Sama, úplně sama, bez vostatních!

Pánčička si mě vzala jen takle samostatně. To vám byla ale krása. To už sem dlouho ale neměla! Pánik totiž jel pro písek a pánčičku napadlo, že by se toho dalo využít. Občas to tak dělává, že když on takhle jede pro ten písek, naloží nás do kufru, přibrzdí se u lesa u rybníka a my se jdem procházkovat někam, kde moc často nejsme. A kde nás to tím pádem baví. A pak nás zasejc vyzvedne, když se vrací.

Ale! Když to pánčičku napadlo, tak JÁ sem byla v ten moment jediná, kdo doma NESPAL!! JEDINÁ! A to se mi jako dost vyplatilo. Byli jsme s Rumoušem ráno s páníkem na naší dvouhodinovce a protože to je už několikátej den za sebou, jsme už krapítek vopotřebovaný. Rumouš víc než já, ten fakt nahlas chrápal. Bubrdle, který bylo v pátek značně nevolno, má vomluvenku z tělocviku a je na ni brán ohled. Chodí kolem komína. Ale i tak taky chrápala jako vo závod. 

Ale! Já ne, já ne. A……to se mi vážně jako dost vyplatilo. Protože pánčička, moje pánčička, šla potichu jako lupička, vypustila mě a pak hned vypustila sebe i s venčícíma proprietama, aby vostatní nevědíli a….. NASTAL MŮJ ČAS, JENOM MŮJ. A BYLO TO BÁJEČNÝ, ÚŽASNÝ A NEJSKVĚLEJŠÍ. Ešivá můžu doporučit, zkuste si to někdy taky.

Hóply jsme k páníkovi do auta a jelo se. Když zastavil páník u lesa a my vypadly, byla sem převelice radostná. Radostná ale! ALE! VNÍMAVÁ A HODNÁ A NEJHODNĚJŠÍ. A abyste nám to věřili, tak to pánčička dokonce natočila. Mně vám bylo tak báječně. Trochu mě teda plašil ten vítr co dul ve větvích, to nemám moc ráda, pánčička říká, že jsem jak mustang. Ale to spíš bejvalo dřív, teď už nemustanguju, teď sem jen obezřetná.

Ale to, že jsme s pánčičkou takhle jen samy dvě, to přebilo šécko. Jak krásně se mi dejchalo! Bylo, až na ten vítr, nádherný počasí,  sluníčko se činilo a les úžasně voněl. Šak jsem to taky musela pořádně prozkoumat. Ale jak vidíte, i přes to zkoumání, jsem moc dobře věděla, že mám s sebou pánčičku. A ona byla stejně ščastlivá jako já, která sem byla tak blažená, jako největčí Blažena.

Stoupaly jsme lesní cestou nahoru a pak to švenkly do lesa. Kolem kaliště.

To místo vůbec nemám ráda. Smrdí to prasatama a ty my dvě s pánčičkou nemáme rády. Pak jsem ale na kraji lesa zahlídla. Louku. Prosluněnou louku. Moc jsem tam chtěla jít, moc, ale pánčička říkala, že mám čekat, tak jsem si sedla. To se jí bohužel nepodařilo vyfotit, ale to nevadí, vy my to určitě věříte, že jsem si sedla hezky na dálku a čekala až dojde. Páč se teda courala, šla jsem jí radši naproti.

A když mi to povolila, vběhla jsem na tu louku. Za sluníčkem, který na ní svítilo. Bylo tam tak krásně.

A bylo tam ešče krásnějš, když mě pánčička potichoučku zavolala, já za ní doběhla a ona……… mi dala………………ukousnout si velkej kus tý báječný dobroty, co upíkla. Bylo to skvělý, mohla jsem si ukousnout jak velkej kus jsem chtěla! A že sem se teda zahlodla, to si pište. Žádný žďabíky, jak pánčička ulamuje, pořádnej kus. Ou jé, to bylo bájo, stála jsem tam, zavřela oči a slastně si to chroustala. Do posledního drobečku!!! To bylo zase úplně jiný, než když si pro odměnu skáču do vzduchu, nebo si ji vyčmuchávám v trávě. Takovej velkej kus. Tak to sem si to jednak užila a druhak si toho velice považovala. A byla sem ešče hodnější, než před tim. 

Povidám vám, bylo nám spolu s pánčičkou dobře, úplně nejdobřejš. Vona mi furt řikala, jaká já sem prej hodná holčička a mě tentokrát hrozně bavilo to poslouchat. Furt sem za pánčičkou přibíhala a ona se mohla pomalu rozpustit blažeností. Bavilo mě to.

Pak tam našla něco v louce. Nechápu to jako. Nejdřív si to vyfotila

a pak to začla sbírat. Byla unešená. Řikala mi, že to celý je koberec podběla. Nevim, kdo je podběla, ale díky němu jsme se tam na tom místě zapíchly, ona si lezla po zemi a já vířila kolem. A byly sme vobě za spokojený. Pak pánčička volala pánkovi, že nás nenajde tam, co si myslí, že nás najde tady a že ho prej budeme vyhlížet. 

Já nevyhlížela, věděla sem, že ho uslyšim. A taky jo! Taky jo! Jak zastavoval při krajnici, uuuutykala sem radostně za nim. Pánčička se smála a radši se ani nepokoušela mě volat. Přepadla sem ho a pak sme s pánčičkou nastoupily a jelo se dom. Byl to báječnej vejlet, moc báječnej. Vlastně……jako bych měla narozeniny. Mohla bych je mít furt!