Nebylo zpočátku tak vyladěný, jako byla samotná premiéra. Divadelní kritik by napsal, že bylo takové rozpačité. Zatímco na premiéře všech šlapalo jak dobře namazané soukolí od prvního momentu (hlavně v tom, že byla celou dobu napojená na mě), tak tentokrát nám to krapítek zaskřípalo. Trooošánek na začátku. Ale to už není nic proti tomu, co dokáže jinak. Jen si přitom vykoledovala jednu přes držku. Kupodivu jsem to nebyla já 😀 😀 . Já jí dala jen dovětek, že může být ráda, že jí ještě nepřidám.

Neměla tam co dělat u toho argentýňáka. Omluvila jsem se já, protože se mi utrhla, omluvili se jeho páníci, že jí dal do držky . Neměla si o to koledovat, takže to se omlouvat oni nemuseli. Chyba byla na naší straně. Byla následně zaprdlá a udivená. Tohle totiž nezná. Dobře ti tak, sdělila jsem jí. A pak už jsem se na ni ani jednou nemusela mračit. Capala už pořád vedle mě. Jen u silnice jsem si jí připla, aby kdyby náhodou cosi něco. Přešly jsme spolu a pak už byla pěkně bezvodítkově. Klusala si vedle a čuchala si. Hezky počkala u obrubníku, přešly jsme a já v dálce viděla bassetici Milly. Po dohodě s její paničkou jsme svorně holky pustily, ať si pohrajou.

A já jsem se nestačila divit. Zatímco jindy Tali řádí jako deset čertůch na desátou, tak teď se odehrálo pár tanečkůch a …….. pak šla od toho a šla si sbírat šišky. Což jde s košíkem dost blbě jako, ale když si dáte tu práci, tak prej se to dá. Taky mi jich pár přinesla přišpendlenejch na košíku. Myslela jsem, že když se k nám přidala ještě i Tara, s kterou minulej týden tak bláznily, že se rozpumprdlíkuje, ale zas nic. Jen tak se přivítala a pak si šla zas po svejch šiškách a byla za autistu. Večer mi pak došlo, že to bylo možná tím, že dostala dost nekompromisně přes tu kušnu a tak jí to drželo zpátky. Nevím, uvidíme příště.

Pro tentokrát se radši věnovala mojí společnosti a tak jsme mohly jít dělat hopiky přes prolejzací pyramidu z gumoprovazů, skákat na betonový stůl a cvičit tam…. všechno s velkým nadšením pro spolupráci, který u ní člověk moc nezná. A bývá z toho zaskočen 😀 . Přesunuly jsme se ke kopečku, kde jsme byly minule a Tali tak jako moudře kráčela. Eh. Tomu prostě nerozumíte, vážně ne. Potkaly jsme se feňulí afghána, kterou už léta znám, ale i tak mě překvapilo, že už jí je přes jedenáct let. Byla přece jen o něco málo mladší, než Ešus!! Ale……… a nojo, ono už je to pár let, co tady Ešátor není. A mně to nějak nepřijde. Tali se chovala moc hezky a panička feňuli odepla s tím, že hrát si asi nebudou. I to tak zpočátku vypadalo, ale pak si spolu aspoň pár koleček daly. Aby si babuška zavzpomínala na mladý léta 🙂 . A pořád je to ten elegantní afghání pohyb. Moc hezky se na to kouká.

Koukla jsem na hodinky a protože jsem měla jít běhat, otáčela jsem to pomalu k domovu. Tyhle Talisocializační procházky, kdy se učí pohybovat navolno nejsou náročný na vzdálenost. Zpravidla se moc daleko nedostaneme, jsou tady jiný, mnohem důležitější věci. Jenže… madam se nám ještě nevyvenčila. A tak jsem nás vedla nakonec ještě o kousek dál. U dětského hřiště jsme potkaly mladou fenku ridgebacka a s Tali si daly pár trysků. A musím Tali zase pochválit, že dokázala vnímat, když jsem je usměrňovala, ať ve směru, nebo v rychlosti pohybu, když se tam někdo objevil. Trochu mě zaráželo, že majitelce fenky bylo jedno, jestli někoho smetou, nebo ne a neměla se k tomu, aby nějak hru usměrnila. No prostě to máme každej jinak.

Udělaly jsme ještě kolečko kolem bloku, jestli nedojde už třeba ke splnění venčících povinností, ale k ničemu se neměla. Vracely jsme se ke kopečku a Tali se zase dala do šiškosběru. Využila jsem toho, jak je do tý činnosti zabraná a schovala se jí za jednu z betonových kostek, které kryjí větrací šachty, či co to tam je. A v tichosti jsem ji pozorovala, jak si šmrdlá košíkem po zemi. Pak zvedla hlavu a………. „Je-E? Vona tu nejni!“ rozhlížela se splašile a vydala se směrem, kde si myslela, že bych mohla být. Pískla jsem, ukázala se jí a mastila kolem tý kostky, aby mě nemohla hned chytit. Juchajdáááááá, nadskočila a řítila se za mnou a já musela pištět, aby byl efekt dokonalej, když mě dopadne. Bavila se a to je nejdůležitější.

Netrvalo dlouho a dostala jsem díky další šišce znovu příležitost zmizet a nechat se lovit. Ko-ne-čně!! Konečně! Pak jsme si to střihly ještě kolem stromu, kde je teda fakt těžký mě najít a dopadnout 😀 😀 a pobavily jsme tím dvě holčičky, který  spolu seděly na zemi a něco si tam kutily. Tali, když viděla zájem „publika“ se k nim hned řítila a ony jí chválily jak je krááásná a šly si jí pomudlat a hned se ptaly, jestli má ten košík protože kouše. Trooošku pozdě, řekla bych 😀 . No ale u nás to není o tom kousání, ale o tom, že Talinka je prase a lidi kolem taktéž. Což holčičky odsouhlasily a stěžovaly si na binec kolem jejich domu. Pak už jsme fakt musely zamířit domů. Obě spokojený a bylo nám moc fajn. Děěěěkuju psíbooože! Děěěkuju moc. O takovýhle věci jsem se pořád snažila a bez úspěchu. A tohle jsou pro mě vzácný a důležitý okamžiky.  Který si užívám a užívám. A důležitý ovšem je, že ona taky.