“Přijedou půdle!”
Poinformovala jsem ohaříky.
T: Nůdle? Béme mít nůdle? S polifkou?
R: Půdle! Ty kopyto!
T: Znám jen nůdle!
R: No protože seš právě kopyto a minule, když tu byly, nebyl na tvoje hovádiny moc čas, tak sem je viděl jen já………heč.
T: Koho ale, kdo je půdle?
R: To sou prosim tě dvě pudlice, velký takový, jedna je černá a jedna je hnědá. Pánčička jim prostě říká půdle.
T: Velký sou? To se mě nebudou bát……
R: Si nejsem úpa jistej jako.
“Deme, deméé, pote honem, máme zpoždění, tak ať na nás nečekaj!”
T: “Deme? DEME!! DEME! DEME!! DEME!DEME!! DEME!DEME!! DEME!DEME!! DEME!”
R: “Sim tě U-KLID-NI SE!
“TA-ZI-NOOO! KLID…..SEDNI…… A DRŽ ZOBÁK! Bože já se z ní jednou zbláznim”
R: “Co mám řikat já? Sem s ní furt!”
“Rumoušku, ty seš můj zlatej brouček. Ešče, že Tě mám, to se aspoň nezbláznim tak rychle.”
T: “DEME!! DEME! DEME!! DEME!DEME!! DEME!DEME!! DEME!DEME!! DEME!”
“TAK A DOST!!!”
T: Promiň, promiň, už to… už sedim. DEME?
“Tazzino, ness…štvi! Tak k noze, seš rozjetá, se uklidni, půjdeš halt už na zahradě u nohy!”
R: “Je to trotl, je to trotl, je to trotl.”
T: “Co si to tam mrmláš? Neslyšim tě, musim u nohy.
R: “ŽE SI TROTL!”
T: ” A jo takle. Au!”
R: “No vidiš, tady máš důkaz, že si trotl. Jen trotl se zastavuje hlavou o branku skoro každej den.”
A takhle my jsme vyráželi, ostatně tak jako většinu našich dní :-). Měli jsme maličký zpoždění a tak mi bylo jasný, že ten šílenej krpál od silnice nahoru ke kostelíčku musím zvládnout v rekordní rychlosti. Limit jsem si dala deset minut. Zmákla jsem to za osm, vydýchat jsem se musela jen 2x. Od koviďáka už to najednou nedávám.
Supr, mám tedy na cestu k místu, kde se máme setkat s Thielli a její smečkou o dvě minuty větší rezervu. Budu se moct kochat.
Omyl, omyl, omyl. Měla jsem tu smůlu, že jsem narazila na obživlý Homolkovi!!!!! Řev jak na kolotočích. Motali se kolem auta, který by tady nemělo vůbec co dělat. Jenže…. za volantem seděl obstarožní zelenomužík. Tak to on jako může, jezdit po lese autem. I když zrovna myslivecky nekoná, a vozí si tu příbuzenstvo, že jo. Protože, kdo by si co dovolil mu říct, že jo. Bože to byla skvadra, Homoláči hadra. Nakonec značná část těch uřvanejch otesánků nastoupila do mysliveckýho gazíka, ten řádně zatůroval motórem a odkouřili v dál. Na cestě zůstala matka v žůžovým a rozměrech přesně paní Růžičkový a její dvě děti, který byly nemlich tak stejně uřvaný, jako malý Formani v Homoláčích. A bohužel jsme měli společnou cestu. Tohle byl trest za všechny moje hříchy. Smradi ječeli, brečeli, zmítali se, střídali se v tom jekotu, matka ječela jak prokopnutá a aby mě ještě víc vytočila, dávala pejsky za vzor. Peklo. Jestli tihle budou putoval lesem dál, bude to peklo. Naštěstí ne, mysliveckej gazík přikouřil na místo, kde jsem se měla setkat s pudlí smečkou, naložil ty tři rozeřvance a když auto odsmradilo, nastal božskej klid.
Nahlásila jsem se telefénem Thielli, že už jsme na místě a počkala, až dojedou. Což bylo obratem. Poodešla jsem po lesní cestě kousek dál, aby měly holky pudlí prostor na vystoupení z auta.
Kudrnatý holky vystoupily a když k nám došla celá jejich smečka, došlo na krátký seznamování. Rumíček byl na volno, Tali na vodítku. Neb mi bylo jasný, že by se k holkám nařítila svým zcela primitivním způsobem a to by nebylo dobrý, tooooo by nebylo dobrý, stopro by je vyděsila. Takhle byl prostor na lehký oťukání se. Musela jsem ji ovšem nejdřív trošánek umravnit, neb měla tendence vzpínat se jak konik. A když černá Ellinka dala Rumíčkovi najevo, že nemá zájem se jít seznamovat, protože přece je to pouze dáma, kdo dává impuls k seznámení se, to je jasný 🙂 , tak to už byla Taliprtka úplně nejzvědavější. Ale protože Tali jede na vlně – jsem tady pro paničku a nedělám moc kraviny, tak si pak jen sedla a čučela jako puk. Hodná holka. Potřebovala jsem, aby se uklidnila, protože Thierri , neboli čokoládová kráska, toho prostoru pro seznámení potřebuje hodně. A to se nám povedlo. Takže proběhla seznamovačka, všichni byli odvodítkování a i posléze po odvodítkování se nedělo nic dramatickýho a tak se mohlo vyrazit.
