Dojeli jsme z chalupy do domečku, naposílali ohařiska z auta na zahradu a vynosili věci z auta.
A při té příležitosti jsem si všimla, že se kousek od našich vrat pohybuje kočička. A nevypadá rozhodně na nějakou plašanku. Mno…. tak to bychom se měli jít poseznamovat. Hluboce jsem se nadechla, abych se hodila do klidu a povolala oba ohaříky k sobě. Organizovaně jsme vyšli před zahradu a já si Taliprtku jistila za kšandy. Oba okamžitě o kočce věděli taky a stejně i kočičón pochopitelně . A přistoupil k tomu značně sebevědomě. Poměrně překvapivě na to, že to je takový odrostlejší kotě.
Od prvního momentu nasadil přístup – JÁ SEM TADY PÁNEM! A opravdu sebevědomě kráčel směrem k nám. Každým pohybem vyjadřoval kontrolu nad územím i situací. Ohaříci dostali dřepkins a čekali jsme, až jeho veličenstvo nakráčí k nám. Jak se blížil přidával na důrazu v tom, že on je tím velkým šéfem a podle něj to tady poběží. Bez sebemenšího zaváhání nakráčel k Rumouškovi a sdělil mu svým malým tělíčkem, že TADY to patří jemu a pravidla stanovuje on. Tělo do oblouku, pomalu švihající ocásek, stejně jako postavení uší a grimasa hovořily za vše. A Rumoušek to s velkou úctou akceptoval 😀 😀 . Von je můj Zlatomilouš 😀 . Oba se pohybovali velmi pomalu a opatrně si vyměňovali vizitku. Tali seděla -páč teda jako musela, že jo :D, když jsem ji držela, ale neproběhlo nějaký zmítání, to ne. Jeho veličenstvo Mourek pak nakráčelo i směrem k ní, ale na těsný kontakt, jako s Rumouškem nedošlo. Ale i jí vyjádřil svou přezíravou převahu a posléze se pomalu a důstojně vzdálil. Docela slušnej výkon na to, že je to fakt ještě mládě. Odrostlý, ale furt mládě. Proškolil je moc pěkně, musela jsem se smát.
Že je to ranař dokázal i mně o pár dní později. Teď nedávno se mi konečně podařilo zahlédnout paní sousedku. Je to hodně stará paní, pohybuje se venku sporadicky a tak jsem byla ráda, že jí můžu zamávat na pozdrav a jít se představit. A při té příležitosti trochu si popovídat a říct, že kdyby něco potřebovala, není problém. A…. toho využilo to malý mouratý torpédo, který zrovinka taky úřadovalo venku. A vzalo mě útokem 😀 😀 . Zničehož nic se vyřítil zpod auta, běžel po zadních a skočil mi na nohu. To měl ešče ovšem slušně zatažený drápky. Když jsem si ho o chvilku později chtěla pohladit, tak se stejnou vervou zaútočil na mojí ruku. To už ovšem ty drápky nezatáhnul a ešče mě navíc, smeták jeden 😀 , kousnul 😀 . “To je ale drak, co?” pravila jsem jeho paničce. Ta se smála a “stěžovala si”, že má od něj nohy celý zdrápaný, jak furt útočí, a že chvilky, kdy se přijde pomazlit, jsou poměrně vzácný 😀 . Poděs poděsovitej . Ale moc krásnej. Tak nádherný jantarový oči! Mají barvu, jak když do hrudky smůly z třešně zasvítí sluníčko. To jsem ještě zatím neviděla. On je takovej celej zvláštní – došeda, do kouřova mourovatý plotny na bílým kožíšku. Skutečnej krasavec. Tak doufám, že si budem dobrými sousedy 🙂 .
Hlavně by byl kočičí ďábel zdravý a očkovaný ;o))
Jo, vypadá opečovávaný. Paní tam není úplně sama, občas tam jsou příbuzní.
Košiškááá. 🙂 Mourovatému hrdinovi asi ještě žádný psék nenačechral kožuch. Však mu Talinka ukáže kdo je na zahradě šéf až nebudeš poblíž, jen aby Tali nebyla zrovna moc naštvaná, by stačilo cvaknout raz. Snad se srovnají, troubínci, notabene když si byli vzájemně představeni. 🙂
No jo, on si Mourek myslí, že je kočičí Batman 😀 . Ale jde mu to docela přesvědčivě. Ale odhad asi trošku mít bude. Protože k Tali nešel na těsnej kontakt, udělal důležitou promenádu, ale nešel do blízkosti, jako s Rumíčkem. Já doufám, že Tali už se krapet posunula a tak by snad na vraždu nedošlo. To bych jí pak asi přerazila už. Jsem ráda, že jsme měli možnost se takhle vidět a snad bude soužití dobrý.
Já jsem teď na svatbě dělala chůvu kočičí 🙂 . Svatba byla na krásném koňském statku, tam o košišky nejni nouze a já se večer procházela s proseccem v areálu a našlo si mě několik kočičáků . Jedno přerostlý kotě jsem udatně hájila proti kocourovi, co ho tam chtěl zmydlit a dalšímu jsme pak dělala peřinku 🙂 . Chovala jsem ho na klíně a ono tak spokojeně spinkalo, byl z něj Blažej.