- Toto téma obsahuje celkem 80 odpovědí. Do diskuze (12 diskutujících) se naposledy zapojil uživatel Kimi a poslední změna proběhla před 2 týdny.
-
Příspěvky
-
cernej caj
Tady se muzete kochat fotkama, kteryma nas bude zasobovat kimi:)
PetraK
Hele Kimi má gauč!Taky jsem zvědavá na fotos.
Kimi
Fotos by měly být, ale celý gauč bude spíš jednorázovka, kromě Goliho jsou všichni za duhou. Včera jsem to celé poslala Admin, jestli by byla tak hodná a nějak to dala sem.
Tak a ja už su doma z práce, tak jdeme na to. Postupně budu zpracovávát, co Kimi poslala.
DULI
KimAndAlan
DulinkaMax, můj známý, měl dlouhosrstou rezavou jezevčici Ronku. Paní Eliška v bytě nad námi měla papírového hladkosrstého jezevčíka black and tan Astona. Slovo dalo slovo, jezevčíci se sblížili a Ronka povila čtyři štěňátka – stalo se 4.4.1994.
Tři tmavá s pálením a jedno rezavé. Když jim byly asi dva týdny, šli jsme se na ně s Jakubem podívat. Byla nádherná a malinkatá. Jedno jsem si držela v dlani o chvíli déle a myslím si, že to byla Dulinka, že i když jsem ji dostala jako dospělou, to naše souznění mělo kořeny v tom štěněčím setkání. Tenkrát jsem o pořízení psa neuvažovala, Jakub měl slíbeno, až mu bude deset a bude se umět postarat – to mělo být za tři roky. Zatím jsme potkávali Ronku se štěnětem – fenečkou, která jim zůstala.
Ale před Velikonocemi v roce 1995 nás navštívil Max, že už to s čubinkami dál nejde, že se rvou, ničí věci, dělají naschvály. Nechala jsem se umluvit, že si Andy vezmem na Velikonoce jako na hlídání, pak jsem na tři týdny odjížděla do lázní a pak se uvidí. Na zkoušce se Andy chovala vzorně, sledovala mě na každém kroku, venku poslouchala, jakmile jsem si sedla na gauč, měla jsem ji na klíně. Tři týdny jsem měla na rozmyšlenou, ale to jsem se vlastně jen utvrzovala v tom, že ano. Takže na rozhraní dubna a května 1995 přišla Andy k nám, byla přejmenována na Dulinku (Andy – Anduli – Duli) a ani jedenkrát za těch patnáct let, co mě provázela, jsem svého rozhodnutí nelitovala. Byla úžasně inteligentní a komunikativní.
Někdy před vánocemi v roce 2003 mě Jakub při návštěvě chovatelských potřeb uprosil, abych mu pořídila dvě bílé myši. Padesátilitrové akvárium, které jsme postupně změnili na terárium, bylo zrovna prázdné, tak jsem kývla pod podmínkou, že to nebude pár. Tak se k nám dostali dva myšáci, které jsme samozřejmě pokřtili podle Disneye – Pišta a Fišta. Zakrátko jsme zjistili, že trochu páchnou – vše, co bylo vloženo do terária počurali. Až poté jsem si pořídila příručku Jak vyzrát na domácí mazlíčky, ve které právě před myšinou varovali, ale ujišťovali, že to není nadlouho, neboť myšky žijí krátce, maximálně 10 měsíců. Ti naši se ale měli tak dobře, že se dožili měsíců 24 a 27. Dulinka je strašně ráda pozorovala, tak jsme je zkusili dát dohromady – podařilo se. Nechala myšáky po sobě lézt, brala je do tlamky a zase vyplivla, užili jsme si zábavy dost. Naproti tomu venkovní hraboše norovala, hrabala a lovila.
