S Peťou 🙂
Bylo to teda tvrdý probuzení, to přiznávám 😀 😀 . A taky bohužel hodně časný, protože už v půl osmý jsem byla vzhůru. Ale díky tomu jsem se ještě mohla vidět s Ričrdem, který u nás taky spal. Měl domluvený kino, takže bohužel nemohl zůstat a tak jsem byla vlastně ráda, že jsem vzhůru a, že jsme se ještě viděli. Brtník jel ještě cosi zařizovat a tak ho vzal s sebou a popovezl. A já ještě zaplula zpátky do peří. Stejně jako ohaříci. Peťa má dobrý spaní, takže ta spala dál.
A vstávaly jsme až v deset. Daly jsme si Brtníkosnídani, kterou nám tam nechal, čaj a kávičku a klábosily. A já šla taky obvolat holky a ještě jednou jim moc a moc poděkovat, za ten báječnej večer. Ohařiska nám u toho dělai asistenci, páč kafe přece nemůžeme pít samy dvě.
Když se Brtník vrátil, usoudil, že mu není nejlépe a líp mu bude v peřinkách 😀 . I zaplul tam znovu taky jako já. My holky si měly furt co povídat. A Brtník byl jak ti Broučci od pana Karafiáta – ti taky spali a spali a spali 😀 . Až to vypadalo, že z výletu do lesa nebude nic a my se vypravíme s ohařiskama nějak a někam samy. Poté vstal Brtnik z polomrtvých a začli jsme se chystat. Tali zpravidla, když je někdo u nás, tak předvádí svou lepší stránku. Teď už asi naznala, že Peťa je součástí smečky a jen občas zmizí, páč už u nás byla mockrát a tak je na čase jí taky předvést to, co umí. Takže když jsme nastupovali do auta, vypálila z ničehož nic z otevřenýho kufru, kam měl nastoupit Rumíček a rozjela to. Vedle mě se ozvalo jen „No pěkný!“ Peťa zůstala hlídat otevřený auto a my se s Brníkem vydali pro tu krávu flekatou. Rumíček šel taky. Podařilo se mi nakonec, když probíhala kolem mě, zařvat Ke mně natolik důrazně, že to zapíchla a dostavila se. A u mě už se dostavilo rozhodnutí. Přestávám pískat jen na hubu.
Dovedlo mě k tomu v podstatě několik věcí najednou. Tou nejpodstatnější z nich je, že si kvůli bufetu opět servala koš a do nosu si zanesla nějakou infekci. Výsledek je ten, že ten koš prostě opět nemůže nosit. A pokud by se měla tedy pohybovat bezpečně pro ni a pro okolí, je to pohyb na krátkém vodítku a pod dozorem statného ošetřovatele, protože je schopná sebrat – pokud ji tedy nepovedete neustále s hlavou vztyčenou 😀 – i sebemenší drobeček čehokoliv. Druhou věcí je, že už ani ten koš nezajistí dostatečný zabezpečení a je schopná si udělat výlet. Výlet, kdy by mohla někomu vběhnout pod auto, způsobit nehodu nejen sobě, ale především i těm, kdo v tom autě bude. A to rozhodně nikdo nechceme. Takže halt se nedá nic dělat, odsouhlasila jsem Brtníkovi naplno-tedy i já, aby to bylo synchronní, že se bude pískat i obojkově. Jen pro chvíle krizový a čistě jen pískat.
Vrazila jsem ji do kufru, Brtnik došel pro pískání a jelo se. Protože už bylo docela pozdě, nebylo to na nějaký obr výlet, ale jen na standardní procházku v lesích. Jen jsme si vyrazili opačným směrem, než chodíváme. Před tím jsem šla s Tali ještě koukat na slepičky a pak hned v lese jsme vytáhli dárečky, který jim Peťa koupila, když byla na výstavě v Brně. ŽŮŮŮŮŽLOBALONKYYYYYY!! Způsobily hopíkání, nadšení a řev z flekatýho hrdla. 😀 . Dálky, vejšky, bomby, to všechno bylo na pořadu dne cestou k Netopejrovi. Bylo krásně. Frišno, ale krásně. Zamrzlý kaluže a prázdný cesty.
