Byla jsem ščastlivá, že si konečně můžu užívat vánoční volno i venku.
Sice bez Brtnika, ale i tak jsme si udělali malej vánoční výlet. A u nás je pořád kam chodit. Skvělý bylo, a je, že i Bubi nemá problém dát velkoprocházku.
Tak jsme se pro začátek vydali na louky. Protože jsem ohaříkům a hlavně teda Rumouškovi slíbila, že o Vánočkách si budeme hodně hrát. Tali se nám na začátku sekla – ne kvůli hraní, do toho bych ji pochopitelně nenutila 😀 , ale ucpala si nám ouška kvůli myším. Tak jsem dámě sdělila, že kdo nechce být s námi, ať si je sám a šli jsme si hrát sami na další louku a jí jsem tam nechala řádně vykysat. Pak jsem ji přivolala a už dobrý, už si to v hlavě sesumírovala.
A zatímco si to sumírovala, tak já jsem našla náš ztracený velký žlutý balonek. Ani jsem netušila, že jsme ho tam kdy ztratili 😮 . A byla by to škoda, to je Tali oblbíbený balonek, který si občas ráda nosí jen tak, což je s ní malej sasrak. I jí to udělalo radost, že se najednou nečekaně balonek vynořil a tak jsem čutala a házela a taky schovávala Bubrdli dobrůtky do trávy, aby i ona měla svou zábavu, protože pro dnešek jí kolečko nějak nebralo.
Když se dořádilo, vyšli jsme loukou nahoru ke skružím na lesní cestě a tam se vydali úvozem do Bukovýho chrámu. Podařilo se mi objevit ve stráni pod bukovým lesem konečně to veliké hnízdo, co jsem objevila někdy zjara. Pak jsem tam delší dobu nebyla, stromy se obsypaly listím a už jsem nebyla štonc hnízdo najít. Je opravdu veliký, zajímalo by mě, kdo tam hnízdí. Třebas se mi to jednou podaří vybádat. Pro teď jsem měla ovšem jiný úkol. Rumíček a Taliprtka hodlali dělat blbiny s balonkama ve vrstvách listí a já jsem jim, pochopitelně, ráda vyhověla. Neb dodržuju sliby slíbené nejen o Vánočkách. Lítali jako blázni, skákali do listí a řádili s balonkama.
Pomalu jsme došli zpátky k cestě, kde jsem už balonkový šílení ukončila a pomalu jsme pokračovali vpřed. Chtěla jsem si zajít k “vlčí” stráni. Ti dva si teď balonky pěkně nesli a zabývali se hlavně čmucháním a i podepisováním. Evidentně tu před námi někdo se psem šel taky. Na křižovatce cest došlo k hromadnému podepisování. V některých případech doslova hromadnému, neb Bubina se do značení teritoria pustila od podlahy a přestože se, jak je na videu níže vidět, půl minuty před tím vyprázdnila, aby mi dala najevo, že mi na nějaký natáčení …ehm …. kašle 😀 , šla, na nejvyvýšenějším místě zanechala hromadu 😀 a tvářila se megadůležitě.
Přešli jsme křižování cest a cestiček a já se těšila pohledem na Bubi, která fordila vpředu až jí zadnice nadskakovala. Tak jako pokaždý, jsme museli z cesty chvíli zkoumat onu stráň. Kolem nás ticho a svoboda a líně se převalující čas. Kombinace, kterou miluju. Na konci lesa jsme sešli z cesty a k radosti těch třech se zanořili do lesa. Tady jsem si sebrala nejdřív jednu “hůl” a pak ještě druhou, vhodnou a rázovala jsem si to jak Krakonoš Krkonošema. Teď se mi hole hodí a doma s nimi pak zatopím. Ohaříci kontrolovaně “šmejdili” a byli nadšení. Udělali jsme velkooblouk a vrátili se na původní trasu, abychom posléze odbočili ke Kostelíčku.
Měla jsem s sebou svíčku a zapalovač. Chtěla jsem zapálit svíčku za menší bolest v duši rodičů, který ztratily před pár dny svoje děti tak hrozným způsobem. Netušila jsem, že to bude téměř nemožný úkol a jakou dobu hledala způsob, jak přemluvit stávkující zapalovač ke spolupráci a když se mi konečně podařilo svíčku zapálit, bojovala jsem o to, jak uchránit plamínek před větrem. Nakonec se mi to i podařilo.
