Sobotní. Dopolední. Po tom co nám někdo zamíchal s tím časem. A hlavně SPOLEČNÁ. Procházka.
Byla jsem nadšená z toho, že se mi po dlouhý době podařilo Brtnika přemluvit k tomu, že nevpadne hned do stavebního procesu, ale půjdeme všichni společně ven. Nic dlouhýho, půjdeme to čistě v jeho režii, jak on sám si řekne. Hlavně, že půjdeme spolu.
Bylo opravdu nádherně, tak nádherně, že slunce zbarvilo do medova listí v úvoze, který vede starým sadem. A já to pro vás vyfotila tu krásu. Na sto způsobůch 🙂 a tentokrát se mi to, myslím , i povedlo (připomíná mi to impresionistický obrázky 🙂 ):
Tahle cesta byla první, po který jsem tehdy, když jsme se rozhodovali, zda Domeček koupíme, vyběhla. Abych viděla, jestli tady budu mít s ohaříkama kam chodit. A bylo rozhodnuto. Tady budu mít pořád kam chodit!
A tentokrát jsme to vzali zcela jednoduše – pod kostelíčkovým kopcem. I proto, že jsme s sebou měli lojovky pro ptáčky, abychom po delší době doplnily krmítka, co si Brtnik rozvěsil po cestě. Ohařiska si pobíhali a když jsme došli k bukovýmu úvozu, chvíli jsme si tam s nima čutali a házeli s balonkama. Musím vychválit Taliprda, že když jí Brtnik mrsknul dálku na loučku pod námi a jí vystřelila vzápětí před nosem, jako že úplně před nosem srnka, tak krásně poslechla. My si mezitím s Rumíčkem čutali kopečky – neboli on mi poslal balonek kopečkem dolů a já mu vždy čutla balonek zpátky. Kdyby bylo na něm, už nikam jinam nemusíme. Jakmile najde vhodnej kopeček, vždycky se tam ubytuje a odmítá se hnout 😀 Osvětlila jsem mu ovšem, že to pak není žádná pořádná procházka a tak jsme se k jeho smutku vydali dál.
U starýho ořechu pod cestou jsme zjistili, že chybí krmítko 🙁 . Hledali jsme fakt důkladně, ale bohužel, asi si někdo posloužil. Pracky bych zpřerážela. Copak o to, že si vzal něco, co mu nepatří, ale ptáčci tak mají (dočasně, než koupíme další) o místo míň, kde by se mohli najíst. Grrr. No a nehledali jsme jen krmítko. Tali jsem na chvilku nehlídala a ona někde upustila balonek. A protože se jí nechtělo něco hledat, dělala vofrky. Nemá to jako Rumíček, kterej si na svůj balonek dává pozor a když už ho ztratí, poctivě ho opravdu hledá. No nakonec se podařilo a mohli jsme po hledací anabázi pokračovat k dalšímu krmítku. To je paradoxně víc na ráně , ale zůstalo na svým místě, stejně jako ta další.
Bylo nádherný, prosluněný dopoledne a já jsem s nadšením vdechovala ten čistej vzduch a vnímala tu svobodu prostoru, která tady panuje všude kolem. A taky to, že jsme venku po dlouhý době všichni pohromadě. Bylo to moc fajn a Brtnik nakonec nikam ani moc nespěchal. Myslím, že taky zplna hrdla sosal tu pohodičku. Když jsme opustili louky, zašli jsme do úvozu v březovým hájku, kterýmu já soukromě říkám ruská Tajga, protože to tam tak vypadá. Zavolala jsem si ohaříky a mrskala jim balonky nahoru do prudkýho kopce, ať si taky dají trochu do těla. Oba to milujou, protože můžou balonek skutečně lovit, balonek jim utíká nejdřív nahoru a pak opačným směrem, odskakuje neznámo kam, občas ho schová listí….. a to je prej supr. Tvrdí dva ohaři ze dvou.
Na konci úvozu pod sousedama se k nám nečekaně přidružil Mouses, jak kdyby tušil, že půjdeme tudy. A protože se hrnul domů napřed, vyslala jsem s ním Brtnika, ať na něj dá u silnice pozor a já si vzala ohaříky, který trajdali kus za námi. Přešupajdili jsme pak přes silnici za nima a pospíchalo se domů na velmi, velmi opožděnou snídani. A že nám všem po tý prochajdě pak taky chutnalo!
