Leckdo by mi ji mohl závidět

Nekecám, fakt.

Leckdo by mi mohl Tali v tu neděli závidět. Byla totiž úžasná. Zase jednou můžu napsat, že takovou jsem ji ještě nezažila. Už jí to drží týden, že je tak supr a pořád jde každý den o stupínek výš. Tentokrát to bylo ale o celý schodiště. Opravdu. 

Byl to pes plný zájmu o to, co se bude dělat. Museli byste ji vidět. Hlavně ti, kteří ji znají  naživo. Nepoznali byste ji. Ta tam byla pro ten den její samostatnost a potřeba jet si to po svý lajně. Ne. Byli jsme tam všichni přítomni. Tedy já, Rumíček a Talinka. Opravdu Talinka, protože jsem ji mohla oslovovat opravdu jen takhle. 

Bubinku jsme lstivě nechali pro tentokrát doma. Byli všichni ráno s Brtnikem na velkým okruhu a vzhledem k tomu, že předchozího dne si taky mákli, bylo na ní vidět, jak je ráda, že si dáchne. Ale taky ji znám, bábrdli jednu, že když se dá smečka do pohybu, vyrazila by taky. Jenže nic se nemá přehánět. A tak jsem ji nechala spinkat na jejich psím gaučíku, který jim provizorně vyrobil pánik a nenápadně jsem ty dva vylifrovala v tichosti ven. A sama se taky oblíkla až venku, aby náhodou, kdyby se probudila, se nechytla toho, že si všimne, že si oblíkám venčící bundu a beru psí propriety.

Takže jsme si vyrazili ve třech a taky jsme tam celou dobu ve třech byli. Ooooo lidijové, to byla krása. Já jsem mohla pracovat bez škobrtání a snahy z toho flekatýho pometla něco vykřesat. A ona se naopak těšila, že se pracovat bude. 

Na zahřátí jsme si teda nejdřív hráli, aby se rozhýbali a pak jsme šli dát ptáčkům lojofky. Představte si, že mi někdo jedno z krmítek ukradl 😮 . A Brtnikovi taky. Chápete to? To je fakt ubohý. No nic. Tak jsem ty zbývající dvě lojofky nacpala do rozsochy keře, oni si to tam najdou. 

No a pak už se šlo pracovati. A byla to krása.  Zvládli jsme všecičko, jak kynologické záležitosti, tak triky a na kousek lovečiny došlo též. A po celou tu celičkou dobu jsem měla dva dychtivý ohaříky. Největší radost jsem ohaříkům udělala pochopitelně s aportíkama, kdy jsem se jim snažila pořádně zavařit. Vybrala jsem i supr terén, měli v cestě příkop, který museli překonávat a aportíky lítaly tak, že nejen nestačili lítat oni (přeháním, vždycky jeden pracoval a druhý odpočíval), ale co hlavně, fakt jsem jim to vždy hodila tak, že si hezky zahledali. Moc ráda se na ně dívám, když hledají a pak přijde ten moment, kdy to břinkne o nos a oni se zlomí v pohybu. Byla jsem na ně pyšná. A na Tali bylo vidět nejen, že ji to ohromně baví, ale že si je vědoma toho, že pracuje dobře.  A to tedy pracovala. Dobře a spolehlivě. To se cení. Co se cenilo hodně, že pro ni byl odměnou druhý aportík, do kterýho se vždycky zahlodla a mohla si se mnou zalomcovat. (moje záda dneska večer můžou vyprávět 😀 )

Další s čím jsem jim kápla do noty bylo vybíhání do stran, kdy jsme společně střídali levou a pravou stranu, na kterou se vybíhalo. To je pro dnešek oba bavilo hodně. Hezky jsme tu práci střídali s úseky, kdy si jen tak šli a čmuchali a kdy jsme si hráli – třeba na babu 🙂 . Je to teda s těma dvěma vždycky adrenalin, protože se bojím, že mě sejmou, ale zatím jsem to vždycky ustála. A za tu radost to stojí. Aspoň si taky máknu, že jo 🙂 . 

A za to všechnu moji snahu mě ke konci procházky čekalo několik odměn. Několik mnoho. Jsem to vždy já, kdo odměňuju. Teď se ale dostalo odměny mě. A nečekaný. Hodně nečekaný.

