Spim….
pořáde spim……. a pak už spim tak jako míň. Páč tak trochu uprostřed toho spaní v mlze uvažuju nad tím, proč mi proboha někdo popochází po hlavě? Tak nějak neznatelně, ale popochází. To je jasný, nejsem přece blázen, to cejtim. Či spíš přešlapuje. Jak kdyby sondoval co a zda vůbec něco v tý makovici mám?
Postupně jsem spala čím dál tím míň, až jsem se skorotéměř probudila do takovýho toho mlžnýho stavu. A začala jsem se smát. Protože, ač byla tma tmoucí a já nemohla rozhodně nic vidět, viděla jsem. Svým vnitřním zrakem… Simonova kocoura. Kterak pomalým, typicky zkoumavým krokem přešlapuje svému majiteli po hlavě a děsně se u toho tváří. Páč přesně tohle se mi dělo. Já teda nemohla vidět, jak se onen dotyčnej mouratej na mý hlavě tváří, páč jak jsem uvedla, byla tma tmoucí, a navíc – i kdyby nebyla, tak na hlavu si nevidíte, když ležíte, ale stopro se tvářil přesně takhle. Protože jsem si jistá, že se v tendle moment takhle tvářej šécky kočky světa. Pro mě, jako kočičího neználka, to bylo hrozně ftipný, takže jsem se (opět, jako nedávno, kdy mi důvod k smíchu poskytla v noci prtka Taliprtka) začala tiše smát. Tentokrát jsem se ale musela smát opravdu tiše.
Neb jednak jsem nechtěla rušit tu ftipnou scénku a zrušit její kouzlo, a druhak jsem nechtěla na toho výtečníka upozornit. Páč kdyby to zjistil Brtnik, pojede výtečník štandopéde dolů. A to jsem prostě nechtěla. Chtěla jsem to dopřát jemu i sobě. Když vyzkoumal a prozkoumal obsah mojí mozkovny, přesunul se tiše a lehoulince přes moje rameno na bok a tam se zadumaně prošel. Posléze slezl a uvelebil se mi v klíně. Bylo to milý takový. Takový noční intermezzo.
Který jsem nakonec nechtěně ukončila, protože zrovna když jsem se zase propadala do oné spánkové mlhy, jal se kočičí průzkumník čistit si vehementně kožíšek. Nejenom, že se mnou trošánek vembloval a nedovoloval mi tak spát, ale taky poměrně hlasitě mlaskal. Což by mohlo jeho přítomnost v posteli prozradit našemu spolunoclečníkovi. Zavrtěla jsem se teda, abych tak jeho činnost přerušila a jemně jsem se ho dotkla. To ho nějak načuřilo, či co a tak se sebral a odešel na svůj polštářek.
Tenhle noční zážitek je naše malý tajemství, který my dva nikomu neřekneme 
Myslím, že většina koček si čas od času vybere k odpočinku sdílení lože. Když jsem ještě bydlela u našich, kočka Káča měla košík na chodbě u dveří mého pokoje. Skokem na kliku si uměla otevřít dveře, takže se mi nastěhovala na válendu, vždycky k nohám. Ústřední topení mělo široké žebrové radiátory, takže někdy v zimě dala přednost radiátoru, kam jsem navrch umístila vlnitý papírový karton.
Mouses by tak jako spíš furt, než čas od času
. Pevně doufám, že ten trik s klikou nikdá neobjeví, to by v jeho případku bylo dost peklíčko. Je neskutečně zvědavej a všude strká ten svům ušmudlanej sosák 
To je nádhera. Chlapec se nechodí hlásit, ten člověka rovnou adoptuje.
Joo jooo, Mouses se s ničím nepáře. Včera jsem dostala držkovou, že jsem si dovolila ho oddirigovat zpátky do kůchně, protože jsem neměla moc prostor a taky náladu na jeho objevitelský záliby.
Simon´s cat.
Nemuzu jinak, nez poslat totok:
https://www.youtube.com/watch?v=SNAZGy7JStQ
A moc pekny pocteni, hezky si vas kocourek ochocuje a vychovava.
ano, takhle nějak :-). Já vím, že každý majitel kočky tohle chození po makovici nejspíš zná. Já o tom však zatím jenom četla a myslím, že máloco vystihne kočku tak přesně jako Simon´s cat . To je taková encyklopedie kočičího života
Muheheee Simons Cat! a já to budu mít stéreo
Eštěže nemám dvě hlavy.
No teď ne, teď ještě nemáš. ale mít budeš, neboj