Kdyby šlo vynechat ráno, tak by nápis zněl výborný úterý, jenže vynechat nejde. A to ráno bych ji bývala teda přizabila zase.

Ale neudělala jsem to, takže odpoledne pak mohlo proběhnout v módu – jdeme ven ve čtyřech. Byla jsem doma o malinko dřív a tak se stihlo venčení za světla a společně, protože zrovna když jsem vycházela s čoklidama ven, přicházel páník dom. Takže na něj máme počkat. Což jsme učinili. U rybníčků. Kde ta kunhůta flekatá utopila úplně novej žužlo-balonek. Nejdřív já jsem ho zakopla za plot staveniště, kde k mojí nelibosti roste nová multifunkční hyperdupersuper sportovní hala, místo toho, aby tam udělali kus zelenýho 🙁 Ale podařilo se mi zmermomocnit jednoho stavaře, kterej přešel celou stavbu až k nám, aby mi balonek podal. Ono totiž taky hrozilo, že jinak ti dva kretýnové ten plot vyloměj, jak se tam dobejvali 😀 . Pán byl ochotný a balonek přehodil. Jenže…… no. Smůla hodil ho Talířový. A ta má košík. Balonek se odrazil a hópnul do potoka a tak blběna ho tam šla lovit. Což s košikem nejde, takže ho zatloukla někam do bahna a já ho tam pak pracně lovila a ti dva se tam motali. Tak dlouho se motali, až mě nas…štvali a dostali oba sprduňka. A balonek stejně néni, no. Bydlí někde na dně v bahně.

Aspoň jsme měli co dělat, než přišel Brtnik z domova za náma. A to už jsme směřovali k sámošce. Vzhledem k tomu, že oba se rozhodli vytvářet hovnoty zrovna v místech, kde si jinou hovnotu Tali v pátek koštla, byla jsem ve střehu a jak se hnula tím směrem, nestačila počítat fleky, co jich má na nohouch 😀 . Poslala jsem je pak všechny napřed a vrátila se vyhodit to, co jsem posbírala. Rumíček si mezi tím stihnul prej dvakrát proběhnout svou oblíbenou prolejzačku. Mohla bych ho u toho někdy taky cvaknout na mobil co? Došla jsem je a vzala si Tali pod taktovku. Bezvodítkově jsme došly k silnici a vzorně přešly spolu ke klášteru. Tam jsem ji nechala volno, ať si proletí ten plácek zelenej a přenechala ji právoplatnýmu majiteli. A my si šli s Rumíčkem pospolu.

Těsně u pole si páníček nevšimul, či nestačil zareagovat, že mu přeběhla z trávníku přes silnici na pole. Krom toho přeběhnutí hrozilo i to, že se rozletí a bude pak nutno ji loviti. Nechtělo se mi ji loviti. I zaburácela jsem a dovolala ji zpět. A ten kousek cesty k poli, šla hezky s povelem Ssssse mnou! A pak mazej za páníčkem, ten má balonek. Košík dolů a jedem balonkovou přivolávačku, kdy úspěšný přivolání = další hození balonku. Moc dobře jí to šlo. A ani jednou jedinkrát ze hry neodběhla. Pokud nastal moment, že zapřela svou přítomnost, stačilo k ní popojít a dotáhnout to, že má být na cestě.

Je mráz, takže nechceme, aby ohaři poletovali prostorem a rušili zvěř. Takže na těch cestách jsme chtěli, aby se oba pohybovali neustále. A…. jo dobrý. Jen teda Tali musíte pořád, pořád a pořád usměňovat, povelovat (kapek únavný) , jinak do toho hodí vidle. A taky ji musíte pořád stahovat zpátky, protože jinak se žene vpřed jak urvaná lokomotiva. Proto si ji taky na chvíli vzal pánik na vodítko a my si s Rumajzlíčkem čutali jen tak na cestě.

Došli jsme svižným, velmi svižným krokem, kdy motorem hnacím byl mráz 😀 , na myší louku a balonky se zase ocitly ve hře. A my si tak nějak ty ohaříky střídali. V jednu chvíli se Tali rozletěla do dálky a pak se zastavila a bylo vidět, že někde čuje něco ve vzduchu. Aaajajajajaj. Hlasivky si mákly. Ale…. docílily toho, že jsem se sice musela kus přiblížit a řvát jak prokopnutá, nicméně se madam otočila a dovalila se zpátky. A pak už to bylo cajk. Tahle varianta společnýho venčení dává člověk možnost toho, věnovat se oběma naplno. Což v jednom člověku je hůř proveditelný. A když je i dobrá konstelace a proveditelný to je, tak si stejně máknete, protože prostě Tali 🙂 .

