Ale rovnou dvě!
Šipky.
Sem měla v pindělí. Venku na venčení. Páč Tali mi chce asi dopřát ešče chvíli ten krásnej pocit toho, že mám tři psy. 😀
A já je opravdu mám, mám a je to skvělý. Je hrozně skvělý vidět ji takhle.
Že zavoláte VŽDYCKY jen hezké a tiché Talinkoooooooo! a ona skutečně přiběhne Talinka a nemusíte se dovolávat Tazimůry.
A co ale hlavně – je pořád s náma. Šmrdolí se koukolem stejně jako ostatní. Raduje se, směje se, baví se, hraje si a nemá pnutí být si sama se svejma myšoďůrama. Asi už ten čas tak rychle utíknul a jsou zase Vánočky? Páč tohle JE pro mě dárek. Že stojí o to pomudlání hlavy, že neproletí kolem jako kometa, že SAMA aktivně přijde a dožaduje se mojí pozornosti. Sosám to jak motejl Emanuel nektar.
A tak házím, peru se, bojuju a při tom “vyhrožuju” své protivnici, zároveň u toho kopu Rumíčkovi skákací míček a rukou, která se mi podaří uvolnit ze smyčky na balonku, odhazuju Bubince její kapsičku, a posléze ji odměňuju, když mi ji přinese. A jsem ščastlivá.
A ščastlivá jsem i když zavolám právě ono jemné a milé Talinkoooo! a ona zvedne hned hlavu, zhoupne se dozadu, jak houpací konik, aby se mohla odpíchnout a letí. Letí právě jako ta Šíííííííípkááá ke mně. A skáče a hopíká nadšeně kolem mně a nemá potřebu tu interakci co nejdřív ukončit, protože zase potřebuje jít si po svým.
To je tak hluboká radost, že ani nevnímám, že …………. už se nám udělala tma 😮 . Vůbec. A najednou se teda divim. Ale dneska je to asi jedno, nepotřebuju, aby – a to ani u jednoho – aby mi nějakej pes svítil a já měla přehled, kde se cárá. Nepotřebuju, protože naopak hrozí, že se o jednoho, druhýho a hlavně i toho třetího spíš přerazím, jak se pohybujeme v chumlu.
A protože jsme takhle hezky pohromadě, přišla jsem s nápadem, že si fšicí zahrajeme. Na “Tři-dvááá-jednáááá-utykááámeeeee!”. Kdy fšicí tři ohaříci se museji soustřeďovat, jak já počitám, když stojím čelem k nim a pak se na “jednááá-utykááámeee!” votočim na podpatku svých gumáčků, co podpatky nemají a uuutikam jim. A voni se smějou, že sem hlópá, páč si mě hned chytěj. A to taky chytěj. A hromadně. A je legrace a je nám dobře a smějeme se fšicí.
Takovýhle procházky naprosto miluju. A tak jsem vám o tom chtěla prostě napsat.
Já už si sem asi připravím automatickou odpověď…
no, co se dá na takové psaní napsat jiného než to, že každé hnusné pondělí ráno je teď o poznání snesitelnější, protože v počítači kromě vlaječek u úkolů a mailů čeká vždycky také ještě balíček lásky. Díky za něj.
No to byl balíček lásky hlavně od Talinky. Pro mě je den, kdy funguje normálně úplně úžasným dnem, protože mi umožňuje žít tak, jak je pro mě normální.
krásné ráno všem a ohaříkům zvláště 🙂 to je tááák krásný a pohodový vyprávění! a moc Ti to přeju 🙂 opravdu, to je vánoční a novoroční a hromnicový dárek…a třeba už to tak i zůstane napořád – z Talimůry bude Talli, Talinka, holčička flekatá.
Já se teď maximalisticky snažím se toho držet jak houno košile, posiluju tohle nastavení, jako blásen. uvidíme no. Každopádně je to moc příjemný smět fungovat tak jak mi je přirozeno. V sobotu jsme se jí smáli při venčení, že se pohybuje světem jako obří přerostlý štěně. A ona tím malým milým ščenátkem, který je s vámi rádo taky byla. 🙂