Večerní

Krátká! Ale udělala radost.

Protože…… byla samostatná.

Odpolko si s ohaříkama vyšel Brtnik, já skočila vyřídit poštu na poštu a pak měla za úkol dělat teplo domácnosti 🙂 . Což krom výroby skutečného tepla značí pustit vysavače, provětrat Domeček, nanosit dříví, pouklidit nádobí a podobný drobnosti a připravit třebas něco na zub, kafe a tak. Když se ohaří banda vrátila, měla jsem jakýsi telefonický vyřizování, takže se Brtnik sebral a šel kutit do dílny. 

A já se pak věnovala ohařiskům, aby si taky trochu zacvičili, začmuchali a tak vůbec. Byla zábavička a pak mě zas volala trocha tý práce – jsem šla mávat hadrama do skříně a ohařiska si polehala po Domečku. Přišel čas večeře pro ně i pro nás a pak ešče trocha toho váleníčka. To hlavně pánik, já furt ešče mávala hadrama, takže se ohařiska rozhodla páníka následovat.

Obě holky ohaří s ním bivakovaly u televize a Rumíček si vyvalil pupik na gaučíku v předsíni. Když jsem šla vyhodit odpadky, přidal se tam k němu i Mouses, kterej se nadšeně navalil dovnitř. Venku totiž slušně mrzlo.

Já jsem domávala a řekla si, že s nastalým večerem bych  mohla Rumíčkovi dopřát samostatnou malou procházečku. Když je takhle separé, tak holky ani nepostřehnou, že se jde ven a my si užijeme chvilku pospolu. Hodila jsem na  sebe bundu, nazula si zateplený dřeváčky a vypadli jsme. Jen jsem chtěla ještě dát pár věcí do dílny, když už jdeme. Neměla jsem to dělat, protože akorát skončilo to, na co se Brtnik díval a tak vypnul tývý, a “vyhodil” holky za dveře, že aby se vyčůraly. A tim pádem mi to celý rozbil, že jo.

Páč nejdřív se k nám, který už jsme byli u branky, nařítila Taliprtka a málem nadšením, že se jde ven, probourala díru do tý branky hlavou a posléze se doštrachala i rozespalá důchodkyně, kterážto by prej taky vyrazila za zábavou. 

“Smůla, Rumíčku, co?” pravila jsem tiše a on, jako by mi rozuměl se sebral a šel na druhou část přední zahrady. Tím ovšem vydal pokyn oběma dámám, že se nic dít nebude a tak se holky rozběhly zahradou po svých záležitostech. Bubrdle šla vyrábět pevný hovnoty a jakmile tak učinila, letěla ke dveřím o který se téměř taky zastavila hlavou. Rumíček ji následoval. Pustila jsem je oba dovnitř a počkala na Tali, která se odněkud ze tmy dořítila. Koukly jsme na sebe, dohodly se beze slov a šly spolu k brance.

No co, tak to vezmu takhle postupně všechno, řekla jsem si. Tali byla nadšená. Nechala jsem ji být a jen ji pozorovala, jak si nadšeně vyčmuchává noční tmou. Nešly jsme fakt vůbec nikam daleko, jen před branku a  k sousedům, kde to šécko pořádně zkontrolovala. Enem jsem ji musela upozornit, že stavbu rodinného domku opodál, kontrolovat nepůjdem 🙂 Přiběhla hned a pak mastila rychle k brance, kde zanechala svou vizitku a už to rvala dovnitř. A pak dozadu pod ořech. Kde předstírala, že pro louskání ořechů není vzadu na zahradu slyšet, že ji volám. Došla jsem si pro delikventku, bafla ji za flígr, neboli obojek a mastila dom- do verandy na pelech.  Bubi, ta už chrněla na pelíšku v jídelně, tož jsem ji nebudila a v tichosti kývla na Rumíčka, který si už vyvaloval kejty na gauči.

Hluboce se zamyslel a pak vymajznul radostně ven. V tý samý vteřině už poskakoval u namrzlý branky. A že prej do úvoza. Tak jo, do úvoza. Byl ščastliv, letěl jako šíp a mazal dozadu do tmy. Rozsvítila jsem si čelofku, kterou jsem si vzala prosíravě s sebou – se divím, zpravidla zapomenu a pak se potácím tmou jak kořala. A dneska ne, dneska jsme si pěkně vykračovali a vzali to až dozadu. Nechala jsem Rumíčka, ať si tam zaběhne ještě dál a čmuchá si jak mu libo a sama se pomalu vracela. Než jsem došla zpátky k silnici letěl šíp už zase zpátky. Předběhl mě a ukázněně poskakoval u krajnice. 

Přešli jsme a já mu udělala radost podruhý, když jsem ho vyzvala, že se půjdem cournout ještě kolem sousedovic zahrady. Tam, kde předtím šmejdila Taliprtka. Přepodepsal tam ten trs, kde se prve vyčůrala, taky to tam celý řádně proskenoval, prokontroloval a mohlo se jít zpátky. Stejně jako Tali musel ještě zanechat svůj podpis u branky, aby případnej nějakej kolemjdoucí jasně viděl, že TADY JE KRAKONOŠOVO 😀 a mohlo se mazat do teplíčka.

Jenže! Ještě ne! Ještě jsme měli povinnosti a tak dělal Rumíček skřítka hospodáříčka. Museli jsme totiž ještě obejít zahradu a uklidit bobky, který tam předtím zanechala Bubi. A co hlavně – nakrmit ptáčky. Rumoušek byl z toho zase ščastliv. Má rád, když je takhle klid a něco si spolu kutíme, něco děláme jen my dva. A tak jsme v tichosti hospodařili. Do momentu, kdy jsme spolu nesli slunečnici do zadního krmítka. Jak jsme se tam pohybovali, zaregistrovala pohyb Tali, ale nemohla vidět ven, takže radši začla preventivně hlídat a tiše tam poblafávala. Utichla až na upozornění: “To jsem já, blbko, ztichni. 

Když jsme šli zamknout s Rumíčkem dílnu, sdělil mi, že by ještě potřeboval tady něco vyřídit. Neboli, že budeme číhat na toho obyvatele, co se ubytoval ve složeném dřevě a noc co noc tam hlodá oříšky, který si tam nosí. Mno….. chvilku jo, ale celou noc mrznout nehodlám. Tož jsme to tam prokontrolovali a pak už jsem ho hnala domů, neb mi mrzly nohy.

Spokojeně hodil šíbru na gauč a mohlo se jít spát.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..