Pracovní sobota

Komunisti měli pracovní soboty a já jsem je zavedla taky!!

Nebo teda aspoň tuhleta sobota byla pracovní. Když máme ty pracovní plemena, tak ať taky kapek pracujou. A klidně i v tu sobot, že jo.

A započli jsme pracema domácíma. Co furt já budu to špinavý prádlo do toho koše dávat, mám tu snad makat enem já? Nic! Takže šup mládeži a jde se na to. A zatímco v zadním pokoji Brtník střihal Taliprtce drápy, nahnala jsem Rumouše do práce. Rozházela jsem po předsíni špinavý fusekle (Když můžou chlapi, ne? Tak my holky taky můžem házet špinavý fusekle jen tak,co? 😀 ) , který jsem předtím vytáhla z koše na prádlo a makat se bude! Pěkně jednu po druhý nanosil Rumíček fusky ke koši a pracně je tam nasoukal. Jak je to moudrej chlapínek, tak mu nějak nedochází, že když si povyskočí a opře se o kraj ať už koše nebo pračky, tak že mu to půjde přece jen snáz, než když se to tam snaží namordovat ze země. Tím pádem to má takový složitější, nicméně poctivě to tam dosoukal. A to už měla Taliprtka po manikůře a na řadě byl naopak Rumíček.

Tak jsme si je prohodili a já zkusila, ešivá se mi podaří Tali taky zapojit do domácích prací. Zpravidla je to s ní šichta. Proto jsem pro jistotu mrskla do prostoru fusky enem dvě. Páč kdyby nic, tak ať toho nesbírám zbytečně moc, ne? Ostříhání drápků zřejmě zostřilo intelekt v duto-makovici a tak se z Tali stala na chvíli taky hospodyňka. Sebrala nejdřív jednu a pak druhou a obě je s přehledem umístila do toho koše. Jde jí to, vzhledem k velikosti, přeci jen líp, než Rumíčkovi. Toooo bylo jásání a oslavování!! A rovnou se do něj zapojil i dostříhanej Rumíček, kterej se o sebe jako správná vižla vždycky děsně bojí a je nadšen, když má stříhání, coby život ohrožující operaci, za sebou a očekává patřičné ocenění. Jak slovní, tak piškůtkový.

Poté došlo ještě na kuchyňský práce a Rumíček zavřel poctivě a precizně všechny pozotvíraný dvířka od linky. A taky šuplíky. Pracant šikovnej. Tali by taky byla šikovná, kdyby ovšem nebyla tak příšerně zbrklá. Pořád jí nedochází, že na to má jít čumesem a vždycky do toho řízne tlapou. S razancí sobě vlastní. Tím pádem hrozí, že nejen zdrápe ty dvířka, ale taky že otřesy vysypou nádobí a způsobí, že popadají i samotný skříňky. Aspoň, že sousedi si zatím nestěžujou.

Před polednem jsme zvedli kotvy a vyrazili ven. Tentokrát ne na výlet, ale na chalupu. Dosti dlouho jsme tam nebyli. A já doufala, že tam nebyli ani zloději. Nebyli!!! Huraraaaá. Zato tam bylo nádherně slunečno. A mrazivo. A krásně.

Ohařiska se vyřítili nadšeně z kufru a já čekala, jak se bude Tali chovat, protože Brtník je vypustil k mému překvapení ještě, než jsme zajeli na zahradu. A k mému dalšímu překvapení – milému překvapení – se za chvíli Tali sama nařítila za branku a hned se pustili s Rumíčkem do kontroly zahrady. My zase šli zkontrolovat chalupu. Jak ohaři, tak my jsme byli s obhlídkou spokojeni. Po dobu naší nepřítomnosti se nic zvláštního nestalo 😀 😀 .

Tudíž jsme se mohli věnovat plně tomu, co jsme chtěli. Já jsem v první řadě doplnila ptačí zásoby. Zavěsila lojový koule na spešl držáček a nasypala tunu zrní a slunečnice do obřího samovysypávacího krmítka, který vyrobil před lety Brtnik z kyblíku na slunečnici a podtácku na květináč. Vejde se tam tuším pět kilo slunečnice, takže ptícám to nějakou dobu zase vydrží. Krmítko je umístěný v altánu a tak mají dlábes pěkně v suchu. Jen my pak máme v altánu závěje slupek od slunečnice. Ohařiska celou dobu hopíkali kolem mě a v očích měli jedinou otázku. KDY??

