Aneb – ať žije Úpcikling.
Je to dneska v módě ne? Upcyklovat, že jo? A řekla bych, že to není od věci. Krámů zbytečných má člověk kolem sebe furt dost a dost…. tak proč furt pořizovat nový, že jo.
V době kovidový jsem z nudy koukala po psích eshopech a objevila tam takový ty lízací podložky. “By se to hodilo tetkonc…. když se ohařiska taky pekelně nuděj…..” běželo mi makovicí. “A ani to není ale drahý, stopáďo jenom…..” ozval se Škudlil nenápadným hlasem. Čučela jsem na to a přemýšlela. A dobře jsem udělala.
Protože. Ta přemýšlecí pauza dala prostor jak Škudlilovi, tak hlavně taky Kutilovi, který ve mě dřímaj. A ty se do toho napřeli.
“Ale je nutný to kupovat? Nedalo by se to ale vyrobit z něčeho doma?” pravil Škudlil a Kutil se hluboce zamyslel. “No, jo…. ale z čeho, chtělo by to něco jednoduchýho, co zvládnu sama a nebudu s tim muset votravovat Brtnika.” dal se Kutil do přemejšlení. “No a hlavně by to chtělo něco vyrobit teď hned, aby se hned vidělo.” Tůroval Škudlil Kutila. Ten zapnul všechny svý dostupný mozkový buňky a já šla mezitím vařit. Slanej jáhelník. Jáhly už byly uvařený, zelnej základ taky, tak jsem to šla smíchat spolu se strouhaným sýrem, jak pravil recepís. Byl to takový můj kovidový jídelní experiment, nikdá jsem ještě nic takovýho nevyráběla (a musím říct, že to byla chyba, je to moc dobrý, v podstatě jednoduchý, zdravý, bez masa, bez lepku, leč sytý a kdo má rád jídla s kysaným zelím – bude se voblizovat za ušiskama.
Jak jsem to tak promíchávala padnul mi zrak na vymytou lahev od mlíka……. “Hmm? Äha, ahááá?” udělal Kutil. “Co myslíš?” optal se ho Škudlil. “Ta lahev………. kdyby se zmačkala…..” pokračoval Kutil v úvahách a mi vypadla vařečka z ruky. “Zmačkej to!” poručil mi Kutil a já poslechla. “Pořádně, proboha!” nabádal mě. “A dělej!” podporoval ho Škudlil.
“Týýý jo!” pronesli jsme trojhlasně, když jsme koukali na tu pomačkanou petku plnou různých záhybů. “A tetkon ešče druhou! Musíme mít dvě naráz, přece ten druhej nebude jen tak koukat a čekat, až to kámoš vyblemtá!” Komandovali mě ti dva. Sáhla jsem do pytle s plastem a vytáhla ešče jednu petku. Radit už mi ti dva nemuseli, zmačkala jsem ji, jak kladivo auto na vrakovišti.
“A dem to hned vyzkoušet!” vyhrkli jsme fšicí tři naráz. Sáhla jsem do hrnce, kde zbylo trochu jáhel, do kterých jsem ohaříkům vmíchala předtím taky sýr, že jim to dám jako svačinku. A poctivě hmotu zapatlala do záhybů. No a šlo se na to, fšicí tři dychtivý, ešivá to bude fungovat. A? Co myslíte????
Můžeme se se Škudlilem a Kutilem upřímně radovat. Jak jsme: Ušetřili, vyrobili a ohaříky zabavili!!! A to se vyplatí Bobe!
Má to jednu nevýhodu. Podložka, jak jsem koukala, je pravděpodobně s přísavkovejma čudlikama, jenž jí držej přikurtovanou k podlaze a tím pádem by ji ohař neodlepil a nemohl donést s výrazem – “Ešče!” 🙂 . A tak neudělejte jim tu radost, že jo?
V dalším kole jsem otevřela tvaroh, který se ještě mnohem líp zapatlá do všech těch záhybů a ohaříci se tak zabaví o něco dýl. Dobrý ne? Helejte musíte to hnedle vyzkoušet! Doporučujou dva ohaři ze dvou.
No to je skvělej nápad !
Jo,petku má člověk při ruce furt a něco na namtlání taky a baví je to, proč jim dávat sváču jen tak, když si ji můžou vyblemtat pěkně takhle a soustředit se u toho, uvolnit a zabavit se.
