Podzimní víkendová báseň, kterážto mě napadla v neděli.
Zima už tu bude brzo
Kocour chodí domů spát
Štípala a řezala jsem zase dřevo
Nemusim se zimy bát
Uvařim si bramborajdu, zatopim si v peci.
A zima?
Může mít tak leda blbý kecy.
😀
Uznávám, už mi asi hrabe.
…zarýgluju okna dveře,
polibte mi všeci. 😶
Upeču si koláče,
nebude nám do pláče.
Až dorazí vajca od Megi,
Přijede si pro ně Thielli
Dáme kafe, koláče,
nebude nám do pláče.
(a tetkon zase vostatní)
Ziminka? Betynka si pospinká.
A když půjdem veneček,
dostane zimní obleček.
Já, když nemám pícku,
zapálím aspoň svíčku.
Svíčka tmu a chmury zhatí,
její světlo, milí zlatí,
každou tmu rozzáří
do února už od září
😀
Thielli teď neskáče.
plný boky, prsa taky, zadek přes dvě sedadla.
Mozek velí – zas k lednici?
Tak to jsi snad upadla!
Váha denně zapláče: sádla na tři pekáče!
Milá zlatá Zrzavcová – takže žádné koláče!
Stačí Brtikova káva. Už nekouřím – tak bez páva.
Tak teď už je mi do pláče!
Brtnikovo kafe nad mý koláče!
Já teď vynalezla bez cukru lívance
mohu-li ku kávě pak podati tento kus žvance?
Osladí ho na másle restovaná jablíčka
ta vykouzlí úsměv na líčka
😀
tjo dneska sem fakt dobrá 😀
Já jsem zrovna chtěla napsat, že skuteční básníci, když vidí tuhle tvorbu, co tu teď plodíme, musí trpět jako zvířata 😂
No ty jo, ale ono to leckdy može být i naopak 😀
Jako že po těch říkadlech tady by tě urazil Seifert nebo Skácel…? 😀
Dyk jsme se nedostaly ani za Žáčka. 🤣
Seifert? Ne, páč ten v mládí skládal v putyce básničky za pívo, to máme společný 😀
Máma měla třeba takovou malou knížku básniček, to byla ale blábolivá sentimentální tohlencto.
Ne já jsem barbar. Ale Františka toho jo – já u pramene jsem a žížní hynu….
Jako Vijóna myslíš?
A čteš ho, doufám, v originále…
Alejakovážně. Já opravdu smekám až ke kotníkům před každým, kdo dokáže převeršovat dobře báseň do jiného jazyka…
Je meurs de seuf auprés de la fontaine,
Chault comme feu et tremble dent a dent…
Já u pramene jsem a žízní hynu;
horký jak oheň, zuby drkotám…
NO… a pak si jeden pustí jedno médium se zvukem a slyší “sorry jako… mám taky rád ty motýle…”
Thielli ano prosím. Frantu Vijónůmam na mysli. Jako pubescentka jsem pod stromeček dostala knihu paní Loukotkový Navzdory básník zpívá. A bylo to.
MotYle and computer. právě já vytěňuju
Skácel je nádhernej:
Nahým a mokrým navrch
Když stáhnou po smrti zajíčka,
pověsí na trám kůži
naruby obrácenou.
Tím nahým a mokrým navrch.
Jak deště v říjnu
haraší v průvanu zaječí kožka.
Ve stohu drtí myš drobnými zoubky zrno.
Léto je daleko a sníh,
sníh je tak čistý, až jiskří v očích.
Na mrazu tvrdne krvavá věc.
Ale to dovnitř
zůstává teplé a hebké.
Tak po tehle versich nebudu nic trapne skladat. 🙂
Aaach ta pec, tu fakt zavidim. Uz si se s ni szila dostatecne na vyrobu slozitejsich jidel?
Navzdory básník zpívá byla taky moje oblíbená kniha a Villon můj oblíbený básník. Dokonce jsem o tom psala na gymplu slohovou práci. Taky jsem měla ráda Seiferta, Ortena, Nezvala, Petofiho. Oblíbené básně jsem uměla nazpaměť. Ale už to je zbortěné harfy tón, strhané strůny zvuk. 😉
Mileno!
to nemůžeš… tohleto. Dát sem skutečnou poezii vedle koláče-pekáče…
To je jako bys položila luční kytici vedle “květinové” dekorace z čínské večerky.
🙈
Ale Thielli,
to já jen, kdyby to někdo neznal a zalíbilo by se mu to.
Ale s Petřinejma veršíkama to nemůžeš srovnávat. Ty jsou pro radost a srandu králikum 😁🐇. S tímhle přístupem by sis nemohla ani svobodně zazpívat, protože profíci to uměji líp.
Já si taky svobodně nezpívám, bo mám hudební sluch a hlasový rozsah ani ne půl oktávy. Takže třeba ještě když jsem chodívala na bohoslužby do naší českobratrské církve, když se zpívalo, připojila jsem se jen tam, kde jsem se vešla do linky a jakmile šel půltón výš, zmlkla jsem. Trochu trapas vedle těch, co stáli kolem mě… ale menší, než kdybych pěla dál – mimo noty.
Ale jinak dobrá tedy. Za osvětu ti dávám malý červený puntík. 🔴
A to děláš chybu, zpívat se má! Osvobozuje to duši , dech a plíce. A taky to působí proti prasatům.
Obávám se, že pokud bych zapěla v lese, přijdou mě ta prasata zabít, i kdyby zrovna spala na druhém konci. 😂
Naopak již několikrát jsme se střetli na několik metrů a já v tichosti i s čubama vyklidila pole a naštěstí to dobře dopadlo.