Za úplňku.

Za krásnýho úplňku. Nebo teeeda jako, skoro úplňku, páč toho měsíčku už do druhýho dne, kdy byl úplněk opravdu,  chybělo jen malililililinkatě.

Ani to skorem poznat nebylo, jak byl pěkně kulaťoučkej. A šajnil jako bláásen! To se to venčilo. Ve středu musíme pravidelně do Domečku přiložit do kotle, aby to nevyhaslo. A Brtnik vždycky něco málo udělá – jako třeba teď, kdy si řezal cihly a připravil si to tak trošku na víkend. 

A já mezitím vytáhnu ohařiska do luk a k lesu. A tuhle středu to byl lůůkcus nejlůkcusnější. Protože, jak říkám, měsíček svítil úplně jako nejvíc, co mohl. Bylo nádherně vidět a sníh tomu vydatně pomáhal. Od neděle maličkatě připadlo a tak byl místy neprošlapanej a nádherně mrazivě jiskřil a křupal. Tooo bylo tak krásný!! Vzduch ščípal, protože se udělala ziminka, ale nám to nevadilo. Štrádovali jsme si to prostorem jako páni.

A Rumíček se pochopitelně dožadoval vykopáváního. Nehledí na to, že botou k újmě může dojíti a jde do lítého boje. Výskokuje, chytá, lapá a pak taky rube. Jako primitif. A raduje se z toho. Jednak z tý akce samotný a pak taky z toho, že je ten primitif 😀 Uleví si na duši, zapomene, že je distingovanej, moudrej  a šikovnej pán a udělá ze sebe debilíta, co zničí každou závěj, kterou najde. A když ji nenajde, rube aspoň zapadaný drny 😀 . Tali nic nezajímá, nezajímáme ji ani my, tak na ni kašlem  a jen ji držím v dostupným okruhu. Jednou dokonce přišla sama od sebe. Ale jinak, jak když tam nejsme. Tak co, tak si to užíváme spolu s Rumajzlíkem. (Ale mrzí to, to ne, že ne.)

Abych mu to řádění ve sněhu trošku oživila, házela jsem mu vodítko. Rozjásaně za ním lítal a mlátil se s ním po hlavě. Pak jsme se museli přetahovat a bojovat a pak si šel dát zmrzlý jabko. To se k němu přifařila i Taliprtka. Venčení to bylo krátký – jen hodinka, ale užili jsme si to pěkně spolu a zrzaveček hopsal pak domů nadšenej, jak to bylo prima. 

Já si navíc místy užívala toho, že jsem stála uprostřed louky a pozorovala hvjézdičky a měsíček, který nerušilo světlo měst. Bylo to tam  nahoře stejně třpytivý, jako tady dole u nás na sněhový pokrývce. Ticho a jiskření hvjézdiček. Nádhera.

Když jsme došli zpátky domů a já se přes zídku podívala na náš ořech, seděl v něm měsíc. Tak jsem to zkusila ofotit a ono se to docela povedlo. Taková náladičková fotka. Já vím, profi niííc moc, profík by se tomu smál. I proto, že to je tmavý (líp to můj foťák neumí), ale já jsem spokojená. Stejně jako s tou druhou, zastřenou, pohádkovou. Úplně mi připomněla znělku slovenskýho Večerníčku, kterou jsem jako dítě milovala. Mnohem víc, než tu naši 🙂 . Byl tam dědeček před chaloupkou. A pejsek, kterýho vždycky dědeček pohladil a pak spolu rozsvěceli hvjézdičky. Pamatujete? Dávali to jen sem tam o Vánocích a já to fakt milovala. Tak teď to skorem mám 🙂 .

14 komentářů u „Za úplňku.

  1. Nemůže Tali žárlit? Chová se stejně nezúčastněně, kdybyste šly spolu samy?

    1. Nene, má to takhle od úplnýho začátku. Nikoho nepotřebuje. To jak to máme teď je výsledek lopotný práce, že má občas sama od sebe potřebu se zapojit. Jinak je nejradši, když si jede to svoje. To je opravdu nejspokojenější. Nikdy se nemotá kolem sama od sebe s tím, jestli něco budeme podnikat. POkud ji chci do takového stavu dovést, musím tu situaci sakra nastavit a ještě ne vždy to vyjde. Je v tomhle těžce neohaří. I pokud po ní chcete práci, která by ji měla být vrozená, je to často šichta.

  2. Fotky měsíčka jsou moc pěkné,zachycují ten okamžik kdy má člověk pocit čisté radosti.

    1. Jo přesně vystiženo, je to ten okamžik čistý radosti, kdy člověk ani nedejchá nad tou krásou. Přišly mi teď emailem od Dennyky fotky profi pana fotografa, jenž se za tmy sápal na kopec, aby vyfotil něco úžasnýho. To svítání , který se mu podařilo zachytit na zasněženou a ještě spící krajinou………….. to je nádhera. Ráda bych se podělila, ale se bojím to takhle zveřejňovat bez souhlasu. Ale nádhera to je, jiskřivá, čistá a křišťálová.

  3. No a v zime psík zaškrabal na dvere a deduško Večerníček ho pustil dnu do chalúpky.

    1. anoo anooo, to jsem si právě dodatečně zjistila na jůtrupce, kde jsem to našla celý. Ani jsem netušila, že bylo čtvero ročních období! Znala jsem jen tu zimu. A to že děduško pustil psíka dnu, to ma velmi potěšilo 🙂

    1. tyjo to sem taaaaak dlouho nevidela… jako deti sme behali k tatinkovi u vecernicku a musel nas podrbat za uchem nez sme sli spat 🙂

      1. žejo žejooo, že to je boží! 🙂 Jsem netušila, žes to taky viděla, já myslela, že to bylo jen, když jsme byli malý my.

  4. Vzpomeň si až se uvidíme, vokážu ti jak fotit “tmu” aby byla lépe vidět 🙂
    Ta druhá fotka je lepší, pohádková 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..