Hele, docela dobrý úterý.

Kdyby šlo vynechat ráno, tak by nápis zněl výborný úterý, jenže vynechat nejde. A to ráno bych ji bývala teda přizabila zase.

Ale neudělala jsem to, takže odpoledne pak mohlo proběhnout v módu – jdeme ven ve čtyřech. Byla jsem doma o malinko dřív a tak se stihlo venčení za světla a společně, protože zrovna když jsem vycházela s čoklidama ven, přicházel páník dom. Takže na něj máme počkat. Což jsme učinili. U rybníčků. Kde ta kunhůta flekatá utopila úplně novej žužlo-balonek. Nejdřív já jsem ho zakopla za plot staveniště, kde k mojí nelibosti roste nová multifunkční hyperdupersuper sportovní hala, místo toho, aby tam udělali kus zelenýho 🙁 Ale podařilo se mi zmermomocnit jednoho stavaře, kterej přešel celou stavbu až k nám, aby mi balonek podal. Ono totiž taky hrozilo, že jinak ti dva kretýnové ten plot vyloměj, jak se tam dobejvali 😀 . Pán byl ochotný a balonek přehodil. Jenže…… no. Smůla hodil ho Talířový. A ta má košík. Balonek se odrazil a hópnul do potoka a tak blběna ho tam šla lovit. Což s košikem nejde, takže ho zatloukla někam do bahna a já ho tam pak pracně lovila a ti dva se tam motali. Tak dlouho se motali, až mě nas…štvali a dostali oba sprduňka. A balonek stejně néni, no. Bydlí někde na dně v bahně.

Aspoň jsme měli co dělat, než přišel Brtnik z domova za náma. A to už jsme směřovali k sámošce. Vzhledem k tomu, že oba se rozhodli vytvářet hovnoty zrovna v místech, kde si jinou hovnotu Tali v pátek koštla, byla jsem ve střehu a jak se hnula tím směrem, nestačila počítat fleky, co jich má na nohouch 😀 . Poslala jsem je pak všechny napřed a vrátila se vyhodit to, co jsem posbírala. Rumíček si mezi tím stihnul prej dvakrát proběhnout svou oblíbenou prolejzačku. Mohla bych ho u toho někdy taky cvaknout na mobil co? Došla jsem je a vzala si Tali pod taktovku. Bezvodítkově jsme došly k silnici a vzorně přešly spolu ke klášteru. Tam jsem ji nechala volno, ať si proletí ten plácek zelenej a přenechala ji právoplatnýmu majiteli. A my si šli s Rumíčkem pospolu.

Těsně u pole si páníček nevšimul, či nestačil zareagovat, že mu přeběhla z trávníku přes silnici na pole. Krom toho přeběhnutí hrozilo i to, že se rozletí a bude pak nutno ji loviti. Nechtělo se mi ji loviti. I zaburácela jsem a dovolala ji zpět. A ten kousek cesty k poli, šla hezky s povelem Ssssse mnou! A pak mazej za páníčkem, ten má balonek. Košík dolů a jedem balonkovou přivolávačku, kdy úspěšný přivolání = další hození balonku. Moc dobře jí to šlo. A ani jednou jedinkrát ze hry neodběhla. Pokud nastal moment, že zapřela svou přítomnost, stačilo k ní popojít a dotáhnout to, že má být na cestě.

Je mráz, takže nechceme, aby ohaři poletovali prostorem a rušili zvěř. Takže na těch cestách jsme chtěli, aby se oba pohybovali neustále. A…. jo dobrý. Jen teda Tali musíte pořád, pořád a pořád usměňovat, povelovat (kapek únavný) , jinak do toho hodí vidle. A taky ji musíte pořád stahovat zpátky, protože jinak se žene vpřed jak urvaná lokomotiva. Proto si ji taky na chvíli vzal pánik na vodítko a my si s Rumajzlíčkem čutali jen tak na cestě.

