Sem moudrej a šikovnej hošíček? Sem! A tak se pánčička rozhodla, že se teď spolu podíváme na to, co kdysi začli s Ešátorem. A že se teda pustíme do malýho vědeckého úkolu s názvem Dej kostičku tam, kam patří. De vo to, že dostanete za úkol vzít gumovou kostičku a dát ji do bedýnky. Leč to nejni enem tak jednoduchý. Dávat věci někam už uměj i TupoFleky. Ponejprf jako každej z nás začla dávat věci do vany, další levl bylo uklízení papíru do koše na papíry a pak přišel její prozatímní majstrštyk, neboli vyhození kelímkůch do tašky na umělou hmotu. To je zatim její strop. Ale tak snaží se. Jak řiká pánčička- seš pracovní vemeno, tak pracuj. Dala sis jogurtík, nebo smetánku z kelímku? No tak si ho po sobě taky pěkně ukliď. Pořádek muší bejt. Ale dát jí uklízet hračky nelze. Je to kramářka a spíš kramaří, než by uklízela. To si ešče počkáme, než po sobě bude hračky uklízet.
Já sem ale už pochopitelně mnohem dál, že jo. Taky mám v mozkovně rozum a ne průvan. Vemte si třebas takovou věc, jako je hra na pokladního. To před vás postavěj dětskou plastovou kasičku a vy si z ní musíte vyndat měnu v podobě dobroty nějaký. Jak to uděláte? No musíte zatlačit na ten správnej čudlik. A kterej to je, že jo? No to si musíte zjistit. A ono taky ho zmáčknout nejni jen tak. To se leckdy nepovede hned z první. No ale jasně, sem dobrej, takže jsem na to přišel a dneska už bych mohnul klidně do Teska za kasu. I sem si to vyšperkoval, aby to nebylo jen tak fádní a mělo to nějakej glanc. Takže stejně jako ta pokladní, nejdřív pěkně hrábnu do čudlíků a až pak zmáčknu ňufákem knoflik. Uďá to cink, vyjede šuplik a já mám dobrůtku. Dobrá hra tuhlecto, to mě bafčí.
No a teď teda ten vědeckej pokus, abych se vrátil z tý vokliky zpátky. Takže nejde jen o to, hodit kostičku jen tak lehce do bedýnky, to bylo enem na začátku, abych zjistil wo co go. Vy totiž, tak to má být správně, abyste tam tu kostičku mohnuli dát, tak vy ji musíte procpat víkem na tý bedničce! To víko má v sobě otvory, kterejma by se to dalo procpat. Ale!! Ftip je v tom, že ne každej otvor dovolí tý kostičce projít. A vy musíte najít ten správnej tvar otvoru, pro tu konkrétní kostičku. Já sem zatim teda tam, že sem už pochápnul hrubýho principa. Že teda se jen tak do bedýnky ta kostička nepropadne. Vono už je těžký, mnohem těžčejší dávat tam tu kostičku, dyž má bedýnka to víko. Páč se to dost často odrazí a padá zase dolů na zem. To sem potom neščastnej a i si zapěju. Pánčička mě pak uklidní a vede mě k tomu, abych pracoval míň zbrkle a víc se soustřeďoval. Což je někdy peklo teda. Si představte, že někam něco dáváte a vono to furt padá. Byste to rozkopali, kdybyste byli třebas pánčička. Ehm, to ale rozebírat radši nebudu, to by bylo netaktní. A tetkon si předstafte, že nemáte ruce, ale jen kušnu a ta nejni tak přesná, že jo. Každpádně teda, jak řikám, už vim.
