Nebojte, nejde o AI , UI, IÁ, nebo jak se těmdle potvorám říká.

Zůstáváme v kůchni.

V kůchni, kde já mám své dva praktické malé robůtky. Jeden svůj – ETU – pořizovaný létá páně asi dva roky po narození Jéžíše Krista a druhý po mámě, který je asi o dvě století mladší, ale stále stejně dobře funkční. Nejsem vyloženě sysel věcí, ale na druhou stranu mám v sobě zakódován refrén písničky : “Nevyměňuj staré věci za nové, mají paměť jako slonové”, nebo jak to pan Svěrák zpívá. A proto jsem ten robot po mámě nevyhodila. protože jsem si říkala, až doslouží ten můj o něco starší, budu mít jednou náhradu. A dobrou, funkční, lehkou,náhradu, kterou lehce strčíte pod linku do šuplíku a stejně lehce – protože oba roboti jsou lehcí- ho z toho šuplíku vyndáte. Oba mají všechno, co já osobně v kůchni potřebuju. Udělají mi těsto, nakrájí plátky, nastrouhají zeleninu, ušlehají bílek, šlehačku, nakrájí hranolky, nasekají, namelou oříšky. 

Nemají ovšem tedy sílu zpracovat těsto na kváskový chléb. To nemají, to uznávám.  Ale ten já nedělám. Jenže ho dělá Brtnik, že jo. A on se nám zamiloval.

Do takový tý obří velký hajtry, která umí v kůchni kde co.  A kterou jsem já nechtěla. Protože je to velkej krám, nedá se s tím manipulovat a z mýho pohledu je to prostě zbytečný, když mám ty dva, který mi postačujou. Ale……..nepeču chleba, že jo. A taky ……….člověk rád dělá radost tomu druhýmu, takže jsem vyměkla.  Výběr nechala na něm, jen jsem tedy po počátečních ofucích dospěla k tomu, že když už teda to pořizovat, tak s nějakou větší výbavou (která bude dávat smysl), aby se to pak nemuselo dokupovat. 

Pak to přišlo! Doslova, protože to doručili.

No ty bláho!!! Krabice s tím zabírala CELEJ KUFR????????????? Protočily se mi panenky. Kam tu obludu proboha ubytujeme? No a co obludu, ale to šécko, co k ní patří! A že toho teda není málo. Popravdě se bez mučení přiznám, že mě příchod obludy do domácnosti nepotěšil. Vůbec. Jednak to bude zabírat místo na lince a druhak – musím vymyslet, kam šécky ty serepetičky uklidím. Dost to ve mě doutnalo. Protože moje plány pro ten den, byly zcela jinýho karaktéru, chtěla jsem si uklidit psí  skříňky, trošku to tam pročistit, vytřídit, srovnat a taky a to hlavně – chtěla jsem si udělat konečně jarní zdobení! 

A místo toho? Místo toho jsem stála bezradně v kůchni a vymýšlela, kam co přestěhovat, abych někde udělala místo. Spoustu místa! Ale kde sakra? Ještě pořád jsou věci, které jsou provizorní, protože sklep není dodělaný a tak spousta toho, co bude jednou bydlet tam, bydlí teď s námi nahoře. A zabírá místo ve špajzu a v mé obří lince. Kam se ale už teda obluda- resp. její střeva asi nevejde. A tak jsem měla o zábavu postaráno. A hrála jsem tetris. Přemísťovala, stěhovala, přenášela, odnášela. Až mi to klaplo. 

Vyklidila jsem spodní část rohové skříňky. A mohlo začít vybalování. 

A dostavila se ……………frustrace. Vybalíte to a máte před sebou neskutečný množství věcí, které nějakým způsobem do toho robota máte později zastrčit a máte s nima něco provozovat. A poctivě se přiznám, že jsem velmi rychle narazila do zdi. Přišlo mi, že nikdy nemůžu zjistit – z toho cáru papíru – co k čemu a jak pasuje a co se s tím má dělat a jak se to tam má zastrčit a …………..

KRUCINÁL KRÁM JEDEN BLBEJ. Byla jsem fakt naštvaná. Místo abych se radovala, že mi domů doputoval nějakej pomocník. Což bych asi měla být, ale prostě nebyla. Před sebou jsem měla obří krávu a její střeva a …………… hele, Brtnikovi jsem to nezáviděla, fakt ne. Až mi ho bylo i líto. Ale na druhou stranu, sakra já tu hajtru domů nechtěla. A co s ní tetkonc budu dělat, jediný co je jednoduchý, je matlání toho těsta. A proč tam jsou dva druhy od každý tý metly,  a proč je tam jedna metla taková  a druhá stejná ale jiná. A ty  a proč………….. krám jeden blbej, debilitní, já to tady nechci. 

Nebožák Brtnik začal střeva nešťastně balit zpátky do krabice, že to uloží ve sklepě. A to jsem zase já začala vykřikovat, že je hovadina ten krám blbej, drahej dávat do sklepa, že jo……..že jsme to neměli kupovat. No ….. asi to nebudu dál komentovat, zkrátim to – prostě frustrace a nespokojenost jsou sviň 😀

No takže Brtnik si na tom vytvořil těsto na kváskový chléb a já na to furt zahlížela zcela nepřátelsky. Zase to zkrátím.

Následně došlo k určitému smíření se s obludou. (Asi mu tak budu říkat). Páč jsem si šla vyzkoušet, ešivá na tom budu schopná vyrobit ty domácí nudle do políftky. Miluju domácí nudle, vyráběla jsem je za svůj život ovšem jen sporadicky, páč je to hroznýho crcání. Tady se ovšem naskýtá možnost vyrobit si nudle hezky začerstva a pěkně a jednoduše a……….jestli to teda pude. Mně. Mně osobně jako, protože to vono to nejni jen tak.  Nasadit tam ten forichtung, který docílí těch nudlí. Těsto vyrobit byla brnkačka. S nasazením forichtungu na nudličky se trošku bojovalo. Ale podařilo se. Aby se zjistilo, že nejdřív ale ! se musí dát ten druhej nástavec, kterej to těsto vyválí. Grrrrrrrrgr! Takže celý dolu, nasadit druhej a těsto si vyválcovat. Pěkně to válcuje. Vyválcovalo mi to nějakou takovou jako šálu. 4x. Pak jsem teda prohodila ty nástavce a JOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO NŮŮŮDLE JEDOU! TO JE KRÁSA!! MÁM NŮDLE! ČERSTVÝ, SVOJE! HA! 

Rázem došlo k usmíření s Obludou. Byla vzata částečně na milost. A úplně na milost jsem ji vzala pak večer, když jsem zjistila na jůtůbúúú, kde čék najde teda šécko, že spolu s Obludou můžem vyrobit klobásky na gril!!! Považte!! No………… pak jsem se víc zahloubala do internetu a informací, které ETA má na svých stránkách a začínám se pomalu orientýrovat v těch střevech. 

Takže! Už jsem Obludě a Brtnikovi odpustila, že jsem kvůli nim musela odsunout svoje jarní zdobení a pevně doufám, že se spolu s Obludou v tý kůchni nějak sžijeme. 

P.S. Nebojte – moji dva malí kámoši, rozhodně do šrotu nepůjdou. Jsou mi totiž k ruce. Obluda má tu nevýhodu, že není tak jednoduchá.