Pravda, byly situace, kdy bych ji přetrhla – neměla ráda děti a chlapy a dávala to najevo důrazně až na krev. Například jsem byla na dovolené v Říčkách v Orlických horách, se mnou kolegyně se dvěma syny. Stavili jsme se ve SKI areálu na oběd. Restaurace naprosto prázdná. Přivázala jsem jezevčíky k židli, na ni posadila kluka a odskočila jsem si. Když jsem se vracela, vidím, že restaurací procházejí dva muži – ten mladší naši skupinu zdáli obešel, starší se zastavil u židle s pejsky a zacivěl se na ně. Pohled z očí do očí je pro psa výzva k boji a pro Dulinu nesnášející chlapy obzvlášť. Vyrazila a chlapa rafla do holeně. Ten na mě začal řvát, že syn (tj. ten druhý muž) je právník, a že se mnou zatočí a že chce vidět očkovací průkaz. Bránila jsem se, že se neměl k psovi přibližovat, očkovák jsem samozřejmě měla s sebou, jako vždy na cestách.
To už přiběhla servírka s lékárničkou, ale zjistila, že rána dost krvácí (samo zranění nic velkého, ale starý člověk – křehké žíly), a že náplast nebude stačit. Zavolala proto horskou službu, aby přijeli s lepším vybavením. HS samozřejmě učinila záznam a ještě v zimě se bavili historkou o zásahu proti jezevčíkovi. Syn, který tam byl členem se ovšem nepřiznal, že šlo o jeho maminku.
Byly situace, kdy jsem se bála, že o ni přijdu – když jí hrozilo ochrnutí. Pomoci mohla operace, kterou prováděly jen dvě kliniky v širším okolí – Čáslav a Brno. Vydali jsme se do Čáslavi, kde mi bylo řečeno, ať počkám, až pejsek úplně ochrne. Naštěstí náš drvet našel v Hradci veterinu, kde prováděli rehabilitace. Protože jsem tenkrát v Hradci pracovala, nebyl pro mě problém dvakrát týdně přepravit Dulinu v tašce vlakem, v práci ji schovat pod stůl a odpoledne s ní zajet na kliniku na magnetoterapeutickou proceduru. Po deseti aplikacích úplně ožila, běhala jako dřív, jen po schodech jsem ji musela nosit. Když jsme se na podzim 2008 nastěhovali do domečku, jezevčíci si to užívali – výběh na zahradu přímo z obýváku, cesta na louku přes ulici, doma podlahové topení.
Pelíšky měli jezevčíci v koupelně, odkud také vedly dveře na terasu a na
zahradu, Dulinka se ale rozhodla, že nejlépe se jí bude spát v posteli u mých nohou. Alánek, který se bál zakrytých prostor, se ukládal ke spánku na kobereček vedle postele.
Bylo to pár dnů před Dulinčinými šestnáctými narozeninami, když po ránu začala chroptět a kašlat krev. Běžela jsem k veterináři, dostala injekci na posílení a ať přijdu navečer, že se rozhodne, co dál. Odvezla jsem oba jezevčíky k máti a šla do práce jako obvykle, a jí v náručí Dulinka dodýchala na selhání srdíčka a plic.Attachments:
A ješě dvě fotky Dulinky
Attachments:
Dulinka byla krásná fenečka a když vidím ty myšky, tak jsem si jistá, že jsem ty fotky už viděla. Jsou úžasné, hrozně se mi líbí, jak se nechá Duli šimrat na bříšku a užívají si to všichni:)
Krásně se u Vás měla nejen Dulinka, ale evidentně i ty bílé myšky dost překovanly všechny prognozy z příruček:)
Kimi, budu to sem dávat postupně, ať mají všichni trochu čas to vstřebat a případně pak i nemít konverzaci hodně matoucí, nebo to chceš všechno naráz?