Došli jsme svižným, velmi svižným krokem, kdy motorem hnacím byl mráz 😀 , na myší louku a balonky se zase ocitly ve hře. A my si tak nějak ty ohaříky střídali. V jednu chvíli se Tali rozletěla do dálky a pak se zastavila a bylo vidět, že někde čuje něco ve vzduchu. Aaajajajajaj. Hlasivky si mákly. Ale…. docílily toho, že jsem se sice musela kus přiblížit a řvát jak prokopnutá, nicméně se madam otočila a dovalila se zpátky. A pak už to bylo cajk. Tahle varianta společnýho venčení dává člověk možnost toho, věnovat se oběma naplno. Což v jednom člověku je hůř proveditelný. A když je i dobrá konstelace a proveditelný to je, tak si stejně máknete, protože prostě Tali 🙂 .

No ale, abych jí jen nepomlouvala, tak………….. opět došlo na zamáčknutí slzy vzpomín-kové, protože poprvé jsem si s ní lajsla odcházet z těch polí komplet na volno. Prostě jen tak, tak …. chápete? Šly jsme cestou kolem koňských ohrad místama, kde se mnou x-krát mlátila o zem ve svým hysteráku bažantím a dneska šla pěkně vedle mě, bez vodítka, nebočila do křoví, nemusela jsem ji nahánět…. jen jsem ji průběžně odměňovala. V tý době dávný, i kdybych já celá byla z opečený slaniny, tak by jí to bylo egál a mlátila by se mnou o tu zem stejně. Hezká změna, hezká. Stihla se i pozdravit s fenkou westíka, kterou jsme míjeli a stejně jako Rumíček se i ona kultivovaně podružila. Došla si pro pár jablek spadanejch a pak už jsme zamířili fšicí domů. Pořád bez toho vodítka. Pěkně ke kostelíčku sv. Martina, kolem pana veterináře a na přilehlým náměstíčku jsme si my dvě spolu zkusily slalom mezi lavičkama, kterej jí výborně tentokrát vyšel – k její velký radosti! A pak taky na ťapičkování došlo, kdy se s Rumíčkem střídali, kdo je lepší.

Pak přišlo na řadu vodítko, protože po tom, co předvedla tuhle, je to v tomhle úseku jistota, a když jsme došli ke statku, posadila jsem ji, odcvakla z vodítka a nechala je chvilku si s Rumíčkem zařádit. Pak jsem pískla, přilítli oba jak jeden muž – teda pes 🙂 , předsedli, dostalo se jim odměny a ještě nás čekal kousíček na vodítku. Nu a pak…. už zase hezky na volno a pochodem vchod, kolem posledního paneláku k tomu našemu a směr náš vchod 🙂 Tali se začuchala, takže jsme se za klukama opozdily /ooooo psíbože jak jsem ráda, když si čuchá!!!/ a když jsme došly k našemu domu, oni už byli na druhým konci u našich dveří. Páníček zapískal a tradáááááááááááááááááááááá flekatý pendolíno se řítilo tmou za nima.

Zmrzlí jsme po tý hodině a třičtvrtě v mrazu byli fšicí jak……… jak drahej pes před sámoškou, abych byla slušná 😀 . Oni odpadli na pelíšky a my si uvařili čaj s ovocem. Bez rumu z konzumu, páč máme ten suchem měsíc, že jo. A aby krom těla i mozek tužen byl, tak ………. jsme si šli po rozmrznutí i pracovně hrát. A začali jsme pěkně v kůchni na střídačku, takovou nenáročnou věcí. Vezmeme hezky Žebřiškůůůů a dáme jí na povel na židli. A šikovnej pejsek dostane dobrůtku. A dostane ji i ten, kdo to pojme inovativně a vleze si tam s tou Žebřiškou rovnou i celej sám? 😀 😀 . Nikoliv Talinko, stačí, když tam dáš jen toho plyšáka, tak jako Rumíček to dělá. 😀 😀 😀 .