Pak už nás čekal sešup dolů ke hřbitůvku. V půlce cesty Rumíček musel tlapičkovat a zamířil ke svýmu oblíbenýmu stromu a kde započal agilně svou hodinu gymnastiky. Jasně, odměny a pochvaly se dočkal. To inšpirovalo Taliprtku, kterážto se nečekaně taky vydala tlapičkovat. A to opakovaně. Zase jedna z věcí u ní nevídaná. Asi ten den nebyl – nebo vlastně spíš byl? – psípánbůh doma 😀
Dokončili jsme tu cirkusovou sestavu a já si všimla obří větve, která se válela opodál. Buková! To se bude topit. Mno-o, jako by mi nestačily ty dva obří kůly, co jsem s sebou už vláčela jakožto ty vycházkový hole. Ale prostě musela jsem. Tudíž jsem ji popadla a spolu s nimi vláčela kopcem dolů a snažila se v tom blátě udržet se na nohou a neztratit tu hromadu otopu. Pak mě konečně napadlo geniálně, že to svážu vodítkem a …….zjistila jsem, že jsem bez vodítka 😮 ? Že jsem ho nechala doma! Že jdeme celou dobu bez vodítka?! To nemám ráda. Bylo to ale vlastně hezký zjištění, neb to ukazuje, že ohaříci jsou hodná banda a dá se na ně spolehnout i bez tý šňůry.
Abych v terénu měla jistotu, protože jsem dopředu neviděla a s tou půlkou stromu a dvěma kůlama jsem nebyla zrovna akční, procvičil jsme si, díky tomu, hezky zastavování a sešli tak pěkně spořádaně ke hřbitůvku. Kde jsem coby polednice, neb jsem vláčela toho dřeva opravdu hodně, pravděpodobně pobavila projíždějící a mávající sousedy . Vlastně ani nevím, zda to byli sousedi, protože jsem logicky měla co dělat, aby mi to nepopadalo, abych sešikovala ohaře a mohli jsme přejít………takže to mohl být v podstatě kdokoliv 🙂 .
Větev ani dveřma neprošla. Musel mi Brtnik pomáhat. Vzhledem k tomu, že po návratu z práce už zase pílil dřevo pod ořechem, tak to rovnou popadl a nakrájel to taky. Naplnil mi koš dřevem suchým a já šla dělat teplo domova. Když se chce člověk válet na gauči, chce to pořádný teplo 🙂 .
A my si to válení zasloužíme.
Jeden má pocit, že tam chodí s vámi. 🙂
…
a my se konečně domluvili s majiteli Koudyho (kterého chce naše hnědá bez příčiny zabít), že v neděli půjdeme společně do lesa na vycházku. Zatím ho hnědá chtěla zabít u našeho domu, uvidíme v neutrálním prostředí, zda konečně pochopí, že je tomu hodnému bázlivějšímu dobrákovi Koudymu u zádele.
ŽIš, to je tak supr!! Já moc držím palce, moc. Jen se ještě zeptám – úplně blbě, úplně blbě, ale opravdu ho chce zabít? Není to jen dryáčnický výstup feny? Jsem na to moc zvědavá a budu fakt držet palce. Věřím, že košík a volnost udělají svoje. Ještě – nešlo by, aby šla sama? Já vím, je to složitý, to jen, že by byla sama za sebe a Ty bys měla volné ruce. Buď v klidu s košíkem ho nezabije a on je chlap, poradí si s tím.
No vidíš, já bych ji zas nenechala na volno. Prostě oba na vodítko a šlapat a nezastavovat. Dlouho. A pak podle chování, klidně to vzít přes společné cvičení – psi čelem k druhému a děláš jednoduché prvky u nohy, nebo chůze u nohy okolo odloženého psa. A pak zas kousek šlapat a pak, pokud uvidím, že neřeší, tak teprve pustit. Aneb ani pes nestojí o to být zmlácen košíkem a na svého psa bych to teda nedovolila.
No jsem to špatně napsala, ano.
Ta volnost byla myšlena na přírodu, že ten pes se tam bude chovat jinak než v sevření mezi domy, civilizací, která jak vím, hnědé asi ne úplně vyhovuje, jestli jsem to dobře pochopila .
A až poté, jak se psi budou k sobě chovat, řešit tu skutečnou volnost. Ale tak nějak myslím, že to Thielli ví. Každopádně, jasně, kdyby to četl někdo, kdo neví, tak jsem to špatně vyjádřila. Taky bych nechtěla, kdybych byla na druhé straně, aby to protějšek řešil salámisticky a fenu pustil. To ne.
Alternativa volnost s košikem nepůjde vůbec. Koudy je bázlivější útulkáč tak o 7-10 liko lehčí než je hnědá. A ona když ho zacítí a není na provaze, vyletí po něm, běží za ním klidně padesát metrů, tam na něj naskočí, zalehne ho a řve mu do tlamy… bez pokousání, ale je fakt hnusná.
