… to je zas něco pro mě. 🙂

Přijela totiž Koněf. Na návštěvu. Hlídací. Páč Dennyky jela do „nedaleké“ Toužimi a tak jsme toho využili a „odložila“ nám tu Koněva. Abychom viděli, jak nám to půjde, až ji budeme hlídat během Dennyky přímořský dovolený.

Byla jsem zvědavá. Jak to Koněf ponese, jak se bude chovat, ešivá nebude moc smutnit a nebude dělat spratka. A ona byla výborná. Musím ji tu přede všema moc pochválit. 

Dennyky přijela s Romanem akorát, když tady byli tesaři a osazovali na střeše střešní okno. No, tak tesaře nejdřív přivítali naši ohaříci a pak je zanedlouho doplnila rozjásaná Koněvová. Rozjásanost ji ovšem opustila v momentě, kdy ji Dennyky na můj pokyn frkla do Domečku a v tichosti se s Romanem zdejchli. Jak se dá předpokládat, netrvalo to Koněvovi moc dlouho, než jí došlo, že je v ouzkejch 😀 . 

Ale! Nebylo to nic tragickýho. Sedla si před dveře do verandy, zaklonila hlavu a úporně hypnotizovala kliku. Do momentu, než Brtnik otevřel dveře a dal jí šanci vypálit z otevřených vchodových dveří na zahradu. Zařvala jsem jako tur, protože vrata byla otevřená – kvůli tesařům. Už tady musím Koněva pochválit-na rozdíl od Brtníka, kterýmu to nedošlo. Poslechla a ani k bráně nedoběhla. A já musela pochválit i sebe, že stále ještě nejsem vdova. 

Šupli jsme milou Koněva domů a já ji pozvala na psí gaučík v předsíni. Ať si k tomu hypnotizování kliky udělá pohodlí.   A šla jsem si pro ohaříky připravit čmuchačku. Vzala jsem kobereček, malý granulky a zavolala si všechny tři k práci. Pěkně jsem je usadila, připravila čmucháníčko a povolala jako prvního Rumíčka. Nejen jako předskokana pro Koněva, aby věděla o co půjde, ale hlavně proto, že je to pán domu a služebně nejstarší. Pak přišla na řadu Talinka a jako poslední, mlaďoch a návštěva, Koněv. Aby bylo od začátku jasný, jak jsou karty rozdaný. Stejně jsem to pak udělala několikrát, když jsem si je hromadně přivolávala po Domečku ti se, tu ta. Že jsem je jmenovitě vyzvala k odměně a vždy to byla kombinace R+T+K. 

Konýfka moc hezky poslouchala, čekala, když čekat měla a čmuchání v koberečku a jeho rozbalování jí šlo moc pěkně.  Zaměstnala jsem jí tak pěkně makovici, aby moc nepřemejšlela, že tu osiřela. Pak jsem je poslala hromadně chrápat

a sama se vrhla plánovitě na úklid zadní části domu. Protože tím pádem jsem jí zmizela z dohledu, ale měla jsem šanci slyšet, jak a co se děje. Nedělo se nic moc, trochu si kňourla a pokračovala v hypnotizování kliky.

Když jsem domávala hadrama, sedla jsem si k ní na gauč a ona mě radostně přepadla. Nechala jsem se válcovat, lehla jsem si na záda a ona po mě radostně dupala.  Pupik jeden rezatej. Záměrně jsem nás nějakou dobu všechny držela doma, aby si prostě zvykla. Pak přišel na chvíli Brtnik a k mojí radosti se sám od sebe zapojil do jejího zabydlování se.

Když pak šel zase ven, připojila se k němu Tali. Mimochodem – na Tali byly vidět obavy. Že nám tu zase přistane někdo do party :D. Pupik jeden flekatej. To, že byla venku, jsem využila k tomu, abych dala do placu čuchací krabičky. Páč mám logicky jen dvě. Další záležitost, která  nebohýmu rezatýmu sirotkovi 😀 zaměstná makovici a……….taky mu dopřeje určitý uvolnění. Bylo vidět, že ji to hodně baví.

A nejvíc ji bavilo, když jsem jí nabídla…. frisbíčko! Milovaná to věc, něco jako dudlik 😀 😀 . A když pak přišel na kafe Brtnik s radostí mu ho rvala do gezichtu 🙂 . Bylo fajn dívat se, jak se uvolňuje.

Po kávičce jsme si vyrazili fšicí na zahradu a tam jsme si hráli jak malý děti. Nejdřív na agilitění, protože jsem vytáhla překážky a pak prostě jen tak. S plyšákama, s balonkama, s přetahovadlama. Po kňourání už ani stopy, nebyl čas.

Dala jsem jim krapítek do těla a když jsme je pak vzali domů. Vytuhli všichni tři. A to tak, že Rumíček nevnímal ani buřtika u šňupáku       a Koněv nezaregistrovala návrat svých páníčků.

Viděla jsem z okna, jak jde Dennyky s Romanem od branky a v tichosti jsem vyšla ven. Tam jsem je instruovala, ať se pohybujou jak myši a dovedla je dovnitř. Ani ťuk. Jak kdyby nikdo nepřišel. Pár vteřin to trvalo, než se ohaří banda zburcovala a to pak bylo vítáníčko!! Jak kdyby sto let byli pryč. Takže konec dobrej šécko dobrý. Ohaří banda fungovala skvěle, Koněv poznala, že to u nás celkem jde ale hlavně……….že si pro ni zase přijedou. A to je na celým tom všem to nejdůležitější. Že až příště tahle situace nastane, bude vědět.

No a tady fotka s názvem – když máte tři psy a jen dva pelechy 😀