Předminulej pátek byl krásnej jarní den.
Teplota tak akorát, stromy bíle osypaný, všude klid a mír a nechybělo nám vůbec nic. Tali je teď teda zase taková ……….. no, řekněme nedružná, no. A tak si vždycky říkám, že to prostě nebudu řešit a budu se o to víc věnovat Rumíčkovi. A taky jsem to uďála a měli jsme bájo odpoledne.
Plný kravinek a blbnutí. A hraní a poslouchání a……….co hlavně……..povalování se. Když jsem pak přišla domů, uvědomila jsem si, že tady můžu provozovat něco, co nějak v Prahé nešlo. Nebo asi šlo, ale válejte se někde, kde nevíte, ešivá na nás nevykoukne houno.
A to tady nehrozí. Nebo třeba i hrozí, když tam byli předtím divočáci, ale toho si nelze nevšimnout a hlavně to není na každým metru čtverečním. prostřídáno navíc o lidské exempláře. Tady je čisto a tráva jako peřinka. A tak jsme toho s Rumouškem využili.
Byl nadšen, protože jsme se prali jako ďas, drbala jsem mu pupika, on do mě kopal jako ten blásen a bylo nám bájo. Tali si chodila kolem nás a nepotřebovala nikoho. Jenže znáte to. Člověku to prostě nedá a nedá. A tak, když jsem pak chvíli hrála s Rumouškem v sedě odhazovanou, kdy on nadšeně lítal séém a tááám, nedalo mi to a Tali jsem přivolala. Že jsem si jednu nepleskla, říkala jsem si pak. Páč šécko marno. Přivolat jsem ji musela velmi přísně, protože na milý zavolání házela bobek a když pak přišla, tak jejím jediným zájmem bylo, zase co nejrychlejš odběhnout 🙁 . Aaach jo, říkám si vždycky v takových momentech. A tak to nechám být. Nechceš, nechceš, nebudu dělat veletoče, když Tě obtěžuju.
A zasejc jsme si hráli s usměvavým Rumíčkem
Byl opravdu nádherný den a já opět hlavně čučela. Ale… no nečučte, když je to tak krásnej pohled:
Vůbec se mi nechtělo dom. A tak jsem si tak líně seděla, nechala se hřát sluníčkem a občas odrazila útočnou zrzavou hroudu 😀 😀 a vrátila jí, k její radost útok taky . Doma v současnosti moc prostoru na nějaký divočení po zemi není a to moc ani na zahradě, která je teď krapet rozrytá , tak si to teď můžeme vynahradit na loukách, který jsou bezvadným hřištěm. Je to děsná svoboda, takhle se venku se psem mordovat jako malý dítě. Bylo to prostě fakt báječný, bezstarostný, čas se líně převaloval, sluníčko svítilo a ptactvo hulákalo o sto šest.
Občas jsem přivolala Taliprdovou, aby nebyla bezprizorní /což jí je úplně fučik, žejo 😀 /
a netížilo mě nic. Pak mě teda začly tížit. Výčitky svědomí, páč doba pokročila a bylo zapotřebí nakrmit nejen dravou zvěř, ale hlavně pana stavitele. Páč ten nesmí strádat ani v nejmenším.
Když jsme dovalili domů, byl ovšem tento v plné práci a k jídlu jsem ho musela táhnout heverem. Kdyby to bylo na něm jíst ani nepůjde a jen pak upadne do peří. Což ovšem nedopustím. Takže jsem připravila jídlo nám a nemilosrdně si trvala na tom, že to hladítko upustí a jde jíst.
Dravou zvěř jsem vybízet rozhodně nemusela 😀
Ti dva ohařský exprti se pak svalili rovnou na pelíšky a Mouses šel ešče na chvíli ven. „Ale jen do devíti!“ nakázala jsem mu 😀 Sice to do devíti nestihnul, ale přišel v limitu. Neboli dřív, než jsem šla spát. Snažím se vždycky poctivě, aby byl na noc doma a on si už opravdu asi zvykl na svůj budníček a chodí tam spát.
Šécko utichlo a já mohla jít taky do pelechu a usínat s pocitem báječnýho dne.
Máte tam opravdu nádherně 🙂
No a tohle počasí je supr, dlouhý chladný jaro, kdy se to všechno postupně probouzí a ne že vypuknou kvetoucí órchije a pak nic. To pak člověk doslova fakt jen čučí 😀
rumicek se fakt paradne smeje a ten mousesi pelech je uplne uzasnej!
Rumíček je takový „tlemítko“ neboli Pozitrón – jeden pozitrón je nová jednotka-objevená Brtnikem a je to jednotka pro pozitivní enéržiji 😀
Mousesí pelech je úžasnej, ale dlouho asi nebude, páč ten bláznivej Pozitron ho dycky čapne, když přijedeme domů a nese mi ho jako dáreček, pak přilítne Tali, protože taky chce dát dáreček……… a asi si to umíš představit, jak to probíhá 😀
Ještěže ti nenosí Rumíček pelech i s Mousem. 🙂
Někde jsem zahlídla, že podobný dělají ve větším i pro lidi.
Neozvala se někomu Kimi? Už by měla být třetí den po operaci. Bych to potřebovala vědět, bo jak držím ty palce, nemůžu umývat nádobí. 🙂
V tom já bych se upekla, kdybych v tom měla spát a hlavně by mi asi chyběl vzduch???
Von ho jednou možná i přinese, jen nevím, jak se to Mousesovi bude líbit :D…. ale vlastně, však já ho zvykám, že ho nosím v přenosce.
Taky na Kimi myslím, doufám, že se brzo ozve. Byla v pindělí, tak snad dá vědět.
Víš jak to s tím nádobím říkala Daniela Kolářová v Létu v kovbojem, že jo? 😀
Krasne tam mate, budu opakovat prispevky vyse. Hele, nenapadlo te nafotit ten bodlak? Jak si nam tu kdysi davala hadanku, co to muze bejt, pamatujes? To by bylo dobra dobra srovnavacka, jestli z nej letos neco bude. 🙂 drbu Rumicka po usmevavy sesulce a Taliprdce preju lepsi prijem signalu. 🙂
Bodlák bohužel nevyfotim, vyhlásila jsem jim válku, jsou to šmejdi, co se hluboce zapichujou ohaříčkům do ťapiček. NENÁVIDIM TOHODLE BODLÁKA. Jak jsem psala původně, že to nemá pichláky, tak když doroste, tak to chmíří ztvrdne a udělá se z toho obří trn, co projde vším. Je to xindl a já ho zničim! 😀 😀
Taliprtka Tě fčera asi poslechla 😀