Ráno zasejc vyrážíme „na Karkulku“ . V začátku teda ne, chtěla jsem, že jen tak půjdeme na vodítku a uvidíme, jestli… třeba… malinkatě… se nám tam nové změny neobjeví. Možná i jo, ale bojím se to zakřiknout. Hezky reagovala na povel pomalu, v Talibufetu se na mě sama dokázala zaměřit a bez dohadování poslechla na Ne! Ven!, když se chtěla sápat do křoví. V něčem jsme se možná malilinkatě posunuly jinam. Možná. Ale s ní není nic jistý. Dole u potůčku jsme si zase malilinkatě pocvičili pozornost v exponovaným místě a odchod od něj, trošku jsme si pohrály s balonkem, ale je to pochopitelně všechno omezované vodítkem. Ale kompenzované hrou, radostností a veselým projevem na obou stranách. Kosák u potůčku znamenal další pozornostní úkol a zvládla ho dobře.
Když jsme došly na louku, nasadila jsem jí košík a odepla vodítko. Následovala pochopitelně erupce pohybu, každopádně pohybu ne v rozsahu od Prahy šest až na Chodov. Košík ji hrozně prudil, myslím že ho bere jako omezení celkově, tedy i v pohybu, proto se – zatím – drží víc u mě. A jakoby s ním byla líp ovladatelná. 2x se jí podařilo si ho servat. Ale zlepšuju se v grifu – sundám košík, odměním hrstí dobrůtek, drapnu za obojek, nandám košík a můžu vypustit psa 😀 . Teda fenu 😀 .
Když se v dálce rozštěkaly Dášenky, hezky poslechla /ona je u Dášenek obecně docela dobře ovladatelná/ a tak jsem jí mohla říct, ať za nima utíká. Což pochopitelně plně využila a řítila se jak urvanej vagon. Kdo má rád urvanej vagon? Nikdo, takže nikdo nemá rád Tálii 😀 . Ale jo, pak se i chovala normálně, s holkama se očuchala a sama mazala za mnou. Pěkně dostala dobrůtky a pak už zase zpátky na vodítko a dostát venčícím povinnostem. Aby taky na Rumíčka došlo. Ten už byl ráno s páníčkem, takže jsme si mohli vzít jen tak balonek a chvilku si pohrát s balonkem a pak hlavně teda čuchat tam, kde právě byly jak Dášenky, tak Tali. Musel si to všechno naskenovat a zkontrolovat, jestli Dášenky fakt doháraly.
Odpolko – nebo teda spíš podvečer – nás s Tali čekal cvičák. Bylo pěkně hnusně a já si říkala, že bude nepříjemnej opruz vystoupit tu stanici dřív, aby se Tali mohla vyvenčit, počuchat si a jen tak se projít, než půjdeme na cvičák. V tý tmě na louce, kterou se prochází to nebude nic moc. Jeeenže. Pánik nás – teda mě – zachránil, neb byl prosíravý.
Na psím bydlíku jsem našla vzkaz, že Tali byla už půl hoďky venku a teď jsou venku s Rumajzlíkem. Tak jsem měla prostor na klidný Talivítání, nakrájení si rohlíků na odměny, masíčka a nafedrování pamlsků do ledvinky. Chvilku před odchodem na tramvaj, dorazil Rumíčkotým dom, pěkně mokrý jako myši. Nebyla jsem radostná. Naščestí, když jsme odcházely už pršelo jen troooošánek.
Tali hezky překvapila, šla na tramvaj jako dáma. Nestihly jsme nandat košík a už jela tramvaj. Košík jsme teda nasadily až uvnitř, ale musím ji pochválit. Krom normální chůze od domu až na zastávku, se v tom dopravním prostředku chovala naprosto fantasticky. Sedla si a prostě normál 🙂 . Mooočikovná, mooočikovná. Vystoupily jsme do poměrně hustýho provozu aut u zastávky a dobrý, byla na příjmu. Stejně tak cesta na cvičák byla na pohodu. Až těsně u něj, jsme se trošku musely dohodnout, jak to s tou chůzí teda bude 😀 .
