A ešče stokrát dotace.

Tím jsem momentálně zavalená, takže ………. sem nic nenapsala. Protože za á) nejni čas a za bé) nejsou ohaří zážitky – ty s gaučem už víte, ty jsem vám psala fčéra. Tak jedině bych napsala, že ohaříci trénují povalování po pelíškách a gauči, střídané s házením plyšáků od počítače.  Jasně, že ven chodí, to jako šizený nejsou, ale teď je to pár dní letem světem. I proto, že Brtnik chořel a já měla spoustu dalších činností. 

A psát vám o tom, jak se prohrabuju papírama, hledám, sbírám, skenuju, volám, domlouvám, zijšťuju a rozčiluju se, to asi nemá cenu, to by nikoho nebavilo. Mně to teda nebaví určitě.  Ale dala jsem se na vojnu, tak bojuju. A doufám, že vybojuju. Jinak nedorekonstruujeme. 

Tákže prosím o shovívavost, jak to půjde sednu k příjemnější práci na počítači. 

Aby to nebylo tak úplně fádní, dám vám sem foto rezatýho zahradníka. Nevím, co ho to tak vzalo, ale seděl nad tím odlomkem tchýnina jazyku – asi z nedostatku jiné činnosti  značnou dobu. Bez hnutí. Jen si dycinky vzdychnul 😀

A když nesedí nad květenou, podává tiché žádosti, že by chtěl mou berušku 😀

A kdeže jsou ty doby veder, kdy i doma musel ohař nosit klobouk, aby neměl úpal  😀

Tak a já jdu spát. Dobrou. Nebo teda dobrý-tro.