Co měla Karkulka??????????????????????????????????????????

Co měla Karkulka a má každej pes?????????????????????????

Kdo to ví??

KOŠIK!!! A přesně tímhle zařízením jsem na sobotní odpolední intermezzo vybavila Talimůru a udělala tak z ní v podstatě tu Karkulku. Proč ne už dávno? Protože jsme v počátcích věřili nějak podvědomě dál, že ten pes prostě umí poslouchat, jak nám tvrdili ti, co se jí zbavili. Pak jsem věřila tomu, že to zvládneme i bez něj, že se v dohledný době zadaří. A taky hlavně proto, že její projev je v košíku – jak jinak – nebezpečnej pro ostatní. Pro mě, pro psy s kterými si chce hrát… prostě je s ním nebezpečná. A taky se mi v něm špatně odměňuje.  Prostě v tenhle moment samý negativa. (a jedno další se ještě přidalo, ale o tom pozdějš). Takže jsem se tomu furt bránila.

No ale dneska jsem si řekla, že do toho jdem. Velkou procházku měla – vzhledem k tomu, že se plánovalo doma velký uklízení – už ráno. Vyrazili s páníkem do polí. Takže odpoledne jsem měla v plánu jít jen tak lehce u nás za barák na louku. Když nechcete něco se psem řešit v nervozitě, musíte si ho nějak zajistit.  Mít pod kontrolou buď okolí, nebo psa. Vzhledem k tomu, že Tali teď bufetění vytáhla do výšin, coby národní sport, je pro další učení určitým řešením právě košík (doufám 😀 , s ní totiž neplatí nic z toho, co člověk zná) .

Trochu jsme se zasekli při odchodu, protože dočista dočista zapomněla na to, co dělat, když se seběhnou schody…. Sednout si na zadel a počkat, až sejdu dolů. Takže jsme si to střihli… „i“ je tam proto, že jsem s sebou vzala i Rumíčka… 6x!!! Šestkrát se seběhlo dolů a běželo k zadnímu vchodu, zatímco my jsme s Rumíčkem čekali nahoře v patře. Jde to s ní trochu jinak, než  s normálním psem, takže prostě opravdu 6x musela seběhnout dolů a k zadnímu vchodu, aby zjistila, že se nikdo z nás nehne, dokud nebude sedět na zadku pod schody.

Než jsme vyšli z baráku, zaklecovala jsem ji tu její nenažranou hubu a tím pádem mi odpadla jedna věc, kterou u ní hlídat a dostávat tak do venčení pro ni negaci. Což je moc fajn. Co není fajn, že je opravdu s tím košíkem nebezpečná a když si chtěla hrát s Rumíčkem tím svým příšerným způsobem a nalítla do něj,  dal jí naoplátku přes hubu. Houkla jsem na ni klid a rozehnala ji jak demonstraci . A přesně pro to jsem ten košík doteď nedávala, páč její projev je bolestivej i bez něj, natož s ním.  Pak jsem ji pochválila a koupila jsem to košíkem do makovice pro změnu já.  Byli jsme venku sotva pár minut a už nás pozabíjela.

Kompenzací za utržené rány mi bylo to, že vypálila zase za poslední barák, že si rozjede bufetovej mejdan. Háháhahahahaha. Stála jsem a počkala si. Obratem se dořítila k nám, mohla jsem ji pochválit a nechat ji dál volně poletovat. Což si pochopitelně užívala a  lítala si svoje kolečka. Ale lítala si je v dosahu. Když jsem zavolala, přišla a taky docela hezky chodila sama od sebe, takže se sypaly odměny plným proudem.

Pak se ve svý pohrkanosti asi kousla o ten košík a prej že odměny nechce, když ji u toho tejrám 😀 😀 . To Rumíček se zasejc nežinýroval  a hopikal furt kolem, že aby ze mě něco vypáčil.  Sešli jsme z louky dolů k potůčku a rybníčkům a já to volným krokem otočila směr poslední panelák-bufeťák. Psi šli napřed, já to rychle otočila a  šla na druhou stranu. Překvapivě to první zjistila Talimůra a běžela za mnou. Jásala jsem pochopitelně jak na prvního máje.

