Talinky velký první!
Talinka ve středu dokázala něco, co ještě ne. Dokázala podat úplně stejný a excelentní výkon, jako podal Rumíček. A já vám to částečně dokonce i zdokumentovala.
Zase se mi nechtělo nic moc velkýho ohařího dělat. Na druhou stranu mi bylo jasný, že už tak nějak hnijou. A tak jsem přemejšlela, co bychom tak jako. Pak jsem šla do předsíně a tam mi padlo voko na krabičku s tenisákama. Tu jsme podědili po Bonynce. Předchůdkyni malé střapaté Kessinky, kterou budete znát ze Zvířetníku a která patří Zdeně.
Jak jsem pak zjistila, v bedýnce bylo aktuálně 13 tenisáků /zbytek poletuje po zahradě a Domečku/. A třináctka je asi ščastný Taliprtky číslíčko. Páč vysekla takovej vám výkon, že jsem nestačila zírat. A to šla tentokrát pracovat jako první! Žádný Rumíček předskokan.
Vyzvala jsem jí, aby si sedla a dávala pozor. Zvedla jsem pryč židle, aby se nám tam nepletly a vysypala tenisáky na zem. A jejím úkolem bylo jeden každý sebrat a jít ho uklidit zpátky do bedýnky, kterou jsem držela v ruce. Lidijové drazí, já jsem nestačila valit bulvy!! Ona pracovala. S radostí, nadšením a………soustředěně.Krásně a ukázněně naskládala postupně všech 13 kousků zpátky do bedýnky. Byla jsem nadšená. A ona posléze taky. Z tý suprový odměny – protože jsem jí po lžičkách 😀 , dávala moc dobrou psí konzevičku s husím masem. Po každým kousku tála jak sníh, až jsem se bála, že se rozplyne a vybublinuje . Ale ne, kdepak.
Šla pak hezky ukázněně na pelíšek a počkala, až si Rumíček odpracuje svoje. Ten byl nadšenej. On je takovej nositel. Nobelovy ceny 😀 😀 . Ne rád prostě něco někam nosí, ukládá, přenáší, odnáší. Takže na to vlítnul jako profík, vysbíral to, nanosil to a mazal k lince, že taky chce na lžičku tu dobrotu. Obvykle nekrmím psy ze lžičky 😀 😀 . Jen při zvláštních příležitostech a oni to mají rádi, no. A tohle teda taky ale byla zvláštní příležitost, to tedy byla. Dokázala úplně to stejný, co Rumíček. A hlavně dokázala se soustředit takhle dlouho. Vysbírala poctivě do posledního šécky ty balonky, neodešla od toho v půlce, jako jindy.
A dali jsme si druhý kolo, který bylo stejně skvělý, jako to předchozí. To je u Tali opravdu nevídaný, aby se dokázala soustředit takhle dlouho a na takovou „nimračku“ a ještě z toho měla takovou radost a byla hrdobec. Ono je na co, to je jasný. Takže s posledním balonkem se okamžitě zhmotnila u mističky s konzervou a dožadovala se svojí lžičkový odměny. Zcela oprávněně. Taky jsem s ní rozhodně nešetřila. A to ani pro Rumíčka nejšikovnějšího mýho pana profesora. To je jasný.
Pak mě napadlo, že bych to mohla zkusit natočit. Jestli teda zvládnu v jeden moment točit, držet bedýnku s tenisákama a kočírovat Taliprtku. A jestli se jí ještě bude chtít.
Chtělo a tak to tady máte – sice jen část, protože delší záběr by mi stránky nepovolily, ale i tak to bude stačit, abyste mi věřili. Koukejte:
To je, co? To je šikovná Talinka?
To je teda megašikovná Talinka. Induška si taky uklízí hračky, ale dostává odměnu po každým kousku. Takhle dlouho by asi nevydržela. A tenisáky moc neuklízí, nemá je ráda, jsou prej tvrdý do tlamky 🙂
No tohle právě bylo poprvé, co to dokázala v takovým množství a tak dlouho a za jednu jedinou odměnu.
No musím říct, že jim to svým vedením zrovna neulehčuješ 😀
MÓČIKOVNÝ SOU!
Tam ale žádný vedení nejni, ten pes si pracuje sám a vystačí si s pobídkou, že další, nebo druhý.
No i to „podej další“ a „eště tam máš“ je vedení. Bez vedení by to bylo, že postavíš krabici, vydáš povel a tenisáky se tam odnosej beze slova, což je ovšem scifi. Tenhle monolog už zas trochu rozptyluje pozornost, ale voni jsou zvyklý. A fakt jim to jde 👍
A kulový vedení, prostě si povídáme, to je nerozptyluje. Štajnovi bych ani říkat nemusela a jen držela tu krabici a, on to tam nasází sám. Mně naopak se líbí to, že pes ví, co znamená další, druhý a tak, že nedávám znovu „povel“ ukliď to, ale prostě si povídáme a při tom pracujeme 😀 .
