Zbytek dovči byl i nadále v zahradnickým duchu.

Brtnik si hrál na dendrologa, prořezával, zamatlával rány voskem, dlabal nemocný dřevo a tak jako podobně no a já?? Helejte tomu neuvěříte. Krom toho, že jsem teda zahradničila, tak já taky třebááááás PRALÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!! JÁ MÁM UŽ PRAČKŮŮŮŮŮŮŮ . Už nemusim šudlit prádlo v lavorkůůůůů. Já sem civilizovaná! No to bylo bájo, helejte to si asi málokdo – kdo na pračku nečekal – dovede představit, jak radostná událost instalace pračky je! 

Pračka je pravda letitá. Ale důležitý je, že fachá. A taky, že vůbec je. A to je teda Brtnikova zásluha. Je to naše vlastní pračka, která se kdysi dávno rozhodla stávkovat a tak jsme narychlo pořídili jinou. Ovšem Brtnik se nakonec podíval té původní do útrob, něco tam pošteloval a ….vijolá! Pračka se zdála, že ještě nepatří do šrotu. A tak jsme si ji nechali 😀 . Je to teda takový divný v paneláku, že jo…. No ale když mi oba věděli, že jednou vypadnout musíme, že to musí vyjít a říkali jsme si, že pračka i když prastará, se bude hodit třebas na praní psích pelechů. Tak ji „skoval“ do sklepa, kterej jinak byl poloprázdnej. A teď, teď přišla její chvíle.  V bytě může zůstat ta současně fungující a než se vystěhujem úplně, může se v ní v době, kdy tam ještě budeme, prát a pak se nastěhuje do nový kópelky a ta stařenka se nám bude hodit v Domečku. To byl původní plán. Jenže pak jsme se přestěhovali v takový rychlosti, že pražanda vlastně ke slovu nepřijde vůbec a ani by nebylo jak ji přestěhovat a jak jsme teď rádi, že tu máme stařenku. Jen bylo nutno sehnat inštalaterský díly jakýsi a teď!! Teď prostě peru!! Jaká to krása. Sem ščastliva. Nevadilo mi šolichat to v lavůrku, ale mít možnost to prát v pračce – to je krásná rozmařilost 😀 . 

No a……když perete………….. tak k tomu potřebujete potom i šňůry, že jo? A ty já sem neměla ale. Provazů je tam fůra, ale jsou starý. Z půdy, na to se vám prádlo věšet nechce. Ty se hoděj na něco jinýho. Takže…………. si budu muset opatřit šňůry na prádlo. A to znamená? No to znamená, že si pro ně budu muset DOJET!!! Sama! Páč Brtnik dělá datla a nikam nepojede. A stejně nemáme chleba, takže vážené čtenářstvo – spusťte virbl, protože JÁ JELA SAMA NAKUPOVAT!! Chápete to?? Chápete dosah tý informace?? 😀 Týý vado to bylo dobrodrůžo.  😀 😀 Trapně jsem doufala teda v to, že bude Brtnik takovej gentlemán a vycouve mi z vrat. Jo, tak leda prtky, je to cynik a pravil, že to zvládnu a musim si to nacvičit. „Týýý voléé, to mi dělá sválně, tydle věci!!“, špačkovala jsem si tiše pod vousy, ale řekla sem si, že nejsem žádný máslo dvojka za vosmičku a že to musim dokázat. A taky sem to ale dokázala.

Kupodivu se mi podařilo minout ten velkej vořech a dokonce neshodit ani nářadí ani žebřik, co byl o vořech opřenej. A co víc!! projela jsem bránou bez úhony!! „Žjooofkááá užofka! Sem výbornááááááá!! Sem nejvýbornějšíííí“, jásala jsem si v duchu a dejchala jak při porodu 😀 . No panečku, to je pocit!! To bych nezažila, kdyby mi to vycouval 😀 Soustředěně  a důležitě jsem zařadila první rychlostní stupeň a pěěěkně pomaloučku jako šnek se rozjela. „Hlavně vofafrně, hlavně vofafrně, protože za tu zatáčku nejni moc vidět!“ nabádala jsem se a pěkně vjela na silnici. A paaak už sem jela jako velká pani. No velká, velká, nejsem za tim volantem vlastně moc ani vidět, to je pravda. Když sedim v autě na parkovišti, vypadám jako dítě, který čeká v autě na rodiče a přitom si hraje na řidiče 😀 . Aspoň takhle to kdysi říkala moje bývalá kolegyně, která když mě takhle viděla, upadla s nákupem na asfalt, tam se chvíli válela smíchy, pak posbírala nákup, sebe a hledala kapesník, aby si mohla utřít ty proudy slz. Čůza jedna 😀 Jí se to mluví, když má ladných skorem stovosumdesát. 

