Tjo Mousesi!

To čumim teda.

Pravila jsem v pátek večer mouratci poté, co jsem ho asi po stopadesátý pouštěla do Domečku. Přišel za námi až večer, tak jak si teď uvykl. Už nás nevítává po příjezdu, nebo po příchodu z procházky. Ta byla sice taková spíš večerní, než odpolední ale čistě úúúúúplně zimníííí!

I když to tak v Prahé rozhodně nevypadalo. Pršelo a to jako dost vydatně.  A sníh téměř, či spíš úplně, zmizel. Tak to jsem si myslela, že to u Domečku bude taky tak nějak. Max. budou zbytky sněhu nějaký. Aleee, překvápko na mě čekalo už cestou tam. Furt pršelo, furt pršelo, ale jak jsme sjeli po těch, já nevím – asi dvaceti minutách? – z dálnice, tak hnedle se to změnilo a za první obcí mezi polema, už poletoval sníh. A asi tam poletoval delší dobu, protože když jsme vjeli do lesů, tak pro řidiče teda to taková legrajda nejni, to chápu, ale já se radovala velice – byl tam sníh a všade! I na tý silnici. To jsem koukala. Opravdu jak na horách. Úplně stejně, vyjetý koleje na zapadaný silnici. A to jsme vážně jen 30 min. od Prahé. Jak to malý dítě jsem se radovala.

A přes to, že doma jsem počítala s tím, že s ohaříkama už nepůjdu, neb jsem přišla z práce dřív a vytáhla je ven ještě v Prahé, když už leje, aby se pak už v Domečku nemuselo, tak jsem velmi rychle přehodnotila situaci. I ohaříci. Doma se tvářili po tom slejváku, kdy jsem je vytírala do sucha spešl osuškou, že ven už ani náhodou, ale tady na to nahlíželi stejně jako já. Na rozdíl ode mne teda měli suchý kožíšky. Já měla bundu po tom lijavci ještě mokrou. Ale co! Jdeme, sněhu spousta, sněží, tak šuuuup ven. A dobře jsme udělali, dobře. Člověk tam jde a starosti ?……nikde 🙂

Vrátili jsme se spokojeně domů, ohařiska vylítaný, vysmátý a doma na nás čekalo teplíčko, protože Brtnik zapálil v kamnech, připravil na kávičku a bylo dobře. Akorát, když jsem dovařila večeři, zaregistrovali jsme za oknem pohyb. Aáá Mourís dorazil.

Jako správnej a bdělej vrátnej, jsem mu hnedle mazala otevřít. Pozdravil mě svým typickým “Mrrrňáu!” a šel zmastit ohařiska. Poté si vyžádal večeři. Podávalo se mleté hovězí se zeleninou. Tak si dal. I trochu tý zeleniny. Zbytek dorazil kdosi z ohaříků. Pak se fšicí pohodlně poskládali, jak koho, kde napadlo.  

Noo, jo, jenže mourovatej pán má prostě čím dál tím větší puzení se po nocích courat. A nebo prostě jen tak být venku, sedět si na rohožce pozorovat cvrkot. Noční cvrkot. Takže jsem se dost naběhala.  Vždycky ho svědomitě vypustím a po nějaký době mi to prostě nedá a jdu se podívat, ešivá jako by panáček domů nešel. Někdy dá najevo rovnou, že ešče nemá zájem, někdy se nasáčkuje bleskurychle domů. A pak po nějaký době zase sdělí svůj požadavek, že “Mrrrrňááuu” a jedeme to celý znova. No a při jednom takovým kolečku, jsem ho šla vyzvednout a vypadalo to, že se teda jde domů. Pak se ovšem najednou otočil a čučel. “Ahá, copak to tam máš, prcku? ” vykoukla jsem zvědavě ze dveří ven. A koukala do očí veliký černý kočce – či kocourovi. Moures udělal postoj, velmi výmluvnej postoj a pomalu, jak na drátkách, se hnul vpřed. V podstatě to není až tak odlišný od toho, jak se v takovej moment pohybuje pes, takže je to jasně čitelný. Udělal pár kroků a kočka-či kocour ustoupil/a. Tak přidal ještě pár výmluvných kroků a to už stačilo k tomu, aby se dotyčný, či dotýčná dala do pohybu. 