Jasný důkaz toho, že pes rozumí všemu 🙂
Eva B.
jojojo, to mě právě baví, když člověk dovede psa do tý fáze, že se prostě domlouvají. Jasně, povely taky jsou zapotřebí, ale prosté „Můžeš mi uhnout ?“ je v situaci , kdy to jde, takový nějak lepší, než Uhni, místo, vypal atd 😀
Povely jsou povely = recept. Pokyn/Otázka je variace = hokus pokus špagety na skus chceš tam petrželku nebo víc česneku? Naši chlupáči nám rozumějí, to je jisté.
Jak si jinak vysvětlit situaci, kdy kocour sedí před televizí a hypnotizuje obraz… „Vinci, máš tlustý sklo!“ a kocour na tebe pohlédne s výrazem “ A co má bejt?“ Takže si pro něj jdeš a přesuneš ho.
😀 😀
Peti, ale to se taky nepovede každému, jen pravým psím lidem 🙂 Pak se vlastně domlouváte beze slov a to povídání okolo je jen na dokres.
No, ano. Já jsem ráda, že se i Tali v některých oblastech a momentech povedlo dovést až sem. Že jsou momenty, kdy se prostě venku v lese zeptám, zda by na mě mohla počkat a ona i počká. Že nemusím říct to Čekej, ale že se domluvíme. Není to s ní tak jako s Rumajzlíčkem, ale někdy ano. A je to pak pohlazení pro mou vyprahlou psí duši, že i ten tvrdej kokosovej ořech občas zavnímá.
Myslím, že ona vnímá, jen se ty zatvrzelé obaly nesocializace odlupují kousíček po kousíčku. Ona je vlastně hrozně milá holka, jen si musela vystačit sama, než jste se jí ujali a ukázali jí, že pes je člen rodiny. Njn, mít už tehdy Domeček a ty prostory na lítání, šlo by to bez toho šíleného stresu….Nejvyšší Pes ví moc dobře, pro koho má schovanou svatozář 🙂
No vnímá-jak kdy, opravdu. Musela bys jí vidět, ona je pes, který se leckdy uzamkne. A jo, musela si vystačit sama, takže to neznala. A plus ten přechod do civilizace, to je jasný, to taky nebyla pro ni výhra. Však to říkám, že to bylo těžký pro všechny zúčastněný, takže i ona má svou svatozářičku 🙂
Krásný🫶🌞👏
Pes rozumí všemu.
Kočka taky(ale ta to má na háku😎)
No ale musím pochválit Mousese – že třeba respektuje „Ne-e, Mourííísku, sem teď nechoď.“ což jsou dvě místnosti – ložnice a sklep. V momentě, kdy se mi to nehodí. Ložnice je teda kvůli Brtnikovi více-méně tabu furt. ale někdy dělám, že ho nevidím a nechám ho tam zalízt, aby si mohl posedět pod postelí, prohlídnout si to tam, posedět si na okně – jen nesmí na postel, proto tam je ten zákaz. Do sklepa ne v momentě, kdy nemám čas čekat, kdy se zase po průzkumu vyšourá zpátky. 😀
U nás do „hlubokého špajzu“, což je místnost zanořená pod úroveň domu s osmi schody. Tam máme police se vším možným ( kompoty, džemy, olivy, okurky atd.) a brambory a cibuli. Lezou tam všichni a všechny odtamtud pakuju 🙂
Jojo, špajzka na tu jsem zapomněla, to je taky takový, že ho tam člověk nenechá samotnýho. Ale já ji mám jako součást kůchně a on jen většinou nakoukne , nikam se moc nesápe.
Domeček náš má dva špajzy – malý klasický a „hluboký“. V malém špajzu jsou na spodních policích drobné kočičí propriety – vitamíny, kočplatky, pudr, hřebeny, hračky a konzervičky. Eddie tam chodí nakukovat jako do výkladní skříně hračkářství 🙂
Krásně jste na Talince zapracovali za tu dobu, co ji máte. Zasloužíte vyznamenání, uděluji vám Řád úspěšného pejskaře. 🏅🏆😁
Oj, děkujeme převelice Kimi. Já mám vždycky radost hlavně kvůli ní, když k něčemu takovýmu dojde, že to může zažít taky.
Eva B. Jste buržousti? Máte dvě špajzky! 😀 . Mouses taky chodí rád nakukovat. Včera zrovna jsem houkala na Brtnika, kterej ho chtěl vypakovat, tak ať ho nechá, že tam neškodí, jen projde a prohlídne.
Nene, Peti, my jsme sedláci 😀 Jeden špajz nestačí 🙂
😀 a já ten druhej závidím! zas mám dva sklepy, že jo 😀