No nic, ale tetkon sem si jako velká rozhodně připadala. Předpisově jsem vykroužila naši nebezpečnou zatáčku u kapličky, kde i Brtnik jezdí vofafrně, páč je fakt blbá, zvlášť pokud tam protisměru máte něco potkat a pak už sem to šupajdila pěkně kopcem do lesůch. Bylo krásně, stáhla jsem si vodvážně vokýnko a nechala si čechrat hřívu jarním vánkem 😀 😀 Helejte to byla taková vám krása! Celej štyři a půl kilometru jsem vosamoceně jela lesama do vedlejší vesnice, kde mají sámošku. My teda taky máme, leč pro nemoc v současnosti zavřenou. 

Protnula jsem hlavní silnici a sjela jsem do „centra“. Taklenc vodvážná já sem 😀 . Zaparkovala jsem před sámoškou, jak kdybych tak činila běžně a hrdě si šla nakoupit. Bomba! Jak je člověk samostatnej.  V padesáti 😀 😀 😀 😀 😀 Samostatně jsem koupila tu šňůru a šla pro chleba. Ten bohužel nebyl, neb lidi propadli davovýmu šílenství vyvolanému vládou, protože na Velkej pátek se zavřelo. Paní vedoucí kroutila hlavou, když mi vyprávěla, že lidi brali bochníky po 4 kusech. Tohle vážně hlava nebere. Zavřelo se na jeden den, nezačla válka přece?  I vzala jsem pár ještě teplých dalamánků  a rozšafně i zmrzlinu, když jsem tak velká holka, že řídim auto. 

Poslouchejte, byl to tak supr pocit, že jsem to dokázala, že………………… že sem si to v neděli celý zvopákla!! Sama od sebe!! Komplet. Brtnik se totiž nespokojil s funkcí dendrologa enem v naší zahradě, ale po dohodě se starostou se pustil do opravování jabloní v úvoze nad hřbitůvkem. Je to tam takový pěkně útulný, však jste to tam sami na podzim viděli. A tak se toho ujal a hnedle ráno se tam vydal. Nejdřív celej ten úvoz až nahoru vyčistil od spadaných a zlámaných větví, vytvořil tam tři obří hromady, spoustu toho vytahal nahoru a posléze odvezl na vozíku. A pak se pustil do toho opravování jabloní. Ta jedna z nich, babička prastará dává krásný veliký jablíčka, přesto, že je v hrozným stavu. A tak si ji vzal hnedle na paškál. 