Když jsme vystoupali loukama nahoru k silnici, tak abych si nás sešikovala, dali jsme si krátký cvičení chůze u nohy a zastavování a otoček a tak. Abychom už k té silnici došli zorganizovaný. Dělám to tak vždy. A vždy přecházíme silnici s povelem Chodník! Chci po psech, aby vždy přešli rychle na druhou stranu. Tali toho pokaždé využije k tomu, aby se katapultovala víc, než je mi libo a já ji musím poté, co jsem sama na druhé straně silnice zavolat zpátky. Rumíček přeběhne, hned se otočí a hopíká u rigolu, aby mě přivítal 🙂 . No a …….dneska, hele mně to ešče furt nedochází. Ta bláznivá flekatá přeběhla a jako vždycky už to měla napálený dopředu. A pak se OTOČILA!! A PŘIDALA SE K RUMOUŠKOVI????????? VONA???????? A HOPÍKALA TAM S NÍM?? VONA???????? NEZBLÁZNILA JÁ SEM SE???????? ASI JO. 

Ale krásně, krásně jsem se zbláznila.  A tak jsme se tam radovali fšicí tři. Ani pak se Tali nedrala nikam dopředu a dožadovala se kontaktu. Tak jsem dala do placu odhazovanou. Nu a stejně jako předtím na loukách, kdy jsme si střihli jemný přivolávání na Talinku a ono nám krásně fungovalo, tož i tady se ta flekatá bláznivka vždy hned otočila a rvala to zpátky ke mně. A tak mohli projíždějící auta sledovat, jak ode mne psi utíkají a zase se vrací a utíkají a vrací se…….jak v blázinci někde 😀 . V krásným blázinci, že jo?

No a když jsme pak sešli ke hřbitůvku a já jsem Tali v jednom momentě řekla, že to je špatně co dělá (měla jít u mně a ona se tak jako odpojovala, že si půjde tůdle začuchat a támhle by zašla), tak se na mě podívala, tak moc hezky a přišla ke mně a už vůbec nevodešla. Vůbec. Ťapala si vedle mě a jen se dívala, ešivá to dělá dobře, jako ten Rumoušek. A dělala. Měla jsem vedle sebe dva úžadný ohaře a bylo to skvělý. 

Taky jsem to hnedle za brankou, když jsme došli domů, pánikovi, kterej tam dělal na zahradě, říkala. Že na ni může být pyšnej a že nám ji mohl dneska leckdo závidět! A byla to pravda! Tak teď jen, aby to byla pravda i v pondělí……….úterý……příští týden, přespříští měsíc……… po všechny časy a nikdy jinak 😀

5 komentářů u „Leckdo by mi ji mohl závidět

  1. Talinečka zlatá, držím palce a taky nechcu zakřiknout, že by snad už mohla…. 🙂
    Tali jako hotový, dospělý pes se špatnými návyky se pomalinku přeonačuje a dotváří až na stará kolena, což je obr výzva pro paničku. Myslím hodně i na Fifi, jak ji dává zabrat ten malý píčusek . Doufám, že ju nedohryzal nějak fest. Navíc, Proužky ještě čeká puberta a nové kolečko! Smekám před vámi. Tyhle dva exempláře bych já vychovávat nedokázala.

    1. No včera už to zakřiknutý bylo, ale to nejni Tvoje vina, ale furt jsme ještě jinde, než bývá zvykem, takže dobrý.

    2. Kuskus
      Krasne si smrada nazvala a dohryzal. Bych rekla, ze u nej naka puberta ani nenastane, to bude zoufalstvi do dvou, tri let, nez se nejak srovna.
      Esusova
      Ja, ja ti Talinku zavidim! 🙂

      1. Hele úplně asi nemusíš, jak to je vždy zpětně, tak včera už se to asi začlo zase vracet do normálu. (je paradox, čemu člověk u ní říká normál 🙂 . Uvidíme. Já byla dneska s Bubinkou komínově, nějak je taková ……. nevím. Třeba je to tím počasím. Ale bylo to moc hezký, mít supr Talinku, to jako ne, že ne.

  2. Asi to bude ještě nějaká práce, ale už se Ti velmi daří převychovávat Talinku na obvyklého člena Vaší smečky. Jen tak dál.👍😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..