Ten pes jí nikdy nic neudělal, jen vydechuje ustrašený molekuly a chodí kolem našeho domu.
Jeho majitelky (3 sestry) ho mají stále na dlouhé stopovačce, pouští ho jen na opravdu bezpečných pláccích, když si hraje s jiným psem.
Hnědá dostane kšandy a 6 metrů biothan šňůru a půjde se… v rozestupu. Chci aby ho v první chvíli jen přestala řešit. Bude tam stále okolo, ale ne blízko. Nic víc zatím od první cesty nechci.
Tedy teď už za ním neběží nikdy, bo v zóně kolem našeho domu jí už nepustím nikdy. Koudy není jedinej a já nebudu stresovat jiný psy, že jí zase neuhlídám. Takže hnědá už pochopila, že vycházíme na provaze, kousek jdeme na provaze a teprve dál, kde ona se mění v normálního psa, pouštím.
DRŽÍM, DRŽÍM NEJVÍC!
Volila bych výrazně kratší šňůru, ať máš čubu ovladatelnou. A pak opravdu podle reakcí psa – občas se předejít, občas zastavit a s přivoláním prokrmit, prostě tak nějak nenásilně přidávat.
A zrovna tohle je případ, kdy bych byla na psa VELMI hnusná – kdyby mi takhle na někoho ulítla, tak by se pak asi hodně dlouho bála bez povelu i nadechnout (opět zohlednit konkrétního psa!), prostě když tohle zkusí, jde jí o život a postarám se o to, aby to věděla.
A z druhé strany – jde-li o obranu mého psa, je mi srdečně jedno zda tím útočníkovi něco naruším, ať už fyzicky či psychicky, ale prostě ho ze svého psa klidně zkopnu. Obzvlášť pokud by šlo o ochranu bázliváka. Jsem zodpovědná za svého psa – tak i tak!
Dlouhá šňůra bude držena i nakrátko, v tomhle je ten kulatý biothan skvělý, že je to jak kabel od vysavače, co se nemotá. Běžně jí držím třeba ve třetině a zbytek táhnu za sebou, prostě podle potřeby. Když bude OK, bude mít výběh i těch 6 metrů. Standard vodítko 1,5 beru taky.
No a s tím mým zákrokem – já jí to nikdy neodpustím jako že se nic nestalo nebo dokonce ty chudinko, ty jsi zase ze strachu útočila 😁 to fakt ne. Většinou zařvu “CO DĚLÁŠ?!! spolu se zastavením na místě, aby se probrala, následně jde hned do nějakého povelu.
Dřív jsem si po takovém výstupu sedla na bobek proti ní, chytla jí za tvářičky a z pěti centimetrů jsem na ní do oka houkla, co si myslím. Jo. Šla pak jak spráskanej pes, cupitala jak ta gejša, jak psali Zrzavci… ale výsledek žádný, pořád stejný vzorec – další den se nadechne vystrašených molekul a jde do všeho znovu = přestala jsem s tím chycením za tvářičky.
Pořád v tom nastavení plavu. Vím, že je strašpytel. Že to vše dělá jen tam, kde se bojí. Tam, kde jsem jí nedokázala ochránit před pokousáním. Takže hledám tu rysku mezi tím být na ní velmi hnusná a tím, že budu jen důsledná v zastavování těch reakcí.
A vůbec, opravdu budu ráda, když se jednou naše madam ukáže i před vámi. Budete ale muset i do Strašnic, abyste měli to srovnání doma a jinde… 🙂
Taky budu na nedeli drzet palce i packy, at to klapne. 🙂 By me zajimalo, proc to ta cuza dela zrovna tomuhle bojinkovi a dobracisku, kdyz ji nikdy nic nevyved, proc ma na nej takovou averzi. Neni ten pejsek nejak nemocnej? To jen uvazuju v sirsim kontextu, pac predchozi cuba rtw mela tendenci “slabym/nemocnym kusum” ukratit trapeni.
Jediný spojovací prvek (kromě těch, co jí napadli), je ten, že se jedná o psy, kteří z nějakého důvodu nejsou úplně v pohodě. Velké černé, malé bíle, fena, pes, to je jedno… letí.
Když jde kolem metr od ní pohodář, ona ho mine úplně bez povšimnutí nebo se za ním dokonce vypraví na očuch. Když z dálky zavane pach vyděšené naháčky, nadechne, zahrabe kopytem a…. letěla by, kdyby mohla. Teď už nemůže.