No ale, abych jí jen nepomlouvala, tak………….. opět došlo na zamáčknutí slzy vzpomín-kové, protože poprvé jsem si s ní lajsla odcházet z těch polí komplet na volno. Prostě jen tak, tak …. chápete? Šly jsme cestou kolem koňských ohrad místama, kde se mnou x-krát mlátila o zem ve svým hysteráku bažantím a dneska šla pěkně vedle mě, bez vodítka, nebočila do křoví, nemusela jsem ji nahánět…. jen jsem ji průběžně odměňovala. V tý době dávný, i kdybych já celá byla z opečený slaniny, tak by jí to bylo egál a mlátila by se mnou o tu zem stejně. Hezká změna, hezká. Stihla se i pozdravit s fenkou westíka, kterou jsme míjeli a stejně jako Rumíček se i ona kultivovaně podružila. Došla si pro pár jablek spadanejch a pak už jsme zamířili fšicí domů. Pořád bez toho vodítka. Pěkně ke kostelíčku sv. Martina, kolem pana veterináře a na přilehlým náměstíčku jsme si my dvě spolu zkusily slalom mezi lavičkama, kterej jí výborně tentokrát vyšel – k její velký radosti! A pak taky na ťapičkování došlo, kdy se s Rumíčkem střídali, kdo je lepší.

Pak přišlo na řadu vodítko, protože po tom, co předvedla tuhle, je to v tomhle úseku jistota, a když jsme došli ke statku, posadila jsem ji, odcvakla z vodítka a nechala je chvilku si s Rumíčkem zařádit. Pak jsem pískla, přilítli oba jak jeden muž – teda pes 🙂 , předsedli, dostalo se jim odměny a ještě nás čekal kousíček na vodítku. Nu a pak…. už zase hezky na volno a pochodem vchod, kolem posledního paneláku k tomu našemu a směr náš vchod 🙂 Tali se začuchala, takže jsme se za klukama opozdily /ooooo psíbože jak jsem ráda, když si čuchá!!!/ a když jsme došly k našemu domu, oni už byli na druhým konci u našich dveří. Páníček zapískal a tradáááááááááááááááááááááá flekatý pendolíno se řítilo tmou za nima.

Zmrzlí jsme po tý hodině a třičtvrtě v mrazu byli fšicí jak……… jak drahej pes před sámoškou, abych byla slušná 😀 . Oni odpadli na pelíšky a my si uvařili čaj s ovocem. Bez rumu z konzumu, páč máme ten suchem měsíc, že jo. A aby krom těla i mozek tužen byl, tak ………. jsme si šli po rozmrznutí i pracovně hrát. A začali jsme pěkně v kůchni na střídačku, takovou nenáročnou věcí. Vezmeme hezky Žebřiškůůůů a dáme jí na povel na židli. A šikovnej pejsek dostane dobrůtku. A dostane ji i ten, kdo to pojme inovativně a vleze si tam s tou Žebřiškou rovnou i celej sám? 😀 😀 . Nikoliv Talinko, stačí, když tam dáš jen toho plyšáka, tak jako Rumíček to dělá. 😀 😀 😀 .

A když cvičíme v tý kůchni, tak si taky zkusíme, kdo umí hezky prolejzat pod židlema jako kdyby prolejzal tunelem? Aaaano, šikovnej Rumíček, šikovnej. Talinka je taky šikovná, jen teda nemusí u toho dělat želvu a odcházet s tou židlí na zádech 😀 . Přesuneme se ještě chvíli do zadního pokoje a budeme trochu v klidu pracovat. Vyndáme si futrály na vajíčka a budeme z nich pěkně vyndavat ty malinký dobrůtky. Zase pěkně na střídačku, Rumíček začne a Talinka se bude dívat. Musím říct, že naučit Tali otvírat ten futrál byla šichta. Ne ani tak proto, že by to nemohla pochopit, ale proto, že u toho je zbrklá, takže buďto mi to vyrážela z ruky a nebo to rovnou chtěla demolovat. Nicméně dneska už pěkně podle Rumíčka, otevře víčko a vyšňufe si tam ty dvě, tři odměny. Dva pokusy a bylo vidět, že se jí vaří mozek. Tož si šla žouželit Bíbu a my si s Rumíčkem ještě zarozlišovali kterej plyšák je kterej. A shodou okolností se nám to při druhém běhu kapek ztížilo. Plyšovej míček se zakutálel pod skříňku, aniž by to mohl Rumíček zpozorovat. A na place zůstala jen Žebřiška a Bubáček. Jsem mrcha trošku, takže jsem zrovinka chtěla jen a jen ten plyšovej balonek 😀

Nevěřili byste, jak taková malá změna to může udělat pro toho psa těžší. Zkombinovat to, že má podat něco podle názvu s množiny hraček s tím, že to tam není….nicméně, není to žádný béčko, takže si to srovnal v tý makovici a pak se dal do hledání v prostoru. Balonek pochopitelně našel a radoval se jako Radovánek 😀 . Tali se k radování taky připojila. Nechala Bíbu Bíbou a šla se podívat, proč tak jásáme. Aby mohla taky jásat, že byla šikovná, řekla jsem jí, ať mi donese tu Bíbu. Což obratem taky udělala a tak se jásalo 🙂 . A když se dojásalo, šlo se večeřet a …………..válet se . Báječná to náplň večera 🙂