Dneska bude čtecí hádání. A hledací hádání zase.

V textu jsou ukryté všemožné – tedy jeden, vlastně, ne dva! i živočišný – výdobytky zahrádky. Tak jsem zvědavá, kolik se jich podaří najít a ešivá tam budou i nějaký, kterých si zase nejsem vědoma:

O nešťastné Evě

Žila, byla jedna Eva. Opustila kdysi Vinoř-echt drahou lokalitu a přestěhovala se do domku se zahrádkou. Nejdřív se tam hezky zabydlela a pak , že by si pořídila nějaké to zvířátko. “Prasátko! Pořídím si prasátko.” , radovala se a zanedlouho si ho přivezla domů. A tak si tam spolu spokojeně žili. Chodili na procházky a hodně si spolu hráli. Jednoho dne  hráli nějakou hru. Škaredě foukalo, až to v lese zlomilo strom vejpůl. Ozvala se veliká rána, prasátko se leklo a uteklo. Eva ho volala, hledala, nic. Prasátko nikde. Byla smutná a druhý den  v práci bulela. Až si všimla, že kolegyně furt melou něco, cosi. Myslela si, že zase probíraj Čeňka, kolegu, který jim všem ležel v hlavě. Jí to bylo jedno, leželo jí v hlavě jediný. Její prasátko. Seděla za stolem a probírala si účes neklidnýma rukama.

Kolegyním byl nějakej Čeněk ten den fučik. Ale! Nebylo jim naopak jedno, že je Eva smutná a domlouvaly záchrannou akci. Pojedou všechny k Evě domů  a pomůžou jí hledat! To byl nápad!  Eva nejdřív nechtěla, ale kolegyně jí přemlouvaly. “Neblbni, prostě pojedeme domů s Tebou a budeme hledat.” To víte, že jí to udělalo radost a odpoledne po práci tedy vyrazily.

Přijely k Evě a na tu tam čekalo překvapení. Slepice! Spousta slepic. V pravo kur – vlevo kur- kamkoliv se podívala, všude slepice.  Tou dobou byla u ní návštěvou babička, která milovala  svou vnučku a chtěla jí udělat překvapení. Místo toho to vypadalo, že s Evou to praští. Babička předstírala, že ji zajímá jen ruční tkaní. Seděla na zápraží  v houpacím křesle, přízi držela jen tak v paži, tkala a tkala a na jejich pozdrav vůbec neodpovídala. 

“Holky, babička se zbláznila!” řekla šokovaná Eva. “Co za nápady to zas proboha má? Takovejch slepic! Co s tim budu dělat? “

“To teď neřeš, my si je rozeberem, jdeme hledat!” Řekla Marcela. Eva se zaradovala a dala Marcele rozpis toho, kde by se měly pohybovat. Vytvořily rojnici a šly. Eva která byla na kraji si furt  říkala: Dávej celou dobu pořádný pozor, pořádný pozor, rozumíš? Ať nic nepřehlídneš.”

No a dávala takovej pozor, že přehlídla chlapa, do kterýho vrazila. Přišel za ní totiž soused Petr, že letmo dneska zahlédl nějaký pohyb támhle v remízku. Všechny se tam okamžitě vydaly, ale Eva je zastavila. “Počkejte holky, bude nejspíš vyděšený, já tam zkusím nejdřív zajít sama.” 

Potichounku a opatrně zašla do remízku a šeptem volala: “Prasátko, prasátko moje, kde jsi? Neboj se, vylez, to jsem přece já!”  Rozhlížela se důkladně kolem sebe a v tom najednou: “Mrk!” Evě se rozbušilo srdce a pomalu natáhla ruku s dobrůtkou, kterou měla pro všechny případy pro Prasátko připravenou v ruce. Bylo tam, bylo v křoví, ale hrozně se bálo. Eva tiše čekala, nechtěla ho zbytečně vyplašit. Prasátko se chvíli nehýbalo, ale když na něj promluvila podruhé, pomaličku vyšlo opatrně ven.

“Ty moje Prasátko malý!” šeptala mu Eva do jeho velkých uší a opatrně ho vzala do náručí. Když pak vyšla z remízku ven, ozvalo se jásání. Šťastná Eva pozvala všechny vč. souseda Petra na kafe a Petr, když viděl to slepičí nadělení, pomohl Evě i s tímhle problémem. Slípky prostě zahnal k sobě na zahradu, kde měl velký kurník a bylo vyřešeno. 

