A jsem za to moc ráda. Protože když se mi kously záda z nervů, že mám Brtnika na JIP, byla jsem v nervech, co budu dělat, když mě záda pošlou k zemi. Šla jsem zrovna v ten moment zapnout počítač a…….. záda mi to spočítaly – to těžký tahání stavebnin, kamení a k tomu kýbl nervů. Nerozplácla jsem se na zemi jen silou vůle a šla volat Petrs, zda by nebyla tak hodná a nedala report na Zrzavce, jak to tady u nás vypadá.
Byla tak hodná. A jsem za to vděčná. I za to všechno další a taky za to, že mě měla a má stále v merku a musím se hlásit, aby bylo jasný, že někde neležím. V životě jsem nebyla furt tak na mobilu, jako teď kvůli zádům. Však mě znáte.
No a tak si mě Petrs přijela zkontrolovat osobně. A bylo to moc fajn. Byly jsme domluvené, že by přijeli s Peťanem tak kolem druhý odpoledne. Já jsem díky zádům v noci moc nespala a tak jsem byla ráda, když jsem nakonec dopoledne vytuhla až do dvanácti! Našla jsem si polohu na břiše, která zádům tak nevadila a upadla do bezvědomí. Do těch dvanácti. Kdy trpěliví ohaříci taky chrápali.
Pak bylo nutno jim ale umožnit se vyvenčit, neb ráno byli jen vykopnuti za dveře a protože se na zahradě Rumíček nevenčí komplet, bylo jasný, že prostě ven je vytáhnout musím. A ona chůze, stejně jako stoj, je stejně jediný, co se zády můžu. Moc sedět a ležet ne-e. Takže jsem se navlíkla jako pumpa, stáhla si záda pásem a Tali požádala, zda by se dnes mohla chovat příčetně. Protože jsem invalidní a na její kraviny nemám kapacity. Před brankou mi to slíbila 😀 😀 . Ne, ale byla opravdu hodná, kupodivu mého handicapu, kdy se spíš šourám, nezneužívá. Zvolila jsem trasu nejpříznivější – po rovině. Dalo se. Musela jsem teda hodně koukat pod nohy, žádný kochání se. Nemůžu si dovolit zakopnout nebo tak něco, to by byl průser. No a………… tady předávám slovo svému zdravotnímu dozoru. A zároveň předávám i poděkování, bylo to moc fajn, že jste přijeli, přijemný v tom kolotoči starostí a bolesti. Děkuju moc a předávám slovo:
To jsme si takhle v neděli vyjeli zkontrolovat osiřelou pani vod ohařů. Jestli jako žije, dejchá, nezapomíná jíst a pít a hlavně jestli vona jako ty ohaře třeba netejrá. Tak posuďte sami:
Po našem příjezdu nás uvítal pan Mouses. Rovnou nám teda i zkontroloval auto, poukázal na drobné nedostatky a zase se odebral na svůj královský trůn.
Pak jsme se vydali najít ty ohaře. A vona je na nás normálně poštvala! Teda… nejdřív poštvala Rumíčka, protože pani Flekatá se jaksi opozdila, poněvadž vůbec netušila, že za horizontem jdou ti cizáci, co je třeba je přepadnout. Takže Rumíček si užil sólovku a byli jsme opakovaně přepadeni. Pak si konečně všimla i Talinka a byla jsem zavražděna podruhé. A následně Petru donutili k vydání balónků a mne k jejich odhazování. Z čehož je teda jasně vidět, jak vona je chudáky týrá naprostým nedostatkem pohybu.
Přepočítávání myší 150x dokola nám zatrhnula, pana krkavce jsme zahlídli jen z dálky a potom jsme se už vecpali do Domečku. Nebohý ohaříci byli utřeni a upoveleni, nejdřív na doschnutí a potom prostě do pelechů. Vona je jako vůbec nenechala socializovat! Když už jim teda konečně pořídila ty lidi, tak si s nima nesměli hrát! Strašlivý utrpení!
Následně teda došlo k uvolnění poměrů a pak bylo jasně vidět, že si s ubohýma ohařema nikdo nehraje, takže… no zabili mne potřetí, roztrhli mě vejpůl. Skoro. Plyšáka úplně.
A pak… pak sme ty chudáky museli mazlit a hladit a litovat, jaký vony jsou chudáááci, protože je prostě nikdo nepohladí a nepochová!
Takže sečteno a podtrženo, děsná je ta paní, týrá nebohý ohaře na mnoho způsobů a to vlastně vůbec netušíme jestli vona jim jako dává nažrat. Oba ohaři svorně tvrdili, že ne. A to kuře se prý nepočítá.
Poznámka paní domácí – zato se počítá, že díky Petrs01 máte dneska co číst, a díky Peťanovi na co se koukat, páč Peťa po příjezdu domů sedla a sepsala, a Petr nacvakal tyhle krásný fotky. Díky oběma, za prima návštěvu a dozor a článek a fotky a tak vůbec. Díky moc.
