Malinkatý pochlubeníčko

Opravdu malinkatý a nerada bych, aby to vyznělo jako vytahování, páč to tak nejni.

Já mám jenom obří radost, stejně obří, jako byl tuten krasavec:

A tak se musim o svou radost podělit. Víte, já jsem za svůj život moc křemeňáků nenašla. Kdysi dávno, když jsem byla malej špuntik, co nosil lacláčový tepláčky s kapsičkama a galoše navlíkací na bačkůrky, tak tehdy jo. To jsme jezdili s mámou do chatiček na Staňkov. Je tam kráásnej čistej rybník a kolem rostou břízy. Mimochodem – ten rybník – tam mě o něco později, když už jsem byla větší a samostatně plovoucí zatkli 😀 . Pohraničníci na matračce 😀 .Na matračce jsem byla teda já, ne voni. Páč na matračce asi pohraničníci běžně neplovou 😀 . Staňkov a Staňkovský rybník totiž leží přímo u hranic s Rakuskem. A jak to bylo za komárů, víme všichni. Všechno vobšancovaný a nikam se nesmělo. A tak se nesmělo ani za určitou čáru toho rybníka, jinak vás zatkli. A mě zatkli halt na matračce 😀 . Takovej já sem vám delikvent 😀 .

No nic, ale jak tam byly u tý vody ty břízy, tak křemeňáčci tady měli ráj. A dělalo se to tak, že když jste našli malinkýho křemeňáčka, prdli jste na něj zavařovací sklenici a von vám, klučina jeden, rostl před očima. Pro dítě něco neskutečnýho. Tak jo, tehdy se mi dařilo křemeňáčky nacházet. Pak dlouho nic, až když jsem byla v devítce u kámošky na chalupě v Podkrkonoší.  Dana měla tehdy svoje místečko jedno a tam mě zavedla. Bože to byla nádhera. Křemeňák a liška, to jsou pro mě nejkrásnější houby – z těch co zkonzumuju, takže mou oblíbenou muchomůrku červenou tady počítat do toho nemůžu. Nicméně pro mě je křemeňák Pan Houba.

A od tý devítky prostě nic, nic, opravdu nic. Až teď u domečku. Mám na okraji jedný louky takový místo, kde jsem si říkala, že tady, tady by mohli růst,  kucí jedni s oranžovou hlavičkou. A taky jo. Jednoho jsem tam před časem našla. Takovýho malýho a tak jsem ho hnedle usušila a dala ho jako dárek vzácný 😀  Petě AP k narozkám ve směsi hříbků, co jsem jí nasbírala a nasušila. 

No….. a od tý doby jsem vždycky do těch míst jednou za čas nakoukla a vono prt. Říkala jsem si ale, že jednou zase určitě na nějakýho narazím. No a……….doslova! Tuhleten pan Křemeňák byl tak velikej, že jsem do něj skutečně i mohla jako trošánek narazit. Ale pro jeho krásnou,  jasně oranžovou makovici, kdy tu barvu prostě foťák neuměl zachytit, jsem ho rozhodně v tý trávě  přehlídnout nemohla. Helejte úplně se ve mě šécko zastavilo. Nejen, že jsem nedejchala, ale ani ostatní procesy tělesný neprobíhaly, jak jsem byla úplně překvapená. Já sem vůbec nevěřila, že to, co vidim, je to, co vidim! A že to přede mnou neuteče 😀 .Páč to nemůže bejt možný tuhleto!! Taková krása houbová. Taková fakt veliká. Hnedle jsem k němu posadila Rumíčka. Páč k sobě kucí barevně ladili 😀 . Jen jak už bylo hodně odpoledne a sluníčko nikde, tak to na tý fotce zkrátka není tak vidět.

.

Ale to nejni podstatný. Podstatný je, že to byl taaaak krásnej dárek. A jak voňavej dárek. Můžu fetovat vůni lišek a právě křemeňáků, který jsou takový kořeněný.  No, tak jsem se vám musela hnedle zdůvěřit. Ne, že aby někdo záviděl, ale já měla takovou radost, že prostě musím. Tak se na mě snad nezlobíte.