Na cvičáku samotným to pro ní bylo tentokrát těžký. Končila hodina agi a chystala se hodina naše + další agi. Psů jak………. no jak máku a ne všichni majitelé byli … jak to nazvat? Ohleduplní. Je fajn, že pes je nekonfliktní, ale nemyslím, že je nutný nechat ho pobíhat prostorem mezi ostatníma. Stejně tak je myslím ne úplně domyšlený, sednout si na lavičku, přezouvat se a nevšímat si svého psa, který sice na vodítku, ale štěká a vybíhá /ne vyjíždí, to ne, ale vybíhá a vyštěkává ostatní/ do všech směrů a na všechny psy. Taky myslím, že není úplně fajn, když přijdu se svým hovíkem, jsem pán co má sice sto kilo, ale hovík se mnou lomcuje a táhne mě k jinýmu psu, kterýho si majitelka /tedy Koláče 😀 / snaží umravnit. Myslím, že jako stokilovej chlap bych neměla mít problém s tím, toho psa sakra zastavit. Navíc na moje důrazný požádání to nakonec šlo. Hm, tohle mě nepřestane udivovat, ta krátkozrakost lidí (nebo neohleduplnost?) , nebývala jsem na to na cvičáku zvyklá, asi trend nový doby . Kruci, když vím, jaký mám se psem problém /vyjíždí, štěká, neposedí a pobíhá si nekontrolovaně prostorem/, tak si toho psa ošéfuju, ne? Abych nečinila potíže někomu jinýmu. Kdybych tam měla psovraha, co sežere na co se podívá a nedala mu koš /stejně neohleduplně jako oni nechali konat svoje psy/ , nechali by je činit totéž, nebo by si je konečně hlídali? No nic, to je jen takový povzdechnutí. Ale nebude dneska poslední.
Páč… kvůlivá nepřízni počasí jsme měli hodinu v klubovně. V malým omezeným prostoru – navíc plným lákadel – od pamlsků ostatních, přes hračky, různé zajímací předměty a tak podobně. Tady musím Talimůrku hodně vychválit. Na to, že to byla její druhá hodina a že se momentálně chová, jako naprostej idiot 😀 , a že tam bylo tolik moc věcí, SE CHOVALA VÝÝÝBORNĚ /jasně, ne furt, ale hlavní známka zní VÝÝÝBORNĚ/.
Ba naopak, musím trochu „pokárat“ sebe. Za určitou nedostatečnost 😀 , ale je to proto (a na tom se s výcvikářkou shodneme) , že mám trochu omezené možnosti. Tím, že nevím co Tali v pikosekudně vymyslí, musím být pořád připravená na to ji fyzicky zastavit (což mi věřte – nevěřte, při její dynamice pohybu pro mě fakt není jednoduchý) , takže mám jednak jednu část mozku ale hlavně!!! jednu ruku, která musí být připravená jistit a zasáhnout, vyřazený z provozu. Tím pádem jsem s praktikováním určitých fíglíků a detailů, trochu vyřazená z provozu (což vím a děsně mě to štve ale momentálně s tím prostě nic nenadělám, nerada bych, aby ve svý pohrkanosti a radostnosti vyrobila někde problém) . Tak ale snažíme se to nějak obejít.
Byli jsme na hodině zase čtyři a teda musím říct, že to byl docela záhul. Pro mě proto, že dva ze psů (borderák a šeltie?? hodně velká šeltie) natvrdo po Tali šli. Šeltie s hysterií a vyceněnejma zubama, milej borderák – to bral opravdu natvrdo. Trochu divný teda, když Tali je fena. Oba byli na vodítku, ona při seznamování šla -díky tomu vodítku normálně. A on si čuchnul a pak šel do ní. … moc nechápu. Co nechápu ještě víc, že ho to majitelka nechala udělat podruhý!!! Poprvý chápu, nepočítala s tím. Ale podruhý ten pes jasně dával najevo, že jde do útoku a ona kouká a nic. Psa neosloví, nestáhne, nenatáhne na sebe, nic. Nechala ho do toho útoku dojít, zakročila výcvikářka a chlapec se divil.
A v podstatě úplně stejně – spíš ještě s prominutím debilnějš – reagovala majitelka tý fenky šeltie. Od začátku hodiny viděla, že její feňule má s Tali problém. Chápu, v pohodě, fence nemusí být Tali příjemná. Ale… pak proboha, když ji nemám zvládnutou, nechodím kolem toho psa co jí vadí, zvlášť!! když ten pes cvičí, má odložení a má provádět nějaký cvik.