Kdy už konečně otevřu tu branku a půjdeme na louku??? No všeho do času mládeži. Ještě si musím dát do auta brambory ze sklepa. A pak už můžem. Koooonečněěě! Letěli k brance a Tali jsem měla na hlavě. Rumíček si cestou vyběhnul na strom a pak se oba vyřítili ven. A já musím teď večer konstatovat, že Tali byla tak moc hodná, že jsem s něčím takovým ani moc nepočítala. Spíš jsem čekala, že si máknu. Ale byla jsem opět příjemně překvapená. Až na malilinkatý výjimky- tuším, že byly tři, kdy jsem si pro Tali musela trošku dojít, jsme si pořád hráli. A to trošku dojít znamenalo, že sice nepřiběhla z vysoký trávy hnedle na poprvní, ale že jsem se k ní musela dokohátat a zdůraznit jí, co měla udělat. Dřív bychom tam poletovaly jak dva motejlové, než bychom se “domluvily”. Tentokrát to bylo fajn.

A tak jsme si mohli blbnout s balonkama. A to nejen na louce, ale taky jsem je zlobila tím,že jsem balonky vyhazovala ze zahrady za plot. Dávala jsem jim do těla a v tichosti opět zamáčkla slzu při vzpomínce, co jsem se s Tali natrápila tím, že mi odtamtud brala čáru. Jak pro ni rejdění a štrachání ve stařině bylo důležitější, než samotná hra. A v tichosti taky doufám, že už se tenhle stav nevrátí???? Uvidíme s jarem. Teď stačilo zavolat, že tohle ne, ať kouká mazat zpátky a ona tak učinila.

Leč nejen hrou je ohař živ, že. A jak jsme už zmínila, byla tahle sobota co? PRACOVNÍ. Pracovní plemeno pracuje i v sobotu, takže děcka jdeme na to. Vítr taky zapracoval. A to v korunách smrků a zasypal jejich okolí množstvím šišek. A kdo to má sbírat. Já snad? Ani náhodou. Já budu držet tak leda kyblík. 😀 . A tak moji pracovní ohaři nasbírali na střídačku dva kyblíky šišek.

To je obří Talipokrok. To je přímo veleobří Talipokrok. Pak už bylo vidět, že ji to nebavčí, tak jsme si šli radši hrát a já jim házela balonek zase ze zahrady přes plot.

Aby nemakali jen oni, vtrhla jsem na chvíli na zeleninovej záhon. Udělat pozdní sklizeň. Protože jsem neměla kde uskladnit všechnu mrkev a všechnu řepu, nechala jsem je zkusmo prostě v zemi. A říkala si, že tam tý zelenině bude líp. Pak jsme se už na chalupu nedostali. A já teď chtěla zjistit, ešivá jí tam je, a nebo nejni líp. Trochu mi to ovšem komplikoval ten mráz, neb to se pak ta zelenina ze země jako trošku hůř doluje 😀 . Aby mi tam nebylo smutno, dělali mi ohařiska společnost. A tím pádem já vůbec nevím, jestli tam tý mrkvi bylo, nebo nebylo líp. Páč když jsem ji vydolovala ven, vypadala tak lákavě……….. že ji všechnu ti dva žebráci sešrotovali. Tali dokonce i s natí. Hm, tak ta mrkev asi nebyla v nejhorší kondici. Nezbyla ani jedna. Řepu jsem uhájila.

Když Brtnik připravoval v chalupě sváču dělali zase ohařiska společnost jemu. A Tali dala jasně najevo, co by ráda podnikala dál. Našla si naši cvičební lištičku a tancovala kolem ní. No jasně, když pracovat, tak taky po ohařím, ne? Popadla jsem milou “lišku” a šlo se zasejc na louku. Nejdřív něco jednoduchýho. Takže odhodíme milou lištičku jen kousek a na střídačku ji necháme přinést. Pak si dáme párkrát dálku, a pak? No pak si ohaříky odložíme, odpochodujeme do vysoký trávy a tam mrskneme s liškou zase dálku.

A? A??? A tak se podržte. Celou tu dobu se Tali chovala naprosto výborně, jako moc šikovnej ohař. Když měla čekat, tak čekala, aniž by se hnula. Když přinášela, tak kromě toho prvního přinesení, kdy si musela ve svý rozvernosti stříhnout velký oblouk a já musela zapracovat hlasem, tak přinášela skorem jako profík. A když hledala, tak hledala moc dobře a svědomitě. A! A!!!! A teď si sedněte. Dokonce předávala s předsednutíííííím!!!!!!! Jako ten Rumíček!!! Takovým ještě ne úplně učesaným, ale s předsednutím. A to hlavně sama od sebe. HURÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!! Jódlovala jsem nadšením. A aby to Rumíčkovi nepřišlo líto, jódlovala jsem, i když pracoval on. Nebylo by to přece spravedlivý, i když on už je profík dávno.

A tak jsme moc hezky ukončili naši pracovní sobotu, kam se pochopitelně vešlo i spousta jiných věcí, jako třeba boje o jelení paroží a jeho následný ohlodávání.