No to čumim teda Mousesi, pohladila jsem ho po hlavičce, když hrdě nakráčel dovnitř. “Tak ty seš takovejdle velikej a důležitej pán? Ty už si bráníš území?” Měla jsem radost, že se o sebe umí postarat. Ale na druhou stranu mi začla v hlavě jet další lajna. A budete se asi smát 😀 .Protože hnedle vzápětí mě napadlo,  že co když ta kočka potřebuje nějak pomoct? Co když potřebuje zázemí, jídlo?? ………………………. asi si dovedete představit, jak to okomentovala moje drahá polovina. A hlavně velmi zdůraznila, že tu kočku v žádným případně nemám tahat domů!  No obávám se, že asi není jedinej, přes koho by to neprošlo. Myslím, že i Mouses a Tali by s ním drželi basu. Protože mám za to, že Tali v případě Mousese jen učinila výjimku.

 

P.S. V noci jsem myslela, že toho hrdinu přetrhnu. Páč ….šla jsem ho pustit domů naposled. Rozjařeně se rozeběhnul barákem. Vzhledem k tomu, že je to polostavba, tak se hnal tam, kde se rekonstruuje a kde je to pro něj velezajímací.  Jeenže, já ho tam, po tom čůracím extempore nechci pouštět, protože by ho tam nějaká ta hromádka suti mohla inspirovat k tomu, aby se tam vypustil. Takže jsem letěla kopnout do dveří, aby se tam nemohl dostat a to pako mezitím vlítlo na schody na půdu a šlo tam rajtovat do takovýho výklenku, kde mám schovaný různý poklady z Domečku, jako smaltovaný hrnce, bábovky, zelňák a tak. A kde rozhodně nechci, aby zrovna von rajtoval. Vědoma si toho, že jednám s kočkou a musím zapojit veškerej svůj diplomatickej um, jsem k němu vlídně zahovořila, zatímco jsem se krotila, abych po něm nehrábla. Řekla jsem mu, ať neblbne, že je šikovnej pán a jde hezky ke mně. Chvilku to trvalo, musel potrápit mou nervovou soustavičku tím, že si tam trošku zaštrachal, ale pak hezky vylezl ven a nechal se odmanévrovat dolů a do kůchně. Abych mu to vynahradila, dali jsme si boj o ručník, protože mi bylo jasný, že je rozjetej jak Pendolino. A byl, ani boj o ručník ho neuspokojil a vprostřed noci se jal útočit na Taliprda a škrabat koberec a tak ho nakonec Brtnik vypustil ven. Abych já šla zanedlouho zkontrolovat, ešivá půjde domů. Nechtěl. Chtěl si bejt venku a hlídat si rajon. Při další kontrole byl někde v tmách a domů přišel až ráno na snídani.

Prosim vás nemůžetee mi někdo dát nějakej kloudnej návod jak fungovat s venkovní kočkou? Brtnik se mojemu vrátničení dost jako směje, ale já takhle v zimě nechci, aby Mousesovi třeba byla zima, když chce jít domů, aby třeba zbytečně nevodešel, když je mu upřen přístup do tepla a tak. Myslím, že je asi zbytečný, abych takhle furt courala a kontrolovala, ale nemůžu si pomoct 😀 . Nebo to není zbytečný a děláte to taky? Jak to máte? Poradíte?

18 komentářů u „Tjo Mousesi!

  1. Myslím, že jsou dvě možnosti:
    1. nechat Mourovi venkovní domeček, vystlat ho slámou, senem nebo hoblinami (rozhodně ne textilem). U babičky takhle bydlela většina koček, buď ve stodole (sláma) nebo na půdě (seno).
    2. dát do vstupních dveří kočičí dvířka, ostatní dveře nechávat pootevřené. Aby nezavítaly cizí kočky, tak opatřit dvířka i Moura čipem. Pokud nechceš, aby vstupoval v době Vaší nepřítomnosti, myslím, že dvířka jdou zablokovat.

  2. jo , dvířka s čipem jsou v plánu – až tam budou pořádný dveře a budeme tam nastálo a budu se moc i domluvit s vnučkou paní sousedky, jestli jí nebude vadit, když mu ten čip dám.Tady je blbý to, že prostě ta kočka není čistě moje, takže ani kastraci nemůžu, a tak. Musím to nechat na právoplatných majitelích.
    No zatím prostě budu dělat tu vrátnou, no. On do toho domečku prostě nejde, ani na polštářek, kterej jsem mu tam pak dala v domnění, že když na slámu nechce, tak třebas ho tam ten polštářek, kterej měl právě v tom svým provizoriu a byl z něj nadšenej, tak že ho tam dostane. Ne, ani za milijoun. kdybych právě věděla, že si zaleze tam, tak nebudu furt poletovat jak Motejl Emanuel, ale takhle mi to zkrátka nedá. A taky proto, že on chce být ve společnosti. 🙂 . Takže………… vrátná prostě 😀

    1. Já jsem právě nedávno četla v jedné odborné stati, že venku textil rozhodně ne, protože když navlhne, jakože vždy, může to být v zimě malér. Třeba by toleroval seno nebo hobliny, ona sláma je dost nepoddajná. U babičky byly na slámě spíš kocouři, kočky byly na té půdě v seně a pravidelně se tam také kotily. Z půdy mohly chodit po domě a ven se mohly dostat malým okénečkem na schodech do sklepa.
      Misky na jídlo měly na chodbě vedle kůchně, stodolním nosila babička jídlo tam, když nebyla čekačka na verandě.

