A tak, když mi  kamarádka Sokol poslala tohle video a já se u něj tak dobře bavila, Pokračování textu Mám slabost pro tyhle šikuly →

Aneb – každý svýho štěstí strojvůdce. Pokračování textu Kdyby….. →

Přes to, co na mě posléze čekalo, to byl nejbáječnější víkend za poslední dobu. Pokračování textu Báječnej výlet do světa →

Tenhle nápad vyplynul z diskuze pod článkem Jak vybírat a pořizovat psa II. Pokračování textu Hnusný množírny →

Jakou a proč?

Asi víc vypoví tato galerie. A nebo ne, nejdřív vám vokážu to nový vokno a dveře, ať začneme tak nějak optimisticky:

Takovou mi to uďálo radost, že už máme hezký nový a bytelný dveře, který sice nemaj ešče kliku- ta je někde  v procesu výroby, ale už prostě snad přijde. A čeká se na zateplovací materiál na střechu verandy, kde se ještě musí udělat dost práce, aby se mohla udělat podlaha s topením aj. aj. (i zde bylo počítáno s pomocí vykutálenýho zedníka) .

No jenže.

Pozemek je tak jako svažitý a když hodně prší, leje voda ve velkém po dvorku k domu. A teď, když je tam ta veranda, je to ještě blbější. Takže nutně musí dojít na úpravu toho pozemku. Nechceme mít mokrou  novou verandu, že jo. Takže Brtnik spustil akci Pozvi si bagr na zahradu. 

Jeho příjezdu předcházela nutnost odstranit ze dvorku veškeré ty obří betonové díly. Růčo. Sám. Což mi při mém současném rozpoložení ani trochu nepřidává, protože tady já nemůžu pomoct ani náhodou a dívat se, jak se dře sám, je opravdu neradostný. 

Rozlámal to celý, všechny ty betony, co už nevidíte i vidíte, sám a naložil tak dva kontejnery. S tím, že ten druhý než přivezli zpátky, tak betony vyskládal vedle vchodu a poté je vzal do ruky podruhý a naplnil další kontejner. Začínám se bát.

A to jsem ještě zdaleka netušila, jak to bude vypadat, až přijede bagr. To jsem zjistila v pondělí, když jsem dorazila z práce:

Takže před domem je teď obrovská a hluboká díra, která bude ještě větší, protože ve výkopových pracích se pokračuje až dozadu ke včelínu. A já se učím žít s tím, že budu tak min. rok žít s dírou, než se bude moct pokračovat dál. Dál to teď nejde jít a dobagrovat to celý a následně to dodělat, protože je to velký objem toho, co se k tomu váže a nejsou ruce navíc.  A díra se udělat musela, protože voda. 

Takže za rok napíšu, jak se žije s dírou 😀

P.S. Už teď vim, že blbě, protože máte 12 nožiček na utírání a když zaprší…… bude to veselý 😀 . Máme ale plán, jak to aspoň částečně eliminovat, snad bude fungovat.

Helejte já se musím podělit.

Poslala mi kamarádka Sokol vídejko s tímhle názvem a já tu sedím s hubou kolem celý hlavy (a že to dneska fest potřebuju teda). Tohle prtě mě absolutně uchvátilo a rozsvítilo den. A tak si ho taky rozsviťte. Líbí se mi na tom i ten minipříběh, který jsem si u toho představila. Jak když ho máma tou tlapkou vyšle s tím: “Tak běž a zkus to.” a když to pak to prtě s přehledem zvládne a vrací se hrdě k mámě, tak si člověk  může představovat jak jí se zaslouženou pýchou říká: “Vidělas to? Supr co?”