Příběhu je konec a můžete jít hledat! 

🙂

Takže dohádáno???

 

Můžu sem dát text s vyluštěním?

 

Tak jo, můžete jít na to:

 

O nešťastné Evě

Žila byla jedna Eva. Opustila kdysi Vinoř-echt drahou lokalitu a přestěhovala se do domku se zahrádkou. Nejdřív se tam hezky zabydlela a pak , že by si pořídila nějaké to zvířátko. “Prasátko! Pořídím si prasátko.” , radovala se a zanedlouho si ho přivezla domů. A tak si tam spolu spokojeně žili. Chodili na procházky a hodně si spolu hráli. Jednoho dne  hráli nějakou hru. Škaredě foukalo, až to v lese zlomilo strom vejpůl. Ozvala se veliká rána, prasátko se leklo a uteklo. Eva ho volala, hledala, nic. Prasátko nikde. Byla smutná a druhý den  v práci bulela. Až si všimla, že kolegyně furt melou něco, cosi. Myslela si, že zase probíraj Čeňka, kolegu, který jim všem ležel v hlavě. Jí to bylo jedno, leželo jí v hlavě jediný. Její prasátko. Seděla za stolem a probírala si účes neklidnýma rukama.

Kolegyním byl nějakej Čeněk ten den fučik. Ale! Nebylo jim naopak jedno, že je Eva smutná a domlouvaly záchrannou akci. Pojedou všechny k Evě domů  a pomůžou jí hledat! To byl nápad!  Eva nejdřív nechtěla, ale kolegyně jí přemlouvaly. “Neblbni, prostě pojedeme domů s Tebou a budeme hledat.” To víte, že jí to udělalo radost a odpoledne po práci tedy vyrazily.

Přijely k Evě a na tu tam čekalo překvapení. Slepice! Spousta slepic. V pravo kur – vlevo kur-kamkoliv se podívala, všude slepice.  Tou dobou byla u ní návštěvou babička, která milovala  svou vnučku a chtěla jí udělat překvapení. Místo toho to vypadalo, že s Evou to praští. Babička předstírala, že ji zajímá jen ruční tkaní. Seděla na zápraží  v houpacím křesle, přízi držela jen tak v paži, tkala a tkala a na jejich pozdrav vůbec neodpovídala. 

“Holky, babička se zbláznila!” řekla šokovaná Eva. “Co za nápady to zas proboha má? Takovejch slepic! Co s tim budu dělat? “

“To teď neřeš, my si je rozeberem, jdeme hledat!” Řekla Marcela. Eva se zaradovala a dala Marcele rozpis toho, kde by se měly pohybovat. Vytvořily rojnici a šly. Eva která byla na kraji si furt  říkala: Dávej celou dobu pořádný pozor, pořádný pozor, rozumíš? Ať nic nepřehlídneš.”

No a dávala takovej pozor, že přehlídla chlapa, do kterýho vrazila. Přišel za ní totiž soused Petr, že letmo dneska zahlédl nějaký pohyb támhle v remízku. Všechny se tam okamžitě vydaly, ale Eva je zastavila. “Počkejte holky, bude nejspíš vyděšený, já tam zkusím nejdřív zajít sama.” 

Potichounku a opatrně zašla do remízku a šeptem volala: “Prasátko, prasátko moje, kde jsi? Neboj se, vylez, to jsem přece já!”  Rozhlížela se důkladně kolem sebe a v tom najednou: “Mrk!” Evě se rozbušilo srdce a pomalu natáhla ruku s dobrůtkou, kterou měla pro všechny případy pro Prasátko připravenou v ruce. Bylo tam, bylo v křoví, ale hrozně se bálo. Eva tiše čekala, nechtěla ho zbytečně vyplašit. Prasátko se chvíli nehýbalo, ale když na něj promluvila podruhé, pomaličku vyšlo opatrně ven.

“Ty moje Prasátko malý!” šeptala mu Eva do jeho velkých uší a opatrně ho vzala do náručí. Když pak vyšla z remízku ven, ozvalo se jásání. Šťastná Eva pozvala všechny vč. souseda Petra na kafe a Petr, když viděl to slepičí nadělení, pomohl Evě i s tímhle problémem. Slípky prostě zahnal k sobě na zahradu, kde měl velký kurník a bylo vyřešeno.