Dělá si z nás někdo šoufky??
Nejspíš teda duch strejdy Ajnštajna, kterej ohýbá čas, jak v nějakým sci-fi filmu?? Ptali jsme se navzájem jeden druhýho s Brtnikem to sobotní ráno.
Potřeboval zajet do New Bubu pro nějaký inštalatérský věcičky. Vstal první a já měla ještě v plánu se prostě jen tak čistě povalovat a třeba i usnout a snížit tak každotýdenní deficit spánkový. Nakonec se mi to rozleželo a když se mě zeptal, jestli nepojedu s ním, že si tam dáme kafe, zeptala jsem se kolik je. Půl devátý odvětil. Tak jsem souhlasila a vybatolila se z peří ven. Koukla jsem na hodiny nad dřezem a odsouhlasila si čas. Rumíček mě nadšeně oblemtal a sebe vybaletil za Brtnikem a Tali, který mířili na louku za Domečkem, aby se ohaříci vyvenčili, než se vrátíme. Vytvořila jsem ze sebe člověka a vyrazili jsme do víru velkoměsta. Když jsme k němu přijížděli kouknul Brtnik na hodiny a pravil “Sakra co to je?” Hodiny v autě ukazovaly 7:50 😮 . Jak sedm padesát, když podle obou hodin v Domečku má být osm padesát, to se to asi nějak zaseklo. Brtnik přešteloval hodiny a pravil, že na nic už dneska není spolehnutí a jelo se ted do toho víru.
Heh, do víru velkoměsta??? Už když jsme přijížděli, tak ten vír nějak nebyl patrnej. ???? Nikde nikdo? Jako já neříkám, že New Bubu je něco jako New York, i když by se to podle názvu mohlo blížit 😀 . Ale jako skoro v devět mrtvo? Jedinej, kdo byl na ulici byl hasič ometající se kolem hasičckýho vozu. Jinak prt. Město duchů. Že nebylo nikde otevřeno, asi hlásat nemusim, to je všem jasný, Erno.
Ale jak je to možný, to vypadá, jak………… no nevim, nějak divně teda. Až tak jako nepřirozeně. Projeli jsme to tam a já zaregistrovala na náměstí jedinou živou osobu. Jakousi paní, kráčející skrz. Donutila jsem Brtnika zastavit a utíkala se jí zeptat, kolik je hodin. 7:53. “Sedum padesát třiiiII???”, odvětila jsem naprosto nevěřícně. Paní se na mě koukala, jak na magora, protože nechápala, co by na tom mělo být tak divnýho. Jenže pro nás to rozhodně divný bylo. Ocitli jsme se o hodinu zpátky! Někdo si s náma hraje v čase! Přece jsme oba jasně viděli – každý na jiných hodinách, že je prostě o hodinu víc. Co to je jako?
Fšade zavřeno, tak jsme jeli na to kafe. Bylo jasný, že do Pěti švestek – oblíbenýho bezobalovýho krámku – se nedostanu, páč tam otvírají až v devět. Sjeli jsme tedy znovu k inštalatérům, do stavebnin pro címent a! Pak jsem si všimla, že přijeli zeleninový stánkaři. No tak hurá, aspoň jabka koupim. Musela jsem si krapítek počkat, protože museli vynosit veškerý sortiment. Ale nečekala jsem jediná. Stánek je tady evidentně za ty roky oblíbenej. Při čekání jsem bloumala pohledem kolem, až se zastavil na malým synátorovi paní prodavačky, kterej tam stejně jako ona a jeho dědeček makal ve zběsilým tempu. Získal si můj obdiv a uznání a když jsem pak přišla na řadu, nenechala jsem si to pro sebe. Vysekla jsem mu poklonu, kterou si zasloužil. Nejen za tu sílu s jakou nosil bedny a posiloval si tak svaly a tužil tělo bez potřeby tělocvičny, ale hlavně za to, že nelení a takhle pomáhá, to jaksi dneska……….. kdy jsou děti dost často bez nožiček a bez ručiček a doma pomáhat nemusí……… je vzácnost. Neodmlouval, když mu máma něco řekla, dělal co měl a byl pevnou součástí mašinérie, která vynášela, umisťovala a připravovala všechno na prodej. Je to sekáč klučina.
Narvala jsem si tašku jablkama pro nás a ohařiska a mazala do auta. Při čekání jsem krapítek klepala kosu, nebyla jsem oblečená vyloženě na to, že budu někde venku delší dobu čekat. Tak jsem se těšila domů do tepla.
Když jsme sjížděli dolů k nám bylo nádherně. Tak nádherně, že se mi podařilo, zcela bezbolestně přimět Brtnika, že ještě nepůjde dělat, ale že si všichni společně vyrazíme na procházku. Krátkou, to jsem slíbila svatosvatě. Nahrnuli jsme se domů, přivítali se s ohaříkama, jak když jsme celej den pryč byli a šli se podívat na hodiny. A …….každý vokazovaly jinak? Ty jo, tak co to jako je? Nevíme, prostě nevíme. Asi je v domě skřítek neposeda. U hodin jsme tedy pak vyměnili baterky, protože to je jediný vysvětlení, že by v obouch současně došly baterky a rozházely tak hodinám vnímání času. Jinak prostě halt ti skřítci.
