Byla tahle úterní procházka.
A já si jí tak příšerně moc užila. Jsem vděčná za to, že mi tuhle schopnost někdo nainstaloval do softwéru. Protože je o to život bohatší. A protože se mě pocity vždy drží dlouho, užívám si to vždy ještě s odstupem a delší dobu.
Ten den – resp. to odpoledne bylo fakt naprosto úžasný. Byli jsme doma o něco málo dřív, já se hned obratem navlíkla do hadrů, nacpala ledvinku krájenýma jablíčkama, aby měli ohaříci pamlsky jako osvěžení v tom horku a šlo se. No šlo se, nejdřív se spíš skákalo, protože Tali byla jak na pérkách, jak kdybych s ní nikdy nikde nebyla 😀 . Blásen je to, ale chápu, že se teď po tý pauzičce , co se mnou ve venčení měli, vždycky děsně raduje.
Za brankou jsem je zastavila, protože v zatáčce na druhé straně silnice byli nějací lidé a dva psejci na vodítkách. Stáli a koukali co jako bude, tak jsem ohaříky posadila, aby měli jistotu, že můžou v pohodě projít. Tali sice škroukala, protože kontakt se psy tady nějak velký není a tak pak o to víc, je to pro ni důležitý, ale tady bylo vidět, že o naši společnost nestojí. Když odešli, my pak přešli silnici na jejich stranu a vydali se za koňské ohrady na louky. Už posekali další, tak je to moc fajn. Tou vzdálenější jsme vyšli nahoru k cestě v lese a pak se zamířili úvozovou cestou nahoru do Bukáče – neboli Bukovýho chrámu. A pak už jsme nechali jen na nohou, kam nás ponesou. Jak se dá předpokládat, nosily nás lesem sem a tam. A já si právě užívala to ticho. Nikde nikdo, jen my – a to ticho. Protože nebylo nutno na nikoho hudrat, připomínat se mu a jiný hlučnostě. Tohle jsou vždycky duševní Lurdy, když na to dojde.
Že byla tichá, tichoučká, nejtišší, tahle procházka to vám ukážu tady na tom videu, abyste mi věřili 🙂
No a takhle jsme to měli právě celou cestu. Já vlastně nemám dál co napsat, protože šécko je to v tom videu, byli jsme tam pospolu, měli jsme radost z toho, že jsme tam pospolu, pořád jsme si něco společně kutili – může si člověk přát víc? Nemože.
No a nebyla ona nejvýbornější Talinka na celým světě? 🙂 Když máte dva skvělý ohaře, nepotřebujete víc.
Takováhle procházka je fajn. Korinka milovala louky s balíkama, protože catahouly jsou trochu šplhací, tak si skákání a šplhání po balíkách pěkně užívala.
Jojo, balíky jsou v kurzu u Rumíčka, dělává blechu 😀 a jazyk má pak jak kravatu 😀
Aaach, ty louky, lesy, zelen. Nepokryte zavidim. A tichouckou vychajdu moc preju, sikulky ohari, Talinka zejmena. Ale ono ji to uz zustane, uz bude porad takova nejvybornejsi. 🙂
Ano, to je můj poklad, pořád si ho hýčkám a miluju, ten svobodný prostor, který mi dal někdo dárkem. A klidně bych se podělila se svým okruhem lidí, /cizím nic 😀 , ab nám tu neloncali 😀 / , kdyby to šlo.
Jo Tali teď umí být moc šikovný ohařík, jsem za to mocinky moc ráda.
Tak já nevim… já viděla na vlastní oči už dvakrát, že ohaři jsou v lese úplně potichu…
Takže haleká jen… no – já to nebudu prozrazovat, aby po mně příště ty vejce neházela přes branku… 🙄
No počkej, vono kdyby vyšel z houští nečekaně houbař, to by Tali nechtěla bejt potichu a to bych pak já musela bejt ešče hlasitější. 😀 😀
Nicméně tady jsem ani pípat nemusela a z toho budu žít týdny 😀
Pořiď si hluchoně, nejen, že nebudeš muset pípat, ono ti to hlavně bude k ničemu 🤣.
Nicméně v lese jsem tak nějak automaticky potichu a všechny psy jsem si k tomu dovedla.
Petrs01
Ty se nepočítáš, ty už dávno stojíš na bedně a můžeš jen přijímat aplaus… 🙄
Kulový s přehazovačkou.
Ale oni všichni kromě Piksle zažili dogtreky. To psa hodně vyučí a naučí. Chodit po cestách. Nechodit nikam navíc. Spát kdykoliv má chvíli pauzu. Neřešit lidi, psy, zvěř. Že je závislej na člověku. Že ten člověk není úplná máčka. Že takhle je to strašně fajn.
A chovali se podle toho i mimo dogtreky.
No dyk to píšu. Na bedně. I se psem. 😊
no… mockrát…
a mockrát předtím, v agility, na výstavách,…
Ale to se prostě musí zažít, ty treky opravdu posunou psa jinam. Barda mě začal brát vážně až po trecích. Vašek neměl na výběr, ale taky si myslím, že by to vypadalo jinak, nebýt treků. Spratek si treky vydupal, ten měl toulavý boty jako já.
Vem si, že to co tady Petra nadšeně popisuje, to my si dávali intenzivně, často se spaním venku nebo putováním v noci, to je jako droga, přijedeš, sotva chodíš, ale nemůžeš dospat na další. No a Zrzavci takhle fetujou v menším, ale denně 😉