Ne,nezabila jsem tu paní, ale řekla jsem značně nahlas, že prostě tohle NE! a jestli by byla tak laskavá a fenu si hlídala. ………. no, tak …….. dobrý, snažila se, ale jako … ne že by jí to šlo. Spíš mi přijde, že vůbec nechápe, kde má problém /a hlavně, že ho po čase s tou fenou bude mít mnohem větší / Aniž by si toho všimla, nebo jí to bylo jedno, feňule si to ještě párkrát střihla, v ten moment už teda trošku dál od nás. Ale radost jsem z toho neměla, nechci, aby si Tali ze cvičáku odnášela pocit, že tam po ní psi půjdou.
Každopádně ale… Talinka byla výborná při cvičení a nejen při něm 😀 😀 Při cvičení se jí dařilo docela hezky se soustřeďovat a já si měla možnost uvědomit pár věcí, který mi díky tomu, že ji pořád musím ostřížím zrakem pozorovat, uniklo. Učily jsme se hezky koncentrovat, taky měnit polohu ze sedni do ke mně /to náááhodou hezky zná, tak nám to pěkně šlo /, a taky ke mně v momentě, kdy je člověk ke psu zády. To jí taky jde dobře, protože to doma trénujeme. Hezky se ve dvojici odložila. Má jen problém s tím, že jakmile je pochválená, bere to jako uvolňovací moment. To je moje chyba /nebo naše teda/ , to vím, ale vychází to zase z toho, že člověk s ní pořád má hrozně moc kapacity mozkový a fyzický, zaměřený na to, aby nevyrazila a na tom vodítku nezabila sebe, toho, kdo jí drží a to, za čím se řítí. Plus taky to, že poměrně rychle ztrácí o odměnu zájem. Jde jen o to, mít prostor se na to zaměřit. Probraly jsme postup, co by jí mohl vyhovovat a uvidíme.
Když skončila hodina, nahlásila jsem, že půjdeme až poslední, aby to pro ni bylo v klidu. Nehodlala jsem se motat tam, kde by po ní vystartovali dva psi. I přes to, že jsme se stáhly do strany, tak paní s šeltií opět nedomýšlela a svého-podle ní- dobře ovladatelnýho psa nechala volně loženýho s cárajícím se vodítkem… Hele no nic, komentovat to nebudu, to už by bylo za čárou. A já si chtěla z tý hodiny odnést prima pocit.
Ten jsem si ovšem ještě musela vybojovat 😀 , protože před otevřenýma dveřma klubovny se sešli ti , co ve vedlejší hale končili hodinu agi s těmi, co šli na další. Takže rumrajch a spousta uštěkaných pesanů. To v Tali způsobilo puzení vyrážet a štěkat taky. Což je ovšem v jejím podání značný rozdíl než, když štěkají a vyrážejí ti malí psi, co z agi nebo na agi šli (a že jich teda vyřvávalo-přiznám se, že tohle by mě teda otravovalo dost, pokud by mi to pes dělal ) . Takže jsem ji několikrát musela dovést do klidu, abych se mohla přezout, sbalit věci a jít. Ale … povedlo se, bylo po mém. Byl klid, ležela na zemi a čekala, až se přezuju (ty jo ale ten nerf!! aby mi nevylítla 😀 a já neplachtila v nestřeženým okamžiku kdy si budu zavazovat tkaničky, vzduchem).
Aby nebyla nevyužitá a měla pocit důležitosti, „nařídila“ 😀 jsem jí, aby mi podala tu botu! Byla močikovná a botku mi podala. Když jsem řekla, že ešče tu druhou, podala i tu. Supr, supr. Byla zasejc močikovná a dostala mooc dobrůtek.
Odchod z klubovny v momentě, kdy se venku nakupilo mnoho psů, byl trochu těžší, ale pod povelem jsme to zvládly. Venku za plotem už na nás čekal páníček a v autě Rumíček. Juchéé, jdeme rovnou do teplaaa!