Už aby byl jen jeden čas.🤢 Raději ten zimní, protože je daný historicky moudrostí předků. Přeházet všechny digitální ukazovatele času je pro technického ignoranta problém – na mikrovlnce ještě jakžtakž, na sporáku mi to zabere minimálně 20 minut, zlatíčko soukromý nechytrý telefon se přehodí sám, služební pravěký telefon mi sdělil, že aktualizaci nelze provést, takže má pořád letní čas.😉😁 Taky mám stolní kalendář s překrásnými fotkami z okolí, ale má špatně očíslované týdny a teď v říjnu uváděl, že se čas posunuje z 0:3 na 0:4 hod – vtipnej, žejo?😜 Goliáškovi taky pár dnů trvalo, než se převeksloval na zimní režim, ale už to funguje.👍😊
Hezky napsaný čtení na zvířetníku.👍💜🤗
Děkuji, zdaleka jsem nevypsala všechno – jak si mě Goliášek hlídá, vždycky se uloží na podlahu tak, aby mi byl v cestě. Večer mě jde vyprovodit do ložnice, do postele se necpe, jen mě kontroluje. Stejně tak ráno, to mě přijde zkontrolovat mezi šestou a sedmou. Děti z domu ho zbožňují, jak se potkáme, muchlají si ho. Ke každé mé návštěvě si přisedne a vyžaduje podrbání, domáhá se toho třeba i šťoucháním packou. Vedu si deníček našich vycházek, obvykle jedna, dvě věty, jen když nás potká něco mimořádného, je záznam delší.
Ano, ano, taky se mi to moc líbilo.
Ono tohle nebylo posunem času, ale nejspíš těm baterkama, který shodou okolností v obou hodinách udělaly rotyku. Pokud to nebylo baterkama, tak pak jedině strejda Ajštajn 😀
Já sama za sebe mám radši letní čas, který mi dává víc světla co nejdéle večer. Pokud by se nastavil zimní čas celoročně, máme v létě se světlem utrum, což si nikdo neuvědomuje.
Mně osobně přehazování časů nějak nevadí. Nastavíme vždy hodiny už předem během toho dne a pak už se tím člověk řídí a mozek to vezme jako hotovou věc. Ale ano čoklidi a jejich čas večeře – tooo je jiná, to se oblafnout nedá 😀
Kimi-krásný článek,i fotky,
zvířetník čtu,ale nepíšu tam
takže historii tvých pejsků znám
nicméně Goliáška jsem si furt představovala jako jezevčíka:-()
separační úzkost je mrcha-já když jsem se přestěhovala s tenkrát osmiletým Gerem-malý knírač,tak tady štěkal,když jsme byly v práci,přesto,že z Blanska byl zvyklý,že chodíme všichni do práce,i když tam byl ještě doma s Duxíkem,pak,když už Gero nebyl a já měla zamluvenou Dafi-tak mi ji máti nechtěla dovolit-z důvodu,že su furt v práci-psi nám pouštěla na dvůr,s Gerem chodila na vycházuky
no je fakt,že jsem první rok v obchodě neuměla říct-sorry,jede mi v půl třetí bus tak zdar-od půl paté od rána to zde stačí+směny navíc
ted si jednak umím říct-takže nejsu pryč za den tolik hodin jak prvbí rok,a i umím cizí český slovo-ne-takže su víc doma a Dfi s Žerykem jsou v pohodě a doma jsou v klidu
-no a kamarádku na starání o Goliáška velmi závidím,nám se stará máti-pouští na dvůr,takže psi nemusí být dlouho zavření+já mám směny o víkendu,ale zase mám v týdnu volno,
ale často si myslím,že jako na na starání o pejska,je ochotná psí kamarádka,ktrá je pejskařka lepší,než vlastní rodina-jako,to myslím tím,že jako pejskařka chápe určitý pravidla a spíš je dodržuje,než kolikrát vlastní rodina:-)
jinak Goliášek je velefešák roztomilej!
-jo a vycházkový deníček je fajn
já měla u Killy,Gera a Duxe stopařský deníček,
kde jsem si psala stopy a u Gera a Duxe výcvikový deníček,škoda,že jsem to nedělala u každýho psa,jako vzpomínka,nebo poučení do budoucna je to dobrý nápad!
Když se Goli ke mně dostal, už jsem byla důchodkyně, ale důchod jsem si ještě neužila, pořád pracuju. Takže jsem oba psy vozila k mamince do řadovky se zahradou, měly jsme je, jak maminka říkala, ve střídavé péči. Když jsem přišla z práce, šly jsme venčit. Mamka se pak přestěhovala do pečováku a otočily jsme to – já jsem ji vozila k sobě. Pak už byla na vozíku, ale pořád jsme kvůli Koře jezdily mimo město, mamka zůstala na vozíku, já jsem běžela kus po polní cestě a psy jsme si posílaly mezi sebou za pamlsky. Od loňska jsem na home office, ale byl to blbý rok, já několikrát v nemocnici, v červenci musela mamka do LDN, v říjnu odešla Kora za Duhu, dnes to je rok, co odešla i mamka. Goliášek mi pomáhá všechno ustát a jsem moc ráda za kamarádky pomocnice.
