… a nebo radši…. ke kafi snad ani ne, páč by v některejch momentech mohlo to kafe vycestovat směr monitor. Pokračování textu Něco málo ke kafi…. →

Vyrazila jsem si do dálav. Chystala jsem se k tomuhle kroku už dáááááááááávno. Tak dávno, že tolik áááá asi ani v počítadle nejni :D.

Pokračování textu Do dálav →

Aneb – někdy stačí udělat opravdu jen málo. Pokračování textu Jak Míša k záchraně pomohl! →

Jasně rána jsou, to víme všichni. Každej den začíná ránem. Pokračování textu Jsou rána. →

Mám hodnýho kolegu, který mi, když má cestu do práce přes Davli přiveze vynikající sekačku. Pokračování textu Dobrý den pane Alchhájmre! →

Dneska úplně nekynologicky, zato nostalgicky. Kdo mě zná dlouho, ví, že se u nás kdysi pohybovali anduláčci. Fšicí se jmenovali Kostičík. Pokračování textu Sebraný Kosťospisy →

Komentář Blanky pod článkem s názvem “Já sem obyvák!!!” mi rozeběhnul myšlenky na téma, jak se kdo mazlí, vítá.

Pokračování textu Jak se kdo mazlí, vítá →

Dořítila jsem se ve čtvrtek dom, vylítla z tramvaje a nasedla do auta, kterým jsme jeli nakoupit. Brtník pravil: “Koláče, trochu se nám rozšířila naše domácnost. Je nás o jednoho víc.” Hrklo ve mě jak ve starejch pendlovkách. Nebála jsem se toho, že by Brtník nečekaně povil :D, to ne, ale… Pokračování textu Další ptačí mise →