Měla jsem v úterý volno a velkoplány.

Třeba jak si pospim. A to jsem splnila. Na 10000000 procent. Páč jsem usnula v pondělí už v devět hodin. Na gauči. Totál tuháčkemping. Až do rána bílýho, kdy vstával Brtnik to prasé. Tož jsem mu popřála hezkej den a dobrou cestu, vypustila ohaře na zahradu a zase zpátky, abych měla klid, že můžu spát, hópla jsem pod sprchu a následně do peří. A spala od pěti do sedmi. Pak do osmi a pak ešče do devíti . To vám byla taková krása. Vstala jsem čerstvá jak ranní rosa!

No a zjistila jsem, že je venku naprosto příšerně. Fučel ledovec a lilo. Tudíž nepřicházela v úvahu ani jedna z dalších plánovaných činností. Neboli jít drtit větve do sadu k babičce a následně začít čistit, luxovat a odchlupovat Bílou, která půjde do světa. Ani jedna z činností nejde provozovat v takovýmhle počasí. Tak jsem se věnovala nečinnosti. 

Ohaříci spali a já si sedla na chvíli k počítadlu, sem tam něco pokutila po Domečku, uvařila si kafe, dala řeč s Peťou…a neměla výčitkůch, že nejdu makat. Pohodička. A pak se kolem poledne vyčasilo, respektive vylezlo nejdřív sluníčko a posléze se trochu umírnil i ten vichr ledovej. Tak to jsem naznala, že nastal čas vyvinout nějakou činnost.

Prvně půjdu drtit ty větve. Je jich tam zase jak …………. no hodně, hodně. Několik mnoho hromad. Dala jsem si závazek soc.prc. , že to nebudu vzhledem ke svý minulý chorobě ešče moc přehánět. Pojedu pijánko………………. 😀 .

Pijánko skončilo hned na začátku, kdy jsem zjistila, že Brtnik ten plný vozíček, co se do horní části zahrady pod starý ořech dovezl, nevysypal. A vona je to šichta, dost si totiž zavzpíráte. I proto, že vozík je skorem tak velkej jako já, řekla bych. Ale sem holka statečná, takže jsem ho nakonec přeprala a vyvrhla tu tunu štěpky ven. Pak už zbejvalo jen natahat életriku a vyrvat z přeplněný dílny štěpkovač, popadnout pilu a vozejk a odtáhnout celej ten cirkus – NAJEDNOU – přece nepůjdu dvakrát – vedle do sadu.

A vrátit se pro ohaře. Páč mám to povolení, že tam se mnou můžou úřadovat. K jejich velký radosti, pochopitelně. Protože  nový prostředí, neprozkoumaný. Sice tam už jednou se mnou byli, ale pořád je to cizí území. Tak se dali do práce. Rumíčkovi to navíc zpříjemňoval Mouses, kterej se tam za námi přikohátal a ti dva magoři běhali sem a tam a hráli jakou dobu na honěnou. Mouses vždycky po chvilce vypádil někam do výšky a Rumíček pak stál s hlavou zakloněnou, jak když Koněf hypnotizuje kliku po odjezdu páníčků. Tali, ta se po řádném průzkumu jala opalovat si pupek a když jí to pak bylo dlouhý, šla průzkumničit znovu. A já mohla drtit, drtit…………………………………..a drtit. Furt. Nadrtila jsem vrchovatej vozík a došlo mi, že tím jsem v podstatě skončila. Protože ho nevytáhnu sama po provizorní plošince na horní zahradu. Na to musí být dva. A tak jsem ještě dopředu nadrtila plnej zásobník v drtiči, odvedla ohaříky na naši zahradu a šla se zapřáhnout jak ta mula do vozíka. Byl těžkej jako kráva a já byla mokrá. Totál durch. To by člověk netušil, že se u toho drcení fakt tak zapotí. Tílko i tričko se daly ždímat. A když jsem ten valník dovláčela na zahradu, mohla jsem rovnou hópnout do ždímačky celá. Švihem jsem se letěla převlíknout, abych si nepořídila nějakej marast. Rovnou jsem zjistila, že mám hlad, tak jsem sežrala jogurt a posléze se šla věnovat druhé záslužné činnosti.

Očista auta. Bože, jak já to nesnášim. Člověk se furt někam cpe, někde něco šmrdlá, krčí se, luxuje jak blásen kdejakou škvírku. A tentokrát navíc jsem se musela ubytovat v kufru, protože když v něm vozíte dva a více psů, tak tam prostě ty stopy nechají. A vy je tam nechat nechcete, chcete předat autíčko vypulírovaný, voňavý, skorem nový. Hele peklo. Jela jsem jak fretka a z nejhoršího už to mám hotový, ale ještě ne zdaleka. Nicméně, když pak dorazil Pán Domečku, mohla jsem mu hrdě svoje dílo předvést.

A rovnou ho zapřáhnout. Doslova 😀 . Páč bylo nutno odtáhnout vozík nahoru, vysypat a předat mi ho, abych mohla upalovat zasejc do sadu za větvema. A taky trochu za Olinkou, která tam zrovna taky byla, takže jsme hodily řeč. Mezitím mi Brtnik v rámci rekonvalescence po pracovním procesu skočil s ohaříkama na počtu, neb tam pro mě měla paní počmistrová deset vajíček. 

A já jela zas jak ta fretka. Nebudu to natahovat. Skončila jsem ve třičtvrtě na vosum a byla ráda, že mám pro ohaře nachystané vařené, teplé kuřátko s mrkvou a brambůrkama, který jsem uvařila, aby ti ohaři taky měli něco z toho, že maj pánčičku doma. A nejen ohaři. Mouses taky. Vyblízal  misku dočista dočista. Stejně jako ohaříci. Jen mi ji teda nepřinesl, jako oni, naopak rovnou se dožadoval odchodu. 

Byla jsem ráda i za to, že v lednici mám výbornou sekačku z Globusa. Kterou stačí mrsknout na pánev – ujal se toho Brtnik – a je hotová večeře v cukuletu. S nakládačkama, dijonskou hořčicí a domácím chlebem večeře jedna báseň. A já se mohla svalit a hekat, páč mě po tom dni volna bolelo celý tělo 😀 ….. 

ZAPŘAŽENÁ JAK TA MULA,

JÁ ZASE FČÉRA VOZÍK TÁHNULA. NĚKOLIKRÁT ZA SEBOU

A TETKON SE NEMOŽU  HNOUT.

ŠTĚPKOVALA SEM JAK CVOK

A V NOHÁCH, BEDRECH MAM TEĎ BLOK.  V POČÍTADLE ANI ČÁRKA,

CO BUDETE ČÍST,  VÍ MOŽNÁ ŇÁKÁ ŠÁRKA.