Doma dostala Talinka plnou misku vynikající večeře, trochu se pomasakrovali s Rumíčkem a pak byla tak jako hodnej bytovej péf. Dokonce… DOKONCE!! vydžela být v klidu a „hlídat“ dveřte od bytu, ešivá von už nejde ten pánik, co šel do sámošky pro svatomartinský víno. Seděla uprostřed předsíně, Rumíček stál u dveří a monitóroval situáciju, já jsem jí tiše šeptala, ať dává požoool, požooool, ešivá nende ten pánik…“a ona dávala ten požoool 😀 .
Vydržela to hodně dlouho a vyrazila, až když došel pánik dom. Já jsem pak ohřála vynikající svíčkovou a dala si vynikající svatomartinský víno. A….. půjdu spát do péří, páč toho mám taky plný brejličky.
No tak zrovna od hodiny s cvičitelkou očekávám, že když tam někdo nebude zvládat svého psa, tak je usměrní. Oba. A poučí a navede jak je to správně. A pokud je člověk neschopný kopyto, doporučí mu individuálku nebo prostě jiným způsobem zajistí aby pes nerušil výcvik ostatních. Jak píšeš, jednou se to stát může, člověk neohlídá všechno, ale ne opakovaně.
S tím odchodem – já bych prostě počkala. S vysvětlením, že tohle je moc vysokej level a nechci končit lekci vzpínajícím se koněm a utrženým ramenem. Takže počkáme až jedni vypadnou a druzí zalezou do haly. Případně já jsem dost držkatá na to, abych hlasitě požádala všechny, aby si psy prosím přidrželi, potřebuji projít s problémovým psem. Jo, hodně mě Vašíček naučil, hodně…
A Talinka je móóóčikovná, doufám, že si to nepokazí a bude to čím dál lepčejší. Vypadá to, že se ti daří vybalancovat tu správnou míru toho co použít aby to fungovalo.
tak super, ze talinka byla sikovna a tu neohleduplnost lidi taky nemam moc rada. jako majitelka resktivniho psa s tim samo mam vetsi problem nez nejaci psi autisti…
Jo ona to cvičitelka srovnala, jak říkám, pes se nestačil divit, pohovořila i s majitelkama, leč obě majitelky jsou z těch, co prostě toho psa nečtou. Cvičí s ním , ale nečtou. Ta od tý šeltie byla vůbec tak trochu na makovici, vidí, že jí fena zvedá pysky, jen co Tališe vidí, když to přeženu a…… když mám já Tali položenou, aby se trochu uklidnila, tak jde a prochází se tam s tou fenu v podstatě dost nablízko k nám. Jakože my si tady cvičímeeee. Zabít málo.
Takže pak jsme i cvičili tak, že jsme byli ve dvojici s tím čtvrtým psem ,taky kolie, ale kraťanda a normální pes a prima majitelka.
jako nechápu, že pes jde natvrdo do feny, omlouvám se všem slušným borderákům – taky jich pár znám, ale tohle je nějaká jejich specifická vlastnost poslední dobou. Vyjíždět po ostatních psech. Máme v sídláku několikero a nejsou to úplně přátelští psi. Naopak se zase potkáváme s prima slečnou, má psa a fenu a fajn čoklidi. Takže jako neházím do jednoho pytle, ale je jich teď nějak moc, co se takhle chovají.
Já jsem šla z tý klubovny jako poslední, to jsem i avizovala, protože by to bylo náročný, ale jít ven jsem musela, páč se prostě normálně střídaly hodiny. Ten odchod z klubovny byl náročnej spíš už jen v tom, že člověk musí udržet pozornost svou, psa, lilo, tma, kluzkej terén…. Náročný to bylo, ale docílila jsem svého. I to se počítá. prostě se musí v tom náročným provozu ochodit do slušna taky.
co teda ale moc nechápu, že to těm majitelům nevadí, jak se jim ti psi chovají a moc nechápu, jak pak teda se psem, když je takhle neovaladatelnej, agi vlastně dělají? To jsem nás mohla rovnou přihlásit na agi taky, že se Tali vyběhá 😀 😀 😀
Agi bohužel pokročilo tak, že musíš mít psa dementa, co vypustí duši jen za to aby se dostal na parkur. A největším trestem je ukončení běhu. Tihle psi jsou ovladatelní JEN na tom parkuru. Jako najdou se světlý výjimky, ale jsou to výjimky.
