Jako Šroub a Šroubek 😀 .

Brtnik je Šroub, páč je velkej a může dělat velký práce, jako bourat palicí třeba (ne vlastní, má na to palici bourací 😀 ) a já sem Šroubek, páč sem malá a můžu dělat malý práce, jako třeba škrábání zdí, malování, a následně práce v týlu – tedy vaření, zásobování, a taky….úklid všech těch domácností, co jich v současnosti máme 😀  a tak jako podobně. 

Vytvořili jsme si i Fárplán, jak říkáme my germanisti :D. By mě zajímalo, ešivá se někdy máma, která tohle slovo používala, a od který jsem ho kdysi převzala, zamyslela nad tím, že to je vlastně jízdní řád 😀 . A dle tohodle Fárplánu to máme následovně:

Pindělí – jedeme po práci do Domečku

Ouderek – jedeme na psí výlet

Středa – jedeme po práci do Domečku

Čtvrtek – nákup a nějaká ta domácnost, plus různý výkresování pro různý povolení. Domácnost mám já, Brtnik má logicky to výkresování. Kdybychom si to prohodili, tak domácnost neutrpí, výkresování dozajista ano 😀

Pátek – přesun na chalupu, kde se sedí na zápraží a pak se upadne do peří 😀 . To v horším případku. V tom lepším, jako teď v pátek, kdy do mě vjel ďasík, zvládnete vařit jako blázen, abyste měli v tý týlový práci trochu strejdu Příhodu – hrnec s květákem po římsku, v remosce pečete tenký maso z kýty, na pánvičce uděláte minutkový plátky se zeleninou a v dalším hrnci uděláte rozlítaný ptáčky. A poblifku. A ešče i stihnete v mezičase jedno polní venčení s ohařiskama. A sem tam načíhnout na tydlevízi a dát si s Brtnikem pivko.

Sobota – tak ta patří celá Domečku

Neděle – by měla patřit celá chalupě.

Enemže – tetkon je to zvláštní mezidobí, kdy není úplně nutný na zahradě něco vyloženě dělat. Do tý doby, než nastoupí podzim a člověk bude dávat zahradu spát. Takže…….. když se člověk zamyslí….. dalo by se trošku uloupnout času a přesunout se na chvíli taky do Domečku. Zvlášť, když nevstanete vyloženě na Pražáka. Pohodička snídaně a pak šup ven s ohaříkama, dát jim do těla. Brtnik se chopil sekery, štípacího klínu a pustil se do špalků.

My se pustili polem dolů. Okoukla jsem trnky a šípky, jaká bude letos úrodička a zašli jsme dolů k liškám. Od jara už jsem je neviděla – naposledy jejich mámu, jak plavně hopsala vzrostlým polem. Teď logicky nikde nikdo, ale… podle reakcí ohařisek, to tam nebude opuštěný. Nad potokem jsme si střihli nějakou tu kynologicko-mysliveckou poslušnost. Ta nám celkem šla. Obešli jsme pole a pomalu se vraceli domů. A tam mi Tali předvedla, že pořád ještě umí. Zatímco v sobotu večer – opravdu večer, už padala tma – jsme na poli na opačný straně fungovali luxusně a já si říkala, že to je prima, jít takhle i s ní, nechat jí trochu volnou tlapu a nemuset se dohadovat, tak teď si to teda vybrala. 

Pískla jsem přivolání a zatímco Rumíček točil na pětníku, tak milá dáma se na mě podívala a rozběhla se. Ovšem nikoliv směrem ke mně. Nechala jsem jí vteřinu, dvě, jestli z toho neudělá oblouk, tak jako dělává. Aby mohla běžet, běžet. Na oblouk nedošlo, ale běžela, běžela. Tím pádem já taky a stal se ze mě zas ten zupák. Dohnala jsem jí a vlítla do ní jak do hodin, jak říkávám. Protože tohle ne, tohle opravdu ráda nemám.  Hópla jsem ty poslední kroky a skončily jsme na zemi, já jí čapla tu její kušnu a vysyčela jsem jí svůj názor na tuhle záležitost do hlavy. Zadel si může dělat tak akorát z plastelíny. Nemám to ráda, nedělám to ráda, ale bohužel ona pak takovýchhle věcí zneužívá. Je teď v tom rozpoložení, že si to otestuje a pak jste v háji. Nestalo se jí nic, nesáhla jsem na ní, když nepočítám to, že jsem jí držela za tu kušnu. Jakmile se chtěla zvednout, nedovolila jsem jí to. Zvedla se, až jsem dovolila já. A poté šla bez pobízení vedle mě a na nějaký krávovinky si nechala zajít chuť. Mně to zase naopak zkazilo trochu chuť z tý procházky. No jo, no. To je prostě Taliprtka. Ftipný pak bylo, že když jsme šli cestou kolem naší chalupy, kdy ona šla napřed a my s Rumíčkem odbočili z cesty dolů na naši louku, netrvalo to dlouho a ozval se ten její ukrutnej dusot a přiřítila se jak meteor. No, takhle jsi šikovná, ty kozo, pochválila jsem ji a nechala je oba s Brtníkem na louce. 