Taky recyklujeme,i když se nejedna o psi hračky,ale třeba z vybraných starých oken jsem mela parenište,z zehliciho prkna bez polstrovani sušak na houby nebo bylinky,da se z recyklovat spousta věcí.
ze starých oken bych jednou ráda udělala něco takovýhodle – jestli se to vokáže
https://i.pinimg.com/originals/9b/66/6f/9b666f94b2d7cc682b657408dcc2f0e5.png
Vokazalo.Tobě se to tam hodí.
No my spíš na to jídlo,kluci říkali,salát dobrej,ředkvičky dobrý,ale kdyby tam tak rostly jitrnice.
😀 😀 tak ale to nejni špatnej nápad, to by mi vyhovovalo taky!!
došlo mi teď, že vzhledem k přítomnosti kočky to asi nebude nejlepší řešení, ty bedýnky 😀
Dobrej nápad, Talinka jak si to pěkně drží.
Ale jo, ty koupený jsou praktičtější, nejezdí to po podlaze a pak se to hodí do myčky, takže je to ekologický dost, vydrží to dloooho. A řekla bych, že i pro psa těžší tu koupenou vylízat, Lokimu to vždycky trvá docela dlouho.
Jasně, že to je asi těžší , tohle je taková nouzovka, náhražka, ale funkční. Páč petky má kolikrát člověk při ruce – třeba i na dovolený a tak může psa zabavit. Na druhou stranu, když jsem tam dala ten tvaroh, zabralo jim to taky víc času než ty jáhly se sýrem, to šlo snadno obecně.
Tali používá tlapky hodně – stejně jako Bubrdle, asi nějakej znak chování typickej pro feny 😀 . Ze psů samců mi to nikdy nedělal žádnej – Rumíček se naučil trooošku podle Tali.
Pak když se sundalo sklo ,dávala jsem sita co mám na sušení velký,az pudu ven vyfotim,nebo síto na katrovani.Jj,když zaseješ,kočky jsou na vraždu.
Petky mi Andy skládá,drží v packach,i rohliksi tak přidržuje a okusuje.
Jo tak to je dobrý nápad s těma sítama. Já to loni uhlídala, ale to jsem nesila, jen sázela, a trochu lítala, abych ho umravnila.
Tak Andislávek taky používá pacénky? tak tím pádem moje teorie padla.
Super napad a sem sw dost pri cteji pobavila. Jo jako lrvni sem.mela.asociaci s nasteouhanym syrema rikam si tvl nee:D dobrej napad:)
jo jako ten sejr by v tom byl výživnej 😀 😀 😀
Já na zabavení používala papírové futrály od vajíček – ty s víčkem na šest nebo deset vajec. Dovnitř naskládám pamlsky, přiklopím (šikulce Koře jsem mohla i řádně zavřít), dám na podlahu. Kora tohle bádání milovala. Kupovaných hlavolamů jsem pro ni měla několik včetně čuchacího koberečku, Goliho to moc nebaví, ještě tak ten kobereček. Ty vejcofutrály jsem brávala i do psí školky na cvičák, u nich nevadí, když se rozkoušou.
jojooooooooooooooo plata od vajíček, krabičky od vajíček, role od koberce – ty jsou vděčný všechny.
Já právě kupovanej hlavolam nemám ani jeden, všechno si vyrábim. Vlastně kecám jeden mám. Dostal kdysi Ešátor tu krabičku pro batolata, jak to má otvory podle geometrických útvarů – kolečko, krychle, atd. a já ho naučila, že má dávat krychly do otvoru pro ni určenýho. Rumíček to taky umí, Tali je ráda, že dá cokoliv do samotné bedýnky bez víka 😀 😀 tohle by ji zničilo 😀 😀
Texík miloval krabice od papírových kapesníků. Nasypala jsem do nich dobrůtky, zaštěrkala a on se mohl zbláznit. Chvilku ji honil po koberci a tak dlouho cpal tu svoji velikou kebuli do otvoru, až krabičku konečně natrhnul, dostal se dovnitř, zblajznul dobroty a pak nemohl ven. 🙂 Později se naučil packou otáčet krabku tak dlouho, dokud neskončila otvorem dolů a nevysypala se. 🙂
Recept vyzkouším, dělávám všelijaká krupota, zeleninová rizota, miluju kološvárské zelí (bohužel kalorická bomba) a tohle odlehčené zelí s jáhly by mi mohlo šmakovat.
🙂 miluju, když se zvířata takhle baví, jak píšeš. Je to pro ně tak uvolňující a zároveň je to rozvíjí.
Jáhly se zelím zkus, moc mi to chutnalo!