Pak jsme potkali vižlajdu Sáru a Tali se chovala moc hezky. Zato Rumíček se choval velmi nehezky a rozhodně nedbal toho, že Sára si fakt nechce hrát na mamku a taťku. Protože její protesty nebyly dostatečně důrazný, musela jsem do toho vložit důraz svůj a výtržníka volat k poslušnosti. No a pak už jsme šli pěkně spokojeně domů, kde my pokračovali v bohulibé uklízecí činnosti a ohaříci chrápali jak na pile.

Neděle se nesla v podobným duchu. Ráno, kdy ještě bylo krásně vyrazil páník do Hornbachu a vzal Tupofleky s sebou na socializaci. A my si vyrazili s Rumíčkem a novým balonkem do polí. A udělali si moc hezkou procházku. Koňský ohrady byly takhle po ránu prázdný a tak jsme si tam mohli hopikat, čutat ten novej balonek a pak si jen tak jít polema. Svítilo sluníčko, bylo tak hezky skorozimě a my tam byli sami. Rumíček mi našel bažantíka a bral to tak vážně, že jsem se musela zase smát.

No a odpolko jsme si šly s Tali hrát zase na Karkulku. Tentokrát jen my dvě. Rumíčkotým vyrazil o něco dřív a my šly zasejc na louku za domem. Pršelo docela slušně, takže jsem byla ráda, že jsme velký procházkování stihli všichni ráno. A taky … že ráno v Hornbachu páník koupil měkký kožený košík. Je fajn, člověk nepřijde tak snadno o zuby, ale…. daří se jí ho občas sundat, musel by být fest utažený, aby se jí to nepovedlo.

Ale každopádně – když mi dala tečku, byl to pochopitelně dost rozdíl. Nicméně co je pro mě problém velkej – je to odměňování. Procpat to krz ten košík mi nejde tak rychle, jak potřebuju a tak koza se u toho hrozně mele. Tak zatím to zkoušíme tak, že košík za velkýho chválení, jak dobře to udělala, sundám, nafedruju pamlskama, pojistim si jí za obojek a košík zas vrátíme. Ale je to vopruz.

Dneska ji něco hodně zaujalo v rákosí, které kolem potůčku vyrostlo. Je hustý a jasně, děsně asi obydlený a zajímavý. Tak jsme měli aspoň nějakej ten výcvikovej materiál, na kterým si ukazujeme, že když přijde – vydělá na tom a zas jí tam pustím. Nějak na tenhle princip pozapomněla.

Zčista jasna koukám periferním viděním  a běží k nám nějakej pes! Nahodím pohotovostní režim a pes mě přepadne, režim nerežim. Lupič a loupežník Rumíček si nás s páníkem našel. Rumíček hopiká nadšením a páník nese….. vynikající svařák od kluků z vinárničky!! Už mi začla sezóna. V tuhle dobu kluci dají na terasu u vinárny varnu, a když se jdete projít, koupíte si na cestu vynikajícího svařáčka.  Mňam. Když nás pánové opustili, beze slova jsem to otočila a šla nahoru na louku. Bohužel tentokrát sama. Co platilo včera, dnešek nezná. Alespoň teda, že když jsem pískala, tak se mi ji podařilo připískat. Ne, nebylo to hned z první, ale nešť. Doběhla za mnou, dala si hrst dobrůtek a zase jsem ji poslala zpátky k vodičce. Podruhý už to bylo lepčejší a ten třetí pokus byl úplně vynikající, poslechla hned a letěla jako blázen. Moc jsem ji vychválila, moc jsem ji odměnila a řekla jsem jí, že ted půjdeme tady. Cvakla jsem ji na vodítko, protože jsem chtěla, jednak aby se vyčůrala a druhak, sundat jí náhubek, abychom si mohly procvičit tu chůzi na krátkým vodítku, klidnou chůzi vedoucí k tomu, že se konečně vypustí.

Byla moc hodná a u domu dokonce hleděla na paničku svou, když nás míjel malej uštěkanej pinčík. A když jsem řekla, jestli půjdem domů, nebyla proti. Takže včera a dneska moc fajn. V pindělí se ukáže a navíc máme co? Cvičák. Naši druhou hodinu. A až se tam zabydlíme, posviští tam s ní páníček .