A já si tak mohla užít báječnou společnou procházku………………………………..
A vy tím pádem taky. Ale……..až v pindělí. Protože by to bylo moc dlouhý povídání. A za to, že to vydržíte až do toho pondělí, bude pak obrázkovej nášup.
To je celá pani Zrzavcová. Zase vytáhla text jak těsto na štrůdl.
Já bych napsala:
Zeptala jsem Thielli, zda nechce zase nějaká domácí vejce. Přijela a prošly jsme se na hodinku v lese se psy.
To by se toho čtenáři dozvěděli 😀 😀
Takhle se máte na co těšit – zejtra bude velmi zajímavá hádanka, pak se 3x vyspíte a bude pokračování. 🙂
teď mi přistál v hlavě obrázek, jak jsme fšicí u toho rybníka u Dennyky, ta pohodička, sluníčko, vodička, čoklidi. Vůbec se tam netěšim teda, vůbec. Psala jsem Ti termita? kdybyste si chtěli udělat výlet?
No jo, no – paní Zrzavcová má prostě shůry dáno..
Mě tyhlety jejich hovory moc baví – líbí se mi, jak je má Péťa přečtený a úplně je vidím, jak se přitom tváří – Talinku i Rumíčka..
Mám to v drátosrstým provedení v bleděmodrým doma – tak si to umím velmi živě představit.. 😁
Mě to taky baví, když to v tomhle formátu přijde. Zajímavý je, že když přišla Tali, nepřišel ani jeden rozhovor.Nic, fakt roky. Až, když jsme se přesunuli sem, začlo mi to zase rozhovorovat.
……Mám to v drátosrstým provedení v bleděmodrým doma – tak si to umím velmi živě představit.. …….
Taky hlavou o branku, že? 😀
Taky hlavou o branku, že?
V podstatě ano 🙈. U nás tomu ještě navíc předchází “oblečení a posbírání všeho možného” , takže o to je to horší- protože:
– nikdy nevycházím bez krátkého přepínací vodítka, který nosím křížem přes rameno (už se mi to párkrát dost vyplatilo).
– Sindy má obojek s GPS i postroj (podle toho co je zrovna v dané situaci potřeba)
– a já mám podle situace a toho kam se jde buď 4m Tamer vodítko nebo 9 m stopovačku nebo 15 m stopovačku (případně kombinaci všeho v batohu 🙈)
– teď je vedro, takže ještě vodu
No zkrátka je to vždycky pekelná výprava. 😅
Většinou(hlavně ráno) to probíhá asi takto:
E: “Sindy, půjdeme ven..”
S: “Demmeeeeeeee, demmeeee…děleeeeej
E: “Sindy, postroj..”
Sindy přiběhne , nahodí úsměv roku, zastaví se asi na dvě vteřiny – takže to ani nestihneš oblíct, natož zapnout a už zase stepuje nalepená na dveře, případně hlavou na bráně (pokud jsme na chatě).
E: “Sindy postroj..”
S: “No jo, vždyť jsem tady, tak si pospěš, jsi jak zpomalenej film – už jsme mohly být venku dávno..”
E: ” Doprkennyohradystujchvilinebonikamnepudem”
S: “No jo, vždyť už stojím…(😏to je doba, to je doba, proč vona je tak pomalá..)
Zapomnělas na vyražený zuby, jak se v tom nadšení od Tebe ve výskoku otočí, veme Tě makovicí do brady a letí se zastavit o tu branku hlavou.
😀
Ťukám na dřevo, k tomu naštěstí ještě nedošlo a doufám, že ani nedojde 🙏 – i když v případě našich flekatých Calamity Jane myslím velmi platí heslo: “nic není nemožné” … Stále dovedou něčím překvapit, holky šikovný..
Pravda je, že když jsme si ji přivezli domů, jediný způsob jak psa obléci do postroje a obojku byl – pes mezi kolena a obléci co je potřeba.. mám i foto, ale sem ho nevložím…Takže teď už je to vlastně dobrý.. Jak psala Petra : “8 let se snažím..” Tak to já mám ještě rezervu 😉
Asi je jasné, že anonym jsem já 😂
jsou prostě všechny správně bžuclý 😀 a stejně byste je nedaly ani za zlatý zámek se zahradou 🙂
No…. zkus se někdy zeptat třeba Brtnika 😀 , klidně i zadara 😀
Ano, můj muž používá často větu s ironickým nádechem : “Co bychom si bez tebe počali….”😏
Nevím, zda se nebudu opakovat 😀😀 (jasněžebudu)…. ale….. zlatý půůdle 😀…
Pěkné, Evi, pěkné… úplně to také vidím.
Thielli
Nezbývá mi, než s Tebou souhlasit..
I když – než jsem udělala to “rozhodnutí roku”, velký pudl byl pro mě poměrně top volba. Jedním z důvodů pro byla právě absence línání (poté co jsem měla 14 le labradorku, bych něco takového velmi uvítala). Ovšem poté co jsem viděla arzenál z Tvé fotogalerie – písek-listí-bahno-úprava srsti- tak bych do toho asi nešla. 🙄