No a další fáze je – a tam už sem taky načíhnul – že kostičku musíte dát teda nejen na víko, ale na to správný místo a zatlačit jí tam tím příslušným otvorem, aby to propadlo, aby pánčička zajásala a následně vydala, lakota jedna lakotná, nějaký dobrůty. A to si pište, že když se mi tetkon už několikrát za sebou povidlo to šécko udělat a kostička hópla do bedýnky, že hulákala nadšením a fedrovala to do mě, co se dalo. Nooo to sem si to zasloužil ale!! Páč jako vopravdivě je to těžký. Nejen přijít na to řešení /a to tak že trvale/, ale taky právě už jen tou kušnou se trefit. To je taky záludný. Takže začátek už tak nějak máme rozpracovanej, teď to budem pilůvat. Až vypilůjeme jednu kostičku – momentálně probíráme hranatej klasickej tvar, budem se v daleký budoucnosti možná moct posunout ještě mnohem dál. Ale to se uvidí. Ešátor ukázal, že tenhle -ten první – krok jde. Na mě je, abych ho potvrdil a zevšeobecnil a pak se uvidí, jestli se nám podaří přidat teda další tvary. Ale to se ešče mooockrát fšicí vyspíme, než na tohle dojde, neb to chce čas, mnoho cvičeního, bádáního a usilího. Takže když furt fšicí držíte palce TupoFlekům, aby se voni naučily slušně chovat, tak by bylo žádoucí, abyste drželi palce taky nám badatelům. To si, laskavě, prosim uvědomte. Todle je věda, to neni nějaký nežraní buřtůch a tak, to má velikou vážnost, takže držte co to dá.
Já chci fotku! Ale né Rumíčka, ale Rumíčka vědecky pracujícího! A ještě lepší by bylo videjko Rumíčka úspěšného!
Petro, napadly mě s profesorem Barouškem lecjaké kraviny, ale toto teda né! Držím vám oběma fšecky palce do dalšího bádání!
To by musel spolupracovat pánik. Já chtěla, aby nás natočil, jak si hrajem na obchod ? Nenoli Rumíček sedí za pokladnou a účtuje 😀 😀 a zatím jsem ho k tomu nedotáhla. A teď mě napadá, že…. mám vlastně problém s videem. Páč z rajčete to sem nejde nahrát, a jak jsem dlouho nebyla přihlášená na trubce, tak se mi tam nedaří se přihlásit a nový přihlášení jest propojený s gůglem a to mi dělá potíže!!!!! Chtěla jsem vám hodit video, jak si Rumíček hraje u vody s balonkem a pouští si ho sám hezky z kopečka do vodičky. Musím to nějak obejít.
Ad ty kostičky – ono to jde, nejsou blbí, fascinuje mě, co dokážou. Ešus pak už spolehlivě sám fakt dával kostičku do správnýho otvoru. Rumíček je teprve lehce za startem. A četla jsem nějakej článek že dovedou počítat min. do pěti. Naučili si, že určitý počet teček znamená určití počet hraček a pak to k sobě dokázali přiřadit. Kdepak, žádný nádoby na pudy, profesoři to jsou. (teda někteří, ehm. Třeba docentka Talířová, žejo… ale už i na ní se pracuje 😀 )
Tak to nedělej dokonalý a dej sem odkaz na rajče. Páníkovi slib piškůtek 😀
No jestli myslíš, že je Talířová tupoň, půjčím ti Vaška. Má jednu mozkovou buňku a ta eště sídlí mezi nohama. Jak jsem nevěřila chrtařům, že jsou ti psi neskutečně hloupí, tak už jim to věřím. + blbej začátek a máš “Otíka” jak vyšitýho. A je houby platný, že to (stejně jako Otík) myslí dobře.
Dobře, přehodím to na rajče z počítadla a vyhodím do světa. Ale štve mě to, že se nemůžu probourat do svýho účtu. Že prej je moc starej 😀 😀 (no jo,) a že dneska se to dělá šécko přes gůůgla (to neumim…:D )
Otík 😀 😀 😀 😀 no to je bomba, Otik v psím košiše. A uši si myl? A co uohlik, dal by si? 😀
Talířová si uši nemeje, na to má Rumíčka a uphliky miluje 😀
Myslíš, že je chrt fakt blbej? Nejni jen on tak trochu vychytralej? 😀 to se totiž někdy dost překrejvá. Tali řečená Tazy totiž neumí ten mozek používat, což je škoda. TAk na tom pracujeme.