Thielli
Já nemusím, já už ve Strašnicích jsem 😁.
COŽE?!!!!
Založíme místní Zrzavou buňku! 🤣
No ne, nezaložíme, já musím venčit sama, páč jinak je neuhlídám.
Neboj, bůhvíjak se nedružím 😀. To jenom kdybych někdy venku potkala Černou a Hnědou a podle nich tě identifikovala a pozdravila, tak aby ses nelekla.
Tak se alespoň přiznej, kde je tvé teritorium 🙂
Bydlím na Skalce a často chodím na vycházky na Solidaritu, kolem Slavie (zadem vilkama), přes Vinici do Malešickýho parku… Courám tu dost, protože pracuju doma u počítače a pak se nutně potřebuju protáhnout 😊.
“Jediný spojovací prvek (kromě těch, co jí napadli), je ten, že se jedná o psy, kteří z nějakého důvodu nejsou úplně v pohodě. ”
Zajímavý. Možná labily neumi cist, je z nich sama vic nervni a jde po nich? Kez by se clovek mohl optat a dostat srozumitelnou reply.
Thielli-připomíná mi to dvojici Gero-Dux-Gero malý knírač pepřák,10kilo,36cm-povaha-nechám si srát na hlavu,Dux syn Killyny-jníračky-otec kříženec jezevčíka-Dux-postava statnej jezevčík,srst krátká hustá,řerná,velká hlava,s lopuchama místo uší:-)34cm,a dest kilo-povaha-do všeho šel natvrdo-nyl zlej na lidi,ani na psy,ale Gera si mohl člověk OKAMŽITĚ!po hlídání tašky pohladit-ukazovaly jsme to na ukázkách výcviku,že není zlej,že to bere jako cvik-ležel u tašky,náhubek,na volno-nenchal se odlákat na míček,pamlsek,pak když mu tašku chtěl někdo sebrat vystartovalvyjel,a jakmile dotyčnej odběhl,Gero se rátil k tašce a lehl si k ní-pochvala,pamlsek a mohl si jít pro pohlazení za lumpíkem,Dux-hlídal velmi razantně,mlátil do kotníků silou,bral to vážně,tak že byl schopnej si toho člověka do konce cvičáku hlídat,chodil pochopitelně s košíkem!a figuranty jsem musela střídat,no a chodila jsem ven cvičit a na stopy s kamarádko,co měla fenu rtw-co ráda šikanovala ostatní psy-občas na vycházce vylítla,otočila se a rozběhla se a vlítla do Gera-měla koš,majitelka ju hned okřikla,nechala toho,ale evidentně to měla jako zábavu….no a jednou to udělala Duxovi,tenz pod ní vylezl-otočil se proti ní a šel tvrdě do ní-s náhubkem,on 10kilo,malej dlouhej-ona velká-40kilo…..a majitelka-jé ten by byl nebezpečnej,kdyby byl velkej…rotvajlerka to u Duxe udělala jednou,,,,,kamarádka měla boseronka,chodily jsme spolu ven,na stopy+cvičák,a na cvičáku občas zkoušel honit Gera,ne ve zlým,byl hodnej,nerval se,nic,prostě,jen tak-v tu chvíli vylítl Dux a šel mu po krku-pochopitelně všichni měly košíky a bosík byl moc hodnej,prostě nuda,spíš si chtěl hrát,ale Gero z toho nadšenej nebyl,a když ho šel Dux bránit a tvrdě-tak bosík na Duxe nic,ale taky ho nikdy!!nezkoušel honit,vědě+l,že Duxík by šel do něj,ale Gero před ním zdrhal…,vždycky jsme to hned zarazily,s tím,že jsme věděly,že ze strany bosíka je to jen zábava-prostě,su na volno,kecá se,tak proženu Gera bude prča,zatrhlo se mu to hned,Gero se ho nebál,akorát pro něj nebyla honění zábava…..ale taky se nikdy neohradil…a psi toho využívaly…u Duxe nikdy ze psů nenapadlo zkoušet co a jak,tam nějak věděly,že by narazily….
Thielli-něco jako,když si psala,že to dělá jen na psy co se bojí,tak něco jako-ty mě nedáš meze,mantinely,nepošleš mě někam,na tobě si smlsnu,a u ostatních co si to líbit nenechají,jsou vyrovnaní-no tak tady si nebudu honit triko,provokovat…tady by mi to neprošlo..konec konců některý lidi dělají něco podobnýho u lidí-ten by mě poslal někam,na toho si netroufnu,ten si nechá všechno líbit,na toho si troufnu..
a nebo je to všechno jinak:-)
každopádně taky moc,moc držím palce!!!