A podobně s borderama – bohužel jsou teď děsně módní, protože jsou přece nejlepší. Akorát musej makat, makat a makat, jinak si najdou ventil… jinde.
Já vim, ale copak těm lidem nevadí, že je pes pak psycho, že řve jak prorvaný Slapy a když jich je víc, je to úplně na palici? Bych z toho byla běsná, kdyby měl můj pes takovjehle projev. Ale no tak co už, je to jejich věc. jen je to prostě otravný no.
Jsem si teď uvědomila, že kdyby neměla Tali takovej přehnaně dynamickej pohyb, tak se v podstatě moc od těch ostatních psů při cvičení aaaž tak moc nelišila. V čem by se teda lišila by byl pes navolno 😀 😀 to předvedla dneska ráno. Čůza. Učím jí teď, že jí před domem odcvaknu a jdeme hezky spolu. No tak dneska ne, luplo jí a tradááá. A reakce nula. Musela vlítnout do křoví, musela letět pod vedlejším barákem pod balkonama, musela se letět podívat ke hřišti, jestli jsou tam ty kosti, který včera vzorně sama minula, prostě mazec. Pak přidřepla a konečně se pořádně vyvenčila- to je taky problém, ona se potřebuje rozpohybovat, aby se mohla vykadit, což ale .. že jo.. no tak teď si dopřála pohybu dost. Viděla jsem jí, jak tam pracuje, sedla jsem si na bobek a čekala, pak jsem zapískala na hubu a ona se dořítila. nenechala jsem svůj majestát cloumat emocema, odměnila ji, a beze slova jí cvakla na udítko. Došly jsme k domu, kde jsem ji znovu odcvakla, nechala se přivolat, a pak tradáááááááááááá křoví, křoví, křoví. Ale …. na zavolání přiběhla. U ní je blbej ten projev po prvním opuštění vodítka, to je masakr.
Na tohle je jednoduchý (chvíli) řešení – měj přicvaklý vodítko i stopku. Odepni vodítko a PŘIPRAV SE (nebo měj tu stopku k něčemu uvázanou – k zábradlí nebo tak něco). Až se pes párkrát zastaví saltem, tak s tím vyrážením zmírní. Taky jsem jednu dobu v podstatě furt cvakala – minuta na vodítku, pět minut na stopce, dvě minuty navolno, prostě střídat tak často, že pes vůbec neví jak na tom zrovna je. Ale taky to znamenalo většinu pohybu stíhat se psem.
se bojim, že u ní tohle fungovat nebude 🙁 – a nebo po sto letech, to si mezitím ten krk urve – viz ty naše začátky, kdy jsme venčili urvaný ruský kolo. Jí je tohle jedno – myslím, že má pravdu výcvikářka- jak měla drsný zacházení, uvykla mu, zdrsněla a neřeší. Ale zkusím to a druhým vodítkem ale, ne hned na dýlku stopky a hlavně s postrojem, jen jako ukázku toho, že jí to nepomůže.
Ale ono to u ní je prostě o radosti – o potřebě letět, což tady v městských podmínkách teda moc nejde. A pak v průběhu letu zapomene, že někam patří, že by měla vnímat. Hm, potřebovala bych bydlet ve Skotsku na vřesovištích asi 😀
Jo a ještě – vhodný vrhací předmět taky není k zahození, když se trefíš vodítkem pod nohy zdrhajícího psa, většinou jej to aspoň přibrzdí a máš šanci po něm skočit. Tak abys psa nezabila, klíče se blbě hledaj,… vodítko, řetízkáč, něco co psa nezraní, ale minimálně párkrát jej to zabrzdí (bumerang nebo nunčaky! 😀 ). A řetízkáč na tlamě otvírající se k vdechnutí hnusu (ano, můžeš pak mít fujtajbl řetízkáč)… ale ten fujtajbl nebude sežranej.
Jo vrhací zařízení je fajn, když se za á umíš trefit a když ten pes nejni foton, což vona čůza je 😀 :D. Ale jo, možná k tomu zkusím po letech zase sáhnout. Já se už přešaltovala jinam, nemusela jsem tohle používat, s ní se k tomu možná budu muset vrátit. Má to tu nevýhodu, že ten pes stejně nefunguje, když člověk není v dosahu.
