Přijela k nám ondynoj Thielli se svou pudlosmečkou.

A bylo z toho, jako vždycky, moc příjemný odpoledne. Plný pohodičky. Já jsem ten den byla tuším stavebně zmasakrovaná a Thielli ještě po chorobě v rekonvalescenci, či možná ještě chorobná. A tak jsem navrhla, že si dneska vyrazíme jen tak. Na louky. Žádný cárání do někam.

Na loukách je prostoru a zábavy i tak dost. 😀 To ostatně uvidíte sami, neb Thielli měla spoustu času dokumentovat. (Tak moc, že to budete mít na dvě části. ) Ohaři se bavili po svém a my se bavili ohaři. Pohoda, klídek, netrápilo nás nic. Jen Thielli chvilku trápilo, že by měla jako jít s pudlicema procházkovat, aby byly dostatečně saturovaný. Tak že jako musí jít procházkovat. A tak jsem rozhodila ruce směrem ke všem těm myším výzkumníkům a aportérům balonků a pravila: „Nemusí, Thielli, nemusí. Podívej se sama, jak jsou spokojený. Jsou dny, kdy se prostě fakt nemusí nic, jen tak si prostě být.“ A tož jsme se vesele placatili dál. A vy díky tomu, jak Thielli cvakala foťákem se můžete placatit s náma a bublinama 🙂 . Vynikajícíma bublinama

Edit – je dobře, že se mi prosté fotky, jak je poslala Thielli prvně, nedařilo na stránky nahrát. Páč, kdyby se to povidlo, tak jste přišly o tyhle báječný bublifuky, který jsou níže. 

A to by byla velkoškoda, páč se u nich budete bavit stejně dobře jako já. Přišla jsem z práce volaaká zdrchaná a nic mi nešlo. Natož něco sepsat a pak jsem v emilu objevila od Thielli záchranu. A smála se nahlas. Rojnici, zapykaný myši, pudlím očím a Taliprdnici, která žere nejen piškot, ale taky vofce 😀 . Tak si to užijte. V pondělí přijde přídavek. A Thielli – dík! Za to, žes fotila a že sis dala práci s bublinama. Ty Ti vyloženě jdou. Já je teda miluju.