Právě že vychytralej ani omylem. Fakt blbej. Ohliky miluje.
Jak byl Otík zahranej dokonale, tak tohle je totéž, ale čtyřnohý. Už si z toho děláme srandu, ale po profesorovi byl todle strašnej šok. Na něm vidíš jak se děsně snaží a jejda – Beroun! Ale zase je stejně jako lidští “Otíci” vlastně šťastnej a spokojenej. Jen okolí občas trpí.
Na to rajče se fakt těším!
jak se děsně snaží a jejda – Beroun!
😀 😀 😀 😀 nenééé!!! já se nemůžu smát, to se pak rozkašlu a to nemožůů, dusim se.
byl todle strašnej šok.
a jak dlouho jsi se z toho šoku dostávala?? Já to mám s Tali trochu podobně, taky je kapek šókézní, tak čekám, kdy to přejde ???
O Tali jsem říkala a říkám, i když teď už to tolik neplatí, že je vlastně takovej Mauglí v psím kožíšku, že ten příchod do civilizace byl pro ni náraz.
Já to nejdřív brala jako že útulek a týranej a to chce čas. Pak mi postupně docházelo, že to není jen o tom, že je prostě jednoduchej. Pan profesor myslel za dva rohy dopředu, stylem “říká tohle, mám udělat tohle, když místo toho udělám támhleto, má dobrou náladu, je hezky, před chvílí jsem poslechl, to by mělo projít”. Vašek se ztratí v půlce přivolání, ne proto, že by nechtěl přijít nebo chtěl zlobit, ale prostě proto, že cestou zapomene kam a proč šel. Jakože doopravdy. Jdeme venčit, proti nám páník z práce, hurá, páník, letí k němu… a cestou potká trs trávy a je ztracen, páč jediná mozková buňka objevila zajímavej trs trávy a tím pádem opustila myšlenku na páníka. Pak zvedne hlavu, uvidí páníka, hurá, páník, tebe jsem dlouho neviděl! Ne že by ten trávník byl zajímavější, ale prostě je to novější informace a jaksi překryje tu předchozí. Dvě myšlenky najednou tady nehrozí (Barouš klidně pracoval s informacemi starými několik hodin a nebylo to žádné mlhavé vzpomínání, ale cílená… ehm… práce).
čajdóóó, proč mi to píše, že to čeká na schválení, když poctivě vypisuju mejla? Mám se vždy přihlásiti?
Proč to píše, mrška jedna, netušim, ale schváleno je.
Hmm, to “Komentář čeká na schválení” se tady u příspěvku objeví i když jsem přihlášená. Tak nevím…
Tak snad to čajda odhalí, já jsem na to malej pán …. neboli … Beroun 😀 😀 , tak aspoň schvaluju, když jsem u netu.
bohuzel nedokazu rict. bud doslo k chybe v mailu nebo se casto strida IP a vyhodnocuje to jako pokus o spam a proto kontrola rucni
Petrs01 – musím odpovědět už v novým okýnku, nedovolí to dát další odpověď, snad to najdeš:
…. Vašek se ztratí v půlce přivolání, ne proto, že by nechtěl přijít nebo chtěl zlobit, ale prostě proto, že cestou zapomene kam a proč šel. Jakože doopravdy….
seš si jistá, že mluvíš o svým psu?? Mluvíš o Vašíkovi?? Nemluvíš o mým psu? O feně? Flekatý?? Táááálieeee! se jmenuje 😀 😀
Každopádně to je přesnej popis!!! A já pořád doufám, že to překleneme nějak??????? Ono ani nemusí jít o poslušnost právě. Ona uprostřed hry se vypojí a pink, zapadne tam něco jinýho…. Trochu se mi přitížilo!!!