Protože oko mé zahlédlo na špendlíku hrozny dozrálých plodů, popadla jsem kyblík a šla si načesat. Mám toho sice teď tak jako trooošánek víc, než obvykle, ale ….. přece si nenechám ujít příležitost udělat si špendlíkatou marmeládičku 😀 . Načesala, odnesla do chalupy, ve sklepě popadla sekeru a šla řádit dolů do rokle, kde ještě čeká pár pořádných větví z poražený třešně. Vytvořila jsem plný koš špalíků a zrovna, když jsem tu tíhu vláčela nahoru, zjevil se Brtnik. Vynadal mi, že to nemám tahat a odvláčel to do altánu, ať si tam vysychají. Já šla udělat oběd a zalít pak svůj letos neprospívající zeleninový záhon. Jak loni byla úroda, tak teď tam všechno skomírá. Tohle je můj nejopečovávanější záhon a přes to tam opravdu letos skomírá všechno. Zvlášť v tý jedný části – podezřívám mravence. Ale ono po celý ploše má ta půda barvu pole z Agrofertu 🙁 . Mrtvá šedá hmota. Zalívám to jen proto, že je mi těch statečných rostlinek, který mi daly pouhopouhých 6 rajčat, 6 nakládaček a tři malý cukety, líto. Jo ještě nějaká mrkev malá byla. Fazolky na jedno jídlo. Ale papriky? Prt. Jen jedno cosi – co vypadá, jak beraní roh. A ešče zakrslej 😀 . No nic, zkusím ho zrevitalizovat-soused slíbil přivézt mrvuuuu! Tak se bude zaorávat 😀 . 

Pro teď jsme sebrali kávovar, sbalili věci domů a přesunuli se do Domečku. Brtnik si dal pauzu od stavitelování a jak se vyklízet prostor u dílny a garáže. Já si uvázala šátek na piráta, popadla kýbl s vodou, štětku, škrabku a vrhla se do práce. Už jsem zapomněla na to, jaká je i tohle dřina, oškrabat zdi.  Navíc, když jsem škrábala tehdy, bylo mi lehce přes dvacet, takže trochu jiná liga. 😀 Ale! Nejsem žádný máslo dvojka za vosmičku, jak jsme říkávali a jela jsem jak automat. V šest mě zastavil Brtnik s tím, že soused posílá hrušky – výýborný máslovky!! A broskve. Ty hrušky už přinesl několikrát a vždycky v tom vedru přišly vhod svou chladnou šťávou. I teď. Sice jsem si tam při práci dopila kafe, který jsme pili s Brtnikem o přestávce, ale tohle je vyloženě jak energiťák. Takže mi to dodalo energii ještě na půlhoďky škrabání. A už to dole-tedy kam dosáhnu ze země – mám v tý velkomístnosti z větší části hotovo. Pak to ešče odrbat nahoře. Ale to bude krapítek problém, páč já se se štaflema nekamarádim. Nicméně-zkusím to a se uvidí. 

V půl sedmý jsme sedli do auta a tradáá dom. Ohaříkům s kterýma jsme si občas poblbli na zahradě, nebo jsem je já zlobila z okna, jsem udělala dobrou večeřičku, vybalila všechny věci, ohřála Brtníkovi poblifku, aby mohnul hópnout do vany, nandala mu na talíř paprikovej bok, kterej jsem vyrobila v sobotu večer na chalupě z masa z polívky a přitáhla si kbelíček se špendlikama. Jsou výborný, doufám, že marmeládička vyjde lůkcusně. Umyla jsem je a šupla pěkně  na sporák, ať se to začne vařit, než půjdu hópnout do tý vany taky. Vylovila jsem flašu červenýho, popadla dvě sklenice a šla se taky naložit. Louhovali jsme ze sebe špínu, popíjeli víno a probírali stavební plány. Příjemnej závěr pracovního víkendu, ne? 🙂