No! Fakt, představte si to!

Tahle dovča je hodně pracovní, volnočasových aktivit minimálně. Ale něco se přeci jen našlo. Vymyslela jsem to už dávno. V městečku nad námi je restaurace. A prý se v ní celkem dobře vaří. Takže…. spojíme příjemný s užitečným. 

Vezmeme ohaříky na procházku a my si dáme bezpracnej dlábes. No… bez pracnej, jak vono se to vezme, že jo. Páč vysápat se nahoru lesama je trošku šichta, takže ten dlábes je zaslouženej. A šichta to je i ve společnosti tří ohaříků, páč kombinace bláznivá flekatá a nahluchlá postarší rezatá je někdy, jak už jsem psala,  taková akčnější. 

Ale šlapalo se nám celkem dobře.  Tady v tom úseku se nám madáme rezatá krapítek rozevlála a bylo nutno se hlasitě ozvat a i trošánek se rozběhnout. Ale… pak už pohodička.  No, on ji trochek zpomalil ten krpálek, kterým jsme se sápali nahoru. Pamatujete tudle jak jsem psala, že toudle cestou už nikdy? 😀 😀  Kecala jsem 😀 . Ale nemožu za to, vybral to Brtnik a pak už bylo pozdě se vracet, to se mi zas nechtělo. A…. stejně jako tudle to bylo zas rozbahněný, takže vyloženě lahoda, pane Jahoda. I se mi dařilo se opět úspěšně chytat pouze a jen větví bukových, nikoli šlahounů malinových. Když člověk překoná tenhle jeden krátký a vydatný úsek, má to už potom celkem zadarmo, neb ten krpál se tím umenší a tak cesta vyloženě odsejpá. 

Což bylo fajn, protože oproti původnímu plánu jsme vyrazili spíš pozdě, než později, takže šlo o výrazně pozdní oběd. Halt stavba, tam je vždycky něco přednějšího. Abychom nemuseli šlapat moc po silnici, vzali jsme to mezi chmelnicema. Tam se ohaříkům hodně líbilo, protože tudyma evidentně chodí spousta lidí z městečka venčit svoje psí kámoše. Takže čmuchali jako divý a metelili všichni vpřed. K hospodě jsme dorazili jak čelo nějakýho přespolního závodu – který se tady mimochodem i běhá.

Půdu pro návštěvu hospůdky s ohařiskama jsem už měla předpřipravenou, protože jsem se v hospodě už před časem ptala, zda se tam může se psem, či se dvěma…. no tak byli tři, no 😀 . Ale panu majiteli to bylo šumák. Musím pochválit Bubrdlici vopici, že se v hospodě chovala naprosto vzorovaně.

Brtnik si vzal pod palec Taliprtku a já oba maďary. Oproti nám sedící duo myslivců jen zvedlo obočí, když jsme napochodovali dovnitř. No jo, asi svoje čoklidy takhle do společnosti neberou –  možná jen po honu. My ovšem nemáme myslivecký ohaře, takže ti do hospody můžou, ba dokonce musí – i v rámci socializace. A Bubiška mi fakt udělala radost. Takže jsme se mohli v klidu najíst napojit a vydat se na zpáteční cestu.

Tam jsme mezi chmelnicema dali do placu balonky a tak byli Rumíček i Talířová nadšený a lítali tam jako blázni.

Brtnik mě pak lesem vedl cestou, kterou já jsem tu ještě nikdá nešla a musím říct, že byla mocinky moc krásná. Široká lesní cesta, kde se bezva pochodovalo a čutalo do balonků. Ovšem jen do doby…………kdy přesně za silnicí, kdy jsme přešli na kostelíčkový kopeček, prásknul z ničehož nic blesk a hrom. 

Helejte………. to bylo skorem na Pemprzy, jak to se mnou zacvičilo.  Mám děsnou paniku z bouřky – kdysi jsme s kámoškou měly tu smůlu, že nás stejně nečekaně zaskočila bouřka, když jsme byly na kolech a s Murphym přesně v místech, kde vedlo vysoký vedení. A to tady vede taky. Nebyl to tehdy moc hezkej zážitek, Murphy se v šoku navíc vyrval z obojku a vlítnul mi právě pod jeden z těch sloupů, musela jsem ho tam šťárat ven. Lítalo to kolem nás, voda co se valila kolem brněla a já mám od tý doby fakt krutou, hodně krutou paniku. Do tý doby mi nějaký bouření bylo vždycky fučík, teď už bohužel ne a ač třeba s paboukama jsem se naučila pracovat, tak s bouřkou a výškama ne. Tam mě to dycinky přepere. 

Tak i tentokrát. Je mi Brtnika velmi líto, páč to fakt bylo děsný, protože jsem byla navíc v lese, nahoře na kopci, 2x jsme museli to vysoký vedení křižovat a dole pak jsem musela řešit, jestli vyjít ven na louky a nebo zůstat na kraji toho lesa. Hnus, děs a ble. 

Mno, tak to se mi to dost jako zkazilo, ale do tý doby to bylo parádní odpůldne. Jak ostatně můžete i na fotkách vidět.

A jsem ráda aspoň za tohle, protože jinak moc na nějaký výletování čas nebyl. Nebyl vůbec. A proč, to se dozvíte jindá.