Člověk musí zafungovat dokud pes v dosahu je. Obojí jsou to berličky, které ale můžou učinit život se zatím nezvládnutým psem snesitelnější.
Velkej bezpečnej lítací pozemek někde poblíž máte? Jakože na vodítku dojdeme tam (různými cestami), pak krátce pocvičíme (to aby pes nevyrážel právě se cvaknutím karabiny) a pak dám volno, maximálně třeba přiživím balonkem, klackem, společným lítáním (to teď provozujem rádi!), občas padne odměněnej povel (ale ne moc, prostě jen utvrzení že se vnímá furt), přeskoky přes tvoje součástky (noha, ruka, ohnutý hřbet – pes zůstává v rychlým pohybu, skáče, je chválenej, je radosten, nic k tomu nepotřebuješ), ale hlavní náplní je VOLNO. Pak se třeba chvíli mazlíme, nebo jdem na vodítku na nějaké místo kam pes chce, prostě končit „dobře“. A chodit tam co nejčastějc, aby vzniklo spojení „pára se upouští ZDE“
jojo, člověk musí zafungovat dokud je v dosahu – což je u Tali krapítek problémek 😀 ona vážně jedním skokem zmizí, to nestihneš, nestihneš, nestihneš 😀 fakt nepřeháním. Hele já mám ještě pořád dost rychlý nohy ale na rychlost světla nemám. bohužel. To není výmluva, že něco nejde, to je smutný a odzkoušený konstatování.
S ní je komplikovaná spousta věcí, už jen to, že se opravdu musí člověk koncentrovat na to, aby byl na vodítku připraven zareagovat tak, aby ho při nějakým svým nečekaným blbým nápadu nepřizabila – nemůžeš si dovolit držet vodítko, stopku tak aby ti někde něco omotávalo, jinak ti to urve, zprasí – viz teď moje dva prsty na pravý ruce – při vystupování z auta jsem si nevšimla, že mám to vodítko takhle blbě, levá ruka to odskákala zase minulej tejden, když jsem ji na louce po cvičáku sundala košík a madáme to považovala za totální uvolnění a vylítla…. tohle ti ubírá spoustu kapacity. A nechat vodítko, stopku courat nelze, protože na něm dokáže nabrat neuvěřitelnou rychlost a když v pikosekundě doletí na konec, máš zase problém.
Trochu větší oplocený pozemek byl, ale zrušili ho, takže zbývá jen ten cvičák. A navíc potíž s ní je, že ona i bude teda schopná fungovat na omezeným prostoru, ale moc dobře si umí spočítat, že za ním už nemusí respektovat nic. Nevím jestli se mi tohle podaří jí dostat do hlavy, že i venku to není marný být tam s náma. Protože vezmi si- na chalupě jsme se dopracovali k tomu, že jooo, fungujeme, přicházíme, blbneme, hledáme… ale otevře se branka a od určitý doby máme prostě smůlu, velkou smůlu. Teď dokonce opravdu utekla, jak jsem psala. Utekla od nohy, kde měla být. Dřív se s ní na tý louce dalo hrát, cvičit. Teď? prostě uteče, ve vteřině, to opravdu nemáš šanci ošéfovat. Tak rychlý reakce člověka nejsou.
a elektriku? A vůbec nemyslím na „korekce“, ale na tu úroveň, kde by vnímala, že jí něco šimrá (přirovnala bych k vibracím telefénu), jako úplně jiný impuls, vlastně ve smyslu, blbě naučíš povel „sedni“, tak místo složitého přeučování a napravování naučíš nový správný povel „hačačá“. Tak když je zkažené mluvení, cukání, atd atd atd, ptám se, zda by byla cesta komunikovat nezasviněným kanálem?
tohle mě taky napadlo. ale zatím jedu v tom, že se snažím ji naučit vnímání mýho tichýho hlasu. což někdy jde a je pak právě vidět, že jí je v týhle poloze dobře. A je to pak hrozně fajn pocit.