15 komentářů u „Malinkatý pochlubeníčko

  1. Z celé duše ti to přeji a malilinko, opravdu jen chloupeček, závidím.
    Jo a ty tepláčky jsem nosila taky ☺

    1. Děkuju, Dalmi, byl to vážně krasavec a v článku vůbec nepřeháním, že jsem tam stála štronzo a bez dechu a nevěřila 🙂 .
      Tepláčky byly boží 🙂 , hnedle bych si jedny pořídila, bylo v nich příjemně a mělo to praktický kapsy, kam člověk nacpal věciček! Od rohlíku po kamínky 😀 😀

  2. Krásný nález, ano jsou to i pro mě jedny z nejhezčích hub, loni jsem našla hnízdečko u rybníků, celou rodinku, od prťat po bábušky, či dédušky.
    Nádherní jsou v každém stadiu a ta barva, hmmm. Navíc jsou většinou zdravotně f pořádku 😀

    Tak historku o matračce jsem ještě neslyšela 🙂 DELIKVENTE.
    Já se jednou na matračce málem utopila, neuměla jsem plavat a valila jsem si to na matračce do hloubky s tím, že se nemůže nic stát.
    Nevím ale z jakého důvodu se matrace najednou vyfoukla a já se začala topit.
    Ano, kdo se někdy topil, rozhodně ví, že s hubou plnou vody se opravdu nedá řvát POMOOOOOOC. nakonec mě vytáhl nějakej chlápek, tímto mu dodatečně děkuji, páč mi opravdu zachránil život.
    Sice mě dost sepsul, ale věděl proč. Myslím, že mamka o tom dodnes ani neví.
    Jsou věci, které vědět asi ani nepotřebuje.
    Bylo to ješte na slovači.
    Ale nemám strach, vodu a plavání miluju a dnes jsem výborný plavec.

    1. Žjo! Rodinka, to musí být něco!! A fotky jsou sakryš kde jako? 🙂
      Každopádně křemeňáčci jsou nádherný houby. A doobrý.

      A víte lidijové , že třeba liška, hřib a spešl klouzek, jsou dokonce velmi zdraví prospěšný na konzumaci? To jsem koukala jako puk teda. Protože člověk bere houby jako hůř stravitelný a tak tím pádem pro tělo ne úplně prospěšný, ale… změna! 🙂

      No hele, zatčená já jsem byla ve svým životě několikrát, tohle byl jen rozjezd mojí zločinecký kariéry 😀 😀

      Matračka a dítě, který neumí plovat a nebo plove nedostatečně, to je hazard velikej, to moc dobře znám. Takhle mi odplul nejstarší synovec značně od břehu . V tý době se akorát naučil plouti a myslel si, že je Venclovskej nebo co a tak se z tý matrčky odrazil a hópnul do vody na hloubce. Myslím, že jsem tehdy dala osobák. Ploval stylem potápějícího se špuntu a nebylo zcela jistý, jestli má situaci pod kontrolou, Jouda jeden. Vytáhla jsem ho z tý vody jak králíka a jen to, že jsme byli ve vodě zabránilo tomu, abych ho na místě zmydlila. Než jsem ho – řvouc jak prorvaný Slapy – dostrkala ke břehu s tou matračkou, už jsem byla tak vyřízená, že jsem ho ani zmydlit nemohla. Takže pánovi se nedivím a eeešče, že tam byl, páč kdyby ses utopila, svět by přišel o jedno výborný potrhdílo 😀

  3. Krásnej, křemenáče jsem nikdy nenašla. A vůbec závidím všem ty houby, u nás furt nic nic nic.

    1. Nemusíš závidět, u nás teď taky nic, nic. Těšila jsem se, jak si o dovče zahoubařím a prtky, krom tohodle velikána křemenáčovýho národa jsem nenašla nic.

  4. Moc Ti přeju takový “úlovek”. Já už jsem léta na houbách nebyla, protože téměř nevařím a nějaké sušené jsem dostala od rodiny. Kdysi jsme s kamarádkou jezdívaly na Dolní Moravu, dokud to ještě byla tichá a klidná vesnice. Buď jsme šly přes Klepý po vršku nebo údolím proti proudu řeky. Houby by se tam daly sbírat hráběmi. Třeba jsme si z bundy udělaly tašky, a stejně jsme všechny nálezy nepobraly. Tedˇ bych na DM dobrovolně nevkročila, je to tam jak na Václaváku.
    Teď jsem byla na dovolené na Suchém vrchu. Paráda, hub pramálo, patrně i nejedlé, borůvky ano, ale to se mi nechtělo sbírat.