Thielli
Kimi
tak jsem si sedla k tobě na gauč a přečetla si první díl. Krásná fenka, je k pohlazení i na těch fotkách. 😌
Čají, díky moc. Počítám s postupným zveřejňováním, ať toho na gauč není naloženo moc najednou. KimAndAlan znamená Kimi, Andy, Alan, to jsem vymyslela, když jsem začínala psát o psech provázejících mě životem, tihle se vyskytovali v rodině současně. Ještě se objeví ostatní psi mé rodiny. 🐕🙂
Dulinka byla boží 🙂 já to úplně vidim 😀 tuhle scénku:
. Nechala myšáky po sobě lézt, brala je do tlamky a zase vyplivla, užili jsme si zábavy dost.
Attachments:
Maya
Jezevcik s mysma, to je teda bomba.
Ještě jsem si vzpomněla na jednu historku. Jakub byl psí fanoušek od malinka. Když k nám chodil na návštěvu nebo jsme měli na hlídání Dulinčina tatínka Astona, kluci spolu řádili na gauči. Pořízení Dulinky byl tedy logický následek.
Někdy, tuším, v páté třídě měli slohový úkol napsat o svém domácím zvířátku.
Psal tedy o gaučákovi Dulince. Paní učitelka mu nadělila sníženou známku za použití nespisovného výrazu. 🙄Na rodičovské schůzce se ukázalo, že vůbec nevěděla, o čem to bylo. Tak jsem jí vysvětlila, že jde o pejskařský slang, že psi se dělí na domácí neboli gaučáky a venkovní neboli bouďáky.😁KimAndAlan – Kimi
Jednou jsem při nákupu ve „zveráči“ uviděla na inzertní nástěnce fotku klasického německého ovčáka – celý komisař Rex. Pravila jsem, že to je krásné zvíře, že můj táta si vždycky německého ovčáka přál a nikdy ho neměl. Majitel obchodu Miloš (jinak manžel mé spolužačky a šéf místních kynologů) reagoval, že psa zná, a že by byl ideální pro důchodce.
Majitelé se ho ve čtyřech letech chtějí zbavit, protože je málo ostrý. Byl červenec 1998 a v srpnu měl mít táta narozeniny (78). Domluvila jsem se s Milošem, že vezmu tátu a zajedeme se na psa podívat. Za pár dnů jsme jeli do blízké vesnice. Majitelé už měli ve voliéře nového psa, evidentně ostrého a ve starém zchátralém kotci ležela Kimi. Tátovi se hned líbila, pustili ji k nám – byla hodná. Na jedno oko byla slepá – prý naběhla na klacek (informovaní povídali, že ten klacek měl v ruce člověk). Ještě bylo třeba nějak se psem smířit máti.
Domluvili jsme se, že majitel v neděli po cvičáku přivede psa ukázat k našim domů. Mamce jsme sdělili, že jsme se byli podívat na psa, že by ho táta dostal ode mě k narozeninám. Máti prohlásila stejně jako když přišel Lesan, že pes do domu jen přes její mrtvolu. V neděli pak se přišla Kiminka ukázat, předvedla, co všechno umí, máti roztála a Kimi Holubí dvůr (byla s PP, z výběrového chovu) se stala součástí života naší rodiny.
Táta honem vyrobil kotec s luxusní zateplenou boudou, rozpůlil plotem pozemek na část zahradní a část psí. Pak se Kimi na dva týdny ujal ještě Miloš, protože jsme jeli na dovolenou do Chorvatska. Po návratu s ní šel táta párkrát na cvičák, ale nebavilo ho to, a tak jsem se stala organizovaným kynologem já. Na cvičáku jí to docela šlo, poslušnost, stopa, jen právě na obraně a zadržení figuranta byla málo razantní.
Táta se ale jinak Kimče věnoval, chodil s ní na dlouhé procházky, když jsem s ní jela na nějaké závody, jel nám fandit. Ve svém kotci a na zahradě strávila Kimi jen to první léto, na první zimu byla usídlena v garáži, druhou zimu v kotelně a od třetí zimy se usadila v kuchyni. Všude se s ní dalo chodit na volno, od svého psovoda se nevzdalovala.