A když cvičíme v tý kůchni, tak si taky zkusíme, kdo umí hezky prolejzat pod židlema jako kdyby prolejzal tunelem? Aaaano, šikovnej Rumíček, šikovnej. Talinka je taky šikovná, jen teda nemusí u toho dělat želvu a odcházet s tou židlí na zádech 😀 . Přesuneme se ještě chvíli do zadního pokoje a budeme trochu v klidu pracovat. Vyndáme si futrály na vajíčka a budeme z nich pěkně vyndavat ty malinký dobrůtky. Zase pěkně na střídačku, Rumíček začne a Talinka se bude dívat. Musím říct, že naučit Tali otvírat ten futrál byla šichta. Ne ani tak proto, že by to nemohla pochopit, ale proto, že u toho je zbrklá, takže buďto mi to vyrážela z ruky a nebo to rovnou chtěla demolovat. Nicméně dneska už pěkně podle Rumíčka, otevře víčko a vyšňufe si tam ty dvě, tři odměny. Dva pokusy a bylo vidět, že se jí vaří mozek. Tož si šla žouželit Bíbu a my si s Rumíčkem ještě zarozlišovali kterej plyšák je kterej. A shodou okolností se nám to při druhém běhu kapek ztížilo. Plyšovej míček se zakutálel pod skříňku, aniž by to mohl Rumíček zpozorovat. A na place zůstala jen Žebřiška a Bubáček. Jsem mrcha trošku, takže jsem zrovinka chtěla jen a jen ten plyšovej balonek 😀

Nevěřili byste, jak taková malá změna to může udělat pro toho psa těžší. Zkombinovat to, že má podat něco podle názvu s množiny hraček s tím, že to tam není….nicméně, není to žádný béčko, takže si to srovnal v tý makovici a pak se dal do hledání v prostoru. Balonek pochopitelně našel a radoval se jako Radovánek 😀 . Tali se k radování taky připojila. Nechala Bíbu Bíbou a šla se podívat, proč tak jásáme. Aby mohla taky jásat, že byla šikovná, řekla jsem jí, ať mi donese tu Bíbu. Což obratem taky udělala a tak se jásalo 🙂 . A když se dojásalo, šlo se večeřet a …………..válet se . Báječná to náplň večera 🙂

3 komentáře u „Hele, docela dobrý úterý.

  1. Koukám, že ve snaze upravit včerejší příspěvek se mi text pěkně přecházel a Talinka je proti mě inteligentka?.
    Tak vidím pochodovat tu želvu s židlí na zádech a moc se u toho bavím. Určitě vyzkouším, protože chci taky želvu. Adéla Talinku určitě napodobí?. Rumoušek je šikulka, když mu docvaklo, že ten míček tam zkrátka někde musí být. Taky vyzkoušíme. Hračky pozná, tak jí to zkusím ztížit?.

  2. To bys na tom byla prachbídně, kdyby byla Tali proti Tobě inteligentka 😀 :D.
    Jojo, přímo želva obří sloní to byla. S tunelem problém nemá, to prosviští, se židlí občas odchází. Nedej bože, když těch židlí za sebou postavíš víc 😀 😀 😀
    Zkus to, budeš mít zábavu 🙂
    Nenápadný schování hračky doporučuju. Jsem zvědavá, jak to bude příště, jestli už bude mít od čeho se odpíchnout, a nebo to bude ještě chvíli trvat.
    Edit: Adelajda je šikulka!!! A panička taky, když se pustily spolu do rozlišování hraček, mooc chválím, moc.

  3. Tak jsem se pobavila nad želvičkou 🙂
    Hryzantéma je na to ještě prďolka, zatím umí židli jen vokousat,
    aniž by jí to někdo učil. Móc čikovnáááá takýýý

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..