    1. Koukla jsem na mapu – byli jste ubytovaní přímo tam? Na té chatě? Žiš, to vypadá supr! Můžou tam čokle?

      Už dlouho jsem nezažila dobu a místo, kde by se daly houby sbírat hráběma. Joj! Ale zase co s tím potom, že jo, když jsme dva a houby jím hlavně já. Nicméně toho křemeňáčka jsem udělala na slanině se špagátama a byl výbornej. I Brtnik si dal jen vyndaval ty velký kusy 😀

      1. Ano, přímo v Kramářově chatě. Měly jsme tam jet s mamkou už předloni, dvě babky a dva psi do apartmánu, koviďák to zavřel, loni odešla nejdřív Kora, pak mamka, já jsem si tu rezervaci nechala, a jela jsem s Goliášem teď, i za ně. Chata je po požáru renovovaná, příjemná až luxusní, v okolí spousta míst stojících za návštěvu. Čokle tolerováni všude krom snídaně v salonku, to jsem byla požádána o bezpsí, protože salonek je malý. Na vycházkách jsme zažili pohodu i horor, chystám příspěvek na Zvířetník. Pokud ses dívala jen na mapu, koukni ještě na http://www.suchak.cz

        1. Kimi – to je hezký, že jste takhle spolu jeli. Já jsem přesvědčená, že tam min. máma s Tebou byla 🙂 a je dobře pro Tebe, žes to neodpískala a vydala se tam. Vypadá to báááječně!! Moc díky za tip , jdu to prostudovat a spřádat plány, že třeba tam bychom mohli zamířit, až bude čas na to mít cestovací dovolenou. Jůůůůů to se těším, jdu kouknout na odkaz a ešče se sem vrátim. Vypadá to, že teda se dvěma čoklema by nebyl problém, to zní skvěle. Psi normoš do jídelny, restaurace v hotelu, či penzionu netaháme, takže kajn problém. Jdu studovat.

          1. Ty jofka Kimi – mocinky moc se mi to líbí, to se budu těšit!Neměla jsem se koukat na to žrádlo, jsem tu jak bernardýn. 😀

  5. Závidět úlovek? Kdepááák, já tě nenávidím! Pro křemenáče (nejkrásnější houbu na světě) bych zabila i babičku.
    Pod Gruněm směrem dolů na Armaturku, v mokřinách kolem potoka (krpál jak sviňa) se vyskytovali krasavci s takovou baculatější, černobíle žíhanou noženkou napůl posazenou v mechu. Jen ty zrzavé hlavinky vykukovaly. Normálně taky v lese nekřičím…. 🙂
    Výstavní exempláře jsem nacházela i v těsné blízkosti přehrady Šance. Nádrž s pitnou vodou, zákaz koupání, turisti žádní = houbařský ráj. Tam, ale mívali janci hlavičky zabarvené spíše do hněda, jen s nádechem rezavé.
    Kampus VŠB v Porubě – užší asfaltka pro pěší mezi hlavní budovou, menzou a kolejemi, stovky študáku courá denně tam a zpátky. Po okolních loukách pséci s páníčkama a pět metrů od cesty si naproti tenisovým kurtům vegetila stařičká osika v symbióze s křemenáčema. Skoro každej rok na mě janci počkali. Čisté radosti. 🙂 A poslední podzim, než strom pokáceli, jsem našla křemenáčků dokonce pět na jednom místě. Asi věděli kdo je náležitě ocení.

    1. Ale ne!! Jak ji mohli pokácet??? 🙁 Ach jooo.
      Koukám, žes měla na křemenáčky štěstí, to je dobře, je to náramná houba a pro mě svátost, stejně jako liška. U nás jsou pravděpodobně tyhle s nožkou jako mají kozáci. Aspoň oba týpci, co jsem našla to tak měli, i ten malej.

  6. Malinkaty? pochlubenicko???????
    To je tezka podpasovka a radim se za Kuskus do fronty nenavidici a zavidici! Aaaach, to je takovej krasnej houb!
    Ale jo teda, vytahuju posledni molekulu empatie a gratuluju k takovymu nalezu. 🙂 Tu kremenaky nerostou, max kozaky. Taky je to let, co jsem posledni kozaky nasla, je to nejkrasnejsi houba.
    Stankovskej rybnik? Tam jsme za komancu s nasima taky byli na dovce, tata tam mel surf a hlidal si vitr, aby nepreplachtil hranici.

    1. Znáš Staňkovskej rybník?? Taky jste tam jezdívali? Taaaaam bylo krásně! Naučila jsem se tam jako pětiletá plout. Já si vítr nehlídala, takže mě zatkli 😀 .

Napsat komentář: Maya Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..