A to nejen na svým.

Páč – když jsme se k nám do vesničky přistěhovali, tak jsme hnedle panu starostovi hlásili, že se nezříkáme žádný pomoci, až bude ve vesnici  zapotřebí. Že nemáme problém přiložit ruku k dílu a ať nám dá vědít, když bude potřebovat pomoc při nějaký akci.

A furt nic. 

Až tetkon minulý týden – rozezvučel se náš rozhlas, který sděloval občanům, že v sobotu se bude konat úklid koupaliště a že bude vítán každý, kdo bude chtít přijít pomáhat. Tak konečně! Už to přišlo 😀 . Bylo jasný, že jdem.  Termínově se to sice nehodilo, ale to u nás momentálně bude tak vždycky. Brtnik se dohodl s panem zedníkem, že by přišel až v neděli a jemu se to i hodilo. Takže nám nic nebránilo.

V sobotu jsem tedy disciplinovaně vstala relativně brzo, abych stihla vyrobit řádnou snídani, zatímco Brtnik vytáhnul ohaříky na ranní velkoprocházku a mohlo se jít. Já si prosíravě vzala holinky – páč, jak jsem se informovala u Olinky, mělo jít nejspíš o úklid vnitřku bazénu. Brtnik nikoliv, přišlo mu blbý,  jít tam v zahahněných holinkách v kterých se právě z venčení vrátil. Byly pravda jako prase, ale zase…. ten bazén nebude rozhodně vydezinfikovanej, až tam přijdem, když ho jdeme uklízet. Nedal si říct, ale……….asi se nebudete divit, kdo měl pravdu 😀 . Já, jako dycky, to je jasný 😀 Stejně jako to, že se pak musel pro ty holinky vracet. Přišli jsme přesně na devátou a v bazénu jeden hasič odškraboval nános ze dna bazénu. 😮 “Tak to vás tady moc teda nejni” houkli jsme ke dnu poté, co jsme nejdřív pozdravili. “Vostatní jsou v hasičárně a připravujou to, sraz byl tam.” “Aháá, aháá, tak to nám nějak uniklo. Nicméně, když už jsme tady, jdem rovnou dělat, ne? ”  Brtnik popadl lopatu a přidal se k hasičovi, já jsem fásla koště a vymetala rohy a spáry.

Za chvíli přijely dvě hasičský auta a dorazili ostatní – vč. našeho mladýho pana starosty. A sudu s pívem a limoškou. A buřtíků a grilu. Makali jsme od devíti do půl druhý a byla to poctivá dřina, to vám teda řeknu. Lopatama se odstraňoval nános na dně a na stěnách. A vzhledem k tomu, že bazén se pochopitelně vypustil dřív a udělalo se ale teplý počásko, tak milej nános se láskyplně přivinul ke dnu a nehodlal se ho pustit. Ženský jsme tam byly enem dvě. Jinak samý chlapi hasiči.  A dobrovolníků ………..asi tři až čtyři. A vynikal mezi nimi ovšem jeden sekáč – pán, kterýmu je osmdesát a fous a makal teda jako barevnej. Dřina to fakt byla. Jak pro nás škrabaly, tak pro ty, co drželi hadice a stříkali dno vodou. Páč vona hasičská hadice nejni zrovna lehýnká, když z ní lítá ten proud vody. Takže jsme fšicí uvítali nečekanou technologickou přestávku, kdy se něco událo s motorem čerpadla a bylo nutno vyčkat, až se bude moct pokračovat.

Technologická přestávka byla náležitě vyplněna. Posezením u píva a limošky. Mimochodem, ta  teda byla! Krásně nachlazená, žlutá a co hlavně – nepřeslazená. Fakt to člověka osvěžilo. Prosíravě jsem si dala na první napití právě jen tu limošku, páč jsem byla žiznivá. Dost pálilo sluníčko a když člověk maká, tekutiny mizí. A kdybych se takhle žíznivě napila toho píva, asi už bych toho následně moc neudělala 😀 . A ty buřti!! Žiš to byl lábuš. A víte, co mě děsně potěšilo. Že ty úplně první přistáli u nás. Jako uvítání. To bylo hezký gesto takový.

A celý to bylo ale hezký, páč při práci došlo logicky k lidskýmu družení a povídání a tím pádem k seznamování. Různě jsme se mísili a střídali, tož měl člověk možnost tak porůznu pohovořit. Třebas s panem starostou, když jsme pak ke konci u výpustě vytlačovali ven bahýnko. Mohli jsme tak probrat, jak se nám tady líbí – a že teda moc. Jak je tu fakt krásně a jak máme fajn sousedy a … a vůbec prostě. 

A víte, co bylo nejbáječnější?? Že jsme pak dostali pozvání na večer do hasičárny!! To je co? Pro mě je to veledůležitá věc, který si náležitě cením. Nechci bejt Pražák, co se sem nastěhoval. Já chci být prostě součástí naší vesničky a tohle pozvání, stejně jako ty Čarodějnice je pro mě takový ukazatel, že součástí, alespoň  trošku už snad jsme.