Už dlouho jsem chtěla Mousesovi pořídit jeho vlastní bydlík.

Ne, že on by o to stál, to ne. V pohodě bivakuje buď na jednom ze psích pelíšků – nejradši na tom s kožíškem, nebo klidně na židli. A nebo na jednom z pelíšků v předsíni. Tam vlastně nejradši.  Má to tam podle mě rád i proto, že to má blízko ven. Ve dveřích má svoje dvířka, od kterých má klíče jen on. A může si tím pádem odejít ven, kdy se mu zachce. A poslední dobou se mu chce čím dál tím častěji.  A tím zcela popírá tu skutečnost, že kastrovaní kocourci se více drží doma.  Ne tak Mouses.

Takže by si člověk řekl, že takovýho bydlíka asi ani netřeba. Jenže já bych ráda, prostě, aby měl taky svoje, čistě jen svoje, zázemí. A tak jsem začala pokukovat po nějakým tom kočičím odpočívadle. Protože už jsem poučena z předchozích “nezdarů”, počítala jsem se vším a z toho důvodu jsem to prozatím nechtěla řešit nějakou velkolepostí, alébrž něčím za pár babek, co mě pak nebude bolet, až zjistím, že je to k ničemu .

Zažila jsem s ním už všechny polohy jeho zájmu či nezájmu. Kdy hned v našich úplných začátcích soužití jsem mu vyrobila ten provizorní domeček, který ho naprosto uchvátil, hodil tam šíbru a okamžitě se zabydlel. Na základě týhle skutečnosti jsem mu hned o víkendu vyrobila domeček mnohem lepčejší a zateplený, vystlaný slámou  a polštářkem…………..abych poprvní zakusila klasický kočičí přístup k podobným záležitostem. Nehodlal tam vkročit ani za nic. A mě to tehdy dost dralo, protože v tý době jsme do Domečku zatím jen dojížděli a on tam byl tak trochu sám, bez přístupu do tepla. Jenže přesvědčte ho, že jo. Prostě ani náhodou. 

Pak jsme se do Domečku nastěhovali už natrvalo a on se nastěhoval k nám. Mohla jsem tím pádem být bez starostí.  Ubytováním se mu stala naše postel. Kterou měl zakázanou 🙂 a kam mi chodil šlapat po hlavě.  Pak dospěl a ..,,, a  krom courání se,  začal taky k mojí radosti, dělit svou pozornost mezi nás a svou původní paničku, protože po jejím návratu z nemocnice zjistil po nějaký době, že už má zase svoje původní doma. K paní sousedce – když se dostatečně pocourá – chodil a chodí chrápat přes den. K nám chodí odpoledne, když se vracíme z práce domů. Přivítáme se, pobude, dá si nějakou ňamku a pak jde zase na rajz. Vrací se až večer na večeři. Po ní zase chvíli pobude, porve se s Taliprtkou, trošku si pohrajeme a pak zas musí honem ven. Bez ohledu na počasí. Opravdu můžou padat trakaře a on vypadne ven.  A ……… k mojemu překvapení se najednou z ničehož nic rozhodl, že ten tehdy zavrženej zateplenej bydlík se slámou a polštářkem, je najednou to úplně nej bydlení.

A zatímco do tý doby stačilo zapískat náš signál a už se řítil domů a spinkat, tak teď, když jsem zapískala a nedělo se nic, našla jsem ho dost často chrápat v jeho domečku. Zíval a ani za sto plátků šunky jsem ho nebyla schopná dostat domů, do tepla domova. Najednou vzal ten budník na milost.

No……… a tak mi bylo jasný, že s pořízením domácího bydlíku to asi taky bude zajímací. Tudíž, jak jsem psala, pokukovala jsem prozatím po něčem za pár babek. A to se naskytlo tuhle právě v Lidlu. 

V hádance jste to viděli v celý tý kráse.

 

Podle mě, krásnej je  – za ty prachy určitě. Musím říct, že mě to překvapilo, když do dorazilo. Za pětikouli jsem čekala nějakou otřepaninu. A tohle je celkem dobrá záležitost.

Teď ještě, aby si to stejný myslel i Mouses, že jo.

A myslel??

Co myslíte vy?

V řešení hádanky  padlo pár možností. A leckdy i zajímavých.

Kupř. jak to popsala Fifijová 😀 . Musím říct, že bambulka se ešče vesele komíhá . I když Rumouš o ni měl enormní zájem, to je pravda. Musela jsem mu osvětlit, že ne všechno, co se přinese domů, je jeho 😀 . A bydlík stojí. Nikdo ho neproboural.  Ale zájem nastěhovat se, tu byl.

Naštěstí tedy nedošlo na to poslední, co Fifijová prorokovala a hacienda Dona Mousese, je stále suchá.

Zlatka se svým výýýýýborným obrázkem, kterej mě sejmul do kolen 😀 😀 :D:

měla taky svou pravdu:

 

Páč zájem ohaříků o kočko budník  byl enormní, stejně jako zájem Mousese o krabici v který ten budník dorazil,  neb na tom třetím obrázku bydlíkuje Mouses fakt v tý krabici od domečku.

To nastalo ovšem až poté, co proběhlo, nečekané tohle:

 

Předcházelo tomu tedy to, že když  přišel, dala jsem mu pár dobrůtek nahoru na vrchní patro a taky dovnitř do budníčku. Tam ostatně zaplul po konzumaci dobrůtek hned jako na první  místo a čučel odtama jako pan domácí do světa. Pak šel zpátky nahoru  a tam mi dokonce zapózoval:

No a pak se nechal zlákat pohybem bambulky  a vrhnul se na boj s ní.

 

Díky Kuskusi za radu s tím pootočením domečku, zkusím to. Ale… nebude to pro něj naopak blbý, že nemá přehled o situaci? Jinak máš pravdu, klidně chrápe, kde ho to napadne, mezi tlupou čoklůch. Starej pelíšek – je na záběru i vidět, jsem mu poté, co se nasáčkoval do novýho, opravdu dala pryč. Myslíš, že jsem mu to chvíli ještě měla nechat?

Každopádně, pokud se jeho veličenstvo přijde vyspinkat domů – což s příchodem jara je teda s menší frekvencí, tak spinká na odpočívadle rád:

a někdy i v tý společnosti ohařů:

 

Tož tolik tedy vyjádření k páteční hádance 🙂