No když ono… jo. Asi se to dá trochu vypilovat ustavičným opakováním a dotahováním do konce, ale… není to vono. A toho psa to ani moc nebaví, páč mu to moc nejde když neudrží pozornost dýl jak dvě pikosekundy. I když se hodně snažíš a chválíš a … není to vono. Jako retardovaný dítě – po pěti letech usilovné práce ho možná naučíš zavázat tkaničky… ale radši mu rovnou koupíš boty na sucháč a těch 5 let strávíš nějak líp. Třeba tím že ho naučíš jíst lžící a nekadit do plínek. Tak já jsem se spokojila s tím, že mám ovladatelnýho psa (hodně se naučil okoukáním od Barouše). Že už je přátelskej aspoň k lidem a fenám. Že ho baví s náma být, ať už vymyslím cokoliv nebo nevymyslím nic a flákáme se. Chybí mi to učení, kdy jsem vymyslela ptákovinu a za odpoledne ji psa naučila a on ji pak všem předváděl a zářili jsme oba (teda… nikdy neuč bígla nosit misku! Nikdy!). No ale tak zas mě hřeje když se ten nezvladatelný agresor jde pomazlit k cizím lidem a když se tulí k nám a spokojeně vyvaluje pupík a bručí si u toho a vidím jak je ten pef šťastnej. Tak co na tom, že přivolání musím říct dvakrát, protože cestou proběhne mozkový reset.
… Tak co na tom, že přivolání musím říct dvakrát, protože cestou proběhne mozkový reset……
no to jsem už zjistila taky, že ona potřebuje-jako štěndo pořád tu navigaci, aby se to dotáhlo do konce. Líp funguje píšťalka, kdy písknu 2x krátký písknutí = přivolání a pak tak jako “připiskuju” 😀 (hrozný slovo).
…., ale… není to vono. A toho psa to ani moc nebaví, páč mu to moc nejde když neudrží pozornost dýl jak dvě pikosekundy……
ach jo, to je tak přesnej popis….. že se trochu bojim 😀 . Na druhou stranu….když chce – vysekne tak supr přivolání!!!!
Klikr by mu nepomohl?
nosit misku – u každýho psa jsem si říkala, už ho to učit nebudu….. a vždycky jsem tu blbost udělala 😀 😀
Ad to učení – on ten pes ten mozek nepoužíval, takže se to blbě rozhejbává. Tali má tu výhodu, že je ještě mladinká, tak snad????
Nechtěla jsem ti do toho rýt, ale jak klikr používáš? Jen jako jasnou navigaci nebo jedeš celej klikr trénink? Jakože vymyslím si cvik a pes musí přijít na to co má dělat. Protože tohle mi strašně nesedí. A pokud učíš klasicky, jen klikrem potvrzuješ, tak to zas není o klikru. Jsme o tom s klikařema mockrát debatili a furt mi to prostě nesedí.
Mě právě Tali hodně zajímá, protože jsem zvědavá kam až ji dokážeš dovést a jak jí to půjde. Rozhodně se jí věnuješ víc než já Vaškovi a je mladší.
S tím štěnětem je to přesný – občas říkám, že máme osmiletý štěně. No a nečekám, že štěně zvládne vysokou psí, natož aby z něj byl profesor. Tak jen trvám na bezchybným provozu a netejrám ho pro něj nepochopitelným učivem.