Když jsme se s kynology měli předvést na různých městských akcích, byla Kimi ideální reprezentantka. Jen jednou ze začátku přeběhla poblíž bydlení rodičů ulici a začala nahánět sousedovic slepice. Pak jsem se dověděla, že to nebyl lov, ale pasení – u původních majitelů se starala, aby slepice neopustily jejich pozemek.
Téměř na stejném místě se jindy pustila za takovým problémovým psím provokatérem ze sousedství a vběhla před auto. Odnesla to naraženou plecí, auto rozbitým nárazníkem – škoda se uhradila z její pojistky. S oběma jezevčíky vycházela skvěle, klidně přenechala Dulině vedení smečky. V deseti letech se jí objevil nádor mléčné žlázy, na operaci k našemu drvetovi jsem s ní šla já. Nedovolili jsme jí po operaci jít po schodech a první dvě noci jsem si s ní ustlala v přízemí v prádelně.
Asi mě vinila ze své bolesti a přestala se mnou mluvit. Trvalo měsíc, než mi zase začala věřit a nechala se mazlit. Za rok se objevila rakovina na druhé straně břicha. Tentokrát jsme ji odvezli na kliniku do Hradce Králové. Do čekárny si pro ni přišel veterinář s pamlskem, odešla s ním, ani se neohlédla. Za tři dny jsme si pro ni jeli, tentokrát po nedůvěře ani stopy, nadšeně nás vítala. Táta zemřel v lednu 2007 a venčení smečky se ujala máti na střídačku se mnou.
Když Kimi ke stáru začala hůř chodit, snažili jsme se ulehčit jí život a usadit ji pod schody v hale, ale ona se stůj co stůj vyškrábala po schodech za máti. Krátce před jejími patnáctými narozeninami ji postihl klasický neduh německých ovčáků – ochrnula na zadní nohy, nemohla se ani zvednout.
Zavolali jsme našemu veterináři, konstatoval, že už se nedá nic dělat, jen ukončit trápení. Pořád na ni s mamkou vzpomínáme, jaká byla úžasná a poslušná, a že tátovi prodloužila aktivní život. A tak kdo by se divil, že jsem si zvolila pro Zvířetník jméno po tak úžasné bytosti.
Attachments:
a jeste fotky
Attachments:
Moc krásná a šikovná feňule!!
Zlata
Moc hezký ♥️
Bývalý majitel se Kiminky zbavil, že je málo ostrá, ale na zahradě byla dost hlídací. Jednou si nějaký asi mladík vyhlédl úrodnou jabloň, přelezl plot, o pobytu hlídacího psa neměl tušení, ani si nevšiml, že je za dělícím plotem – Kimi vyrazila a po zloději zůstala jen ztracená bota u plotu – právě podle velikosti boty jsme usoudili, že šlo o muže. Kimi kromě toho prvního léta, kdy byla stálým venkovním psem, další roky v létě občas pobývala na zahradě i přes noc. Rozdělení zahrady bylo dobré, protože ona jinak chodila sklízet – okurčičky, jahody. Padaná jablíčka měla dovoleno a taky kvůli ní naši nechali v jednom rabátku kostival, asi i díky jeho oždibování byla docela dlouho bez problémů s klouby.
Ona jedla kostival? No ty jo to čučím! Já znám jeho užití pouze vně, ale oni sami dobře vědí, co jo a co ne. Musím si to nastudovat.
PetraK
Nedoporučuje se kostival užívat vnitřně,obsahuje alkaloidy,který jsou toxické.
Zapomněla jsem,že pro koně se vnitřně používá,jedna z bývalek synů měla,tak možná tomu psovi taky neškodil.- Odpověď byla upravena před 3 měsíci a 2 týdny uživatelem Zlata.
asi zalezi na mnozstvi, jak u vseho…
byla to krasna fena, mam moc rada ovcaky.
No tak jsem se zase dojala, milá Kimi….
Děkuju moc za povídání na gauči.
Skoro se mi nechce věřit, že to byla náhoda, že šla k vám… 🙂
- Pro reakci na toto téma se musíte přihlásit.