Sem vynálezce, jako byl strejda Demižón. Teda Edižón.
Ale kynologickej. Protože!
Co nějaký čuchačský koberečky a podobná drobotina!
Nebudu troškařit. Tak sem vynalezla……….
ČUCHACÍ GAUČ! 😀 . Brtnik chořel, nebylo mu dobře a chořel v kůchni na gauči a já měla moc práce a ohaři byli otravní a furt ho chodili kontrolovat. Tak co fčil s nima, ne? Pudete pracovat, haranti. Chvíli jsem je mučila skákáním na psí gauč, sedáním, leháním na gauči, Rumouš musel vokazovat, jak stojí na hlavě – Tali to neumí, nechápe, kde má hlavu, a jiný pitomostě a pak to přišlo. Nápad.
Vzala jsem pytlik s nějakejma granulema a poházela je na tom gauči plným záhybů, jak po tom ťapali. A protože grancle krásně splynou s dezénem přehozu (znovu Mayo dík za ten geniální tip) , tak ….no tak je museli hledat. Koukejte:
Tohle kdybych udělala Indě, tak potom sežere celej gauč :-)))
No, ale to by se taky na delší dobu zabavila 😀
No to sice jó, ale stoupla by spotřeba gaučů 🙂
No prostě já jí nechci dávat žrádlo (ani odměnu) tam, kde má odpočívat, protože jak vona je chodící strakatej žaludek, tak by tam pak vůbec nevodpočívala, ale hledala by zbylý molekuly žrádla 🙁
Já už jsem s Tali rezignovala na úplně šécko a jedu taky úplně šécko, co mě napadne. S ní nic jinýho nezbývá 😀
No tak to my si naopak musíme dávat víc pozor, páč jak Indy už blbě vidí a slyší, tak o to líp cejtí. Nebo prostě víc používá fifák, když jí nic jinýho nezbejvá. Takže má tendence vracet se tam, kde už někdy BYLO žrádlo.