, neb kdo by předpokládal, že vedu s Tali nějakej hovor, že jo. A nerada bych, aby se ta milá paní cítila dotčeně. Tak jsem byla radši zticha. Jen jsme se pozdravily a pokračovala jsme každá opačným směrem. My to vzaly za zelenej panelák směr Talibufík. A jak píšu na začátku, vystačila jsem si tady opravdu jen s tichounkým hvízdáním a případně sdělením, že ne-ne. Taštička plná šušenejch rohlíků to totiž jistila 🙂 .

Obešly jsme to tam a protože jsme šly tím opačným směrem, kterej má na ni evidentně lepší vliv, tak stejně jako u Talibufíku, tak i u popelnic šla se mnou hodná Flekatá. U laviček jsme si zase trošku zkusily toho slalomování a když jsme procházely kolem našeho vchodu, mastila Tali rovnou nahoru 😀 . “Kdepák, děfčico, jdeme ještě jdeme ven, poď.” seběhla a… zaběhla do předzahrádky pod balkony, kde nemá co dělat. Nemusela jsem ji odtama složitě šřourat, přišla na zavolání. Došly jsme na louku a já si řekla, že využiju tohodle jejího rozpoložení a zamířila směr všechny naše kritický místa. Jako první to byl náš “oblíbený” poslední panelák. Cajk! Nikdo nikam neběží a tak může být odměněn.

Druhý v pořadí byl ten vedlejší panelák, kde taky bydlej slušný prasata. A zase cajk. Nikdo nikam neběží, tak může být znovu odměněn. Fajn, fajn. A teď….. hluboce se nadechneme a jdeme tedy i tam, kde máme ty potíže. Hezký, fajn, jdeme spolu. Tak si tady zkusíme zacvičit. A dáme si k noze, jdeme, jdeme a dáme si otočky u nohy. Paráda, to nám to pěkně jde. Takže půjdeme i prostě jen tak. A když se nám Talinka rozejde do krizového území, tak tichounce zapískáme a………………….. ona nám přiběhne!!!!! A jejejejejeeee, kdo je tady takhle hodnej?? Komu sundáme košíček, aby mohl sežrat více rohlíčků?? No Talince, jasně, že Talince!!! Vyběhneme spolu na schody, kde se trochu motáme sousedům, kteří jsou naštěstí milí a pak šup dom, na pelíšek a čekat. Ve společnosti pana King-Konga, který jest salámkem naplněn.

A ven jde Rumíček. Dělala jsem čistku mezi balonkama a našla jsem tam jeden takovej měkkej míček na dlouhý gumičce s poutkem. Jako štěndo ho miloval, pak objevil žužlobalonky a míček byl zapomenut. Tak ho zkusíme vzít dneska s sebou. Rumíček nadšeně seskákal po schodech a vyhopíkal ven. Vyvenčen byl komplet, to stihnul s páníčkem, takže jsme měli prostor jen pro hru.

Taky jsme se do ní hned pustili. Rozpohybovala jsem balonek a snažila se, aby skákal do všech směrů. Rumajzlík chvíli hopíkal a chytal ho, ale pak čučel na kapsu. Ešivá nevytáhnu žužlobalonka. “No nevytáhnu Rumazjlíku, dneska máme tuten, tak chytej!” Chvíli jsme si tam s ním tak hráli, ale bylo jasně vidět, že v tom není ta pravá vášeň. Tohle by byl možná ideální balonek pro Taliprtku, ale ….. do toho nikdo nepůjde. Balonek na gumičce a ona, to je dost nebezpečná kombinace pro oči, i proto jsem ho s ní nikdy do placu nedala. Uprostřed toho hraní si najednou koukám a na druhý straně louky postává nějakej pes a cílí na nás. Mno, prt vidim a tak nepoznám, ešivá pes cílí s úmyslem se družit a nebo opačně. A nejsem ani schopná na tu dálku ve tmě poznat, co je to za psa. A takhle cílívá i ten šmejd thajskej z posledního paneláku, to by nemuselo dobře dopadnout. Kontroluju si neustále situaci a pak koukám, že pes si lehnul, páník stojí opodál. Takže thajec to není. Teď už cílím taky 😀 a vycílila jsem, že to je ŠMŮŮŮDLÁÁJS.

Tudíž jsem docílila a vysílala. Rumajzlíka, ať je běží pozdravit. Jakmile se dal do pohybu a uběhl půlku trasy, vypružila se Šmudlajs a letěla na něj taky. Došla jsem za nima, pozdravili jsme se s páníčkem a Rumíček hopíkal, že chce balonek. Popadnul ho a rázem spustil coursing. Páč jak běžel, tak gumička s poutkem vlála za ním a Šmudla vlála za poutkem 🙂 . A když se pak dostala k balonku, řvala jak prokopnutá, páč…….. košik. Je totiž taky veleprasnice, jako Tali, a chodí okošíkovaná. A to se ten balonek dost blbě bere. Ještě párkrát jsem jim ho hodila, aby se společně s Rumíčkem proběhli a pak jsem si řekla, že když my ten balonek tak neužijeme, tak bych ho mohla Šmudlíně přenechat, je přesně ten typ psa, co by tuhle hru mohl ocenit. Bude skákat jak hopík a nebude hrozit, že s tím někomu něco udělá, protože nemá takovou razanci jako Tali. Páníček byl pro, tak jsem jim balonek dala, rozloučili jsme se a ještě se s Rumíčkem vydali korzovat, aby se přeci jen třeba dovyvenčil.

Zaběhli jsme k rybníčkům, zkontrolovat myšoďurku pod habrama, projet si lavičkovej slalom a pak už taky šup na podestu a domů. Na snídani a já….. já do práce. Ale odcházelo se mi fajn, ohařiska vytuhli na pelíšcích a tak jsem jim ani pro tentokrát nedávala odpustky. Jen jsem tiše zaklapla dveře a mazala na tramvaj.