No a já se rozhodla, že by bylo dobrý mít doma něco pro případ, že by se  v pondělí třeba objevili nějací koledníčci. Moc jsem s tím po konzultaci se sousedkou nepočítala, ale kdyby přeci jen, tak ať nejsou zklamaní. Takže se zase budu muset motorizovat, že jo a dojet si pro to 😀 . Byla jsem sama sebou překvapená, jak dobrovolně a sama od sebe se do toho hrnu. Abych to neměla tak jednoduchý, snažil se mi to komplikovat Mouses. Ohaříci byli pro tu chvíli zalígrovaní doma, aby se mi tam nemotali, ale mladej pán se přištrachal zrovinka v momentě, kdy jsem se vydávala na cesty. A já se tak hrozně bojiiiim, abych mu něco neudělala. Páč von je hroznej motal. Vykoupila jsem se mističkou s pozdní snídaní, která ho zabaví. Noo jo, zabaví. Jenže to by toho musel bejt asi lavór, při mojí rychlosti 😀 😀 . Takže ledva jsem se spořádaně procouvala – opět bez úhony – vratama a zavírala je, už tam zas zevloval. Akorát uprostřed našeho dohadování, jestli bude padat domů nebo ne, procházela kolem starší paní. Pěkně jsem jí pozdravila a popřála jí hezký Velikonočky. Ona mě taky a dodala, ať se nám tady líbí. Nadšeně jsem jí sdělila, že se mi tady líbí moc, moc a nejvíc moc. Že je to tady úžasný a nejúžasnější je ten kostelíček nahoře. A tak jsme se zapovídaly. Ona vyprávěla, jaký bývaly u kostelíčku poutě s muzikou a tak. Povídaly jsme si pěkně jako drbny přes silnici a já občas mezi řečí skočila po Mousesovi, kterej se dral moc k silnici. Zrovinka,když mě paní upozorňovala, že mi zas bere čáru, ozvala se z úvozu motorovka a paní se podivovala. Vysvětila jsem jí, že tam řádí Brtnik a proč. Potěšilo jí to a dodala, že takovýhle lidi jsou tu potřeba. To zase potěšilo mě, to se přiznám. A pak mě taky potěšilo, když mi říkala, že tam nahoře bývala studánka, ale že už je asi dávno „mrtvá“ . Napadlo mě, zkusit zjistit, kde přesně bývala a pokusit se ji oživit. To by bylo!  No uvidíme.

Když jsem se pak s paní rozloučila, šla jsem Mousese nekompromisně mrsknout za plot a vydat se na cesty. Opět vofafrně jsem se dostala na silnici  a před sebou zblejskla byčiglistu. Aaaj jaj, stopro ho dojedu v zatáčce. A ešivá tam pojede proti auto! To bude!  😀 😀 No to bylo! Páč to klaplo přesně, jak jsem si naplánovala. 😀 😀  Dojela jsem ho v tý blbý zatáčce a proti jelo auto. Musím se pochválit. Včas jsem zastavila, byčiglistu nesejmula a pak se v tom kopci krásně rozjela. Bezpečně byčiglistu i minula a tradááá fordila jsem si to zas do kopečka a do lesů. Zvířeně v lesích jsem nařídila v duchu přísně, že se bude zdržovat přesně jen v lese a na silnici ani krok, abych měla jízdu bezpečnější. 

Helejte krása to byla. Zas sem si nechala větříkem cuchat hřívu 😀 a v krámě se pak rozjařeně dala do řeči s paní prodavačkou. Už nevím o čem jsme se bavily, ale bylo to tak prima domácký a já si to užila. Miluju malý sámošky a tady jsou šikovný. Repertoár toho, co tu pořídíte je bezvadnej. Od toho chleba, přes bublinky, prací sodu, šňůry na prádlo, uzeniny, zeleninu. A víte co tu maj? Klasický papírový pytliky na pečivo! No! A dobrou zmrzku. Bezpečně jsem se pak přepravila i domů – cestou jsem předjela hovnocůůc! To je co? 😀 Vjela jsem důležitě zpátky na zahradu a podařilo se mi zaparkovat tak, že nebylo vůbec poznat, že jsem odjela. 

A nepoznal to, nepoznáál. Kdybych se mu nepráskla, nevědíl by. Pochválil mě, jaká já sem šikovná. Nu a pochválil mě i potom pozdějš, když jsem celý auto vypulírovala. Bylo jako prasca. Je to auto pracovní, vozí se v něm kde co. A obvykle ho uklízí Brtnik, enemže situace mu moc prostoru v čase nedává, tož jsem se na to v tichosti vrhla sama a vycídila ho. Je tetkonc moc krásný. Do doby, než do něj zase naložíme cement nebo takovou nějakou potřebnost. Odpoledne se začlo citelně ochlazovat. Bylo jasný, že předpověď o sněžení a mrazu se naplní. Tudíž mi nezbylo nic jinýho, než sundat z oken šécky ty květniky a truhliky a ubytovat muškátí a filajky a rozmarýny a šalvěje doma. A doufat, že  květena v záhonku už ubytovaná to přežije.