A nebo třebas honičky. S páníkem, se mnou a nebo spolu navzájem. Čtyři hodiny v mrazivým odpoledni udělaly svoje a tak když jsme přijeli domů a oni si vychutnali teplou syrovátku, co jsem jim udělala, odpadli na pelíšky. Teda takhle, Tali odpadla už na rohožce před bytem, kde se stočila a usnula na tu chvilku, kdy jsem otírala Rumíčkovi tlapky 😀 😀 😀 a teď tu oba hnípou a mají hlubokou půlnoc.

P.S. a já se taky úplně neflákala. I když to nebylo přímo o práci. Na podzim jsem si vyzkoušela, jaký to je chodit po zahradě v listopadu bosá. A tentokrát jsem si vyzkoušela, jaký to je chodit tam bosá v lednu 😀 . Byla mi děsná zima na nohy a tak jsem si řekla, že když se chvíli projdu ve sněhovým poprašku, který sem tam byl (sice hoodně slaboulilinký,


ale místy byl), že mi pak, až si zase natáhnu fusky a obuju se, bude teplo. No jo, vyšlo to. Ale teda studí to, zatraceně to studíííííííííííííííííííí 😀

17 komentářů u „Pracovní sobota

  1. No tak to je jasný paní, že toho tolik stíháš, není to tím že bys měla raketovej pohon, ale využíváš psiska k práci! Chuděry malinkatý !
    Já letos téměř žádný houby (páč hrozně sucho) podle Františka ale je to jen moje výmluva, páč houby nacházel Bukáček 🙂
    “hele myší díra, určitě jsou doma”
    mrtvá jsem smíchy 😀

    1. ..No tak to je jasný paní, že toho tolik stíháš, není to tím že bys měla raketovej pohon, ale využíváš psiska k práci…

      no musim, páč musim kompenzovat tu dobu, co jsme s nima venku, páč to jinak chybí 😀

      “hele myší díra, určitě jsou doma”
      no on tam takhle chodil kolem ní a jsou tam čtyři vedle sebe a on tak jako nenápadně nápadně, že jako by mohla jít zkoumat ty myši s ním, od ďurky k ďurce… naznačoval, naznačoval a vona nezabrala 😀

  2. TýránKrásně jste si to užilií pejsků, Kubišku na tebe???.
    na chalupě a Talinka zaslouží pochvalu?.
    A panička se zbláznila-bosa v mrazu…. Na co trénuješ? Chceš se dát k otužilcům??
    Zdravíme s tou, co ještě nevečeřela?

    1. 😀 😀 sem musela krapítek přemejšlet, kdo to asi píše, ale ta chudera bez večerního jídla mě nasměrovala 😀 😀 😀 😀 si švihlá! 😀 😀
      co mě to napadlo chodit bosa…. no jsem si tak na podzim říkala, že to že člověk chodí bos v létě, že jako co! Co na tom, to není žádnej sasrak, ale že přece chudý děti dřív chodily bosý furt, aji v zimě. A jaký to asi tak je?? A ešivá se to dá vydržet? Tak jsem to prubla 😀
      vydržet se to dá -chvíli 😀 a je to prostě studený, ale chtěla bych to občas takhle zkusit. je to prostě jinej pocit, to je fakt.
      Jo Tali byla na chalupě šikovná, překvapivě šikovná.

      1. Hi, hi Peti! Až budeš zkoušet chodit bosá ve sněhu, tak nezapomeň, že to pekelně klouže. On by jeden čekal, že noha se ve sněhu tak nějak zachytí a ono ne, ono to klouže a při rozběhu podkluzuje… Ale je to velmi osvěžující :-)!

        1. Si asi počkám, než bude sníh na chalupě tak, abych se v něm na zkoušku prošla, zatím nic moc. Ešivá to je osvěžující to nevím, jen vím, že je to kuwaaaa studenýýý! Ale pak mi bylo teplo, to teda jo.

      2. No jo tak ale dřívávějc chodily bosky od mala 🙂 já to teda nezkouším, v zimě možná asik by mi to tak nevadilo, ale v létě….ehm, když jsem to zkoušela po x letech po prvé a naposled tak jsem byla na nemocenské s kolínkem a šly jsme s kámoškou po fotbal hřišti a já říkám jééé tadyk úžasná travička. No a kravička si sundala botyčky a udělala tři kroky a AÚÚÚÚ no včelka mě bodla do chodidla do té úžasné měkké části. Samo, do zdravé nohy. Takže jsem šla domů (ještěže to mám kousek) kulhající na obě hnáty. Úžasný zážitek a ještě úžasnější, páč jsme šly kolem drben o bytovky. Za pár dní se mi doneslo, že “už ani nevím na kterou nohu mám kulhat” jak jsem strašně nemocná.
        No nic, vzala jsem si z lednice ledovací gél a hurá k sportovní hale na zahrádku na “jedno”. Dost možná tuhle historku už znáte.
        Nicméně reakce mého těla na jakýkoliv hmyzí bodnutí je dost hustá, takže jsem pak kulhala na ty vobě nohy ještě tři dny.
        Od té doby nezkouším chodit na boso. Ikdyž do barefoot botek bych šla 🙂

