Když panička tůdle, kdyá panička tůdle néfungovati?
No co by. Šli do OBI 😀 . Kecám. Resp. kecá mi to z frustrace, kterou sem si teď nosila domů. Zbytečně, já vim, je to věc kterou nezměnim, ale pořád ešče si myslim, že změnim. Když se budu angažovat, aby se věci pohnuly.
A doma ale čekaj ti ohaři. Že přijdu a bude nějaká zábava. Venčení ještě uzmul pánik, kterej mě nechce pouštět ven, že je tma. Nevím, co se mu to urodilo v hlavě, že letos pojal takové obavy, ale momentálně mu moc neodporuju. Dělám mezitím doma teplo domova.
Ovětrám, oluxuju, pometu, zatopim, rozsvítim v Domečku milijardu svíček a pověnuju se Mousesovi. A pak přijdou na řadu ohaříci, že voni sice byli venku, ale taky by něco nějak. Leč má mozková kapacita jest z pracovního procesu vyčerpána. Jeden den se nedělalo úplně vůbec nic. Druhej den, to víte, to jsme se servali jako ty koniky a byla to fakt bitva tří císařů. Velkobitva to byla. Třetí den naopak jsem si, jako zhroucenina největší, sedla v kůchni na zem, opřela se zádama o linku a nechala ohaříky, aby po mě lezli a ovíjeli se kolem mě, seděli mi za krkem jak papoušci. Tedy to jen někteří, že Rumoušku 😀 . Moc výborný tohle bylo.
No a ten čtvrtej den, tak ten už byl pracovní 😀 😀 Ohaři dostali každej svůj velkej úkol. Hlídali pičkůty na židli:
Tohle je činnost pro mne velmi nenáročná, pro ně už trošku míň. Ale kdyby neprudili, že chtěj zábavu, možou se válet na pelechu a nedělat nic. Každej svýho ščestí strojvůdce 😀 . Blbý pro ně ještě taky je, že když zapomenu, že maj ten úkol. A třebas uklízím nádobí a při tom si melduju v hlavě něco pracovně a ……….voni seděj a hlídaj. A kapou a kapou a já pak musim vytřít 😀 .
Ale zdá se mi, že jsem zahlédla světélko na konci tunýlku a brzo se vrátíme do zajetých kolejí. Na dnešní den pro ně mám připravený bombaře, to se taky mentálně nenadřu.
„Blbý pro ně ještě taky je, že když zapomenu, že maj ten úkol.“
Za to bych tě pak tou uslintanou tlamou kousla do pihele.
Taky před tebe v létě ve čtyřicítkách postavim vychlazený prosecco teprve za hodinu ti dovolím se pro něj natáhnout.
Však na ně na hodinu nezapomenu, neboj, nejsou týraný. A specielně některým to prospívá v tužení nervové soustavy.
Jak si myslíš, že to dělá tatík pes? Vezme kost a řekne, že je TABŮŮ. A když to mrňou zkusí, řekne mu důrazně, že to je jeho kost a on může tak jen čumět. Když je to sprateček, vysvětlí mu to důrazněji a pak už mu dá na budku. Učí ho tak respektu k sobě a sebeovládání se, trpělivosti. Páč spratek ulehne opodál a v tichosti číhá, až přijde jeho chvíle, neboli, kdy tatík ztratí zájem a de facto mu dovolí, aby si to vzal. Já u nácviku a cvičení nejsem ani důrazná, ani na budku nikomu nedávám. Učím je to postupně a je to i proto, aby někteří nesebrali na co přijdou a co uvidí. Jest to v jejich vlastním zájmu a prospěchu, i když se to tak nezainteresovanému může jevit. A odměnou za výdrž je krom toho pičkůta, leckdy i dobrota vyšší hodnoty.
Však člověk taky nemá všechno hned a musí být leckdy trpěliv. Víš kolikatě trpělivostí musím já oplývat třeba kvůli slepičkám? Čekám na ně dvacet let.
I my i psi občas prostě zažijeme něco, co nás napíná a je to přirozený a taky zdravý. Umetat jim pořád cestičku není správně.
„Umetat jim pořád cestičku není správně.“
tyjo, to bych si měla na břicho nechat vytetovat já, tohleto… furt na to zapomínám 🙈
No jo, trocha odolnosti psy-i psí-chice neuškodí .
Víš co třeba prospívá některým útulkovým bojínkům? Když je vedeš k tomu, aby překonávali těžký a nepříjemný překážky – zvedne jim to sebevědomí, naučí se bojovat s překážkou. Moc hezky se mi kdysi dívalo, když na táboře Ščučka vedl pomocí klikru bojavýho psa k tomu, aby sám a dobrovolně strčil kebulku do dřevěný bedny a pak tam vlezl celý, sám a dobrovolně. Pomalu, nenásilně, nechal to na něm, co za který krok zvládne a jen klikal a odměňoval. To bys koukala, jak byl ten čudla pak hrdobec, jak se radoval!!
https://www.rajce.idnes.cz/2cvoci/album/19-99-88-psejci/1481257831
Vašek se smrtelně bál i krabičky od čaje.
Jo, přesně. Je potřeba psa nelitovat v tom smyslu, že se něčeho bojí, něco mu vadí, je zapotřebí ho tím provést, aby zjistil, že vono vlastně nic a hurá, já sem hrdina.
Thielli,
u syna jsem taky „zapomínala“. Protože se hodně bál, furt jsem z něj cejtila tu úzkost. Možná jsi na tom podobně.
No a nemůžeš je prostě jen odložit na pelechy se slovy “ Chvíli se válejte, panička musí přemejšlet?“ Že by si jen tak lenošili a lehce se třeba nudili sami? Jde to s ohaři?
Ale tak můžu, že jo. Ale nechci dlouhodobě, člověk je v práci, oni prospí den a pak logicky čekají, že spolu budem něco páchat. Tak se vždycky aspoň trošku nějak hecnu.
Myslím po nějaké drobné zábavě a hře, že by si chvíli hráli sami 🙂 No, ono by to mohlo být vynalézavější, než si přeješ 😀
No Tali si může hrát sama, když mi nebude vadit, že sežere plyšáka 😀 . Jiný škody nenapáchá. Rumíček si bude chvíli žouželit a pak přijde s tím, že je to nuda, budeme se přetahovat? Budeš házet? A když nic nedělám, začne metat nad plyšákem kozelce a dělat, že trpí Tourettovým syndromem – zmítá sebou a vykřikuje 😀 . Naštěstí ne sprostý slova 😀
Takže pracovní stres sem nebo tam, hrát si budeme 🙂