Mívali jsme doma vždycky ikeácký krysy.  Všechny se pochopitelně jmenovaly Krysa Vasilisa.A milovaj je každej z našich ohařů. Ešátor je na povel zabíjel. Bubi je měla jako možnost, jak někoho o něco okrást a Rumíček je nakupujue  – tedy dá krysu do košíku, odnese košík ke kasičce a tam zaúčtuje 😀 . Tali….. tak Tali je konzumuje. Jako správnej labužník začne vždycky ocasem. Poté přijdou na řadu tlapky, ouška, čumáček, následuje pitva. Z pochopitelnýho důvodu jsme jí tuhle plyšovou hračku nedávali a pochopitelně tímto zničila mou zásobu posledních krys. Historických krys.  Neb ikeácký krysy byly stažený z prodeje.

No ale co fčil?? Když Jéžišek dycinky nějakou tu krysu Vasilisu dovalil? Zachránil mě odkaz tady na diskuzi, který sem dala Maya – výýýborný plyšový myši! A to jsem teda ani netůchala, jak moc výborný myše to budou!!  Dorazily k nám se značným předstihem a způsobovaly zpravidla frontu před skříní v zadní místnosti, kdykoliv se tato otevřela. A to ještě ohaříci neměli možnost se s nima osobně seznámit. Stačilo, že NĚCO plyšovýho přišlo!!! Plyšový = dycky naše! 😀 😀

Na Štědrý den pochopitelně i ohaříkům naježilo, ale jevilo se, že o plyšomyše není nějak enormní zájem. Leč – všeho do času, milí přátelé, všeho do času.  Netrvalo to moc dlouho nějak a Tali plyšomyš naprosto uchvátila. Nejdřív teda musí vždycky překonat to, že pokud jí drapne zhurta tak myša zapíská. Já jí potom říkám vždycky, že „Pozooor Talinkooo, pozooor, musíš opatrně!“ a cílím na to, že aby se třeba tímto způsobem naučila ovládat tu svou hubu ocelovou. Zpravidla myšu upustí a zkoume jí, co se jí to stalo. Pak jí vezme už opatrnějš  a důležitě s hlavou vzhůru, či spíš tak jako pyšně zakloněnou s ní chodí bytem seeeem a táááám a všem, naprosto všem dává na odiv, že má velkou vzácnost a že jí to mají fšicí závidět. 😀 😀 . Což pochopitelně náležitě činíme 😀 .

Navíc, není myša, jako myša. Máme logicky dvě, když máme ty dva ohaře, že jo. A Tali z nějakýho důvodu preferuje jen tu jednu. Možná je tím důvodem jistá oslintanost druhé kolegyně, kterou si vzal do parády tuhle Rumoušek. Lehnul si  s ní na zádíčka a svědomitě jí celou vocumlal. Od ušisek po ocásek. Když skončil, vážila asi tak pět kilo, byla skr naskrz mokrá – no doslova jako myš 😀 😀 . 

Jsem hrozně moc ráda (na rozdíl od Brtnika) , že se nám bytem můžou pohybovat zástupy plyšáků, aniž by je během sekundy někdo rozcupoval a hlavně sežral. Cupování mi je fučík, konzumace logicky vadí. No a na plyšomyše platí zatím asi i nějaká výjimka, protože ty si tak maximálně zabíjejí mohutně, ale zatím se do nich nepustila. Jen s nima teda dělá důležitou a nějak jí to baví. A mě to neskonale těší. Vidět ji, že si hraje, že se baví a ne jen primitivně demoluje.