        1. Dost možná tuhle historku už znáte. 😀 😀 Historku neznáme- teda teď už jo – a nestačíme se podivovat, čím se lidi můžou zabejvat. Myšleno ty vaše drbny tam. Jako žihadlo do nožičky bych taky nerada teda, to si pak člověk fakt pokulhá pořádně, zvlášť od včelky Máji, že jo. Barefootový botky má moje psí kamarádka a kolegyně, chodí v nich celoročně, teď si dokonce i jedny ušila. Já jen právě nevím, jestli pak člověku není zima, když to má furt a ne jen na chvilku jako já, moc nechápu, jak to ty děti zvládaly, že tak chodily furt.

          1. ono to “maloměsto” prostě má své výhody i nevýhody. Tohle je třeba nevýhoda, výhoda např. že tě nikdo nikdy nevykrade páč je všchno v merku 🙂
            Něco jsem načetla o těch botičkách, prý by čék v tom zas tolika chodit neměl že na to naše nožky už nejsou přizpůsobené, ale když jí to vyhovuje 🙂

  3. Denny
    ona má nějakej velkoproblém s palce a tyhle boty ho řeší značně výborně, takže asi i proto.
    Myslíš, že si na to postupně ty nohy nezvyknou???
    Tož mně by byly drbny taky ukradený, jako tobě, možná bych je naopak provokovala trošánek , páč tohle mě dost baví jako 😀 😀 😀 😀 , ale jen mě prostě hlava nebere, čím se může člověk zaobírat. Jako že bude drbat to, co má člověk na sobě, nebo kolik má milenců, aut a já nevim co všechno – tak halt je to závistivej blbeček, ale pomlouvat že už člověk neví jak má kulhat????? ASi bych si rychle sehnala berle a chodila o berlích, aby to měly víc tématicky chudinky.

  4. Aha tak to jo.
    Zvyknou,nezvyknou nejsem odborník no….

    kdyby mi to nějaká dobrá dušička neřekla, že to řešily, tak by mě to ani nenapadlo, páč holky měly dost soucitný pohledy. Jedna z nich už není.
    Berle mám 🙂 Tak vono se jim to zdálo divný, že chodím s pesem, jsem na nemocenské a berle nemám sebou to znamená zdravý člověk, že. Ale že je třeba posilovat ty svaly kolem toho přetrženého to jim nevysvětlíš a také moc nezatěžovat zdravé koleno, že.
    No nic, já jsem jim dva měsíce poté nosila houbičky (né votrávit jsem je nechtěla) tak byl zas na chvíli klid.
    Francesko tady má jednoho známého, kterej mu hlásí každej můj pohyb, aniž by o to někdo stál….

    1. No nic, já jsem jim dva měsíce poté nosila houbičky (né votrávit jsem je nechtěla) tak byl zas na chvíli klid…..

      lysohlávky? 😀 😀

      žiš to je panoptikum, když to takhle píšeš 😀 😀 😀 Pokud se jednou přestěhujem, budu si muset zvykat 😀 😀

      1. Tak – Kimi poslala jedno tématický vídejko a já se POKUSÍM!! pokusím ho sem vložit, ešivá vono se to ovšem podaří. Budu muset, myslím postupně…

        taak teď?

        aha…prt….:-( tak musíme počkat na paní administrátorku??

        tak ono to do komentářůch nepůjde, tak já to zkusím vyhodit jako samostatnej článek.

      2. Ty nejsou k sehnání, na ty se stojí u kravína fronta, jak na kotlíkový dotace 😀

        Jo to si čék zvykne, vždy je to prostě něco za něco. prostě půl na půl.
        Když čék něco potřebuje, ví na koho se obrátit jako voda, elektrika, atd…
        A když nepotřebuje tak taky 😀

  5. A když nepotřebuje tak taky…..
    😀 😀 😀 : D: a to je fakt 😀 😀 😀

    já ti ale člověče nevím, jestli bych někdy někde zapadla, páč jsem taková samorostlá dost, to bé asi na vesnici dost problém. Leda ty houbičky ke kravínu nosit, to by mohlo klapnout 😀

    1. Ale myslím že jo, já si taky umím říct svoje, ale když ti to takhle někdo přetlumočí tak nemůžeš vědět jestli si to nevymyslel zrovna ten dotyčný.
      Se občas prostě čék pobaví no 😀

      1. To věřím. U vás je ještě ta výhoda ale, že docela u sebe někteří držíte, což je v takhle malým místě hodně zapotřebí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..