  3. no já to taky vím s tím textilem, enemže když nevzal v potaz tu slámu, jsem si říkala, že mu je to nepříjemný a když si tak zamiloval ten polštářek, že ho tam třeba dostane, aby si tam šel lehnout a pak to změním na já nevím co. jenže prt. no. Nepůjde tam, otvor se zvětšil na 2x a taky nic.

    1. Mám moc dobrou zkušenost s polystyrénovými boudičkami, které kočičí útulky doporučují pro venkovní kočky (na gůglu “termoboxy pro kočky”). Není potřeba do nich nic dalšího dávat, polystyren sám krásně hřeje. Vyzkoušeno s úspěchem na našem čistě venkovním kocourovi v práci – i při největších mrazech má krásně teploučký podvozek 🙂 Dovnitř zalézá jen při hodně špatném počasí, většinou spokojeně podřimuje na boudičce.

  4. Máme to podobně. Ríša je napůl venkovní kocour. Když je zima, spí doma. Večer kolem sedmé ho pustím ven a když se jde Tobík vyčůrat před spaním, kolem deváté, Ríša už čeká za dveřmi a jde domů. Většinou spí doma celou noc. Ovšem jsou výjimky. To když ho napadne jít ven ještě kolem půlnoci. To si říkám, že se musím kolem druhé vzbudit a pustit ho domů, aby nebyl v mraze venku moc dloho. Funguje to. Vzbudím se a jdu otevřít dveře, kocour tam už čeká a s předením jde domů spát. Ještě že takové výkyvy nemá moc často, to bych se moc nevyspala.

    1. ááha, takže podobnej systém, jen teda Ríša nejni TrotlMouses a necourá furt sem a tam. To jako musím říct, že Mouses jo. Ale možná jsem toho příčinou právě já? že ho furt chodim k těm dveřím kontrolovat??? Tak já se s tím zkusím trošku umoudřit. Ono ale vlastně tady je ve hře ještě to, že on je naučenej, že odjíždíme a tím pádem se ty dveře neotevřou a já se bojím, že aby zbytečně třeba nešel pryč a nespal tím pádem zbytečně venku. No……. takže co?? Takže teď v zimě budu dělat často vrátnou a pak to natáhnu? Vyjde to? Nebo si tím zavařím na to, že pak budu lítat furt? 🙂

  5. hlavne v zadnym pripade netahat domu 😀 😀

    resi to kocici dvirka nebo nejaka skulinka, kocka si uz cestu najde

  6. Prodávají se i kočičí dvířka do oken. Slámu kočky nerady, radši seno, je měkčí. Já teda neskáču jak kočky pískaj, ono taky s více kočkama by člověk nedělal nic jiného, takže kočky chodí ven a dovnitř jen když někdo zrovna jde. Nemám pocit, že by z toho měly nějakou újmu. 🙂 S tou kastrací blbý, podle reakce to druhý byl určitě kocour a jestli je Mouresovi už přes rok a je nekastrovaný, začnou rvačky, což obvykle znamená minimálně rozervaný uši a různý ďobance po těle a potulky, což znamená, že se x dní neukáže, protože bude nahánět kočky někdo o 20 km dál.

    1. Tak do oken asi neeee, to by se mi nechtělo, páč jako takový pěkný vokýnka drahý…. ale do dveří, až se nastěhujem tak jo. No já si říkám, že bych taky neskákala, ale když on ví, že někdy odjedeme, tak aby prostě se pak nesbalil a nešel pryč?
      On mu ještě není rok – je dubnovej. Taky si myslím, že to byl kocour to druhý, tak jsem ráda, na jednu stranu, že nebude otloukánek. Paní s kastrací počítá i jsme se o tom teď bavily, že jako bych na to ráda přispěla, když mám takhle napůl kočku. Ale nechtěla. každopádně doufám, že se to stihne udělat nějak rozumně.

      1. muzes nechat kastrovat i o neco driv… ale to asi kockoznalky poradi idealni cas na kastraci.

      1. Porotože von je prostě nej!
        Miluj i ty jeho pohyby, Petr (ex) mu byl hodně podobnej
        a měl i stejné pohybové nadání jako von :-DD

Napsat komentář: Raven Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..