Až na rodinnou skupinku s retrívřicí. Ale balonky prej jsou víc. A tak se ohařiska krátce seznámili a pak si šli po svých. Hlavně, aby se házelo. Došli jsme k hospůdce a já se šla dovnitř podívat, jak moc lidí tam je. Jeden stůl pěkně v rohu-to je pro nás úplně ideální. A tak jsme si mohli dát ty matesy, který tu mají výborný a na který jsme se po tom pátku dost těšili 😀 . Kamna jim tam fajrovaly do plnejch a tak jsem se obratem odšatila. Do tílka 😀 . Čoklidi po krátkém rozhovoru zalehli pod stůl a my si mohli dopřát ty matýsky a k nim pivo. Ehm, nealko 😀 😀 .
Příjemně osvěženi jsme mohli pokračovat dál a já si na chvíli vzala tu flekatou obludu. Pěkně u nohy jsme pošpacírovali po silnici a pak jsem jí odcvakla. Chvíli jsme si hrály s balonkem a pak, protože tam cesta vede podél říčky, jsem balonek schovala a šlo se jen tak. Kupodivu i bez dohadování. A to do konce u koňské ohrady. Kde si při posledních dvou procházkách zase vymyslela nějakou novinku. Pokaždý tam vleze a jde si pro koblihu. Věc, kterou prostě už nedělala. No tak teď aspoň se nechala v klidu přivolat a po kázeňském pohovoru šla spořádaně sama od sebe u nohy. Když zrychlila, že by si tam zaběhla z druhý strany, učinila jsem totéž a stačilo se otázat, co to má znamenat a už si to rozmyslela.
Od koňských ohrad už je jen stoupání, kdy ovšem je to nejlepší terén pro balonkování. Jak pro Rumíčka, který tu – jak už jsem psala – má nepřeberný možnosti si posílat balonek z kopečka, tak pro Tali, která si tady může zařádit, když jí mrsknete balonek dolů ze srázu a ona se pro něj může bez rozmyslu řítit. A nebo si taky může zařádit trochu jiným způsobem, který si taky vymyslela nedávno. Je to zmizení ve stráni naopak nad vámi. Je zcela pochopitelný, že tomuhle druhu zábavy my neholdujeme. Snažila jsem minule jí poctivě vysvětlit, že tohle chování je nežádoucí a že když poslechne, žádoucí to je. Tentokrát to pojala poněkud překvapivě. Začala mizet ve křoví a poté se sama od sebe vrátila na cestu. Já jsem se v tu chvíli soustřeďovala na Rumíčka a tak jsem jen „zadním“ okem viděla, jak se otáčí a sama se vrací. No, fajn. Je fajn, že jsme se nemusely ani dohadovat.
A na dohadování nedošlo ani o chvilku později, kdy si v křoví našla nějakej obří hnus. Brtník písknul píšťalkou, co je na obojku. Okamžitě to pustila a mazala ke mně. S prasetem se nebavim, ale může jít tak maximálně vedle mě 😀 . A tak šla. A navolno až k hospodě. Tam jsme se pěkně všichni svalili a já se nechala inspirovat Peťou. Stejně jako ona, jsem neměla nějak hlad – narozdíl od Brtníka, kterej si dal segedínskej guláš s osmi. A tak, když si Peťa objednala borůvkovej knedlík ke kávičce, učinila jsem totéž. A moc dobře jsem učinila, bylo to bájo. No a pak, když se setmělo valili jsme domů, protože tam už na nás čekal ten stůl u hošíčků.
Krasne jste se ponarozeninove (uf, to je slovo) vyvenkali.
„Takže halt se nedá nic dělat, odsouhlasila jsem Brtníkovi naplno-tedy i já, aby to bylo synchronní, že se bude pískat i obojkově. Jen pro chvíle krizový a čistě jen pískat.“
A jako, proc by ne? Jestli mate sikovnej obojecek, necht si ho flekatice nosi stale a budte ve strehu. Pisk u hlavy jest jiste lepsi nez na dalku (se musela madam divit, jakej mas najednou silnej hvizd 😀 ). Kdyz se takovej obojek pouziva rozumne a s citem, muze naopak byt spasou pro vsechny zucastnene. Zadny tejrani. A ze bys ji treba takhle mohla i na dalku hlavu pred pouzitim protrepat. Myslim teda jen vibracema. 🙂
P.S. Zamrzla kaluz je krasna.
