Tuhle funkci miluju.

Jednak sama pro sebe, protože mě to fakt baví, a druhak pro ten fakt, že tím uberu z povinností pana Brtnika. První fáze byla minulý víkend, kdy jsem pílila jen se svou kámoškou aku pilou Hechticí, protože ve hře bylo nejdřív dřevo nanošené z lesa při venčení ohaříků. Ale bacha, to zas nejen nějaký větývky. Leckdy pořádný klády – ty nosí hlavně Brtnik, ale já se občas taky hecnu a nemám jen dvě sukovice do ruky, který mi nahrazujou trekový hůlky (a i to nejsou nikdy žádný soušky, když už se s tím vláčím, ne? 🙂 ), ale kolikrát taky pořádný kus dřeva. To pak svážu vodítkem a vláčím to za sebou jak kůň klády při stahování pokácených stromů v lese 😀 .

A teď se toho nasyslilo už tolikatě, že se nedalo dostat k pořádnýmu dřevu. A tak jsem se do toho vrhla a vyrobila slušnou zásobu dřívího zadáčo. To jsem se ostatně už asi i podělila. No a teď jsem měla už krásnej přístup k pořádným kuláčům dřeva, který před dvěma? roky natěžil sám pan Brtnik. A to jsem si mákla. Krom dvou opravdu obrtlustých metrovek, který mi na kozénku frknul Brtnik, jsem si šécko manipulovala sama. Popadnout, uložit na kozu, a krájet velkopilou motorovou életrickou. Naskládat na plachtu, aby to neleželo v mokrým, páč máme zahradu jedno bahniště, jak je mokro a pak když jsem toho nakrájela dostatek, šup s tím ke štípačce.

A to je taky parádička tělocvična. Ty metrovky máte tak na třetiny, ale furt je to kolikrát dobrá váha. Prdnete to na plošinku, zmáčknete to madýlkama a spustíte štípáka. A držíte madýlka. A pak přijde prda vesmírná, jak se to rozpůlí, pak rozčtvrtí a pak na osminy. A máte radost, jak vám to přibejvá. Štyry přetejkající vozejky jsem takhle vyrobila. A pak je postupně odvozila pěkně do přístřešku a tam to zase vzala znovu do ruky a uskladnila. Jela jsem jako fretka. Skorem bez zastávky. Myslela jsem si, že když pak ke štípání, kde už nehrozilo, že by mohli ohaříci přijít k úrazu, je vezmu ven, že si s nima dám sem tam přestávku.

Ó jak hluboce jsem se mýlila. Ohaříci oba chytli venkofku 😮 . A to i přes to, že jsem jim ven natahala matračky. Tali se tam pak sice zoufale schoulila, ale bylo vidět, že celým svým nebohým tělem protestuje proti takovýmu tejrání. 😮 

A Rumouš jakbysmet. Zoufalci z Prahé! Do pelechu prej, že musej jít spinkat. Místo aby hlídali 😀 😀 . Nejsem královna Krutomila Obecná, takže jsem je frkla dom do verandy, kde se mohli vesele nudit. Místo toho, aby byli se mnou venku. 

Osaměli jsme tam tedy s Mousesem, kterej se mi pak při ukládání dříví pasíroval mezi dřevem za zády a laškovně vystrkoval pacičku. Aspoň někdo byl aktivní. 

A Brtnik pochopitelně taky! Ten nahazoval omítku v naší nově vylepšované předsíni. To béte koukati! No a Brtnik sám pak koukal, kolikatě jeho žena malá, nejmenší, vyrobila topeního. Nemusíme se bát ešče zimi nic, máme dřívího pořád víc!