Já mám svoje takový mišmaš klikrování. Já nejsem ani klikař, ani pozitivkář, ani klasik, jsem … já 🙂 . Něco toho psa nechám, ať si k tomu dojde sám (a někdy k tomu ani právě ten klikr nevezmu -viz třeba ta bedýnka s kostičkama, tam už by mi překážel opravdu) a někdy ho navedu. Např. Tali – naklikala jsem ji, a to ale tak, že jsem poměrně brzo, po pár klikání, klikala už jen v případě, že se na mě podívala. Jinak nic. Z toho samo pak vyplynulo, že si k tomu sedla a čučela v sedě, takže tím jsme se propracovaly k tomu, že když chce něco podnikat abych klikala, musí si prostě sednout a být v klidu. No a teď třeba pozice u nohy. Protože opravdu hůř chápe, pomohla jsem si tím, aby líp pochopila, že jsem cvičila u skříně, aby neměla moc možností udělat chybu a pomohla jsem jí nastavením dlaně. Venku ráno prostě odklikávám, když se chová dobře v kritických místech. Mimo domov a okolí baráku a ani na chalupě na louce moc šance nejsou, tam zatím nezaboduju). Dneska třeba jsme si lehce pocvičily soustředění na mě, pak právě pozici u nohy a pak se protáhla. Využila jsem toho a odklikla to. Čučela… čučela a nevím zda náhoda, nebo ne…protáhla se znovu. Takže jo, jedeme teď vedle pozice u nohy, kdy jí už odklikávám jen tu dobrou pozici i tu Poklonu, která je jak odborná veřejnost klikařská říká 😀 jen zachycení, ale mně se kolikrát osvědčilo a hlavně to toho psa učí, že začne nabízet různý věci . A zdá se, že už tuší :D. Teď právě jsem to prubla v obýváku. Já si doufám v to, že když jí budu tejrat ten mozek, tak to nastartuju 😀 a minimálně jí naučím to, že pohyb v mojí blízkosti, rovná se zábava ne povinnost. S jejím projevem, velikostí a temperamentem, když chci mít psa, který se může pohybovat na volno, tak musím v našem prostředí makat jak barevná. Ale někdy je to fakt trochu únavný, když si člověk uvědomí, jak my oba a i ona fakt nezahálíme a teď to bude rok co jí máme a pořád nejsme schopný to dotáhnout …. No ale abych se vrátila ke klikru – jí opravdu pomáhá, a myslím i pro to, že je to bez povelový, v tichosti. A když ho vezmu ven, je její pohyb venku zřetelně spolehlivější.
Edit- tak nevím, jestli Ti tahle informace k něčemu bude. Ale já mám ověřeno, že práce s klikrem ty psy baví a to úplně jinak, dostává to jinej rozměr asi 😀 . Ale i stařenka Bubi se dala na klikací dráhu a bavilo jí to moc a třeba s tím aportem, to bys koukala, jaká to byl proměna.
Když pro mne je tam ten klikr prostě navíc. A asi ten tvůj mišmaš mi přijde nejlepší. Rozhodně lepší než cokoliv striktně nalajnovaného, nejlépe bez ohledu na konkrétního psa, to bych ty lidi vždycky s chutí kopla.
clanek suprovej. a tentokrat sem.se pobavila i u komentaru velmi 😀
Děkujeme,děkujeme. A schválně píšu množný číslo, páč nebýt toho, že Rumíček je žižkovník obecný, tak nemám o čem psát.
JOOOOOOOOOOOOOOOOOOO JOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
UDĚLALA JÍÍÍÍ UDĚLALAAAAA!! Na slovní povel, udělalááá. Je výýýbornáááá!!. Ale zatím jen mně, páníkovi ešče ne, to je moc čerstvý!!
Petrs01
Když pro mne je tam ten klikr prostě navíc. A asi ten tvůj mišmaš mi přijde nejlepší. Rozhodně lepší než cokoliv striktně nalajnovaného, nejlépe bez ohledu na konkrétního psa, to bych ty lidi vždycky s chutí kopla…..