Kimi, já jsem obdivovala, jak mamka dělala pesanům dlooouho chůvu. Moje máma si to takhle užila s Ešátorem a u dalších psů už to nějak “zabalila” Ač jsem se jí snažila aktivovat – i v jejím zájmu, aby k nám zašla v rámci nějaký procházky, psy třeba vypustila jen na krátkou čůrací venčící chvilku a pak si třeba u nás dala kafe a šla zase domů, aby měla program. Ale ona už moc nechtěla. Pak se mi ji podařilo nahodit, že když hárala Bubrdlínka, vodila jsem ji tam ráno, před prací a po si ji vyzvedla. Měla z toho radost, ale pak nakonec ani to nechtěla……….. škoda. Takže Tvoje mamka měla a má můj obdiv. Přeju tichý a klidný vpomínání.
Mamka vyrůstala ve vesnickém hospodářství, takže byla zvyklá na spoustu zvířat a taky na spoustu práce kolem nich. Proto možná, jak u Lesana, tak u Kimi hlásila, že pes do domu jen přes její mrtvolu, nakonec ale s každým psem vycházela skvěle a výborně se postarala. O Goliášovi mluvila jako svém canisterapeutovi.😊
Esusova
Jsem cekala, ze soufky si delal zase Brtnik. 😀 A ono ne? Posunem casu to taky nebylo? Mulder by poradil, jak zkrotit skritky. 🙂
Já si taky právě myslela, že si dělá Brtnik čurinu, ale on byl tak nefalšovaně konsternovanej, že mi rychle došlo, že taky nemá ani páru. Bylo to ftipný. No ešivá se to stane znovu, jdu volat Muldérovi, nebo Skályjový.
Jeden cas a ti zimni -omlouvam se jeho milovnikum – je blby v tom, zesunce vstava v lete treba ve 3hodiny “v noci” a teda nejde jit na vylet s rozednenim. Naopak v letnim case vstava az ve “4” alze hned ve 4:30.vyrazit na vylet. Ano lze pouzit argument ze i ve 3:30 by slo vyrazit na vyelt ale prvni autobusy a vlaky zacinaji byt dostupne prave az k te 5hodine ranni, rozjizdi se poradne kolem 6 hodiny ranni a tedy se na vylet dostat ve 3:30 zimjiho casu v srpnu proste nelze:D
Jinak dik za clanek sem se pobavila, se mi stalo taky jednou, sem sla.na bus do prace, ten nikde, ten po nem.taky nejel tak volam muzi ze pruser… a to sem mivala stary budik na baterky jeste a tak sem vstala.nekdy ve 3 v noci a ne v pul 5:D sme jely do prace a ze nejaka tma dneska to je divny… a v brne pak nevitili ani semafory tak jako divny a nikdo.nejel do prace 😀
Kdyz se mi to stalo znova, tak sem 3x lrekontrolovala asi troje hodiny, mela.jistotu ze je spravne 5:10, ovsel.nejel ani 5:30… a pak sem v praci zjistila ze je stavka ridicu 😀 takze si clovek stejne nepomuze i kdyz ma cas spravnej:D
Jen teda skoda toho kafe ale kdybys na nej nedostala.chut nemame tenhle scifipribeh s hrdinnym chlapcem:)
Brtnik taky takhle jako Ty, vyrazil kdysi do školy. A naše známá, mámy kamarádka kdysi taky do práce dorazila a to byl vůbec hárdkór, protože tam byla nejen v nějakou nesmyslnou hodinu, ale navíc byla neděle. 😀 😀 A její manžel neměl tucha, že zmizla, takže se Vráťa děsně vyděsil, když ji nenašel. Nebyly v tý době mobily, takže než se to osvětlilo, dost to trvalo 😀 . Jooo “teta” Věra, to byl taky dobrej zmatkař.
Kimi, PetraK
to že vám maminky pomáhaly s pesanama je pro mě…
Mám napsat sen? Asi ne.
Moje mamka má ráda zvířata asi teda určitě jen na fotkách, ona si třeba
ani Connie nepohladí a když mi bylo 20 let atak jsme si s přítelem pořídili kokršpaněla
malý mimíí 2 měsíce, mamka zrovna přijela, štěňátko jí usnulo na botách a když jsem přišla domů z práce, tak mi řekla : “Musela jsem TO přenýst, páč mi TO spalo na botech”.
Myslím, že teď když mám netopýry už nepřijede vůbec 😀
aha, tak už chápu, proč sis pořídíla kočenkýýý a rovnou dvě 😀
Mamka vyrůstala ve vesnickém hospodářství, takže byla zvyklá na spoustu zvířat a taky na spoustu práce kolem nich. Proto možná, jak u Lesana, tak u Kimi hlásila, že pes do domu jen přes její mrtvolu, nakonec ale s každým psem vycházela skvěle a výborně se postarala. O Goliášovi mluvila jako svém canisterapeutovi.😊