Tak je zasejc o rok starší, to moje věčný ščenátko.

A tak jsem mu uspořádala pořádný oslavování. Ponejprv jsme si vyrazili po práci na naše oblíbený louky ve stráních pod kapličkou. Ale hned za silnicí na mě čekalo překvápko. Jarní.

Vyběhli jsme starým sadem u hřbitůvku do půlky kopce a vyšli na loučky. Ty jsme honem, honem přešli, abychom se nezdržovali a chytli ještě sluníčko na loukách. A chytli:

A Rumoušek

si užíval svůj narozeninový den. Buď lítal s balonkem. Nebo lítal za balonkem. To, když ho ukořistila Tali a vítězoslavně si ho nosila a žvejkala. To pak za ní běhal neščastně a tvořil vláček 😀 . Tady už netvoří vláček, tady jsem si je zavolala, že si budeme hrát na stopaře.

A pak si ohaři hráli na stopaře sami a šli stopovat myše. Rumíček se do toho dneska položil velmi vážně.

A tadyklenc jsme pro tentokrát  strávili mnoho času, ba dokonce jsme se tam i vrátili. Dvakrát. Asi nějakej spešl myší tankodrom:

Bylo krásně, nebylo kam spěchat a tak jsme byli venku opravdu hodně dlouho.

Buď dělali ohaříci psy a nebo jsme společně dělali nějaký blbostě, jako že jsem je honila po louce, nebo oni mě, hráli jsme si na slepice a nebo si oni užívali drbání a mazlení. To hlavně Rumíček, Tali na tohle venku nemá moc čas. Je tolik věcí, které musí vyřídit, že jo… . Ale tak jsem měla o to větší prostor pro oslavence, kterej se dycinky radostně přišamrdačil, kroutil se jak bajadéra a já musela drbat až do skonání světa 🙂

Dobře nám bylo. Já jsem při zpáteční cestě našla tadyhle ztracenou hlavu 😀

Asi nějaký prase ji tam ztratilo 😀

No a doma na Rumíčka čekala „párty „. 🙂 . Dortika jsem měla už připravenýho, jen jsem ho dozdobila dvěna nožičkama párků:

Jo, jo, už takovýhle číslo máme na dortíku. A k němu? Co k němu?? No co tak pro Rumouška, to je jasný!! PLYŠÁČKY. Tentokrát to teda byla trochu šichta, protože mi zrušili supr sekáč na plyšáky ve vedlejší vesnici 🙁 . Plyšáci po deseti, dvacetikoruně. To můžete domů dotáhnout pytel. Ale tak co včil? No vzpomněla jsem si na Rumíčkův oblíbený krámek, když jsme bydleli v Řepích. Kolikrát tam šel čučet do výlohy, když jsem ho do těch míst vzala třeba při večerním venčení. A paní majitelka pro něj měla slabost. A má i nadále. Takže, když jsem zavolala a zeptala se, zda by něco neměla, tak mile přitakala a plyšáků mi tam pár připravila. Měla jsem stejnou radost, jako potom Rumíček.

Přemýšlela jsem, jak to zorganizovat, abych mu to mohla v klidu všechno dát a aby při tom ale nebyla Tali šizená. A v tom mě to napadlo! Ty kosti! Ty kosti, co přinesla před časem Thielli. Venku si to teď Tali může žužlat a je jedno, že to je mastný. Tím se zabaví a já budu mít prostor pro Rumouška, který takovýhle akce děsně miluje. Ne, že by to Tali taky nemilovala, ale ona jak je ten blásen, vlítne do všeho a pořádně si to neužije. To Rumíček je labužník. Nejen na jídlo, ale taky na dárečky.  A tak jsem to celý prosím nafotila a natočila:

 

 

V mezičase jsem s Tali „cvičila“ výměnu tý suprdupr kosti a za jinčí dobrůtky, aby nebyla stranou a pak ji už i kost sebrala a poslala ji, ať si krade plyšouny. První zemřel medvídek Pú . Na ja, radost se musí nějak vyventilovat. 

Báječně jsme si to užili a já si moc přeju, abychom si takových veselých oslav s oběma užili ještě hodně moc.