chápu, obojí. jak to, že ti přijde navíc – ale to je fakt jenom zdání, člověk si pak na tuhle komunikaci hodně rychle zvykne. A taky to vede k mnohem větší koncentraci toho psa. A víš, když pak vidíš, jak mu to secvakne, jak se mu rozsvítí a je radostnej sám ze sebe- to je skvělý. Nalajnovaný věci nejsou pro mě. Já vím, že to teď lidi vytáhli někam do extrému všechno a to nemám ráda. Klikr a pozitivní učení, není o tom, že mám psa v moci a moc nad ním a věcma, který jsou tu pro něj, ale o tom, že se mu rozvíjí myšlení. A uvolňuje to komunikační kanál, kterej je jinak zamčenej. Psu to dává samostatnost, sebevědomí. Já navíc nemám ráda , když lidi kolem něčeho šílej, uzavíraj kluby a jak jsem říkala, ženou to do extrému. To je pro mě za čárou a úhylný.
ja teda neklikam a se psem nic nedelam ale kdyz sem chtela.nacvik klece pred operaci tak za tyden mi s klikrem do ty klece chodila sama a ted kdyz to tak 1x za mesic procvicim bez klikru tak mi do ni chodi furt po roce a pul mimo klec… a to je pritom les, kterej se nevydrzi dlouho soustredit, je roztekanej a vlastne neni naucenej ani zvyklej nabizet nejaky chovani… si predstavuju co bychom zvladli, kdybych s nj pracovala
Ono to psu dává volný tlapky 😀 a to je baví, každej je rád, když si na věci přijde sám, páč pak je na sebe ten hrdobec a baví ho to víc, nebere to jako povinnost, ale úplně jinak. Já tu nechci dělat agitaci 😀 , jen tohle na klikru miluju, že se s tím dá naučit kdokoliv téměr cokoliv.
https://www.youtube.com/watch?v=lUahZswnbZE
nebo ještě líp
https://www.youtube.com/watch?v=D4kPZ25IMn0
https://www.youtube.com/watch?v=D4kPZ25IMn0
dává nám to netušený možnosti jak komunikovat i tam, kde to zdánlivě nejde. Zvířatům to usnadňuje komunikaci s námi, dává širší pole působnosti, rozvíjí je , i jejich myšlení, posouvá je to. No a pak to samozřejmě, pokud se to nedělá na tu nesmyslnou hranici, dělá to trénování, učení, výchovu a výcvik lepší.
Jenže ono totéž jde naučit i bez něj.
Na tom “samopřicházení” mi vadí, že to často sklouzne do přeskokového chování, kdy pes nabízí všechno možné již naučené, protože neví co má vlastně dělat. A pokud jej nějak vedeš – tak to jej vedeš i bez klikru. Na klec naučím psa prostě tak, že mu tam budu cpát žrádlo, jedno jestli s klikrem nebo bez.
Barouš byl přesně styl “jasně mi ukaž co mám dělat a já to dělat budu”. Vaška by tenhle princip možná bavil víc, ale zas nemá trpělivost na nějaké zkoumání a ten úlet do přeskoku by byl asi velmi rychlý. Nebo útlum. Ani o jedno nestojím.
Dá to určitě, jen tady je to takový jiný. Já nejsem člověk, který by se moc uměl pochválit, ale tady činím výjimku – jestli mi něco se psy jde, tak je to pochvala, načasování a i druh pochvaly (myslím, tón, intenzitu a projev) a léty se psy se to ještě pochopitelně vybrousilo. TAkže si nemyslím, že by to bylo v tom, že neumím pochválit (Boooože, co já se u pochvaly nazlobim s Brtníkem!! To by vydalo na samostatnej článek 😀 ) . Ale ten klikr to pošle prostě trochu jinam.