To je fajn, že Brtnik se nechal přemluvit a šel s vámi…
Myslím, že pan malíř Julius Mařák by z tebe měl radost .
Mrkni na jeho díla 🙂
https://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.O_4645
Děkuju, tohle jsou fotky na který můžu bejt taky konečně pyšná, má to krásný světlo, barvu a náladu.
Pan Mařák ten poslední obraz s názvem Odpočinek pod stromy nejspíš maloval v úvozu v našem sadu.
Ráda bych viděla ty obrazy živě, páč když si to hodně nazoomuješ tak je to taková matlanice zblízka a pak z toho vznikne něco tak úžasného…
ty jeho nebo ty moje? 😀 😀 😀 😀
Kráááásně se Ti to povedlo vyfotit…..a je dobře, že jste šli všichni společně a Brtník si alespon chvíli odpočinul….jinak držím palce s přestavbou kůchně, jste šikovní, takže to určitě zmáknete. Nééé jako já, která už jsem asi potřetí změnila barvu na výmalbu jedné barevné stěny ložnice… Jinak to bohužel houstne nejenom v Domečku, tak uvidíme, jak to dopadne s těmi trhy na Křivoklátě…
No my to máme ale jednodušší – barva bílá, navíc ne malování se vším všudy- oškrábat, omýt, ale čistě jen opravdu přemalovat. Tohle je to nejjednodušší, horší bude posunout vodu, udělat életriku na opravdovej sporák /že bych nakonec i pekla cukroví?/. Není to rekontrukce jako taková, ale upravení toho, aby se tam i v tom provizoriu fungovalo líp, takže vyhodí tu stávající zdejší plechovou linku, namontuje tam tu naši z Prahé, bude vít prostoru na uložení věcí, víc plochy na vaření. A bude to hezčí takový, když už tam máme v tom být rok. Já bych to vydržela tak, jak to je, ale Brtnik se rozhodl, že to vylepší. Ovšem – Křivokláta si vzít nedáme, ani jeden, to se oba moc těšíme, bude to jako , když jsme jeli do Divice na to dívadlo. Kuldůrní vložka do stavby.
No jednodušší rozhodně ne… ale budeš to mít pohodlnější a i hezčí, což je fajn….obzvlášť přes zimu, kdy člověk tráví uvnitř přece jenom víc času…Tak snad se ty trhy letos uskuteční, situace je na ….
No jednodušší s tím malováním 🙂 , kdy se to přelízne, to ostatní taková brnkačka nebude, protože bude posouvat vodu, musí tam zavést kabel na sporák, položit lino, přivrtat horní skříňky…………… a máme to 😀
Situace je na…. protože lidi se chovají jako pitomci. Já chápu, že už to nikoho nebaví, ale…. ti co jsou v potížích – ať už na lůžku, nebo ti se o ně starají, to baví ještě míň. Trocha pokory a ohleduplnosti ve větší míře by lidstvu slušela.
Tak držím palce, ať všechno to posouvání a přesouvání proběhne hladce…
Pokora a ohleduplnost se bohužel z reportoáru většiny lidí dost vytratila…:-(
No prej do pindělí hotofson, tak huvidíme.
Já si po revoluci myslela, jak se jako národ semkneme a budeme jiný, byla jsem na nás pyšná. Tak moc pyšná, že když mi otec sdělil, že může mít pro nás dva s Brtnikem, zelenou kartu do Jůesej, poslala jsem ho k šípku. Páč když jsme neutekli z naší úzký rodiny nikdo doposud, bylo by hloupý utikat teď, když konečně můžeme žít v normální společnosti 😀 😀 😀 😀 😀 oooooooo laláááá. Pak přišly devadesátky, tvrdý vyrabování naší malý země, pokles morálky na nulu a mně je ještě od tý doby nepřestalo dělat šoufl.
Ale mně by se stejně v Jůesej nelíbilo, to vím, je to pro mě divnozem.
krásný fotky podzimní-moc se ti povedly-to bych si i na zed dala!
parádní!!!!
jestli ty nezačneš šlapat na paty Denyky a Čajíkovi?-fakt to máš pěknoučký:-)
No to asi nehrozí, že bych holkám šlapala na paty, tohle je vzácná výjimka, kdy dostatek krásnýho světla dokázal z telefénu vykutat pro mě moc hezký fotky. Naopak většina fotek v mým podání není publikovatelných 🙂