Potíž s ní je, že fakt nic není trvalý a něco ji naučit tak aby to aspoň trochu platilo……….. to je 3x maraton. 🙂
Jo, já to chápu, věř mi, že velmi dobře (řeš psa, kterej ti ve vteřině vysublimuje z místa kde stojíš s deseti dalšíma lidma, na vteřinu se otočíš a pes prostě neexistuje. Neutekl! Vypařil se.). Snažím se nacházet nějaké berličky, které by mohly pomoct, no. Ale furt mi z toho vychází hlavně vylítání na bezpečným místě (což je teda blbý) nebo kontrolovaný utahání na vodítku (tedy DT, canicross, koloběžka,…) a jinak prostě vodítko a velmi hrubě nesouhlasit, když se pes chová nevhodně – žere hnusy, trhá Koláče na cucky a tak… A samozřejmě velmi souhlasit když se chová vhodně a později v rámci možností v co nejpřijatelnějším terénu kontrolovaně vypouštět.
Jako jo, Barouš zdrhal…třeba 1x za 2 měsíce, ale ty 2 měsíce fungoval. Až na ty hnusy, ale rozhodně to nebyla taková síla. Proto jsem prostě nešla do trvalýho vodítkování. Vašek naopak zezačátku netušil a hlavně byl nebezpečnej – tak se nehnul ze stopovačky, dokud jsem si nebyla velmi hodně jistá a i pak jsem měla oči až za rohem. Stejně to nebylo dokonalý, ale riziko jsem se snažila minimalizovat.
Talinku jsem naživo neviděla (mrzí mně to!), ale tebe pokládám za hodně zkušeného pejskologa a taky si myslím, že už jste docela pokročili, ale … kruci přece každej pes je zvládnutelnej, tak co tam všichni přehlížíme?
Hele ono je tam pár zásadních problémů
– ten nejhlavnější je, že ona moc dobře ví, že na mě má fyzicky a jsou chvilky – už jich není tolik, ale jsou,kdy mě přehlasuje a já to pak musím řešit až následně (jako včera, když už jsem byla přezutá do bot do klubovny na cvičení, přiharašil se tam nejeden pes a já si několikrát popojela) .
– ten blbej start kterej jsme měli se na vztahu značně podepsal a nepodařilo se to ještě přepsat, já jsem to věděla a byla jsem z toho hrozně moc neščastná, páč to psovi přesně říkalo – co já se budu žinýrovat, proč bych měla stát o nějakej kontakt, když se huláká . a bohužel hulákat se muselo, protože jinak prostě nefungovala, jak byla ořvaná. díky projevu na vodítku jsme taky nemohli venku navazovat vztah, tak jak jsem chtěla a ona by potřebovala, zase to z jejího pohledu bylo furt o něčem nepříjemným . Však jak dlouho trvalo to její zmítání se. Vezmi si, že ona aby se mohla vykadit podle svýho, potřebuje fakt mít možnost vyletět, zakroužit si a pak to jde. Když tohle nemůže, tak jí to kadění tak jako nepřijde, nespustí se a to podle mě je pro ni blbý, když se vykadí třeba jen jednou denně. Všichni naši psi pěkně ráno a odpoledne vypustili střeva. Když tuhle možnost má, pak to jde šup,šup.
– další podstatná věc je, že ten její projev, kterej člověk furt musí hlídat, mi jak jsem psala ubírá kapacitu na některý detaily, plus to, že člověka fyzicky přehlasuje, nemůže být tak důsledný jak by v ten pravý okamžik měl být.
– taky – Brtník nejel úplně to co jsem si myslela – ani nemůže, protože prostě neví, nezná a…….. taky v něčem nechtěl poslechnout
– nemá respekt-myslím, ten dobrej respekt a vybudovat se ho zatím nepodařilo.
a taky je Koláče už myslím po tom všem kapek zacyklený – i proto vítá to, když sem píšete svoje nápady, protože některý věci, který moc dobře ví, tady prostě pro tu hromadu problémů co? Ne-vi-dí! 😀
P.s. jo a ad ten bufet třeba- tam potřebuje být člověk opravdu maximalisticky důslednej a…… ona jde čucháčucháčuchá… konzumuje – něco maliličkatýho, ale konzumuje. Nejde fakt rozpoznat a že se snažim teda – moment kdy si čuchá jako pes a kdy jde po něčem