Jojo oboječek je šikovnej, ovládat jde i intenzita úplně všeho co tam je, tedy i vibrací a pískání. Ona totiž – už od začátku v podstatě bojkotovala píšťalku, prostě jí zazdívala a možná to souviselo s něčím v minulosti. Snažila jsem se to vyladit a dokážu na tom s ní udělat radostný přivolání, ale je to nespolehlivý, což by ještě nebylo to nejhorší, kdyby její akční rádius nebyl tak obrovskej díky nadání a vlohám který v ní pro field trialy podporovali. No a v momentě kdy jí v makovici je… ne, ehm přeskočí, má člověk prázdný ruce. Jinak už se funguje dobře. Peťa to teď viděla, konzultovaly jsme to spolu. Pískání na obojek zafungoval pak ve stejný situaci, když si ucpala uši a kvůli žrádlu hodlala zase vypálit. Okamžitě to otočila a letěla ke mně. Nicméně je to vopruz a nemám to ani trochu ráda. A nicméně podruhý – třebas se takhle domluvíme.
Kaluž nás zaujala, doufala jsem, že se to podaří zachytit.
no já si myslím to stejný co Fifi,ale netroufla jsem si to psát
prostě,než mít psa pod autem,tak lepší vylepšovák
Mně se do toho nechtělo, pořád jsem doufala, že se to zadaří, ale to co předvedla teď to už nejde. Tak halt teď uvidíme.
Jsem ostuda, a tak alespoň dodatečně – všecičko nejlepší k narozeninám. Krásný dárky jsi dostala. A Brtník je opravdu skvělej jak to všechno zorganizoval. Petro, přeju ti hodně zdraví a neutuchající vitalitu, abys mohla dělat šťastným a vychovanými (Tali) pejsky a sobecky taky nás. Umíš krásně pobavit a já jsem se z tvých článků hodně věcí naučila. Moc děkuji.
Jeeee, moc díkuju za přáníčko!! A taky za pochvalu, jsem moc ráda, že se čtení líbí, dělá to radost zpětně i mně, když vím, že to pobaví ostatní.
El. Obojek- přesně jak napsala Fifi. Máme ho spíš jako psychickou podporu pro nás kd, by snad náhodou něco. Teď už ho dlouho nenosím, ale nezbavujeme se ho pro případ nouze….. Natvrdo jsme použili 1x při výcviku a to jen intenzitu, kterou jsem vyzkoušela na sobě a 1x omylem, kdy manžel stiskl špatné tlačítko. Bohatě stačí ten zvukový signál…. Oni jsou chytří. Věřím, že vám to pomůže.
Já jsem na něj dneska koukala – myslím na ten obojek a říkala jsem si, že je to podobný jako s košem u reaktivního psa, jsi v klidu, protože víš, že se nemůže nic moc stát a můžeš se líp domluvit. Nicméně můj názor na to se stále ještě nezměnil 😀 😀 😀 nemám tu věc ráda ani trošinku 😀 😀 😀 . Kapek schíza 😀
Taky to nemám ráda, ale na druhou stranu jsem byla v relativním klidu a mohla si užít výlety do lesa bez stihomamu co by kdyby…
Tak u nás ty výlety až tak adrenalinový nejsou, jako ten běžnej sídlištní život 😀 😀 . Paradoxně. I když pochopitelně taky se našly chvilky. No uvidíme jak si budem pískat.
“ Ty jo hele to jsme my“
ták to je přesný a ještě si určitě říká, ták když mě má na vobrázku,to mě přece mosí milovat! Jo jo typická ženská.
Prosímtě jak se to pozná že má v nose infekci mokvá jí to? A jak to léčíte?
Blbý otázky já vím, jen mě to prostě zajímá.
S tím pískáním, chápu že ti je to proti srsti, moc chápu, ale myslím, že to má pro vás obě pořád víc výhod než nevýhod, navíc neumím si představit aby mi pes musel chodit pořád s košíkem