Já jsem Ti právě pro Vaška chtěla navrhnout, jestli to nechceš zkusit- Tali je pošahaná, zbrklá, ale tohle jí opravdu pomáhá a i s tím soustředěním se. Ono člověk jim musí dát úkoly na který stačej, ten mozek rozebíhat postupně. Není nutný hned se vzepnout ke hvězdám, abych tak básnicky řekla :D. Já jsem začala opravdu jednoduše a nenápadně už při tom naklikávání, kdy ještě nebyla s klikrem nějak moc srostlá a na tom kliknutí jí tak nezáleželo. A přišla si postupně na to, že se to ozývá vždycky právě když je v klidu a čučí v sedě na mě. Nic víc se nechtělo. Jen ať sedí a čučí. A ta doba čučení se poooooooomaliliiiiinkůůůůůůů prodlužovala. Když jsem viděla, že už je to moc, tak se nic nedělo, prostě jsem to zase zkrátila. Pak přišlo Šup do krabice, kdy si s tou krabicí může dělat úplně co chce. A že každýho psa ta krabice zaujme. Zvlášť, když pes teda sedí a je připravenej na cvičení a krabice přijde na plac až poté. Každej na ni minimálně koukne :D, zpravidla i mnohem víc. A člověk může napovědět i jen tím, že si vedle stoupne. Já nejedu na to, že stojím a čekáááám, čekááám do nekonečna – zvlášť ne na začátku. Navíc, jak říkám, zpočátku jsou to fakt jen snadný úkoly, tak aby mu to odsejpalo. Tohle se mi hrozně líbilo na Ščučkovi, on umí všechno nastavit tomu psu (a to každýmu, který ten den byl na place) tak, aby to jelo, aby pes vždycky uspěl a měl radost a nezaseknul se a sám chtěl dál.
Jako klikr někde mám, nechala jsem si ho z nějaké výhry s tím, že to aspoň zkusím. No, můžu to zkusit najít a zprovoznit s Vaškem, ale že bych od toho něco čekala… sakryš, vůbec netuším kde vlastně skončil.
Ad krabice – a jak se to dělá se psem, kterej chytne hysterák při pohledu na krabičku od čaje?Takovej panickej strach a zoufalej jekot jsem dlouho neviděla a neslyšela (z velké části odbouráno, i mi procházel tunelem z veliké krabice).
vsak urco by to slo i bez nej – me to urychlilo, pac sem s nim byla rychlejsi pri “pochvale” a navic sem to aspon mela fakt duvod zkusit to s tim pracovat.
ale bych rekla ze fobry je to, ze si kazdej myze vybrat tu svoji cestu a zadna neni spravnejsi
Petrs01
…. Jako klikr někde mám, nechala jsem si ho z nějaké výhry s tím, že to aspoň zkusím…
právě – prostě se to zkusí, maximálně se nestane nic. Ad krabice – napíšu víc pozdějš, teď už valíme s rýmou do práce 😀 .
Ad ta krabice – zkusila bych buď takovou tu velkou a nízkou papundeklovou krabici na ovoce (ten okraj má tak dvanáct cenťáků) Když dal tunel z krabice, tak by ho tohle děsit nemuselo. Kdyby to bylo moc začla bych klidně jen s papundeklovým dnem od tý krabice, a cílem by bylo , ať si na to třeba sedne, nebo hrábne packou a tak a pak bych přešla postupně k tomu, že by do takovýhle krabice vlezl sám. A zjistil by, že ho to nesežere a není nutno mít záchvat. Kdyby to bylo tak, že to prostě nejde, tak nic, a začnu na něčem úplně jiným, krabice není nutnost. Ať už je to třeba dotyk čenichem do dlaně (což se hodí, když je člověk učí třeba zajíčka), nebo na nějakou destičku co mám v dlani (a tím se pak dostane k tomu, že target nemusí být jen moje dlaň, ale třeba magnet na lednici), nebo třeba to, že zavěsím na větev uzel z provazu a jeho úkolem bude s toho uzlu dotknout. Něco fakt jednoduchýho, kdy něco přidám – až po tom krátkým soustředění se na mě a tím i žádost o to, že začneme – do prostředí – to pak snadno upoutá jeho pozornost a bude možno mu kliknout za to, že to co dělá (tedy kouknul na ten předmět, bod atd..) je ten správnej směr. Prostě si jen hrajeme (a nenápadně roztáčíme kolesa mozková 😀 )